forum nezavislosti

Fórum italské nezávislosti

Na 29. a 30. července svolává italský "Výbor za zastavení války" do Orvieta konvenci čtyřiceti pravicových organizací: "Orvieto 23 - fórum italské nezávislosti". Členy výboru jsou významní exponenti italské politiky a kultury jako bývalý starosta Říma Gianni Alemanno,  profesor Massimo Arlechino, generálové Marco Bertolini a Leonardo Tricarico, historik Franco Guardini, velvyslanec Marco Carnelos, profesor Ugo Mattei atd. Ambicí organizátorů je přeměnit konvenci v širší politické hnutí a pokud Meloni nezmění politiku, konstituovat se v politickou stranu. Konvence má artikulovat odpor tzv. sociální pravice, která významně přispěla k volebnímu vítězství ministerské předsedkyně Meloni a její strany FdI, k  neokonzevativní politice vlády. Sociální pravice se staví proti oficiální politice, které Meloni vtiskla neoliberální a atlantický směr. Klíčovým bodem separace sociální pravice od Meloni je italská účast ve válce na Ukrajině, podle názoru organizátorů  konvence, Meloni učinila z Itálie jednu z válčících stran, a dokonce dovedla Itálii do vyšší roviny spoluúčasti ve válce než předchozí Draghiho vláda. Ve výboru zasedají významní pravicoví činitelé, kteří nesouhlasí s podporou války, s přílišným stotožňováním země s EU a NATO, kritizují nečinnost vlády proti imigračnímu influxu do země a nesdílí neoliberální ekonomické koncepty oficiální politiky.  Kolem výboru se konstituovalo "Fórum nezávislé Itálie", které má ambici shromáždit občany zklamané vládní nečinností a pokračováním politiky předchozích vlád, kteří FdI a Meloni volili, stejně tak nespokojené levicové proudy kolem M5s. Dnes se nepozoruje žádný rozdíl mezi politikou Meloni a politickými koncepty vůdkyně postkomunistické levice Elly Schlein. Tématy konvence je válečné drama na Ukrajině, multipolární svět, kritika globalizace bez limit, nelegální imigrace, evropskounijní krize, krize politiky atd.

berlusconi addio

Addio Berlusconi

Zítra v 15 hodin začne v milánském Duomo státní pohřeb senátora Sylvia Berlusconiho. V úvodníku v Il Girnale se píše, že s Berlusconim odchází celá epocha, Cavaliere charakterizoval dlouhé období moderní Itálie. Itálie tradičně rozdělená na guelfy a ghibelliny, na komunisty a fašisty, na Berlusconiho stoupence a anti. Šéfredaktor Il Giornale Augusto Minzolini, který byl s Berlusconim ve styku poslední období jeho života, cituje z jednoho posledního rozhovoru: "Musím ještě žít, musím zvrátit falešnou představu o sobě, kterou šíří mí nepřátelé. Jsem podnikatel, stavěl jsem města, budoval fotbalový klub, zabránil jsem, aby Itálie skončila v komunistických rukách, snažil jsem se všemi způsoby zemi modernizovat a pacifikovat nenávist. Založil jsem stranu liberální a křesťanské vize. Půl života mě pronásledují soudci a nejen oni." Berlusconiho liberální strana Forza Italia pravděpodobně dlouho svého zakladatele nepřežije, politicky artikulovaná forma tradičního liberalismu už neodpovídá duchu doby a v politickém boji se neprosadí.  

meloni konzervativni

Konzervativní nebo mazaná?

