sobota 2. září 2017

posse spiritualita katedrala

Velký obrat

Snad se dočkáme. Abel Posse, argentinský spisovatel, kdysi i velvyslanec v Československu, v španělském el Manifiesto o bídě přítomnosti. Starý svět úplně nezemřel a nový se ještě nenarodil. Yourcenarová to napsala o Hadrianově epoše, která se podobá naší moderní-postmoderní době. Jsme konfrontováni nejen s koncem ideologií, jak se často říká, ale s něčím podstatně vážnějším, s důsledkem konce starých teorií: zažíváme konec působení efektu těchto ideologií. Dnešní západní svět, tak jak se konstituoval poslední desetiletí, se nevyznačuje velkými činy, ale pomalým borcením.
    Velké ideologické projekty minulosti (Marx, Smith) selhaly. Století v němž žijeme – okouzlující a kriminální – je časem konečných zkoušek všech „dobrých“ idejí období zvaného modernost.
    Socialistické ideje zažily velké selhání  rozpadem Sovětského svazu. Velký triumfátor – kapitalistická supervelmoc anglosaské matrice – se zkorumpovanou a nemocnou tváří. Vyhrála, ale nepřesvědčila. Její technologická a industriální moc je něco vzdáleného a kontradiktorního humanismu a západní metafyzice. Něco jako cesta na měsíc v roce 1969, po triumfu, universální zapomnění, občas přerušené televizní zmínkou. Toto dobrodružství se nám dnes nejeví jako významné. Stejně jak v 1969, tak i dnes čelíme technokratickému mýtu. Jako bychom prchali do budoucnosti, která nám předkládá chaotické kroky pokroku, blahobytu a vývoje. Neklid velkých technologicky-industriálních společností plyne z pocitu „budoucnost je na dosah“. 
    USA, jako by nejlepší okamžiky boje za realizaci amerického snu měly za sebou. Jaká nostalgie a obdiv pro minulá období. Racionální voluntarismus a politický pozitivismus, všemocné společenské majáky jsou v krizi.
   Jsme svědky a dnes a denně to zažíváme – ubohosti politické třídy. Politická a technologická centra komandují a instrumentalizují politiky jako „černé principy v okultismu. Velká Lóže zájmových skupin se řídí vlastními impulsy. Politici se jeví zkrocenými administrátory, neschopní programů a vize. V roce 1992 se s velkým humbukem shromáždili světoví vůdci v Rio de Janeiru, téma: životní prostředí. Evidentní separace  vědomí a poznání od politického rozhodování. Dlouholetá ekonomická krize, která započala redukcí ekonomické komplexnosti na jedno triviální kritérium – zisk. Politici nemají sílu čelit sebevražedným zájmům těch v pozadí. (Heidegger: dnes nás může zachránit jen Bůh.) Je paradoxní, že dnes mohou přežívat jen politici bez idejí a kulturně prázdní. Jiné ani neakceptujeme.
    Nové vědomí pozitivní politiky může přinést změnu. Musí nahradit predátorské produkční metody novými metodami výroby i spotřeby. Ekonomicky nezbytné rozhodování ruku v ruce s kulturním povědomím (národní, regionální), odlišné od dnešního globalismu. Kvalita života je svázána jednoznačně s kulturou. Přehodnocení celého ambitu, který nazýváme západ (v jeho metastázích). Od perverze k normalitě. K pacifikaci infekce světové subkultury vyprovokované komercionalizovanou audio vizualizací s ekumenickým nárokem. Údajný globální svobodný trh dovolil nekontrolovatelnou expanzi tohoto viru. Fašizovaný demokratický obsah unifikovaval vzhled i kosmetiku falešných hodnot. Tajný démon techniky: infantilní a geriatrická funkčnost audiovizuální techniky.
    Televize jako efektivní fašizující nástroj - „zkulturňovatel“ a deformátor historie. Instrument morální a spirituální perverze.
   Limity technologicky-industriálních společností jsou zřejmé. Globální trh nevytvoří řád, ale vede do chaosu. Octli jsme se v apogeu světového kapitalismu anglosaské verze. Ty z mála hodnot, co nám ještě zbyly, nás musí vyvést z universální subkultury – navrátit k národům a k tradicím.
    Nová sociálnost ve smyslu spravedlivé distribuce, které nehlásá rovnostářství, ale rovnost, při zachování existenciálních rozdílů. Solidarita bez falešného rovnostářství, respekt pro odlišné kvality života. Společnost najde svou artikulaci v těle státu a musí znovu vybojovat svá práva od globální černé magie skrývající se za „demokratickou“ iluzí. Destrukce státu a liberální anarchie navodily stav dnešních globálních orgií. Pouze výchova a kultura odkryjí nové politiky a nastolí substanciální demokracii.
   Posledních tři sta let anglosaský a kalvínský protestantismus diktoval civilizaci svůj model. Latinská středomořská civilizace se svojí stopou v latinské Americe jsou posledními triumfy západu. Máme výhodu: jsme jako indiáni Uros od Titikaka, kteří nepospíchají ani s civilizací. Současnost nám dává velkou příležitost nastolit své uchované hodnoty. Ne iluze, ale kulturu.
     Západ kráčel proti hlubinným proudům své spirituality. Nietzsche je dnes pramenem poznání pro kohorty filozofických akademiků. Jünger zemřel v pasti pochyb. Západ, od roku 1945 dominovaný Anglosasy, uvěřil, že municipální demokracie a svoboda modelového člověka mohou nahradit řecko-latinské bohy, spiritualitu křesťanských katedrál, Danteho a reconquistu. Západ se otrávil občanem (politikou) a konzumem. Zůstal bez lidství, o kterém tak snil Unamuno.
    Dnešní západ – bez spirituality, hedonistický, egoistický a anglosaská metastáze. Západ musí rekonstruovat svět svých ztracených bohů, kteří nemají nic společného s bruselskou a štrasburskou byrokracií, která má strach pojmenovat svoji matku – křesťanství. Jedinou možnou evropskou politikou je reconquista ztracené spirituality.


Žádné komentáře: