středa 24. února 2016

emmanuel todd

Emmanuel Todd: Ekonomické iluze

  V Issoire v malém antikvariátu za opatstvím sv. Austremoina, v bedně knih skoro zadarmo, se skrývají poklady. L´Illusion économique Emmanuela Todda, z konce dvacátého století.
  Emmanuel Todd je velký vědec - demograf, historik a ekonom a možná obohatil i jiné vědní discipliny. Je to jeden z největších myslitelů současné Evropy. Ta už je skoro mrtvá - její chřadnutí diagnostikoval velmi přesvědčivě.
Ultraliberální a globální planeta

   V 90. letech minulého století měly evropské země velké přebytky a podle Todda (i Financial Timesu) to vyvolalo krizi. V těch letech končí účinnost monetárních politik a v knize to Todd zdůvodňuje. Změna úrokové míry od té doby nikam nevede, to je pozorovatelné i pro laika. Je to jako tableta Prozacu pro psychicky nemocného. V ultraliberálním světě zcela odbouraných celních a jiných bariér, zvýšení (snížení) mezd a rozpočtové lavírování nevede k rozumné ekonomické intervenci. Ultraliberální globalizace obchodu se časem ukáže generátorem nerovností a stagnace.
Konkurence
  Na zeměkouli je dost mladých lidí, celosvětově kupodivu není moc starých lidí. Mladým odjinud budou mladí Evropané čelit a bude to tvrdá konkurence. Na planetární úrovni je (a bude) favorizován kapitál (staří) a práce (mladí), doposud vzácný faktor v Evropě, bude defavorizována. V globalizované Evropě pouze malá vrstva mladých (privilegovaní) zůstane ušetřena. Údajně tento typ nerovností je pro optimalizaci života na planetě nezbytný (současná politickokorektní ideologie).
Nulové myšlení
   V evropském prostoru zvítězilo nulové myšlení: euro pokud je silné - je to úžasné; euro pokud je slabé - je to též úžasné. Čelíme nekompetentnosti lidí, kteří zavedli euro a vládnou jím. Časem musí padnout globalizační naivita a nastolí se přirozená regulace a protekcionismus. Neexistuje měna bez státu, neexistuje stát bez národa a neexistuje národ bez kolektivního vědomí.
Antropologický profil
   Todd analyzuje současnou společnost v třech dimenzích: ekonomické (vědomé), kulturní (podvědomé) a antropologické (nevědomé). Humánní vědy stejně jako fyzikální, aby byly účinné, musí být reduktivní. Vysvětlujícím klíčem v sociologii současné společnosti je rodinná struktura. Ze spousty kritérií, jak popsat rodinu, zvolil Todd dva kriteriální principy: vazba dítě-rodiče (liberální, autoritativní); vazba mezi bratry (rovnost, nerovnost); plus jedno sekundární kritérium - pravidlo manželství (exo, endogamní).
1. Rodina bazicky liberální. V anglosaském světě. Předčasná autonomie dětí - neexistuje zde symetrie mezi sourozenci. Tento model převažuje v USA. Ostatní etnika (židé, Italové) tam tento model převzala. Homogenita mravů.
2. Rodina bazicky egalitární. Ve Francii. Bratři jsou si rovni (v dědictví), není tu předčasná autonomie dětí.
3. Rodina kořenová. V Německu (Česku, Japonsku, Korei) . Nonegalitární - jeden dědic je vybrán, ostatní kněží, vojáci apod. Antropologická účinnost tohoto modelu. Korea a Japonsko bez problému dohnaly západ.
4. Rodina komunitární. Autoritativní, egalitářská (rovnost bratří). Vyskytuje se v střední Itálii, částečně v Číně, částečně ve východní Evropě. I po sňatku synové uznávají autoritu otce. Vyskytuje se i v arabském světě, ale zde navíc silná endogamie (sňatky mezi dětmi bratří).
   Do bazického dělení rodin vstupuje další faktor: vazba mezi bratry (určená, neurčená). 
Tab. typ rodiny a úroveň individualismu

antropologický typ vazba rodič-dítě: 1(liberální), 2(autoritativní vazba bratrů: 1(neurčená), 2(určená) 0(exogamní),
1(endo i exo), 2(endogamní)
integrace
bazická- anglosaská 1 1 0 2
egalitární- Francie 1 2 0 3
kořenová, exogamní- Německo 2 2 0 4
komunitární- Čína 2 2 0 4
kořenová endogamní- Izrael 2 2 1 5
komunitární endogamní- Arabie 2 2 2 6
  
