úterý 3. prosince 2019

economist ghetto

Etnické enklávy

Podle politkorektního TheEconomist nejsou vůbec špatné. Jakákoliv cesta a metoda, která vede ke zkáze tradičních historických poměrů a původní populace je dobrá, anebo minimálně proměna původní etnické populace na jednu z enkláv soupeřící s africkými a muslimskými sousedními enklávami. Historie pak opravdu definitivně skončí, což je oblíbené téma tohoto anglického časopisu.  TheEconomist ať se definuje jak chce, je to radikálně revoluční čtivo, tak radikální změny, které tam opěvují, neplánoval ani Lenin. Etnická segregace v Dánsku imigrantům neškodí, píše se v článku v Economistu, pomocí statistiky a odborných referencí se tato teze dokazuje. Celkem zbytečné úvahy, to je přece normálním lidem, kteří žijí v okruhu deseti kilometrů od takové enklávy jasné.
     V ČR máme těchto enkláv kolem osmi set, enkláva nemusí působit negativně na tam žijící populaci, ale na tu kolem a tou v Economistu pohrdají. V některých berlínských čtvrtích, v Saint Denis, ve velké části Marseille, v Bruselu, v Clermont-Ferrand, v celém Béziers atd., etnické nebo lépe náboženské enklávy nemají podobu žádného ghetta, ale podobu tradiční africké muslimské společnosti, která se přesunula do Evropy, prosperují lépe než v původních zemích, protože jsou jednostranným způsobem napojeny na evropský sociální systém. Nové imigraci nic nebrání a navíc v těchto společnostech je několikrát vyšší natalita než v okolní evropské populaci a tak velmi rychle expandují, rychlost populační změny o níž nemají nebo nechtějí mít ponětí ani demografové.
       Ghetto Mjolnerparken V Dánsku má podle anglického časopisu působit spíš příjemným dojmem než naopak, hrající si jinobarevné děti a jejich pákistánské matky s dánským občanstvím, může sice být obtížné pro někoho zvnějšku zde hledat někoho, kdo hodlá vraždit okolní populaci, ale ať si s tím policie poradí, nikoho to neopravňuje na ghetto útočit. V roce 2018 přijalo Dánsko tzv „ghetto law“ definující tvrdé procedury k znormalizování situace v těchto enklávách, podle Economistu bigotní zákon, který podporuje jak dánská pravice, tak levice.
       Od Osla po Miláno si mají nevrlí domorodci (grumpy natives) stěžovat na tyto imigrační enklávy, které jim už nepřipomínají jejich dětství. Podobné stížnosti se tu a tam objevují i v Americe, Británii a Kanadě, v Americe mají obavy z rasové segregace, ale nedělají nic podstatného, aby ji čelili, Nixon odmítl zákony nucené integrace v bydlení, Obama v 2015 přišel s regulacemi bydlení, ale Trump podle Economistu je smetl ze stolu. Otázka Economistu: na které straně je pravda? Evropské postupy proti ghettoizaci nebo víceméně laxní anglosaské postupy? Novinář Economistu zde vytahuje statistické baterie, aby dokázal, že druhá varianta je lepší. Na prvním místě metodická vada nebo záměrný podvod časopisu. Segregované černošské oblasti a černošské městské periferii existují v Americe víc než sto let a hlavně mají stabilní charakter, podíl této populace na celkové se nezvedá, jde o problém, který většinová společnost řeší dlouhé roky a Obama a politická demagogie amerických politkorektních nejsou milníkem tohoto řešení. Chinatown, Korejci a ani Latinos nejsou problematičtí a netvoří mimo-společnost stojící enklávy, ty mají téměř výhradně černou barvu. Spíš se zdá, že důvodem je zcela odlišné pojetí života a jeho hodnot, civilizačním vrcholem nejsou mobilní křápy, které černí nevymysleli, z toho nemusí mít komplex, problematické jsou možnosti, které univerzální civilizaci unikají tím, že černá rasa nemá v Americe autonomní a nezávislý prostor k vlastnímu rozvoji. Svým způsobem to platí i v Africe, kde se bílí snaží vnucovat svoje morální normy a materiální pomoc, kterou zkorumpovali nejen politický establishment, ale i systémy přirozené rovnováhy, důsledkem je i exponenciální charakter porodnosti subvencovaný bílou pomocí.
      Demagogie psaní v Economistu na imigrační téma je bezbřehá, dvě námitky proti chudým imigrantům ze strany evropského etnického póvlu – imigrant parazituje na sociálním systému, to se prý nedá dokázat, druhá námitka přímo ze strany obyvatel ghetta, tato námitka je samozřejmě myšlenkovou hrou, která se musí zdánlivě blížit skutečnosti. Život v etnickém ghettu podvazuje možnosti tam žijící populaci samotné. Dánské imigrační populační koncentrace jsou vzdálené od městských center, daleko od dobře placených jobů. Dánská ghetta,  konstatuje se v Economistu, jsou důsledkem dánského plánování, chyba je tedy evidentně na dánské straně, imigranti přišli do předem připravených nocleháren. Tento zločin páchá i česká administrativa, karlovarská vydělená populace též touží po středu města, pak by bylo blíž k dobře placených jobům. Jak geniální řešení nabízí TheEconomist. Dáni, v Čechách to bude ještě horší, prý nepracují s ghetty jako středověké Benátky s židovskými ghetty, ty si je tenkrát hýčkaly, Dáni je likvidují. Konečné z celého psaní něco poučného i pro nás, seštudovat a inspirovat se u dánského zákona z roku 2018 o ghettech, jedním z bodů zákona je za každou cenu snížit počet subvencovaných bytových jednotek ve vydělené oblasti pod 40%, nejdřív je rekonstruovat a pak za každou cenu prodat.
     V roce 1920 sociologové chicagské univerzity argumentovali, že etnické ghetto zrychlí integraci Poláků a Italů, s pomocí svých kompatriotů je jim rychle podaří vzestup na společenském žebříčku a asimilace do většinové společnosti. David Gutler a Edward Glaeser z Harvardu s tím operují i dnes. V Švédsku ze statistického zkoumání koncem osmdesátých let došli k závěru, že pro joby nízkokvalifikovaných imigrantů je jejich komunita přínosem, pro vyšší kvalifikace příchozích už není přínosná. Vysvětlení je celkem jednoduché, pro joby typu zametač a uklízečka nejen v ghettu, ale i mimo, je rychlou cestou k jobu druhá uklízečka, vládní agentura pro zaměstnanost není moc užitečná.
     V článku v TheEconomist se mluví jedním dechem o etnických ghetech Poláků, ghettech dánských předměstí a černošských čtvrtí v USA a statistické závěry plynoucí z těchto populací. Není to přesvědčivé, v Chicagu polské ghetto Poláků, v Mjolnerparken se nejedná o etnické ghetto, ale náboženské. V USA ghetta zhomogenizované Afriky bez etnických aspektů nebo enklávy Latinos, zde platí, že nově příchozí s vyšší kvalifikací si vedou lépe v enklávě než pokud by se snažili přímo proniknout ve většinové populaci. Potvrzuje to hypotézu o tom, že separovaný vývoj  a autonomie tak odlišných populačních skupin je pozitivnější než snaha o integraci.
      Integrovat do většinové populace se mohou ti, kteří s ní mají společný jazyk o základních tématech, asi tedy buddhismus Vietnamců má k evropskému ateismu a duchu podstatně blíž a je integrovatelný na rozdíl od náboženských vizí Pákistánců a Somálců, dokonce se dá po pár desetiletích zkušeností tvrdit, že Vietnamci jsou evropským etnikem i když jsou snad opticky trochu jiní a prošli pedagogickým procesem, který řídí komunistická strana. Dokazuje to, že evropská civilizace má univerzální charakter.
      Typicky anglosasky liberální - omílání jakýchsi statistik, které mají dokázat nultou hypotézu o vadnosti bílé populace normálního charakteru -  mladí černí v segregovaných městech mají o 16% nižší platy a o 19% vyšší dropout ze školy než integrovaní černí v převážně bílém milieu. Pravděpodobnost dožití se 75 lety je tam též nižší. O tom nikdo nebude pochybovat. Dáni milují etnický mix, stejně tak jiné národy, ale musí mít míru a nesmí jít o mix s náboženskou rigiditou sílícího charakteru, mix s burkou není žádoucí.
      Z podobné formální logiky a statistik jako Economist vychází francouzský komisař pro důchodový systém Jean-Paul Delevoye, prohlásil, že do 2050 potřebuje Evropa 50 milionů imigrantů, aby se pokryla díra v důchodovém systému. Třicet let se v západních zemích operuje něčím podobným, ale nikdy se to kvantitativně nedokázalo. Dávno skončila epocha, kdy nízko placená námezdní síla generovala největší procento HDP. Je to vidět i v montovnách, které jsou velkou záminkou politické moci i v ČR pro dovoz imigrantů, na výrobě se už nejvíc podílí robotizace. Na západě pro buržoazní elitní habitaty je výhodné brát  služky, pomocný perzonál popř. sexservis od imigrantů, jsou levnější než místní obyvatelé. V Německu, kde imigrant se o job nemusí moc snažit, má kolem sebe vládní agentury, 4 roky po masovém příchodu imigrantů jich pracuje pouze zlomek a to vesměs v jobech částečně vládou sponzorovaných. Ve Švédsku po letech adaptace a pokusů se integrovat je většina imigrantů bez kvalifikace nebo málo kvalifikovaných na práci, kterou moderní ekonomika potřebuje. Je iluzorní se domnívat, že tito lidé budou přispívat někomu na důchod.
     Podle odhadu francouzských Depeche le Midi se pohybuje po Francii 50 000 nezletilých ze severní Afriky, vesměs mimo školní systém a bez dokladů, přežívají ze solidarity lokálních institucí. Noviny v obavách, co z nich vyroste a v obavách o prosperitu jejich příštích obětí.
        Identita evropské populace je masově podporovanou imigrací ohrožena, to je principiální otázka a intuitivní obava evropských etnik, integrace, adaptace, asimilace apod., stejně jako politickokorektně interpretované statistiky, jsou z tohoto pohledu nezajímavé. Jaké blaho pro koho plyne z faktu, že evropské historii se udělá konec a vznikne rasový mix bez historie, nebo zvítězí náboženská enkláva a evropská populace se zlibanizuje. Jaký nový a kreativní dynamismus. Kde jsou příklady něčeho takového?  

Žádné komentáře: