abc euro

Miliardy versus dopis zhrzené

Předvčerejší historická noc v Bruselu, podobné termíny se skloňují v mainstreamové comedy čtyřikrát do roka, ovšem samotná suma nevratné pomoci evropským ekonomikám, ke čtyřem stům miliardám, není vůbec nic historického a tím méně zázračného. Španělsko zažilo ve své evropskounijní historii nesčíslnou řadu těchto finančních pomocných zázraků, za zdánlivě neškodných podmínek, které akceptují bez výjimky praví i leví – o podstatném rozhoduje bruselský mozek, údajně technokratický.

ying cohnbendit

Příliš dlouho Ying

Andaluzský poslanec VOXu filozof Francisco José Contreras píše v ElManifiesto, že rok 2020 bude znamenat konec mnoha věcem, zanechá stejnou stopu v historii jako rok 1945, roky 1989 a 1968 jsou v jeho pojetí lámání epoch  málo významné. První polovina dvacátého století do 1945, absolutizovala ideje, které vedly do katastrofy. Po roku 1945 ovládl celý svět imperativ nikdy už fašismus. Sedmdesát let vlády „anti-: antifašismus, antidogmatismus, antinacionalismus, antidiskriminace atd., poslanec VOXu dešifruje interpretaci chápání fašismu jako přemíru asertivity, přesvědčení, příliš mnoho vůle a silná identita atd., domnívá se, že se zapomnělo na to hlavní, nihilistickou stránku fašismu. A jako reakce na zjednodušené chápání minulé epochy se objevují antireakce, stejně ploské jako objekt negování, slabost, permisivnost, diverzita, otevřenost, (auto)kritika, pochyba,… Pokud v první polovině 20. století převládaly vlastnosti Yang (maskulinita, asertivita), pak od 1945 do dneška je to feminní, pasívní a permisivní princip Ying. Princip anti- se stal základním dogmatem posledních sedmdesáti let. Všechno co je silné – silná pravda, silná věrnost, silný čin – vede k útlaku. Svoboda a prosperita na druhé straně vyžadují vládu loajality a slabých pravd. 

ventilator madrid

Snad k tomu nedojde

Slovenská psychiatryně pracující v Madridu v nemocnici uvedla v médiích, že koronavirová krize dostoupila ve městě takového stupně, že lidé nad pětasedmdesát nemají už šanci, na dýchací přístroj se vůbec nepřipojí a naordinují se jim aneztezika, která je uspí tak, že už se nikdy neprobudí, psychiatryně v novinách nejevila známku profesního traumatu. Čtenáře jejího vyjádření napadne kolik let zbývá jí samotné než ji vypnou nějaký přístroj. Podobně zvěsti i z nemocnic v severní Itálii. Jeden italský lékař říká, „Nejsou lidi, zdravotní materiál, ani místa, nezbývá než uspat starší 65let a nechat bezbolestně umřít. Polykáš to v sobě, klameš sebe, ráno do práce, ale v noci pláčeš“. Česká média jsou prozatím velmi citlivá, soucit  vzbudila i smrt starého muže nad devadesát. Dýchacích přístrojů je zatím dost a doufejme, že se nebudou muset ve velkém zapínat. Kdy Evropa v minulosti nechávala umírat své staré třeba kvůli hladomoru?

gregorio luri pamet

Gregorio Luri

Česká televize samotná je systémem bez paměti, vybaveným krátkodobou registrační odezvou, tj. logická následnost s bezprostředně řečeným je zachována. Co bylo se rychle dohledává z distribuovaných diskových paměťových jednotek, naštěstí nahradily magnetopásková média, pak by se z televize stal zpomalený film. Profesionalita českotelevizních prezentátorů spočívá v tom, že vypadají sexy a rychle opakují, co jim disková jednotka našeptá do sluchátka. Nelze se divit, televizní mládež projde velmi specifickým školstvím, komplexní paměť se přestala považovat za důležitou, celý školský systém se nasměroval do podivného stavu, kde přestala platit staletá pravidla a nová se úplně nenastolila, spíš jenom intuitivně, jak vyplývají z převládající ideologie.