  Minimální integrace se dá chápat jako maximální individualismus. Člověk cítí potřebu spolupatřičnosti k rodině. Kolektivní víra se rodí spontánně, podmíněna uvedeným schematem. V 18. století katolicismus mizí, s revolucí přichází víra v národ, ale typ rodiny přetrvává. V Německu je tento proces patrný v 1870-1900. Dispozice náležet ke skupině je geneticky naprogramována. V člověku koexistují egoismus s altruismem.
Negace kolektivního věření

   Absolutní individualismus atakuje lidskou přirozenost stejně jako totalitarismus. Totiž negace přirozených skupin a kolektivního věření končí formami věření a skupin, které jsou často perverzní. Francouzský antinacionalismus a anglické elitářství, které odmítají přirozené kolektivní věření, vedou k vírám jako je tribalismus, socioprofesní hysterie, skupinové sexuální preference. Nastoupení těchto primitivních forem je důsledkem antivěření. Důsledkem negace přirozených forem je primitivismus Maastrichtu a ultraliberalismus. V antropologické realitě existuje individuum a skupina, pokud se individuum radikálně staví proti skupině, jde o metafyzickou absurdnost.
  1970 - 2000: progres v alfabetizaci (v rozvoji) západu se zastavil. Od té doby je pozorován jistý úpadek. SAT (scholastic aptitude test) klesá od r. 1970. Je patrná provincializace intelektu, degradace vědy a vzdělání (např. 40% Poláků v intelektovém hodnocení patří do nejhorší exaktní i verbální kategorie). V tomto období končí americká technologická dominance.
  1963 - 1980 signifikantně klesla intelektuální úroveň privilegovaných vrstev. V USA dá rodina dítěti autonomii v rozhodování, ve výběru učiliště a vzdělání. Výsledek je nejistý, edukativní systém je vcelku slabý. Podobně i v Británii, ve srovnání s kontinentální Evropou je univerzitní systém až na výjimky slabý. Důsledkem evoluce statutu ženy v tomto období je velmi nízká porodnost ve Španělsku a v Itálii.
Dva typy kapitalismu
    Emmanuel Mattendi příšel s hypotézou rodinné diverzity k vysvětlení odlišného ekonomického chování. Americký typ kapitalismu přisuzuje až mystický smysl kapitálu a práci. Neustálé kapitálové spekulace a jejich optimalizace (Krugmann o tom do nekonečna spekuluje). Německý (japonský) typ kapitalismu se projevuje deficitem spotřeby, nejsou schopni zkonzumovat to, co vyrobí, export je prioritní - kapitalismus exportující.
  V USA za rok 17.5% lidí mění bydliště. Mentálním univerzem anglosaské rodiny je útěk do zadlužení a do konzumu. V USA je 18% zaměstnanců v zaměstnání kratší dobu než 1 rok; v Rakousku je to 7% lidí.
  Svoboda v západní Evropě přežila jen v důsledku vítězství Stalinovy armády u Stalingradu, což ignorují současné evropské elity. V Německu a v Japonsku existuje vertikální sociální pyramida, často rodinného původu, individuum je vázáno na společenství: zemi, církev, podnik, asociace. V případě krize se o ně lze opřít. Kultura kořenového typu rodiny vyvine přirozený protekcionismus i beze cla.
Vyrábět produkty nebo zaměstnanost
 