Giorgia Meloni vládne už rok nejen Itálii, ale celé pravicové koalici, v částečných komunálních volbách před dvěma týdny převálcovala levicové soupeře i pravicové partnery, má být pravicová nebo konzervativní, ale efekt je stejný jako u "pravicové" Merkelové. Dokonce někdo může tvrdit, že Meloni s Merzem, který vede po Merkelové CDU, zdaleka nedosahují politického talentu Merkelové, ale přesahují ji pouze v míře atlantické servilnosti k politickému monstru Bidenovi a jeho generálům. Celá záležitost je už sto let jasná španělským patriotům, konzervativně myslící člověk nemůže chovat žádnou afinitu k anglosaským amorálním kšeftmanům. 

ilaria bifarini

Socialismus pro bohaté

V Itálii mají dobrou tradici, poslanec si nemůže dovolit být úplným ekonomickým ignorantem, jak je dobrým zvykem v Čechách, minimálně se musí tvářit, že ekonomice rozumí. Na videu z poslaneckého školení překvapí, kolik vrcholných politiků se bez problémů ekonomicky doškoluje. Je možné si představit, že v hospodářsky krachujícím Česku by se např. Fiala, Adamová, Stanjura nebo Jurečka, kteří ekonomice vůbec nerozumí, doškolovali na ekonomickém semináři docenta Ševčíka? Přitom pokud nepošleme do vlády opravdové ekonomy, staneme se evropským Kongem, kam máme silně nakročeno.  Ilaria Bifarini se zabývá na vysoké úrovní ekonomií, minulý pátek dala v italském parlamentu poslancům dobrou ekonomickou lekci.

aldo moro

Aldo Moro o právu a povinnosti politika

Pánu ve fraku každej uvěří, zpívali V&W, slavní herci tenkrát nemířili do politiky, málo kdo by předpokládal, že po stu letech tímto bude vrcholit česká politika. Dobře maskovaní podvodníci nebo dokonce vrazi se mohou proměnit ve světce, darebáci z odéesky nebo od starostů, nejlíp s občasným motýlkem, se stanou vrcholovými politiky. Univerzitní, podnikatelské nebo bankovní renomé jim snadno dodatečně přišpendlí česká televize a český ráj to napohled je tu. V žádném případě nejde o českou paralelu severokorejského uzavřeného politického systému, jak by někdo mohl předpokládat, kde v roli vůdce vystupuje sexuálně rozplizlý sokl Lipavský&Fiala. Určitě by freudovský drobnohled odhalil pikantní peripetie fungování už podstatou podvodné pětikoalice. Kupodivu i tuto kulhající politickou konstrukci bychom mohli chápat jako silný projev národního ducha, ovšem všechno je to černější. Vládnoucí v Čechách jsou úplně loutky v amerických rukách a pravděpodobně kromě sexuálních deviací se jim nic jiného nepovolí. Spíš než nenávist by měli vzbuzovat naši útrpnost. Zabývat se duchovním světem a politickou filosofií českých loutek je ztráta času, plodnější a instruktivnější jsou americké politické hry.

ekonomika eu produkce

Ekonomika (trochu) nostalgicky

V Čechách, pokud se mluví o ekonomice, pak se jde do regálů nějakého marketu a zjišťuje se, jak jsme na tom špatně nebo dobře, někde v médiích se stále stejnou floskulí zdůvodní proč zemědělci nemohou dost produkovat, proč jsou drahé i škráby do maštale apod., "odborník" z centrální banky v ČT vysvětlí, kdy už bude zase dobře a ekonomický zájem veřejnosti je saturován. V tomto celkem jednoduchém jevu se dá rozpoznat tragická dimenze největší prohry minulé epochy, minulý režim ještě před politickou propagandou, osvětloval význam reálné ekonomiky státu, televizní noviny se obvykle zahajovaly pohledem do fabriky nebo na kombajny a informací o plnění plánu. Nudilo to, ale to v tomto bodě marxistická pravda splývala s universální pravdou, práce, výroba atd. jsou hlavním lidským smyslem a jejich vedlejším produktem je společenský blahobyt, bohužel pro Čecha, jinak to na této planetě nefunguje.  