vox

VOX vpřed

Dlouho se Španělsko jevilo jako pevná evropskounijní bašta, celošpanělské (hispánské) konzervativní národně orientované strany se pohybovaly v marži politické bezvýznamnosti. Lidová strana sice měla kořeny ve frankistické minulosti, ale její zakladatel Frankův ministr kultury Fraga Iribarne stranu modernizoval do podoby konzervativně liberálního celošpanělského hnutí, které dobře obstálo v konkurenci se socialisty a středovými liberály. Tragedií pro stranu bylo Rajoyovo vládnutí, Rajoy zbavil stranu přirozené konzervativní podstaty a nahradil jí evropskounijní ideologií. V evropskounijní mainstreamové rétorice Rajoy proměnil stranu v umírněné středové politické hnutí.

santiago abascal interview

Santiago Abascal interview

Spolu se Salvinim (ovšem i Borgonzoni, i když v neděli nevyhrála, má v sobě něco fascinujícího) je to nejnadějnější rodící se evropský vůdce conquistador. Conquista nad evropskounijní levicovou perverzí, která zatemnila Evropě rozum. Abascalovo interview ve španělském konzervativním think-tank Elinactual a ve francouzském ValeursActuelles. Abascal vytvořil z nedávno (2014) založeného pravicového hnutí VOX třetí politickou sílu ve Španělsku s aspirací stát se alternativou politickému mainstreamu, VOX čím dál víc vytlačuje lidovce z pozice hlavní pravicové strany, Abascalův diskurs je jasný a nekompromisní, žádné koncese na úkor španělské identity, islámu a globalizaci.

sanchez podemos

Mira, Sánchez..

Sánchez, darebákem jsi ty, titul jedněch španělských novin, darebákem zdaleka ne v nerudovském smyslu. Jiný informační server též poutavě, je jako špinavé prádlo, když nefunguje pračka. Španělský ministerský předseda zbastlil koalici socialistů, levičáckých živlů venezuelského typu z Podemos, až po nekompromisní separatisty do krve nenávidějící Španělsko. V úterý zvolila poslanecká sněmovna většinou dvou hlasů Sáncheze ministerským předsedou. Španělská politická scéna připomíná jeden Goyův obraz nebo Páleníčkovu báseň kostlivci táhnou krajinou.

agonie statu revoluce

Agonie státu aneb revoluce privilegovaných

Sertorio v El Manifiesto tento stav přisuzuje současnému Španělsku. Novinář a konzervativní intelektuál nezůstává pouze u analýz, ukazuje i cesty k oživení skomírajícího v inspirujícím článku. Když bohové někoho odsoudí, nejdřív ho oslepí. Elitní vládnoucí kasta zavírá oči před realitou, která se jí nezamlouvá, preferuje simulování reality podpírána akademickými a mediálními kašpárky. Negace evidentního a pokrokový úprk kupředu rozkládají slabé fundamenty režimu 1978 (post Franco). Symptomy státního rozkladu jsou dnes pozorovatelné v Katalánii a v menší míře v Baskicku, Valencii, Navaře a Baleárech: revoluce privilegovaných. Je lhostejné jestli se jedná o vévodu Orleánského a parlamenty, které oponovaly Ludvíku XVI. v shromáždění notáblů v 1787, nebo velkoknížata, politické hvězdy Dumy a generálové, kteří svrhli Mikuláše II. v 1917. Dnes nejprivilegovanější současného režimu, katalánská Generalidad (vláda) a levice, rozbíjí základy politické konstituce ve Španělsku, aby uskutečnily svůj dogmatický sen: problematickou nezávislost a neméně rozporuplnou republiku, chápanou jako politický monopol postmarxistů.

casado vox berlusconi

Kteří praví?

Na konferenci evropských lidovců v Zábřehu předseda španělských lidovců Pablo Casado před Merkelovou a Tuskem, freneticky aplaudovali když prohlásil, že je třeba strhnout zdi ryzímu jedu nacionalismu, populismu, identitarismu a protekcionismu, nacionalismus má být jedem v historii člověka v Evropě, který je nutno eliminovat z prostoru právního státu. Casado je inspirován katálánským separatismem, ovšem Merkelová, Tusk a další, jeho katalánskou obsesi okamžitě extrapolují do nenávisti k evropským národům generelně.  Casado zahrnuje do těchto negativních termínů jedním dechem Vox i ortodoxně levičácké Podemos, které chce demontovat španělskou monarchii. Casado prohlásil, že politicky podporovaná imigrace je vodou na mlýn populismu a Evropa by tudíž měla víc chránit své hranice. Dalším cílem jeho kritiky byl protekcionismus, který staví limity svobodnému trhu a prosperitě. Jeho předchůdce Rajoy mluvil zcela obdobně, podle statistik v období lidovecké vlády přišlo do Španělska víc imigrantů než za předchozích socialistů.

sanchez iglesias díaz

Ať si zvolí caudilla

A čtyři roky ho nechají vládnout. Konečně lepší caudillo z vlastních řad než evropskounijní byrokrat.  Ani třetí volby se Španělům nepovedly, poslanecká sněmovna z minulé neděle je podle jedněch novin největší komplikací vládnutí. Není to absurdní, ať změní volební systém a pak všichni místo pokroku a spravedlnosti dodržují regule. Sánchez vyvolal volby v domnění, že trochu zvedne procento pro socialisty, ukázalo se, že průzkumy nejsou vševědoucí. Ztratil tři mandáty a ještě víc jeho potenciální koaliční partneři. Levice v dubnu měla ve sněmovně 165 mandátů (nutná většina 176), dnes 155. Středoví Ciudadanos byli otevření ke koaliční vládě, pokud by byl Sánchez vstřícnější, tato koalice by vládla pohodlnou většinou 180 mandátů. Ciudadanos ve volbách úplně propadli a dnes místo koalice střed-levice zbývá jediná varianta levice-extrémní levice Podemos, pokud jak se zdá z důvodů osobní animozity k Sánchezovi, není možná velká koalice levice-pravice.

vox volby

VOX a ostatní včera

Španělé volili do poslanecké sněmovny v dubnu a stabilní vládu se nepodařilo sestavit, po včerejších volbách to bude ještě horší, těžko komu se ve Španělsku povládne. Včera impozantní volební zisk pravicové národní strany VOX a snad již definitivní propad Ciudadanos, kteří ruinovali španělskou pravici, VOX dostal 15%  hlasů (10% v dubnu), tj. 52 (+28) mandátů, lidovci 88 (+22), socialisté sice ztratili 3 mandáty, ale se 120 poslanci jsou nejsilnější frakcí ve španělské poslanecké sněmovně. VOX se ziskem 30% hlasů je první stranou v regionu Murcia.

pravice aznar zapatero

Iluze pravicové politiky

Zdání může i klamat, Aznar působil dojmem, že vrátil Španělsko ze socialistické euforie a demagogie do normálních kolejí existování, Gonzales levicově degradoval všechny společenské struktury, které za Frankova režimu optimálně fungovaly, naštěstí pro Španěly korupce a nepotismus socanů dostoupily takových vrcholů, že stát nemohl v této podobě dál fungovat a nakonec se socialistická verze vládnutí odrazila i v ekonomice, pak teprve lid vyměnil vládu. Aznar vyvedl zemi z ekonomických potíží, a okamžitě poté, lid opět vybral socana Zapatera, v trapném preludiu  snad víc než milionové demonstrace proti Aznarovi v Barceloně.  Zapatero vládl osm let, tento politik je považován i levicovými souputníky za naivního hlupáka. Hlouposti, které napáchal, řešil nepopulární Rajoy s pravicovými ekonomickými koncepty.

exhumace franco

Exhumace

Evropskounijní degenerace v zenitu možností. Včera v OSN jeden z evropskounijních fanatiků Sanchez: „Uzavřeli jsme demokratický kruh, velké vítězství španělské demokracie, konec tmavé kapitoly naší historie, odstraníme Frankovy ostatky z místa, kde amorálně ležely velmi dlouho. Žádný nepřítel demokracie nemá právo na místo kultu, ani institucionální respekt“.
     Španělský nejvyšší soud zamítl dovolání Francovy rodiny, zbývá poslední možnost ústavní soud, zde není velká šance dovolání, soud se bude zabývat pouze formálními aspekty předchozích soudních výroků. Frankova rodina vyjádřila velké zklamání, nejvyšší soud jednohlasně podpořil rozhodnutí vlády, nelze se ovšem divit, nejvyšší soud právě pětačtyřicet let socani deformují.

reconquista

Reconquista a další

Reconquista byla klíčovým momentem ve španělské i evropské historii. Poprvé v historii se jedna země zbavila muslimských okupantů a Španělsko se stalo pevností skrze níž africko-muslimské pokusy o proniknutí do evropského prostoru neprošly. Dnes usurpoval evropský diskurz levičácký masochismus a revizionistický, levicovou ideologií zdeformovaný, výklad historie. Evropskounijní pokroková ideologie se stejným nihilistickým způsobem způsobem staví k jinému významnému historickému faktu, k objevení Ameriky. Tento úžasný finální krok v objevování světa, který naplňoval staletí lidstvo patosem a snem Roburů dobyvatelů, se najednou v interpretaci impotentní a perverzní, údajně progresívní, evropskounijní ideologie, kvalifikuje jako rasistický a xenofobní akt.

