sobota 22. října 2016

recko postmoderni neoliberalismus


Konečný konec pseudoelit aneb nepřítel není v Rajchu..

Nejdřív v Řecku a pak dál všude v Evropě. V řeckém listu Dimokratia píše   Menelaos Tasiopoulos. Řecko se nachází na historickém rozcestí. Řecko nemá šance ani v eurozóně, ani mimo ni. Je to globálnější a strukturální problém. Klameme sami sebe pokud se domníváme, že máme nějakou elitu, která nás vyvede z bahna, v kterém jsme se octli.
 Staré problémy narostly v osmdesátých a devadesátých letech, když jsme bez referenda vstoupili do Evropské unie. Dnes již starší dámy a pánové už neznamenají podstatné nebezpečí. Zlo, které měli udělat, udělali. Vzali veřejný majetek a... převáděli na svá konta. V totální destrukci zničili příležitost poválečného Řecka proměnit se v moderní stát. Dokonáno. Slabí, ideologicky i společensky a v koncích. Trochu mafiózní, trochu arogantní, nestoudná individua.
    Evidentně to nikdo nechápe, žádná politická síla a ani veřejnost – kdo je vlastně nepřítel. Nepřítel se nenachází ani v Rajchu - v Evropské unii, ani to není sultán Erdogan. Možná zničení národa odtud přichází, ale nepřítel je hlavně vnitřní. Nepřítel se nachází v pseudoelitách neoliberalismu a levicových modernizátorů. V řadě průměrných osobností „šedivých obleků“ řídících společnost spotřebitelů, kteří se domnívají, že jsou schopni sanovat oblast zvanou „Řecko“. Skupina individuí bez individuality - jistá sociální menšina, všichni absolventi nějaké dobré školy a se zkušeností na zahraniční univerzitě, obvykle v anglosaském světě, ale bez hlubších myšlenek a schopnosti sociálního povědomí – otroci amorálnosti. Devalvace všeho. Jazyka, historie, náboženství, vlasti, etiky, občanských práv, rodiny, existenciální důstojnosti. Všechno na oltář jednorozměrného myšlení a degradujícího ekonomismu. 
   Řecký problém spočívá v těchto silách politického středu, které se desetiletí po studené válce podílí na širší vládnoucí koalici středolevých nebo středopravých – vsugerovali Řecku, že oni jsou elitou. Jsme obětí mediálního řádění. Začátek nového životního stylu od r. 1985, údajně svobodná rádia a televize let 1990-2000 s celodenním ohlupováním, blondýnky Bibi a zprávy celodenní idiocie. Z úrovně masové kultury jsme padli do tmy. Bezpáteřní slaboši, bez národních a sociálních charakteristik, nadšenci pret-a-porter (módy), zajímavých večeří a zábavy. Všechno je tak jednoduché. Brána pseudoelitám otevřena.
  Politici, bankéři, byznys, novináři, fotbalisté, televizní hlasatelé, modelky – sociální prototyp úspěchu. Evidentní národní plebs, který se vrhá na všechno postmoderní, nadnárodní, nadstátní, nadideologické, podle potřeby. Jen aby si mohli užívat. A osud Helénů? Dospěli jsme do bankrotu. Přirozený důsledek omámení, nezodpovědnosti, arogance a nakonec křeč masové hysterie.
   Co nám dnes říkají ti v obleku nebo ti bez kravaty? Čím víc se stáváme otroky, tím jsme chudší, čím víc bezpáteřnější, tím víc submisívnější, čím víc zadluženější, tím lepší osud prý bude mít jednotlivec, národ a celá společnost v EU.

Žádné komentáře: