úterý 1. prosince 2015

camus renaud

a.ilfoglio.it/cultura/2015/06/30/leuropa-imbelle-sta-morendo-parla-camus-il-rinnegato-dei-lumi___1-v-130347-rubriche_c361

  Válka nebo rezignace, druhé pravděpodobnější

  Renaud Camus, spisovatel, v pařížském literárním establishmentu ne moc populární. Mohlo by to svědčit o jeho talentu. Přátelil se s Aragonem. Roland Barthes zbožňoval jeho román Triky - kultovní knihu gay komunity. Jeden hlas se mu nedostával při volbě za člena Academie française, kdy měl nahradit mezi Nesmrtelnými zemřelého Julien Greena. Nedávno ho pařížský soud pokutoval pro islámofobii, delikt měl spáchat při hovoru, kdy mluvil o velkém nahrazení francouzské populace islámskou a multikulturalismus vydával za trójského koně  populační směny.
  Podle spisovatele, rovnost je faktorem destrukce. Rovnost nejen zničí ducha zákona, ale i vše ostatní, jako Helena Trójská: "Zničila jsem města, lodě a lidi". Rovnost mezi rodiči a dětmi zničila rodinu. Rovnost mezi studenty a učiteli zničila školu. Rovnost mezi uměním a zábavou zničila kulturu. Rovnost mezi občany a cizinci zničila národy. Evropa, která stvořila Schubertův kvintet a via Merulana, měla představu o dokonalosti, o překonávání svých mezí. Vynucovaná rovnost redukuje Evropu k imbecilitě. K teorii o velké směně populací přišel spisovatel, když navštívil rodný dům  François Mauriaca - všude zahalené islámské ženy, estetická mutace celé oblasti. A francouzská kultura kolem podobna spálené zemi. Spisovatelovy myšlenky tenkrát našly odezvu i u Sylviane Agacinski (Jospinova žena), u Frédérica Mitterranda a Alaina Finkielkrauta. Camus publikoval Konec civilizace, Mizení kultury.
   Atentáty, ničení křesťanských kostelů, vraždy. Na Francii se útočí, ale jen málokdo je ochoten to přiznat. Nikdo není ochoten diskutovat kolaps vzdělávacího systému, kriminalitu spojenou s imigrací. A tajemstvím všech tajemství zůstává civilizační směna populací. Říkalo se, že vládnout znamená předvídat, nyní vládnout znamená nevidět a nemluvit. Platí pro stát i pro média.
 Negativní myšlení ovládlo celou francouzskou kulturu i evropskou. Je to druhá kariéra Adolfa Hitlera. Není tak hrozná jako ta první, ale důsledky ještě horší. V r. 1968, kdy se osvobodil malý měšťák, jsme viděli efekt velké hitlerovské destrukce. Nyní pacient ještě žije, ale je již mrtvý. Nemá srdce, nemá mozek, nemá žaludek, nemá nervovou soustavu, nemá pohlaví, nemá hrdost, nereaguje. Evropa vidí, jak ji dobývají, vždy předtím se bránila, dnes : " Chudáci útočníci, doufejme, že nemají problémy".  Alžběta anglická řekla k nepřemožitelné španělské Armada: " Ubozí Španělé, moře je tak strašné, jsem dojata" (ale to až po hostině žraloků).
   Populační směna není fantazie, není to teorie, je to skutečnost. Francie je jako stará služka -   vychovává děti jiné populaci. Je trapná a naivní, pokud se domnívá, že mají stejné představy o národu, kultuře, civilizaci a lidské identitě. Velká směna populací je existenční koncept. Ideologie zaměnitelnosti. Podmínkou tomu je akulturace a pedagogika zapomnění. 
   Levicová inteligence Saint-Germain-des-Près, to jsou vesměs pouze advokáti konzumní společnosti. Připravit oběť tak, aby byla k dispozici dobyvatelům. Nebránit se a rezignovat. Dobyvatelé k nim budou milostivější.
   Nevidím to optimisticky pro Evropu. Máme dvě možnosti: "Válku nebo se poddat".  To druhé je  pravděpodobnější.

Žádné komentáře: