Člověk je vsazen do jevového prostoru a není podstatné, jak si jevy, které ho obklopují vysvětluje, důležitější je, aby se svým vysvětlením vydržel na planetě, co nejvíc let. Není důležité, hledá-li vysvětlení svých zdravotních problémů u věštkyň nebo u absáků lékařských fakult. Často se nedoceňuje fakt, že vysvětlit si politické jevy je velmi důležitým vrcholným duchovním aktem, musíme k tomu přistupovat zodpovědně a nehledat klíč k vysvětlování ve svém emočním rozpoložení nebo u televizních žvanilů. Politický prostor doby je generován bází, kterou čím dál víc zaplňují prvky související s Čínou, přitom o této klíčové bázi doby toho víme velmi málo. To, co víme, jsou spíš povzdechy typu Čína zardousí evropskou produkci apod., anebo konstatování o čínském diktátorovi a komunistické totalitě, které s realitou vůbec nesouvisí, jsou to nebezpečné výplody českých médií, které nás zbavují soudnosti. V komunistických novinách se tu a tam objeví zpráva s fotem o návštěvě vysoce postaveného čínského partajníka v budově ÚV a jednání s českými komunistickými činovníky. Na otázku po důvodu těchto styků čínských polobohů s nevýznamnou politickou silou, která je navíc v Česku denně satanizovaná a de facto zakázána, nenajdeme odpověď. Už tvrzení českých médií, že skupina kolem generálního tajemníka Xi diktátorsky řídí zemi s 1,4 miliardou obyvatel je velmi nevěrohodné. Zasedání centrálních orgánů Číny český mediální glajchšalt jaksi ze zvyku líčí jako tyátr inscenovaný diktátorem. Po Moravcově rezignaci si poplakaly v médiích dvě novinářky, šly studovat novinařinu jen kvůli němu, ne kvůli Aristotelovi, Marxovi, Schmittovi, jaká pak může být kvalita české politické informovanosti. Člověk ignorující české sdělovací prostředky a řídící se v politických náhledech přirozenou intuicí, bude mít o Číně daleko věrohodnější představy než absolvent českých vyšších vzdělávacích cyklů a mediálních lekcí. Člověku přirozené intuice bude jasné, že žádná diktatura nemá kapacitu vládnout třetině lidstva.
Vratký mír nebo eskalace
