Daleko je kosmos
Německý
historik a sociální vědec Rolf Peter Sieferle diagnostikoval zcela
přesně malaise německé Evropské unie. Jeho posmrtně publikovaná kniha
Finis Germania je německým bestsellerem, vyvolává záchvaty zuřivé obsese
u režimních médií. Evropskounijní ideologie napomohla likvidaci
tradiční evropské rodiny. Destrukce rodiny, jak ji v knize
německý vědec popsal.
Rozhodující
pohyby reality nepodléhají žádným rozhodnutím, mají autonomní
charakter. V případě rozpadu rodiny je to velmi patrné. Odhlédneme-li od
nevýznamných snah, nikdo nikde nenastavil tento směr a taktéž to nikdo
nemůže zvrátit. V nejlepším případě se můžeme pokoušet pochopit, co se
vlastně stalo. Rodina nebyla pouze pragmatickou ekonomickou jednotkou,
ale současně zprostředkovávala přístup k elementárnímu, stavěla mosty
mezi životem a smrtí, mezi narozením a umíráním. Vpletla existenci
jednotlivce do kosmické struktury; propojila přírodní síly s lidským
životem způsobem, daleko překračujícím zjevné a uchopitelné.
Staří v kontaktu s tušeným a s duchovním světem, oplývali věděním přicházejícím z jiných světů. Život byl završen, budoucnost byla v principu ne neznámou periodou. Stacionární svět, v neměnné rovnováze věčného a absolutního.
Rozložení rodiny, čehož jsme v tomto století svědky, vzdálilo individuum od jeho předtuchy, od duchovního světa a od absolutního. Člověk se stal částečkou v nekonečně studeném a temném prostoru. Zestárnout znamená octnout se v zóně beznadějného; možnosti jsou nevyužity, příležitosti promarněny.
Člověk se řití v úzkém koridoru omezených východisek. Zmizení kosmické perspektivy znamená, že člověk se ocitl v chaotickém pohybu, ve víru nicoty, i když je plný iluzí o jakémsi pokroku. Nakonec zůstanou jen iluze o zániku. Pokud zmizí i ty, pak to znamená, že svět reálně skončil, z přírodovědné optiky je to málo pravděpodobné. Zvědavost může vzbudit otázka v jakých formách to bude dál pokračovat.
Staří v kontaktu s tušeným a s duchovním světem, oplývali věděním přicházejícím z jiných světů. Život byl završen, budoucnost byla v principu ne neznámou periodou. Stacionární svět, v neměnné rovnováze věčného a absolutního.
Rozložení rodiny, čehož jsme v tomto století svědky, vzdálilo individuum od jeho předtuchy, od duchovního světa a od absolutního. Člověk se stal částečkou v nekonečně studeném a temném prostoru. Zestárnout znamená octnout se v zóně beznadějného; možnosti jsou nevyužity, příležitosti promarněny.
Člověk se řití v úzkém koridoru omezených východisek. Zmizení kosmické perspektivy znamená, že člověk se ocitl v chaotickém pohybu, ve víru nicoty, i když je plný iluzí o jakémsi pokroku. Nakonec zůstanou jen iluze o zániku. Pokud zmizí i ty, pak to znamená, že svět reálně skončil, z přírodovědné optiky je to málo pravděpodobné. Zvědavost může vzbudit otázka v jakých formách to bude dál pokračovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat