sankce eu

Efekt bumerang

V ruských novinách Kommersant analyzuje významný evropský ekonom a ředitel francouzského CEMI (Centrum pro studium industrializace) Jacques Sapir ekonomický  bumerang, který hrozí rozvrátit celou EU. Letos v červenci  vyhlásila EU již 18. balík protiruských sankcí, přitom tyto sankce nemají na ruskou ekonomickou výkonnost velký vliv. Sankce se ovšem ukázaly nebezpečným bumerangem a mají zkázonosný efekt na samotnou unijní ekonomiku, zejména na německou, italskou a francouzskou. Efekt bumerang je známý pojem z historie ekonomických sankcí, v EU se tento efekt okamžitě materializoval v cenách za energii. Nejen sankce, ale i vycouvání evropských firem z ruského tržního prostoru též  sehrálo velmi negativní roli. Závislost evropské ekonomiky na ruských energetických nosičích byla přitom dobře známá a bylo jasné, že dojde k ztrátám. Růst cen energií v roce 2022 měl katastrofický dopad na evropskou ekonomiku - za tři roky sankcí (2022-24) cena plynu narostla 2,35 krát. Evropský průmysl spotřebovává velké objemy zemního plynu: k produkci elektrické energie, v metalurgii, jako surovinu v chemickém průmyslu. První rovina úderu je celkem zřejmá, ale existuje tzv. efekt druhého řádu: nárůst ceny plynu promítnutý do cen za elektřinu a teplo. Tak masívní nárůst ceny plynu snižuje domácnostem v Evropě objem dostupných  finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že cenová elasticita potravin a nájmů je nízká, dotýká se to i trhu produktů vysoké cenové elasticity. Jinými slovy ovlivní to používání průmyslového zboží. Efekt třetího řádu je způsoben velkou integrací evropských ekonomik. Země jako Německo a Itálie, které nejvíc postihl depresní úder vysokých cen za energie, přenáší tento efekt do ekonomik dalších zemí. 

neoliberalismuis

Eurokeynesiánství vs. neoliberalismus

Evropská unie vydává tisíce svazujících regulí všeho druhu, ale jedno této organizaci chybí, kapacita posunout dopředu evropskou ekonomiku. Neoliberalistická doktrína perfektně odpovídá kvalitám kasty, která Unii a většinu členských států vede, protože jim vzala zodpovědnost za chod ekonomiky. Vládnout v neoliberálním režimu je mnohem snazší než např. reorganizovat zbytky české metalurgie tak, aby byla funkční nebo vyřešit problém drahé elektriky, kterou odjakživa v dostatečném množství produkujeme. Kasta kolem Fialy má v záloze další berličku - žvanit o tom, co nám EU dovolí nebo nedovolí. Kombinace neoliberalismu a servilní politiky vůči EU zužuje politický prostor nebo jak se často říká vede k postpolitice. Lid si zvolí politické reprezentanty, kteří apriori rezignují na účinnou akci, která by mohla národní ekonomiku posunout, představa, že by bylo třeba národní ekonomiku zachránit, vyvolá ve vládnoucí kastě noční můru. Důsledkem je frustrace lidí z politiky a evidentní postdemokratická fáze politiky. Doprovodným jevem neoliberalismu je eroze politiky, dnes se ve světě až na EU pozoruje zvrácení tohoto procesu a návrat politiky do ekonomiky v nějaké nové verzi keynesianismu. Znovu se objevuje stát jako hlavní stratég veřejných zájmů. 

meloni tajani

Ekonomická nevyhnutnost?

V politické fantazii Evropana figuruje Meloni a její pravicová vláda jako bariéra proti zaplavování Itálie cizí populací. Místopředseda Salvini měl kvůli antiimigračním postojům těžké konflikty s justicí a je nazírán jako záruka pravicové koherentnosti vlády. Třetí složka vládního bloku Forza Italia v čele s bývalým předsedou Evropského parlamentu Tajanim prošla typickou metamorfózou středové pravicové strany a řekněme, že je údajně pravicovou, podobně jako je Fiala nebo Leyenová.  Evropskounijní konfident Tajani předkládá v parlamentu návrh zákona "Ius Italiae", dnešní Il Giornale informaci uvedlo nadpisem "Tajani svedl levici", což je poněkud nadsazené, protože mezi nimi žádný rozdíl není. Tajani navrhuje, aby po deseti letech statování v italském školním systému měly děti imigrantů automaticky nárok na občanství. Zdánlivě humanistická idea, ovšem muselo by se jednat o tradiční školu, která vychovává v národním duchu a ideálech a neutvrzuje imigranta o kvalitách jeho civilizační odlišnosti a nepodsouvá, že tradiční národní identita je překonaná. V celé západní Evropě je evidentní, že absolvování evropskounijního školního procesu formuje z mladého člověka národně intaktní individuum, v případě imigrantské mládeže to ještě vystupňuje původní především islámskou identitu. Ještě tragičtější osud čeká mládež autochtonní populace, eliminováním národní identity školní systém vyplodí beztvarou pasívní masu lidských jednotek. Nezkoumá se fakt, že i abstraktní inteligence není nic abstraktního, ale úspěšně roste jen v prostoru národní identity, je možné, že právě proto nemáme v EU konkurenceschopné startupy. 

platformizace

Ne dopředu, ale nahoru

Ruská ekonomika prochází velkou dobře organizovanou transformací. Ruský ekonomický model je mixem volného trhu a řízené ekonomiky, velkou roli mají státní megaprojekty, které harmonizují společenské potřeby a rozvojové vize.  V roce 2024 se Rusko stalo čtvrtou velkou ekonomikou s nejmenší závislostí na importu. Nejzávislejší zemí na zahraniční produkci je Belgie, kde hodnota zahraničních dodávek dělá 55,4% HDP a Česko k tomu nebude mít daleko. Průměr závislosti na zahraničí u 25 zemí s největším HDP činí 25,3%, ruská závislost je 13% HDP, čínská 13,8%, brazilská 12,6%, americká 11,2% a nejmenší argentinská 9,6%. Je zajímavé, že všechny tyto země jsou významnými producenty klíčové komodity – potravin.

bulharsko euro

Český políček Unii

Čechy ctí, že euro z velké většiny odmítají, dá se to i chápat jako plivnutí do tváře EU, nicméně Palata z rozhlasu tvrdí, že jsme právě my dostali políček, když se Komisi podařilo vtáhnout Bulharsko do monetární propasti zv. eurozóna. 50% Bulharů je proti zavedení eura, ale pokud podle Palaty budou hlasovat i zahraniční Bulhaři, naznačuje, že to dobře dopadne. Na malé ploše modelový příklad totální propagandy a demagogie, místo ekonomických argumentů, jak by se dalo v tomto případě očekávat, propagandistická intoxikace evropskounijními soudruhy. Pokud bulharské zákony neumožňují hlasovat Bulharům v zahraničí, změní se to a vítězství evropskopunijní ideje je pojištěné. Podle Palaty Bulharsko poctivě plní všechna kritéria pro přijetí eura a ekonomicky doskákalo až ke Slovensku. Euro prý pomohlo Řecku vybruslit z dluhové krize. Co by Palatovi na toto tvrzení Řekové asi odpověděli? Od profesorů až po posledního Řeka všech politických orientací je všem jasné, že euro bylo především hlavním důvodem dlouhé roky se vlekoucí ekonomické krize, která byla způsobena úrokovým diferenciálem mezi eurozónou a ekonomikou drachmy. Škoda, že v českém rozhlasu nedají občas dobrou rozhlasovou hru, jak jsme znali v komunistické epoše a kde jsme byli světovým velmistrem žánru a místo toho matou lidi prázdnými tlachy. Bulharsko plní kritéria? Co to prakticky  znamená? Třetina lidí, aby se uživila, musela ze země odejít, kdysi světový exportér zemědělské produkce dnes potraviny dováží a průmysl se odpařil. Bulharsko tak akorát doskákalo do unijního bahna dusícího nejen ekonomiku, za pár let budou Bulhaři ve vlastní zemi národnostní menšinou po Turcích a Romech.  Podle Eurostatu třetina Bulharů žije na pokraji hranice bídy a ohrožena sociálním vyloučením.  

hdp na hlavu

Všichni jsme v háji

Po rozpadu státu Egon Bondy optoval pro slovenské občanství, Čechům připadal směšný, ale doba mu dala za pravdu. S odstupem let je ve výkladovém scénáři asi pravda o rozpadu státu na slovenské straně, vidíme, že české psychologické propady a podvody v politice jsou tak hrůzné, že nejlepší by bylo se odtud vystěhovat. Se Slováky jsme se v jednom státě nesnesli jednoduše proto, že jsme tento stát považovali za svůj v míře, která nebyla normální. Čechovi se uvolňovaly hormony při vlajce stoupající na stožár po hokejovém vítězství i když mu běžně hokej nic neříkal, ale tady to končilo. Česká hrdost na československý stát nepramenila v drobné každodenní práci pro národ, jak akcentoval jeden český velikán, ale ve zveličování a hybridizaci pojmu, jak o tom mluvil bolševický velikán v  kritice idealistického pojetí hmoty. Nejednalo se o přirozenou důstojnou hrdost národní, ale obsesívní poživačnou neřest. Všechno bylo naše ne v prostoru, který by tisíciletí budovala drobná národní práce, ale v prostoru, který nám připadl Wilsonovou intrikou ve Versailles, proto taky většina Čechů nemá problém se ztotožnit s hanebnou Zelenského rétorikou o právu na území, které nějaký jeho bezprostřední předchůdce vyhandloval, ale které staletí kultivoval jiný národní živel. Ne Slováci, ale Češi rozbili nejúžasnější stát v Evropě, protože druhá strana to už s nimi nemohla vydržet. Okamžitě po rozbití státu se na národní hrdost zapomnělo a dnes je český dav hrdý na to, že se jeho stát vypařil v Evropské unii a národ de facto přestává existovat. 

cina usa

Nikdy se nevzdáme

V obchodní válce USA a Číny zatím žádná ze stran není ochotna ustoupit, Trump zvedl cla na 145%, Čína bez váhání odpověděla 125%, podle amerického ministra financí Bessenta to ještě není poslední slovo a všechno je možné. Ministr připomněl obchodní válku Reagana s Japonskem, které nakonec USA srazily na kolena. Podle ministra je to s Čínou o to horší, že je i vojenským soupeřem. USA přesvědčují 70 zemí, aby výměnou za snížení cel, omezily obchodní styky s Čínou a zakázaly čínským firmám podnikání na svém teritoriu a exportovat z těchto zemí své zboží. Bessent kalkuluje s tím, že obchodní válka do té míry Čínu oslabí, že bude povolná k ústupkům podle amerických představ. Ale kde se dnes vůbec nachází slabší strana fronty, dospěl už čas tak daleko, že Čína může vstoupit do této války, aniž by čelila velkému riziku porážky? Obchodní statistiky moc Američanům nepřejí, nejlepší americkou politikou vůči Číně by byla vstřícnost a vzájemný kompromis. 

cla

Trumpova válka s Čínou

Čínský prezident Xi se řadu dní neobjevuje na veřejnosti, píše se, že s poradci a vedením státu hledá odpověď na americká  cla na čínské zboží. Zdá se, že trumfy v ruce má spíš čínský než americký prezident. Válka se obvykle nevyhrává jedním výstřelem a Čína se na válku trénuje už desetiletí. Když chce Trump rozpoutat válku s Čínou, bylo by logické semknout řady se spojenci, ale  ti ho k smrti nenávidí. Evropa věří víc čínskému prezidentovi než Trumpovi, není nebezpečný jejich politické moci, kterou Trump ohrožuje. Čínské výrobní kapacity jsou ještě víc než americkému průmyslu nebezpečnější evropskému průmyslu. Cla mohou částečně korigovat disproporce vzájemného obchodu, ale problém nevyřeší, protože západní svět je totálně deformován a práci nenávidí, za práci považuje nicnedělání a tento jev se zmocnil celé společnosti. Umocňuje to evidentní fakt, že čínský systém řízení státu a ekonomiky má vyšší racionalitu než západní.  

cla

Soumrak globalismu

Pravděpodobně žádné stanovisko k masívnímu navýšení cel na zboží do USA nemá  oporu v teorii ani v parametrech dlouhodobého ekonomickém růstu, podobný zásah je vždy pro někoho víc a pro někoho méně dobrý. Vyznavači bezbřehého globalismu lamentují, že volný obchod v dosavadní formě zvedl průměrnou životní úroveň na celém světě, ta se zvedala i ve světě cel, bangladéšské ženě zvedl tento globalismus o pár halířů denně blahobyt, absolventi fakult globalismu by měli mít  povinnou letní praxi v bangladéšských textilkách a podobných provozovnách, aby pochopili dimenze tohoto blahobytu. Určitě se podstatně zvedl blahobyt deseti dvacetiprocentnímu populačnímu segmentu, který se vezl na globalistickém boomu. Generelně nelze říct, že pětadvacet let unijního globalismu něco pozitivního Česku přineslo, výrazně převažují negativní stránky včetně propadu komplexně chápané životní úrovně, kam patří vzdělanost, kreativita člověka, rozvojová perspektiva atd. Globalismus v evropskounijní odrůdě v první fázi likvidoval přirozené opory člověka a v dnešní fázi se pokouší destruuvat samotnou podstatu člověka.

davos leyenova

Vězni nefunkčního modelu

V mainstreamových novinách El Mundo je analýza nazvaná: "Pravice vyhrála koridory kulturní války."  Podle Gramciho nejdřív se vyhrává kulturní válka a pak politická s převzetím moci. Podle novin progresívní ideje jdou do háje a v kulturní válce vítězí pouliční pravice, tím se myslí ta nejvulgárnější, ovšem ani to není špatné. Česka se to určitě nedotklo, zde jsme v zajetí čehosi, co se těžko pojmenovává, může jít i o blbost.., např. na jednom mainstreamovém infoserveru, který se tváří velmi důležitě, se dočteme od člověka, který se považuje za ekonoma, že nejdražší unijní energie, která je v ČR, je v zásadě velmi dobrou záležitostí, zdaleka lepší než na Slovensku a Maďarsku, kde je sice energie levnější, ale vládnou tam černé síly. Tento nesmysl korunuje pseudoekonom lživým tvrzením, že ceny energie na Slovensku a v Maďarsku jsou dotovány víc než jinde, což je evidentní lež, vůdci těchto zemí mají s Ruskem normální vztahy a energii odtud dostávají za normální ceny, ne jako Česko, které dík politické blbosti a podvodům vládnoucí luzy má nejdražší energii od překupníků. Pseudoekonom nepíše, zda-li ve zbývajících 24 evropských zemích, kde je energie levnější než v Česku, jsou na tom taky hůř než my. Strhnout tento závoj ideologické blbosti, nebude vůbec snadné, leckde jinde to puká, ale u nás až na dno tohoto ideologického bahna. Celá Unie je uvězněna v nefunkčním ideologickém modelu, ale nikde se nenajdou tak do očí bijící nesmysly jako v české režimní propagandě.