estamos hartos

Zničeho nic, ale Estamos hartos

Svým způsobem paralelní vyznání mladého Španěla k německému Marcelu Goldhammerovi v předchozím článku. Pokud by to autor dál rozvinul, pak téměř mussetovská zpověď dítěte svého věku v El Manifiesto. Silnější o to, že se jedná o „joven obrero“, mladého dělníka, nic unifikovaného a zglajchšaltovaného typu evropskounijního studenta. Začínal jsem jako militant komunistické strany a volil jsem Izquierda Unida a skončil jsem jako sympatizant populistických a národních hnutí.

vox podemos cortes

Ve Španělsku nalevo?

Velmi dobrá zpráva, poprvé od Frankovy smrti se národní pravicová strana dostala do parlamentu, víc než deset procent hlasů a 24 mandátů v 350 členné dolní komoře, navzdor tomu, že jejich lídra vyloučili z televizních debat a jeho stranu VOX skandalizovala i část pravice. V nedělních volbách vyhráli socialisté, ani moc nevyhráli, spíš hlavní jejich oponent lidová strana hodně ztratila. Socialisté dostali 28% hlasů a s pomocí levičáků z Podemos a katalánských nacionalistů se jim podaří zbastlit většinu v Cortes. V evropských médiích se naznačuje, že Španělsko se navzdor průlomu VOXu,  posunulo opět tam kam patří, tj. nalevo.

cesta viaje

Všichni na cestách

Historické centrum Prahy se podobá kulisám hollywoodského filmu čtrnáct dní po natáčení. Kulisáci a kompars musí utratit zbytek eur, co jim zbývají, v nepřeberném množství konzumních prostor, které se nedají nazvat lokály, spíš jde o sklady potravin a chlastu v dobře vypadajícím servisu. O takové post-aristokratické budoucnosti se pražským palácům nikdy nesnilo, konečně není na ně vidět, nikoho moc nezajímají. Nejen palácům, ale celé tradiční Praze, kterou navzdor letům budování socialismu, dýchalo ještě počátkem devadesátých let Staré město. 

eimil oscar lugo

O (politkorektní) historii

Píše Óscar Eimil, escritor, v jednom sevilském deníku.  V malé dědině Villalba, skryté v lůně velké náhorní plošiny v provincii Lugo, se tyčí k nebi, jako ve všech podobných dědinách, malý bílý kostel. Asi nebudu první ani poslední, pro mě je něčím speciálním,  Chaira, tak se jmenuje ta oblast, kde se nachází to místo odkud pocházím. V průčelí kostela, napravo od chrámových vrat, dřevěná obrubeň, tisíckrát přemalovaná, v ní vytesaný bílý náhrobek. Náhrobek ve tvaru latinského kříže skrýval seznam asi dvanácti jmen, Od dětství jsme si tam hráli, četl jsem ta jména stále znovu a znovu, fascinován. 

vox abascal rivera

VOX Andaluz

38leté socialistické vládnutí v Andaluzii skončí s největší pravděpodobností ve středu s hlasováním o důvěře nové vládě, významný je též průlom mimo systém stojící hnutí VOX do mocenské struktury. V optice evropské politiky je to významnější jev než víc nebo méně hlasů té či oné populistické strany, podařil se totiž nečekaný průlom do skomírajícího sociálně demokratického španělského bastionu tvrdě ovládaného nejbigotnější evropskounijní ideologií.

visigot spanelsko rim

Kdo jsme?
Visigótské období Španělska není moc známé a navíc historiky přehlížené, nějaké mezidobí mezi římskou minulostí a „velkým“ omayadským obdobím. Takto interpretují dějiny mnozí Španělé po desetiletích „pokrokového“ školství. Českého turisty může překvapit mohutná nádhera visigótských staveb v Toledu, ale souvislosti unikají. Sertorius, šéfredaktor španělského  El Manifiesto, o tom píše. Visigótské Španělsko je fascinující z řady důvodů; za prvé nám říká, kdo vůbec jsme a kde jsou naše kořeny. Osobitost španělských národů se definitivně dotvořila islámskou výzvou a zápasem reconquisty, visigótské Španělsko bylo modelem a referenčním bodem následnickým královstvím, počínajíc Asturií.