ilgiornale diskuze

Diskuzní panel v Miláně

Dvacet pět let se globalizace a konec historie, jak ji popsal Fukujama, vydávala za přírodní zákon, z kterého jaksi automaticky vyplývala věčná hegemonie USA nad světem. Nyní je módním konec globalizace, ovšem často pouze terminologicky, obsah zůstane zachován. Globalizace existovala ve světě od jeho stvoření a bude existovat nadále, ovšem v přirozenější podobě než diktuje Washington, MMF a NATO. V minulosti v přirozené globalizaci nestál český etnos na vedlejší koleji, např. počátkem dvacátého století věděli v poslední české vesnici o Číně, Rusku, jižní Americe atd. víc než dnes v hlavním městě, český průmysl do těchto zemí úspěšně  expandoval a Češi zde investovali pracně ušetřené peníze, Baťa jako jeden z prvních v Evropě implementoval americkou progresívní organizaci práce ve svých podnicích.

meloun meloni

Rozkrojit melón (Meloni)

V El Manifiesto glósuje Javier R. Portella několikaměsíční vládnutí Giorgie Meloni v Itálii. Těch iluzí, které jsme si dělali, když Meloni vyhrála volby a výsledek? Ničím jiným se nezabývá než ekonomickými záležitostmi v termínech daní pro seňory ze světa financí. Nic neudělala (kromě vágních deklarací) proti masové imigraci, vždy to skončí tím, že znovu přijme lodě pronajaté mafiózními neziskovkami, které převážejí do Itálie trosečníky dobře vybavené mobily, aby si přivolali pomoc. Nic reálného a nic konzistentního vůbec nezačala proti woke ideologii, jejíž deviace o pohlavích všechno kontaminují. Nic neudělala pro to, aby trochu změnila tvář světa: na obranu a renezanci naší kultury, pro záchranu naší ohrožované identity, nic pro obranu ničené Krásy; vše, co stálo u založení strany Fratelli d´Italia, pod jejímž praporem vyhrála volby.

nato eu zajmy

Národní zájmy

Ani NATO, ani Brusel, ani Paříž nebo Berlín nemají nic společného s italskými zájmy, píše v analýze v Il Sussidiario Leonardo Tirabassi. Bůhvíkde jsou české zájmy, ještě před informací o dvou spadlých raketách v Polsku, v ruském ruské EADaily publikovali článek pro pobavení čtenářů, noviny téměř doslova převzaly náhledy Černochové, Fialy a Rakušana o události, prezident Duda ještě neví o původu raket, a jak napsal sv. Augustin, boží blesky bičují nebe a tyto (české)žáby kvákají o pravdě. Místo toho, aby si uvědomily, jak nebezpečně blízko k atomovým hlavicím se nacházíme, budou svým kvákáním situaci eskalovat a přivolávat na naši hlavu apokalyptickou smrt. Tradičně české zájmy nemají daleko k italským, máme podobný ekonomický profil, architekturu, nejbližším naším přístavem je Terst atd., naše skutečná síla byla vždycky jinde než v kulometech a v dělech, na kterých staví současný režim.

meloni salvini

Alternativa Meloni?

Evropa potřebuje politický obrat, aby vybředla z bahna fašizoidních politických struktur, které dusí přirozenou evropskou kreativitu, potřebuje opravdovou alternativu, svobodný politický a mediální prostor založený na občanské diskuzi. Jenom z nominálních důvodů se tato alternativa pojmenovává pravicová, totiž tradičně levicové i pravicové se unifikovalo, a až na výjimky vplulo do štábů NATO a do skleněných paláců bruselské byrokracie, tento  transformovaný ideově unifikovaný blok levice-pravice se zmocnil mediálního mainstreamu, školního systému a státních struktur, jako typický fašismus, totálním způsobem. Pracující v Americe mají hrůzu z demokratické strany, stejně jako němečtí ze sociálně demokratické a německá střední třída, včetně podnikatelů, ze zuřivého apologeta války Merze, který vede lidovce.