planetarni lokomotiva

Čína vs. Indie

Čína byla dlouho planetární ekonomickou lokomotivou, nyní ji podle řady mainstreamových analýz téměř zvoní umíráček. Např. podle Scenarieconomici po letech vysokého růstu se zde poslední roky registruje nižší růst než v jiných asijských zemích a Čína má velké problémy s realitní krizí a vysokou nezaměstnanost mladých. Počítá se, že v letech 2023-26 čínské HDP na hlavu poroste o 3,9%, japonské o 4,1%, vietnamské o 4,7% a novým ekonomickým tygrem se má stát Indie s 8,7%. Čínští komunističtí lídři stojí před nesnadným úkolem, rozhodující bude rok 2025 a budou muset rychle jednat jinak riskují ztracené desetiletí jako v Japonsku.

tom krebs

Disneyland místo fabriky

Německý ekonom a profesor makroekonomie na univerzitě v Mannheimu Tom Krebs v hovoru s Berliner Zeitung tvrdí, že pokud se v Německu něco nezmění, zemi se místo průmyslová brzo začne říkat turistická země. Německé hospodářství je v krizi, sankcemi proti Rusku ztratila země rozhodující konkurenční výhodu a energetická politika, jak ji vláda praktikuje, je pro ekonomiku i obyvatele velkou zátěží. Politická rozhodovací centra nesou za krizi velkou zodpovědnost. Vládní propaganda tvrdí, že energetická krize je zažehnána, což je falešné tvrzení, německá ekonomika trpí důsledky špatně řešené energetické krize. Ekonomika vstoupila do pásma recese a vláda není schopna reagovat nebo ještě situaci zhoršuje nesmyslnými hádkami, jako je např. zákon o topení.

mmf

Zvýšit produktivitu práce

Šéfka MMF Kristalina Georgievová prohlásila, že EU se přestala ekonomicky vyvíjet a potřebuje hluboké reformy. Jak známo vzkřísit mrtvolu se zatím podařilo jen Kristovi, EU se asi ekonomicky už nezvrávorá, ale nic není ztraceno, entusiasmus evroopskounijní mládeže vzkřísil politickou mrtvolu Leyenovou. Západní společnost geneticky mutovala do systému finanční postdemokracie a k tomu se v Evropě přidala kontrakce blahobytu, občanských práv a ztráta tradičních parametrů, bez nichž nebyl možný život ani v obdobích socialismu. Bruselská mocenská klika se domnívá, že Orwellem popsané nahrazení starého jazyka cool terms v kombinaci s lžipravdou stačí, aby bylo všechno v pořádku. Není tomu tak. Americká část západního světa se pomalu vrací k tradičním parametrům produktivní ekonomiky, ale Hexe v Bruselu a její věrní setrvávají na starých dogmatech a infantilně nás vábí ke společné sebevraždě. Zdálo se, že lidová nevolnost z bruselských mocných smete tuto kastu a v evropských volbách zvítězí vlastenecké síly, i když síla zdravých politických sil narostla, lžipravda je natolik silná, že si udržela moc, občas i podvodem.

eu high tech

Eldorádo

Ještě počátkem léta se psalo, že Bidenova ekonomická politika nutně povede ke zpomalení růstu až k  recesi, ale zatím se nic takového nematerializovalo a naopak se mluví o tom, že USA zažívají ekonomické Eldorádo, v optice české margarínové bídy nám tyto rozdíly splývají. Kam se generelně řítí ekonomika nikdo neodhadne ani v horizontu měsíců, např. podle zprávy Federálního rezervního fondu 37 věhlasných prognostiků predikovalo v lednu pro letošek téměř nulový ekonomický růst, v březnu to korigovali na 0,6% a v srpnu to viděli na 1,9% růst. Provládní ekonomové Bidenomiku vydávají za zázračný přístup, který dík veřejným investicím favorizuje střední vrstvy a táhne prosperitu. Biden v mnoha ohledech zrealizoval Trumpovy sliby, které bývalý prezident nedodržel: masívní investice do infrastruktury, obrovské daňové úlevy při otvírání nových průmyslových podniků a ekonomiku stále víc uzavřenější před čínskou konkurencí. Republikáni hlasovali v Kongresu pro dva ze tří klíčových Bidenových zákonů: zákon o čipech a vědě, který rozděluje 280 miliard společnostem, které budují polovodičovou infrastrukturu a zákon o infrastruktuře z roku 2021, který v období 5 let rozpustí závratných 550 miliard na modernizaci infrastruktury. V září generovala americká ekonomika 250 tisíc nových pracovních míst a růst se pohybuje kolem 2,5%, inflace je zkrocená. Americká ekonomika jede dobře i s 8% rozpočtovým deficitem v roce 2023 a státním dluhem kolem 100% HDP, ovšem i některé evropské země tato procenta překračují.