Liberální americké hledisko preferuje pracovní místa, americký systém je v podstatě antiekonomický. V hrubém produktu (HDP) nemá mzda security guard pro Němce žádný smysl, pro Američany je to významné (osm procent populace se zabývá civilní bezpečností). Jsou pak vůbec srovnání HDP mezi zeměmi smysluplná? V 1993 se služby v USA podílely na hrubém důchodě 72%, v Japonsku jen 57%. V každém státě existují jisté segmenty výroby a služeb, které nejsou mezinárodně srovnatelné. Např. v USA zdravotnictví (dodávky do zdravotnictví) generuje 14% HDP, v Německu méně než 10%. Jak srovnat HDP těchto zemí, má se za to, že americký národní produkt je značně nadhodnocen. Pokud srovnáme HDP na zaměstnance, pak anglosaský svět je na 75% německé úrovně. Asi mezinárodní srovnatelnost je smysluplná pouze tehdy, pokud zohledníme exportovatelnou složku HDP. Průmyslová výroba na hlavu za rok: USA(4000$); UK(3400$); Německo(6900$); Francie(4600$). Americký exportní deficit svědčí o kvalitativním nedostatku americké ekonomiky. Exportní deficit v procentu HDP nevypadá hrozivě, ale musíme si uvědomit, že kalkulace amerického HDP jsou částečně nesmyslné. Pokud měříme deficit podílem na průmyslové výrobě, pak v USA činí 10%.
  Japonská a německá ekonomika nemohou fungovat bez vnější poptávky. Ovšem USA nemohou do nekonečna absorbovat jejich (a čínskou) nadprodukci. Kořenový (německý) kapitalismus je částečně paralyzován a individualistický (anglosaský) kapitalismus žije na dluh. V 1750 - 1850 se pouze velmi malá vrstva inženýrů a vědců podílela na průmyslová revoluci v Anglii. V tomto období tam nepokročila celková gramotnost, k obsluze strojů žádná gramotnost nebyla potřeba. USA dnešní doby se podobají Anglii období průmyslové revoluce. I v 18. a 19. století byla kvalifikace anglického proletariátu inferiorní německému.
   Todd polemizuje s racionalitou Murray-Bellovy křivky. Nárůst společenských nerovností má být podmíněn vzděláním. Vzdělanější jsou líp zaplaceni - podle Todda dobře placeni nejsou inženýři a vědci, ale lidé z médií (manipulátoři se symboly). Meritokracie vysvětluje jenom velmi částečně nárůst nerovností.
Národ
  Národ (a demokracie) je společnost homogenizovaná alfabetizací. Pokud se odmítne národ, odmítne se i demokracie. Francie je heterogenní národ: na periferii a venkově převládá kořenový typ rodiny, v centrech individualistický typ. V sociologii francouzské společnosti se opakovaně pozoruje základní podvědomý společenský konflikt mezi dvěma antropologickými typy rodiny. V důsledku ultraliberální globalizace dochází k dekompozici národů, ale nakonec se v nějaké podobě (i invertované) prosadí podvědomá antropologická matice (typ rodiny).
  Snem francouzských elit je podle Todda vymizení národa. Podle ideologů ultraliberalismu protekcionismus vede k válkám. V Asii pozorujeme protekcionismus všeho druhu a k válkám to nevede. Odbourání bariér vedlo ve vyspělých zemích k poklesu růstu a k nárůstu nerovností. Růst v zemích OECD: 1961-69 (5.2%); 1970-79 (3.9%); 1980-89 (2.6%); 1990-96 (2.%).
  Planeta neprofituje z nízkého růstu vyspělého světa. V globální ekonomice je poptávka stále tlačena dolů a tedy musí klesnout i celková produktivita. Pokud se bude jeden stát snažit zvýšit poptávku ve své zemi, na jeho producenty to nebude mít velký dopad. I v 19. století byly ultraliberální přístupy spojeny v Evropě s poklesem růstu a naopak. Todd preferuje kohezi národní ekonomiky v rozumných protekcionistických bariérách. Amerika byla koncem 19. století nejdemokratičtější zemí a taky nejvíc protekcionistickou (cla až 70%).
Pseudouniverzalismus
  Proč v současné Americe vítězí přesvědčení, že globální ultraliberalismus je nezbytný a prospěšný? Je to důsledek ideologických pověr anglosaského světa. USA to prosazují navzdor katastrofickým důsledkům i pro jejich ekonomiku. V Anglii Cromwell zavedl protekcionistické bariéry, později aristokracie prosazovala ultraliberalismus. V USA otrokářská aristokracie na jihu byla ultraliberální. Globální ultraliberalismus vede ke kulturnímu, technickému i průmyslovému kolapsu - některé skupiny ve společnosti však z toho profitují.

  Motorem Maastrichtu byl antinacionalismus francouzských elit. Bez jejich pseudouniverzalismu by k tomu nedošlo. Nikdy by nepřišly německé elity na ideu rozpuštění vlastního národa. Německu je vlastní nulová inflace - disciplína na všech stranách. Francie toto nemůže sociologicky imitovat. Francouzská asociace podnikatelů (velkých) je aristokratická mašinerie pohrdající malými podnikateli. Ve Francii se nedá vládnout s nulovou inflací, dojde ke společenské blokaci.
Monetární bláboly

