Iluze pravicové politiky
Zdání může i klamat, Aznar působil dojmem, že vrátil Španělsko ze socialistické euforie a demagogie do normálních kolejí existování, Gonzales levicově degradoval všechny společenské struktury, které za Frankova režimu optimálně fungovaly, naštěstí pro Španěly korupce a nepotismus socanů dostoupily takových vrcholů, že stát nemohl v této podobě dál fungovat a nakonec se socialistická verze vládnutí odrazila i v ekonomice, pak teprve lid vyměnil vládu. Aznar vyvedl zemi z ekonomických potíží, a okamžitě poté, lid opět vybral socana Zapatera, v trapném preludiu snad víc než milionové demonstrace proti Aznarovi v Barceloně. Zapatero vládl osm let, tento politik je považován i levicovými souputníky za naivního hlupáka. Hlouposti, které napáchal, řešil nepopulární Rajoy s pravicovými ekonomickými koncepty.
Podařilo se a opět Španělé dali přednost socanovi Sánchezovi, jeho hlavním konceptem, a jedině to je na něm sympatické, je chuť vládnout, jinak je bez konceptů a schopností, suspektní plagiátor diplomových prací, evropskounijní multikulti demagog. V běžném chápání pravicová lidová strana je dobrá pouze v okamžiku, kdy socialistická partaj dovede stát úplně na pokraj bankrotu. Po čtyřech letech Zapaterova vládnutí, bylo jasné, že stát má takové ekonomické potíže, že vláda musí být vyměněna, nestačilo to, levicovou ideologií masírovaný lid mu dal ještě jednou čtyři roky. Musel dovést stát úplně do bankrotu. O Rajoyových schopnostch a možnostech něco v tomto smyslu udělat se pochybovalo, ale tvrdým přístupem vyvedl stát z krize. A vzápětí je nejméně populárním politikem ve Španělsku a soudy má na krku.
O čem to svědčí? Pravděpodobně o tom, že nestačí pouze aplikovat pravicový ekonomický koncept vládnutí a ostatní ponechat v pseudoliberálních levicových rukách. Klíčové společenské struktury dávno přestaly být neutrální. Staletí se lidstvo domnívalo, že školský systém je politicky neutrální, jeho zadáním je naučit děti matematiku, fyziku a dějepis, mělo se zato, že to otevře jejich mozek. Neutrální školství tímto způsobem vedla i katolická církev, Frankovo Španělsko, monarchie 19. století, první republika atd.. Obrat přišel s levicovými utopiemi, Gramci to vyjádřil lapidárně, levice musí ovládnout kulturní společenské struktury, pak povládne věčně. Ultra levicový Adolf Hitler se okamžitě vrhl na školství, stejně Stalin a dnes evropskounijní mocní. Pravicový étos dnešní doby není moc silný, ozdravit finance a pak golfová hřiště. Slabý ideový étos pravicových vůdců. Všechny ostatní společenské systémy zůstanou v rukách levicové demagogie. Něco s tím udělat vyžaduje náročnější přístupy než ozdravit ministerstvo financí.
Vidíme v Česku, že levicové ohlupování z české televize trvá skoro třicet let, objektivita svým způsobem slabší než v předchozí epoše. Nastolit neutralitu k faktům v televizním vysílání je politicky podstatně pracnější a riskantnější než anulovat rozpočtový deficit. Ovšem bez politicky neutrálních a objektivních médií se společnosti úplně uzavírají možnosti operovat s pravicovými koncepty, bez nároku na to, který koncept je optimálnější.
Ve Španělsku Aznar vůbec nepovažoval za nutné měnit klíčovou imigrační politiku předchozí socialistické vlády, za osm let jeho vládnutí přišly do Španělska dva miliony imigrantů, hlavně z Maghrebu, stejné množství za ortodoxního socana Zapatera. Měnit imigrační politiku, která má řadu úrovní a je to záležitost extrémně konfliktní, navíc když média jsou vesměs levicová a nakloněná masové imigraci, je velmi pracné a riskantní. Snadnější je uvést rozpočet do ažuru. Politik, který umožní masovou imigraci do země v takovém měřítku, která mění charakter společnosti, ohrožuje tradiční náboženství a kulturu, není pravicový. Téměř dvoumilionová demonstrace na konec Aznarova vládnutí a podobně odpor proti Rajoyovi na konci jeho vlády, ukazují, že společnost zůstala levicová, pravice kvůli svému pohodlí nechala levici vládnout ve společenských systémech, Aznara a Rajoye lze chápat pouze jako schopné účetní, temporálně užitečné.
Žádné komentáře:
Okomentovat