de gaulle

Přednosti národní měny

Je obdivuhodné, že přes plíživou propagandu vstupu do eurozóny, to sedmdesát procent Čechů odmítá. I když lid, v tomto případě velmi moudře, vstup do eurozóny jednoznačně odmítá, nedá se vyloučit, že vládnoucí na pokyn z Bruselu nebo z důvodu své tradiční servility tento ekonomický nesmysl rychle prosadí. Různí političtí a ekonomičtí "velikáni" se vyslovují pro zavedení eura, většině firem by to prý usnadnilo život, jak vyplývá z průzkumů na toto téma apod. I když největší světoví ekonomové se euru vysmáli, česká mainstreamová propaganda se snaží vzbudit zdání, že euro v Česku jaksi vylepší fungování ekonomiky. Naštěstí se momentálně Brusel utápí v obrovských problémech, částečně plynoucí z existence společné měny, a otázka rozšiřování eurozóny není v očích bruselské kasty prioritní. Ekonomové v Německu i ve Francii považují společnou měnu za velmi problematickou pro obě ekonomiky, ovšem otevřít tuto otázku znamená vystavit se nebezpečí profesní likvidace.  Ekonomický publicista Jean Goychman inspirován vzpomínkovým pořadem státní televize LCI o de Gaullově rychlé rehabilitaci francouzských financí na přelomu padesátých a šedesátých let, píše v bretaňském Breizh-Info o velké negativní zátěži eura na francouzskou ekonomiku.

draghi zprava

Pokřivený evropskounijní sen

Draghi jako italský předseda vlády neprokázal žádné velké kvality, nyní s dvouměsíčním zpožděním prezentoval čtyřsetstránkovou zprávu o nezbytných unijních reformách, které by zlepšily konkurenceschopnost Unie a vyvedly ji z krize, v níž se dnes nachází. Draghiho zprávu okamžitě po zveřejnění doprovází velký mainstreamový humbuk ve smyslu tonoucí se stébla chytá. Abychom se zachránili, po čemž ovšem ani moc netoužíme, musíme se víc reformovat, víc pravomocí, nebo nejlépe úplně všechny, se podle Draghiho zprávy musí předat unijnímu centru do Bruselu a pak už definitivně přijde pokrokový ráj. Evropský ekonomický model má podle Draghiho všechny předpoklady, aby obnovil svou kompetitivitu a opět udělal z Unie ekonomickou velmoc. Unie má proto dobré předpoklady, za ně považuje environmentální normy, nízkou dětskou úmrtnost a dlouhou délku života, v EU na neštěstí klesá produktivita a to oslabuje ekonomický růst. Rozdíl mezi americkým a unijním HDP se od roku 2015 z 15% prohloubil na 30%. Rozdíl v kupní síle je 12%. Pokud by soukromý ekonomický podnik stavěl na těchto faktech, musel by zavřít oficínu, v Evropské unii je to důvod k optimismu.

marx smith

Neoliberální popletenost

Obvykle se soudí, že kromě levné pracovní síly se na dumpingových cenách podílí i státní podpory některým průmyslovým odvětvím a z toho důvodu evropský průmysl nemá proti čínské produkci šanci. Dnes už to plně to neplatí ani v případě pracovní síly, druhým faktorem se v Asia Times zabývá ekonomický komentátor Han Feizi. Podle tvrzení západních médií (v posledním čísle to tak analyzoval The Economist) čínský subvencovaný průmysl, protože není ziskový, bortí hodnotu realitního trhu, vysokorychlostní železnice, elektrických vozidel a solárních panelů. Pokud by šlo jen o obvyklý protičínský škleb Economistu, pak nemá smysl se tvrzením zabývat, ovšem pokud se tomuto názoru opravdu věří, máme co do činění s něčím mnohem závažnějším.