   V současné Evropě čelíme hrůzné demografické katastrofě - neschopní evropskounijní funkcionáři nejsou schopni čelit tomuto problému. Monetární bláboly vytěsnily demografické problémy. Politici se bojí, že nebude na důchody, to je nesmysl, roste produktivita a stále je přitom v Evropě masa lidí bez práce. Prioritní otázkou je, jak rozumně rozdělovat prostředky v rozumném prostředí. V Německu pozorujeme demografickou katastrofu nikdy předtím nepozorovanou. Deflace má demografické důvody, to se řadu let pomíjí.
Maastricht
  Maastricht chce rozpustit národy - měně se připisují až metafyzické atributy - monetární mysticismus. Centrální banka je chrám nesmyslné moci. Euro v této ideologii má reformovat společnost. Francouzská socialistická strana se spojila s původně katolickými vrstvami obyvatel, vrstvy původně nerovnostářské s dispozicí k antisemitismu nyní hlásají práva na rozdílnost. Tradiční katolická část obyvatel hlasovala pro Maastricht, akceptovala princip superiority těch, kteří to vyjednali. Není rozumné akceptovat kompetenci elit. Euro není dílem původních křesťanských demokratů - Adenauera, Schumana a Gasperiho, katolíci v 1945-60 věřili v Boha.
Božská moc peněz

   Současní Evropané: CDU, francouzská pravice i levice jsou heretici. Věří v božskou moc peněz. Konverze víry v zlaté tele. Papež nahrazen centrální bankou. To je demokracie Jacquese Delorse, CFDT a druhé levice. Ovšem nejen antropologický substrát přispěl k Maastrichtu, ale i pařížská elita. Původně egalitární skupiny, nyní věří v ekvivalenci lidí a substituovanost národů. Věří, že není rozdílu mezi francouzskou a německou společností. V Německu, stejně jako v USA, antropologický charakter rodiny zcela determinuje celou sociální strukturu. Ve Francii v důsledku regionální plurality je patrná jistá svoboda ideologického manévru. V individuu interferuje geografické a sociální milieu. (Dělník v Rhone-Alpes se pohybuje v hierarchizovaném prostředí, ale antropologicky patří do profilu egalitární rodiny).
Moderní?
  Na jedné straně německá rigidita a na druhé straně americký volný pohyb kapitálu a pracovní síly. Francouzská elita si nikdy nekladla otázku, jak se to dá sloučit - obojí se jeví jako moderní, a tak se to přijímá. Už třeba gesce francouzského automobilového průmyslu je velmi podivná: na jedné straně ultraliberální a na druhé straně ultradirigistické? Koncem 20. století zaměstnával tento průmysl 10% pracovní síly. Ekonomická politika Balladurova a poté Juppého evokovala řízení sovětského typu - zásahy, které narušily sektorovou rovnováhu. Dominující způsob myšlení je schopen zničit rozumný explikativní systém.
Antinárodní pseudoelity

   Současná víra europeistů je silnější než víra fanatiků v 15. století. Antinárodnost je patrná ve všech formách současného unifikovaného myšlení. Jeho ideologie se podobá Brežněvově. V Unii 20% populace patří k tzv. horní vrstvě (původ, vzdělání atd.). V antropologickém mechanismu tvoří endogamní skupinu (žení se mezi sebou). Tato pseudoelita je indiferentní k utrpení a problémům ostatních vrstev. Ideologická opozice mezi médii (novinami) ztratila smysl, novináři bez problému cirkulují. Pseudoelita u moci ostatní vrstvy vůbec nevnímá. Ignoruje intelektuální evoluci anglosaského světa a jeho analýzy k Maastrichtu.
Myšlení evropskounijní pseudoelity = globální pyré

  Na neštěstí 20% obyvatel (pseudoelita) u moci mohou zablokovat jakoukoliv demokratickou změnu. Střídá se Mitterand, Juppé, Balladour, Jospin, ale je to jen komedie postdemokratického mechanismu. Prezident, premiér se před našima očima vypařují, proměňují se v automaty bez mozku. Před Chiracem populace ještě věřila v kompetentnost vůdců. Robert Reich popsal intelektuální pád amerických elit, ale jestli americká vláda není schopna problémy řešit, aspoň je na rozdíl od evropskounijních vůdců nezhoršuje.
Až na doraz

   Německo: až na hranu všeho, až na hranu monetární stability. Podobně v r.1923 až na hranu inflace. Francie měla počátkem 90. let systémové výhody oproti anglosaskému světu - rostoucí kulturu a vzdělání. Oproti Německu demografickou výhodu. Stačilo nechat ekonomiku svému přirozenému vývoji. Emmanuel Todd preferuje Friedricha Lista před Adamem Smithem: rámec rozumné ekonomie znamená ekonomii rozumně chránit před vnějšími vlivy a kompetitivitu a liberálnost v jejím vnitřku, plus stále rostoucí kulturní úroveň.
 Emmanuel Todd: "Konkurence mezi analfabety nezvedne produktivitu, musíme začít kolektivní rozumnou vírou - v národ".

Žádné komentáře: