Ceuta a Maroko
Evropskounijní imigrační politika je mix pokrytectví, pověr, zbabělosti a neschopnosti, téma samotné je posvátným dogmatem hltaným EU studenty, vyznání lásky k topícímu imigrantovi je zárukou pracovního místa v televizních novinách. 8 tisíc Afričanů prolomilo v úterý ploty oddělující Ceutu a Maroko, na místo dorazil sám ministerský předseda Sánchez, s projevem vystřiženým z nějakého sovětského filmu karikujícího Kerenského ministry, stejně jako oni, místní populaci nezajímá. Co a jak chce socialistický boss řešit, před pár dny nadával předákům Voxu do fašistů, protože mají v hlavním programovém bodu strany omezení imigrace. To k čemu došlo předevčírem v Ceutě se v jiných bodech jihoevropské hranice děje bez povšimnutí. Evropskounijní kancly vyjadřují solidaritu Španělsku, jde o malou změnu v litanii jejich solidarit s topícími nebo s potenciálně se topícími imigranty, tedy solidarita a imigranty rychle převést na evropský kontinent, to je EU řešení. Chátrající unie zažívá jednu krizi za druhou, řešení kamufluje nebo odsouvá.



