alternativa meloni

Alternativa a (ne)alternativa

Volby vynesly Giorgiu Meloni k moci, její FdI se staly daleko nejsilnější politickou silou a po právu obsadí většinu postů ve vládě. Bohužel velký volební rozdíl mezi FdI a ostatními stranami pravého bloku Legou a FI narušil politickou rovnováhu v pravicové koalici samotné. V pravicovém bloku, který aspiruje na vládnutí v tak významné západní zemi jako je Itálie, se v plné síle vyjevilo fundamentální paradigma západního světa, atlantismus versus anti-atlantismus, politická dialektika doby se posunula od dilematu národní versus antinárodní (proevropskounijní). Západoevropská politika v posledních padesáti letech byla v různé intenzitě ovlivněna atlantickou orientací západní Evropy, a v skryté podobě v jejím vleku v různém stupni závislosti. Toto schema se v plné síle vyjevuje dnes, kdy čelíme energetické krizi. V Itálii toto paradigma okamžitě po volbách vyhrotilo situaci i v pravicové koalici a má podobu politické likvidace politika, který, jak se zdá, je zárukou alternativy - Salviniho. V situaci, kdy volby vynesly Meloni do role nezpochybnitelné vůdkyně pravicové koalice, Meloni při nominaci klíčových ministrů přestala slyšet hlasy koaličních partnerů, hlavně Legy. Padají jména ministrů z Legy, které si Meloni z této strany sama vybere a mezi jmény klíčových ministrů nefiguruje vůdce strany Salvini, který si nárokuje křeslo ministra vnitra, kde se už neobyčejně osvědčil. Kádr blízký Meloni říká, že Meloni nechce obsadit klíčové vnitro politikem, ale člověkem institucí a i prezident by prý mohl mít výhrady, podobně u jiných klíčových ministerstev. Kam se poděla vůle Meloni k alternativě?  

volby italie

Úder možný

Italská pravicová koalice včera vyhrála parlamentní volby, získala většinu v obou sněmovnách a sestaví příští italskou vládu. Podle ranních projekcí daleko nejsilnější stranou je FdI Giorgii Meloni (25,9%), levicová PD (20,3%), hnutí M5S (15%), Salviniho Lega (8,4%), Berlusconoho Forza Italia (7,3%) atd. Pravicový blok dostal 44,26% hlasů, levice 26,2%. Podle projekcí, pravice obsadí v 200 členném senátu kolem 113 míst a 236 v 400 členné poslanecké sněmovně.

meleoni salvini berlusconi

Itálie pětadvacátého

Italské parlamentní volby v neděli mohou přinést do Evropy něco, co se dá charakterizovat jako jednoduchá alternativa mainstreamovému bloku, který kromě Maďarska a Polska řadu desetiletí dominuje v EU. Šance na skutečný demokratický obrat, pokud demokracii chápeme jako volbu mezi alternativami a ne výběr mezi nabídkami evropskounijního unifikovaného systému. Italské volby s velkou pravděpodobností změní politickou rovnováhu v Evropské unii, o vítězství bloku pravicových stran téměř nikdy nepochybuje. Proč jsou tyto volby tak nebezpečné pro mainstreamovou diktaturu v západním světě signalizuje "hluboká" myšlenka francouzského státního filozofa Bernard Henri Levyho,  v interview v italské televizi řekl: "I když žijeme v demokracii, občas se nemusí respektovat názor elektorátu." V jaké demokracii mainstreamový módní filozof asi žije? Vůdkyně hlavní opoziční strany FdI a nejspíš příští ministerská předsedkyně Giorga Meloni na facebooku: "Veřejná televize umožní před volbami bez protiváhy několikaminutový propagandistický rozklad francouzského filozofa, který bránil vydání do Itálie komunistického teroristy Battisty. Srovnával italskou pravici s nejhoršími režimy na planetě. tento seňor nechápe, že Itálie je zemí stabilní demokracie." Západní mainstream nedůvěřuje italským pravicovým vůdcům, argumenty lehce najde třeba v případě Meloni v barvě pionýrského šátku na střední škole, v případě pokrokových lídrů není mainstream tak přísný, odpustí se i minulá pedofilie, jako v případě Cohn-Bendita. Hlavním důvodem mainstreamových antipatií k italským pravicovým lídrům je podezření, že na rozdíl od španělských a německých lidovců, anglických konzervativců atd. zůstali opravdu pravicovými v plném rozsahu pojmu.   

