Chtíc nechtíc se musíme ztotožnit se základními západními geopolitickými narativami, i když už tušíme, že je to jenom množina prázdných floskulí, za kterými se skrývá bigotní propaganda. Začíná být jasné, že západní kultura, filozofie, umění, věda atd. jsou už dávno prázdnými pojmy. Člověku západního světa však nezbývá než se podvolit propagandě své skomírající části světa taky z toho důvodu, že o těch jiných částech nic moc neví, protože totální propaganda, kterou každodenně dýchá, jiné světy neodkryje. Na počátku mohl existovat záměr pošpinit všechny ostatní a nastavit totální filtr na cizí civilizace, ovšem dnes už jsou samotní propagandisté vychovaní tímto zúženým světem, že chápat jiné světy jim neumožní jejich redukované kognitivní systémy. Čína je jednou nenahraditelným obchodním partnerem, jindy je nebezpečným nepřítelem a spojencem kremelského satana, pak zase vidíme, že evropskounijní mocipáni jsou ochotni prosedět celé dny v předpokojích čínských polobohů, aby se jim dostalo slyšení. Protože není vyhnutí, když už Západ z Číny dováží úplně všechno, západní propaganda přizná, že Čína je světovou manufakturou, ale stejně ji brzy nahradí Indie. Čína je druhou největší ekonomikou světa, ale v proporci na hlavu jsou na tom chátrající Česko nebo Itálie daleko lépe. V Česku nikomu nepřipadne podivné, že ze statisíců či milionů čínských turistů nikdo zde nepožádá o azyl a málokdo se z Číny do Česka přestěhuje, přitom o hrůzách páchaných čínskou komunistickou diktaturou se v Česku školí děti od mateřských škol. Je docela dobře, že Čína se už ostatnímu světu zavřela podobným způsobem jako mnohokrát ve své tisícileté historii. Čína exportuje a v nezbytném rozsahu komunikuje s ostatním světem, bere si z tohoto světa, co uzná za vhodné, ale žije životem, o kterém má západní člověk stejnou potuchu jako o civilizaci jiné planety.
Severní mořská cesta 
