Velký francouzský spisovatel Jean Raspail je ikonou francouzských
patriotů, jeho knihy popsaly propast, do níž se Evropa dobrovolně řítí.
Devadesátiletý spisovatel poskytl interview časopisu Valeurs Actuelles.
Co cítíte v dnešní Evropě?
Nerad bych se přidal ke skupině intelektuálů, kteří diskutují o imigraci. Ničemu to nepomůže. Všichni to přece dávno intuitivně víme: Francie, kterou naši předkové staletí budovali, zmizí. A tak se do nekonečna bavíme o imigraci, aniž bychom zmínili konečnou pravdu. Tato pravda se vůbec nesmí říkat, kdo ji vysloví, je okamžitě denunciován a odsuzován. Richard Millet to poznal na vlastní kůži (spisovatel RM - Goncourtova cena, vyjádřil se po Breivikově zločinu, že si Norsko něco podobného zasloužilo, měl na mysli multikulturalismus a imigrační politiku sociálních demokratů, přišel o místo, jeho knihy se nevydávají).
Francouzský národ je držen v nevědomosti?
Ano. Začněme u politiků. Pro veřejnost: "Všechno v pořádku, paní markýzo". Ale v soukromí, ano, máme velké problémy. Mnozí politici na levici i na pravici četli můj "Tábor svatých", mnozí mi i napsali: nemůžeme to otevřeně přiznat... Mají dvojí jazyk, dvojí svědomí. Ale dnes už to většina lidí pochopila. Nikdo nevěří, že imigranti jsou příležitost pro Francii. Každodenní realita to ukazuje.
Je možné imigranty asimilovat?
Ne. Integrační model nefunguje. I když některé ilegály vykážeme ze země a uspějeme některé imigranty integrovat, příval dalších to nezastaví a nezmění to základ problému: progresívní invaze do Francie a Evropy, řítí se nekonečný třetí svět. Nejsem prorokem. Tito lidé se valí do Evropy na lodích všemi směry, dneska ten ostrov, zítra jiný. V 2050 jich bude tolik co původních Francouzů.
Mnozí se naturalizují?
Neznamená to, že se stanou Francouzi. Neříkám, že jsou to špatní lidé, ale není to naturalizace srdcem. Nemohu je považovat za vlastence. Musíme drasticky změnit zákon o naturalizaci.
Co má Evropa s imigrací udělat?
Dvě řešení. Ubytovat je a pak Francie, její kultura a civilizace zmizí i bez pohřbu. Podle mě k tomu dojde. Nebo je nepřijmeme - ať zůstanou doma, nebo u sousedů. Pozastavíme platnost občanských práv pro imigranty, jak Chesterton říkal "i křesťanská idea občas blázní", a aplikujeme nezbytná opatření. Vyhneme se rozplynutí v univerzální směsi. Není jiné řešení. V mládí jsem hodně cestoval. Všechny národy mě fascinovaly. Když je namixujete dohromady, vyplodíte obrovskou nenávist. Smíšení není nikdy mírumilovné. Je to nebezpečná utopie - např. v jižní Africe. V situaci, v níž se nacházíme, opatření už budou mít nutně násilný charakter. Nedojde však k tomu, nikdo už nemá odvahu to udělat. Musela by se do toho vložit celá duše, ale kdo je k tomu připraven. Nevěřím, že ti, kteří preferují imigraci, soucítí víc než já: pravděpodobně nikdo z nich nepřivítá některého z těch ubožáků ve svém bytě... pouze si hrají s city, je to nezodpovědný maelstrom, který nás pohltí.
Nevěříte v nový začátek, jak již mnohokrát ve francouzských dějinách?
Ne. Vyžaduje to epického ducha, pocit pathosu osudu pro nový počátek. Vyžaduje to lidi přesvědčené o vlastní zemi. Už jich moc nezbývá. Reformovat vzdělávací systém a audio-vizuální média, zbavit platformy učitele a žurnalisty, kteří se účastní velké desinformace. Desakralizoval se pojem národa, stejně tak výkon moci a dějiny. Zbortili jsme statut Francie (obzvlášť levice) do té míry, že už nic nevzbuzuje respekt. Síla lživých idejí, které šíří vzdělávací systém a média, je bez hranic. Ale já, žiji již 1500 let ve Francii, jsem s ní srozuměn a nechci ji měnit..
Co cítíte v dnešní Evropě?
Nerad bych se přidal ke skupině intelektuálů, kteří diskutují o imigraci. Ničemu to nepomůže. Všichni to přece dávno intuitivně víme: Francie, kterou naši předkové staletí budovali, zmizí. A tak se do nekonečna bavíme o imigraci, aniž bychom zmínili konečnou pravdu. Tato pravda se vůbec nesmí říkat, kdo ji vysloví, je okamžitě denunciován a odsuzován. Richard Millet to poznal na vlastní kůži (spisovatel RM - Goncourtova cena, vyjádřil se po Breivikově zločinu, že si Norsko něco podobného zasloužilo, měl na mysli multikulturalismus a imigrační politiku sociálních demokratů, přišel o místo, jeho knihy se nevydávají).
Francouzský národ je držen v nevědomosti?
Ano. Začněme u politiků. Pro veřejnost: "Všechno v pořádku, paní markýzo". Ale v soukromí, ano, máme velké problémy. Mnozí politici na levici i na pravici četli můj "Tábor svatých", mnozí mi i napsali: nemůžeme to otevřeně přiznat... Mají dvojí jazyk, dvojí svědomí. Ale dnes už to většina lidí pochopila. Nikdo nevěří, že imigranti jsou příležitost pro Francii. Každodenní realita to ukazuje.
Je možné imigranty asimilovat?
Ne. Integrační model nefunguje. I když některé ilegály vykážeme ze země a uspějeme některé imigranty integrovat, příval dalších to nezastaví a nezmění to základ problému: progresívní invaze do Francie a Evropy, řítí se nekonečný třetí svět. Nejsem prorokem. Tito lidé se valí do Evropy na lodích všemi směry, dneska ten ostrov, zítra jiný. V 2050 jich bude tolik co původních Francouzů.
Mnozí se naturalizují?
Neznamená to, že se stanou Francouzi. Neříkám, že jsou to špatní lidé, ale není to naturalizace srdcem. Nemohu je považovat za vlastence. Musíme drasticky změnit zákon o naturalizaci.
Co má Evropa s imigrací udělat?
Dvě řešení. Ubytovat je a pak Francie, její kultura a civilizace zmizí i bez pohřbu. Podle mě k tomu dojde. Nebo je nepřijmeme - ať zůstanou doma, nebo u sousedů. Pozastavíme platnost občanských práv pro imigranty, jak Chesterton říkal "i křesťanská idea občas blázní", a aplikujeme nezbytná opatření. Vyhneme se rozplynutí v univerzální směsi. Není jiné řešení. V mládí jsem hodně cestoval. Všechny národy mě fascinovaly. Když je namixujete dohromady, vyplodíte obrovskou nenávist. Smíšení není nikdy mírumilovné. Je to nebezpečná utopie - např. v jižní Africe. V situaci, v níž se nacházíme, opatření už budou mít nutně násilný charakter. Nedojde však k tomu, nikdo už nemá odvahu to udělat. Musela by se do toho vložit celá duše, ale kdo je k tomu připraven. Nevěřím, že ti, kteří preferují imigraci, soucítí víc než já: pravděpodobně nikdo z nich nepřivítá některého z těch ubožáků ve svém bytě... pouze si hrají s city, je to nezodpovědný maelstrom, který nás pohltí.
Nevěříte v nový začátek, jak již mnohokrát ve francouzských dějinách?
Ne. Vyžaduje to epického ducha, pocit pathosu osudu pro nový počátek. Vyžaduje to lidi přesvědčené o vlastní zemi. Už jich moc nezbývá. Reformovat vzdělávací systém a audio-vizuální média, zbavit platformy učitele a žurnalisty, kteří se účastní velké desinformace. Desakralizoval se pojem národa, stejně tak výkon moci a dějiny. Zbortili jsme statut Francie (obzvlášť levice) do té míry, že už nic nevzbuzuje respekt. Síla lživých idejí, které šíří vzdělávací systém a média, je bez hranic. Ale já, žiji již 1500 let ve Francii, jsem s ní srozuměn a nechci ji měnit..
Žádné komentáře:
Okomentovat