prezidentsky system craxi

Federalismus, prezidentský systém  

Italská pravice má na prvním místě svého volebního programu zavedení prezidentského systému a federalismus. Federalismem se v Itálii chápe vysoký stupeň regionální autonomie a ústup od centralizovaného státu. První italský ministerský předseda po Cavourovi Minghetti, když neprosadil v parlamentu federalizaci země, raději rezignoval, než aby vládl v centralizované Itálii. Již v roce 1848 upozorňoval velký ekonom Carlo Cattaneo, že unitářský stát je neštěstím pro Itálii a dokonce tvrdil, že severní a jižní Itálie nemohou mít kvůli rozdílným ekonomickým podmínkám společnou měnu. Za téměř dvě stě let, se žádné italské vládě nepodařilo ekonomicky pozvednout jih, možná právě z těchto důvodů.

salvini meloni

Za 40 dnů volby (v Itálii)

Včera, dá se říct, se objevila potěšující zvěst, rating Salviniho Legy se za posledních čtrnáct dnů zvedl o procento na 15,2%, s 24,3% vede FdI Giorgii Meloni, druhé je levicové PD s 22,8%, Lega třetí.  Salvini s programem, který nazval "Credo", objíždí zemi a komunikuje s občany, v tom byla vždycky jeho velká síla. Silnou součástí programu Legy je penzijní reforma, ústup od penzijního systému, který zavedla levice. Politická  levice, až na víc raket Ukrajině a pojistit bankám profit, dnes neoplývá kreativní fantazií v řízení společnosti. Levicová ministryně Fornero do penzijního systému automaticky přenesla befely bruselských byrokratů, něco  podobného zažíváme na vlastní kůži. Nic než zvednutí věku odchodu do důchodu, není možné. Penze k průměrné mzdě v Čechách v nejhorším poměru v EU,  prvním aktem vládnutí Fiala a spol. bylo ukradení pár stovek milionů příspěvku na seniorské cestování, přitom v korupčním mechanismu této vlády se dotují poloprázdné vlaky a nehorázné příjmy managementu státních drah a politických kompaňonů  v dozorčích radách.

volby majoneza italie

Ve volební majonéze

V EU politické strany jaksi změnily původní funkci, tj. od jakobínských klubů, předvojů sociálních vrstev, subjektů hlubšího typu poznání atd., je dnešní  politická strana v EU hlavním nástrojem udržení režimní struktury, nástrojem v rukách mocných za kulisami. V evropskounijním systému jsou komunisté s otevřenou náručí vítáni, pokud  hodlají vstoupit do elitního klanu vládnoucích, v Itálii jsou jeho hlavní páteří, v Maďarsku jsou pátou kolonou evropskounijní kolaborace, v Česku dolů z hrušky, jak říkal Husák, protože zůstali věrni původnímu sociálnímu programu, podobně v Řecku. V Itálii se budou v září konat volby, které mají velkou šanci být revolucí v EU a možná i v NATO. Politický systém se chvěje, ale naštěstí se mu už nedostává dechu, aby volební proces zablokoval. Mainstream jímá hrůza, je zajímavé, že když je ohrožen evropskounijní diktát, nastupují  argumenty typu - politická dekadence, fluidní politika, nezájem voličů, elektorát skáče na lep nesplnitelným slibům atd. Podle mainstreamu má vyjít z politické majonézy vítězně Giorgia Meloni. Najednou je liberální volební systém politickou majonézou. Podle jedněch mainstreamových novin jsou příští volby hrou bez regulí, které vede podivný instinkt bez dialektického rozmyslu. Triumf iracionality a pád politiky. Pro postliberální natovské globalisty a evropskounijní byrokraty, kteří známkují ostatní země podle formálních volebních parametrů, jsou italské volby triumfem iracionality, protože dovedou k moci lidi, kteří mají jiné názory, nebo ještě lépe vůbec nějaké názory mají. V EU je dnes zakázáno mít názor.

imigrace Larepublica libye

Lampedusa a Stalinovi pohrobci

Lampedusa se utápí v imigračním moři, obležený ostrov v mainstreamové pasti, kultura evropskounijního mainstreamu je zodpovědná za tuto tragedii, kde oběťmi jsou Italové i imigranti. 23. a 24. července ostrov zažil nejtěžší chvíle za poslední desetiletí, z Afriky dorazilo 1400 osob. Evropskounijnímu byrokratovi Draghimu a mainstreamovému typu informování se podařilo přesunout pozornost na Ukrajinu a na záměrně vyvolanou energetickou krizi. V sobotu se vylodilo v jižní Itálii 1240 imigrantů, ministerstvo vnitra, které by mělo imigrační influx omezovat, vede postkomunistka Lamorgese, a této kastě z evropskounijní bašty PD (Partito Democratico) zbývá na jejich proimigrační politiku něco přes měsíc, než se dostane ke kormidlu pravice, která okamžitě imigraci zablokuje.

meloni salvini

Předvolební..

Italové mají ojedinělou schopnost identifikovat skutečnou osobnost a pak se i v médiích dává přednost těmto lidem před placenými politiky. Ovšem Ital je do té míry soudný, že pokud tyto osobnosti kandidují, obvykle neprojdou. Výjimečně se to podařilo profesoru Arganovi z komunistické strany, stal se starostou Říma. Vittorio Sgarbi je považován za ještě širší osobnost než Argan, ale loni jako starosta Říma neprošel, neorientoval se v odvozu komunálního odpadu. Nesmíme zaměňovat skutečnou osobnost za mediálního poskoka, jak se praktikuje v Česku, být dobrým chirurgem  v oddělení artróz nebo profesorem nějaké vyčpělé vědy neskýtá osobnostní garanci. Kdysi jsme měli velkou paralelu Sgarbiho, úžasného profesora Štecha. Co ten by asi říkal na dnešní politickou pakulturu vládnoucích?

draghi salvini

Konečně konec aneb Draghi opouští palác

Včera rozpustil italský prezident sněmovny a vypsal parlamentní volby. Příčinou konce vlády evropskounijního byrokrata Draghiho byl bývalý ministerský předseda a šéf hnutí M5s Conte. Na počátku Draghiho působení v paláci Chigi (jak nazývají budouvu předsednictva vlády) se pravděpodobně nedalo odolat evropskounijní propagandě o kvalitách byrokrata Draghiho a přednostech jeho technokratického vládnutí. Tradičně dobrá politická intuice Italů rozpoznala, že z evropskounijní politické perverze nemůže přijít žádné dobré řešení, Italové dali Draghimu 15 měsíců, aby prokázal, co umí a pak ho poslali tam kam patří. Draghimu nepomohly ani jeho dobré styky s finančním sektorem, globálními investory a silná podpora evropskounijních center. Italům je jasné, že báze jejich státu, tj. průmysl, je bez energie ohrožena a EU má sice dobré ideje o nahrazení ruské energie, ale tam to končí.

draghi conte maio

Rezoluce Draghi

Sorošovec a nomenklaturník velkého kapitálu Draghi měl před dvěma lety zachránit Itálii od politiky, odstupujícího šéfa Evropské centrální banky vnutili byrokraté EU Itálii za ministerského předsedy. Celoevropským mainstreamovým ódám na zázrak Draghi tenkrát uvěřila velká většina Italů, dnes vystřízlivěli, vládě vedené údajným velkým expertem se kromě prosazování protiruských sankcí a vojenských dodávek Ukrajině moc nevede a hrozí rozpad vládní koalice. Podle průzkumu Termometro Politico dvě třetiny Italů si nepřejí Draghiho na postu italského  premiéra. Pouze 16% se domnívá, že Itálie nezbytně potřebuje, aby Draghi vedl vládu, 67% si přeje jinou vládu.  Draghiho episoda skončila. Italská zkušenost má širší rozměr, z evropskounijních byrokratů je Draghi zdaleka nejlepším, nesrovnatelně lepším než např. Jourová nebo von der Leyenová a přesto se tento způsob vládnutí neosvědčuje a krizi jenom prohlubuje, dnes už nejen systémovou krizi, ale i nebezpečně nastupující sociální krizi.