kadry

Pracovní imigrace v EU a Rusku

Evropský kontinent čelí v důsledku rezignace na přirozenou prokreaci velkým problémům s pracovní silou, v Německu se už v Kohlově periodě říkalo „Kinder anstatt Inder“, ovšem nepodařilo se to. V Evropské unii místo rozumného plánování materiálního rozvoje společnosti a konkurenceschopné ekonomiky, plán sestavuje ideologie nejhnusnější provenience. Evropská vládnoucí kasta se nejen domnívá, že lidské zdroje třetího světa jsou nevyčerpatelné a potřební lidé se lehce dovezou, ale tento antihumánní dovoz má být kvalitnějším materiálem než samotní evropští domorodci. Francie a Británie jsou přímo zaplaveny kvalitou. Španělsko loni vykázalo největší přírůstek obyvatel v EU, o  půl milionu lidí, realita je ovšem brutální, etnických obyvatel ubylo o 115 tisíc a přišlo 650 tisíc hlavně muslimů.

philippe murer

 Česká tragedie Brexit

Vysoké procento spíš mladší generace Čechů se bude vehementně přít o tragedii, kterou Brexit Británii přinesl. Brexit je spíš velkou tragedií pro evropskounijní populaci, ne ekonomickou nebo geopolitickou, jak by mohlo někoho napadnout, ale spíš mentální, do jaké míry se necháváme glajchšaltovat evropskounijní nesmyslnou propagandou a nepodloženými domněnkami o hospodářské katastrofě, kterou Brexit Británii přinesl. V evropskounijní fikci, kterou žijeme, postrádají fakta smysl, dokonce některé propagandistické fikce týkající se Ruska mají prokurátorskou oporu. Přitom zarážející nesmysly nedohlédnutelných důsledků se chápou jako reálné nebo dokonce žádoucí, např.  Estonka Simpsonová, která odpovídá za unijní  energetiku, po setkání s viceprezidentem Evropské investiční banky Ostrosem dnes ráno twittovala, že podle jejích kalkulací bude Unie každý rok potřebovat na dekarbonizaci Evropy 1,3 bilionů eur. Pokud by šlo o fór v Dikobrazu, nedalo by se nic namítat, ale tato ženština vede momentálně nejdůležitější unijní rezort a myslí to úplně vážně. Ostros twittoval, že si s komisařkou ujasnil, do jakých potřebných sektorů bude banka investovat, přesněji řečeno, kde se zbytečně utopí evropské finance.

postmoderna iran

Co za nesmysl postmoderní kapitalismus?

Kapitalismus dnešního západního světa, často s atributem finanční, ztratil své vývojové oprávnění, nemá žádnou vazbu na morálku a bez produkce neformuje schopnosti a talent člověka a není základem národního blahobytu. Často podléháme fikci, kterou evropskounijní diktatura živí, že žijeme ve výjimečné epoše, pokud je něčím výjimečná, tak je to stupněm ujařmení s minimální kapacitou odporu, výjimečná je taky schopnost evropskounijní epochy nic netvořit.  Michail Magid analyzuje parametry dnešního kapitalismu v Svobodnaja pressa. Soudy o tom, že žijeme v postmoderní době a např. Írán je religiózní společností jsou nanejvýš pochybné. Moderní civilizací se nazývá společnost svázána s vědou a průmyslovým rozvojem, s tržním kapitalismem orientovaným na zisk, na stálý ekonomický růst a technologický  pokrok. Velké privátní firmy koncentrují ve svých rukách klíčové zdroje: továrny, nemovitosti, finanční toky, přírodní zdroje, úrodné půdy atd.