sobota 21. listopadu 2015

prima demokracie

a.corriere.it/cultura/

Houellebecq: Holland je vinen

    Velký francouzský spisovatel, autor úžasných "Particules élémentaires" se vyjádřil v  Corriere della Sera k situaci v dnešní Francii.
    "Po atentátech 7. ledna jsem strávil dva dny u televizní obrazovky, po atentátech 13. listopadu jsem vůbec televizor nezapnul", říká spisovatel. Spojil jsem se telefonicky se známými, kteří kolem míst atentátů žijí. Jsou tam zvyklí na atentáty.  Už v 1986 tam byly bombové útoky, myslím, že tenkrát libanonský Hezbollah se hlásil k autorství. Jednalo se o pět útoků v intervalu několika dní, vzpomínám si zcela přesně tehdejší atmosféru. Ticho v ulicích a v halách metra, v očích lidí nedůvěra. To první týden,  pak se rychle atmosféra vrátila k normálu. Vědomí možného atentátu zůstalo, ale lidé to odsunuli někam do svého podvědomí. Francie se bránila, Francouzi se umí bránit, aniž by se museli chlubit výjimečným heroismem, aniž by potřebovali halasit národní hrdostí. 

  Bráníme se, nemůžeme jinak a zvyknout se dá na všechno. Žádná lidská emoce, ani strach není silnější než zvyk. Keep calm and carry on. S klidem a postupuj. Ano, děláme to přesně tak (i když bohužel nemáme v čele žádného Churchilla).  Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, Francouzi jsou poslušný národ a lehce se jim vládne, ale to neznamená, že jsou idioti. Jejich hlavním nedostatkem je snad jistá povrchnost, inklinující k zapomínání, musí se jim stále osvěžovat paměť. Neuvěřitelná situace, v níž se nacházíme má politickou zodpovědnost a dříve nebo později to musí být vyšetřeno. Je velmi nepravděpodobné, že bezvýznamný oportunista, který je hlavou státu, stejně jako vrozeně retardovaný, který zastává funkci předsedy vlády, nemluvě o směšné opozici (LOL), mohou se ctí provést tato šetření.
  Kdo nařídil škrty v policii, redukoval její funkce až k zoufání, že není schopna plnit své povinnosti, kdo omílal do nekonečna dlouhé roky, že státní hranice je překonaný archaismus, symbol  překonaného a odporného nacionalismu. Každý okamžitě pochopí, že tato zodpovědnost je sdílená všemi, kteří v posledních desetiletích vládli. Kteří političtí představitelé zapletli Francii do absurdních operací, jejichž výsledkem bylo nastolení chaosu v Iráku a v Libyi?   A která vláda ještě před krátkou dobou činila něco podobného v Sýrii? (Zapomněl jsem, že jsme nebyli v Iráku, ale moc nechybělo. Dominique de Villepin se zapíše do historie, že tomu zabránil, není to málo).
   Nevyhnutelný závěr, je velmi tvrdý: vlády, které se střídaly v posledních deseti letech (dvaceti? třiceti?) selhaly na celé čáře, systematicky, těžce selhaly v své základní misi, za níž měly zodpovědnost - ochránit francouzské obyvatelstvo.
  Národ na druhé straně nezklamal. Přesně se neví, co si myslí francouzská populace, střídající se vlády se úporně vyhýbaly jakémukoliv referendu (s výjimkou 2005, kdy preferovaly ignorovat výsledky referenda). Průzkumy veřejného mínění jsou vždy nejdřív autorizovány, ale přesto signalizují následující : francouzské obyvatelstvo chová důvěru k policii a armádě; Francouzi přijali s opovržením kázání "moralizující levice"  (morální?) o přijímání imigrantů; s podezřením přijímají zahraniční vojenská dobrodružství, v něž vlády Francii zavlekly.
   Mohl bych uvádět do nekonečna příklady, dnes téměř propastné vzdálenosti mezi obyvatelstvem a těmi, kteří je mají reprezentovat. Diskreditace, která postihuje celou politickou třídu je téměř legitimní. 
   Zdá se mi, že jediným možným řešením je pomalu se obracet k reálné demokracii, tím chci říct k přímé demokracii.

Žádné komentáře: