deti

 Amerika bez Američanů

V American Thinker se George O. Brooks zabývá základním předpokladem existování americké společnosti, ale tento předpoklad má univerzální platnost, trápí stejně USA jako Česko a Rusko. Válka na poli, které Brooks popisuje, rozhodne, který civilizační koncept povede svět: budou to USA, Čína, Rusko nebo islámská umma. Amerika má mimořádný talent diskutovat o symptomech, ale elegantně se vyhne chorobám. Deficit sociálního systému, chybějící pracovní síla, školní docházka, bydlení, ekonomický růst atd. jsou tématy nekonečných debat. V jádru řady těchto témat se skrývá velmi nepohodlná demografická realita. Američané mají čím dál méně dětí, ty přichází na svět později nebo nakonec vůbec nepřijdou. Konzervativci na to odpovídají vágním nabádáním k uzavření manželství a plození dětí, progresisté pokles porodnosti často chápou jako přirozený proces, který může být i environmentálně přínosný. Oba dva přístupy nejsou adekvátní, protože není zajímavé pouze proč Američané mají méně dětí, ale co se stane s civilizací, jejíž postoj k příštím generacím je tak iracionální. V minulosti byly děti chápány jako součást světa dospělých a ne jeho negace. Sňatek, rodina, komunita a zodpovědnost tvořily koherentní architekturu, kterou lidé vstupovali do smysluplného života. Tato architektura se hroutí. Moderní svět chápe věk dospělosti jako nekonečný projekt osobní optimalizace, zlepšování kvalifikace, budování kariéry, cestování, nárůst zkušeností, finanční zabezpečení, odkrývání sebe sama, a pak možná uvažování o jiné lidské bytosti. Děti jsou v tomto světě otazníkem pod čarou. Vyžadují pozornost, péči, kompromis, trpělivost atd. a pak otřesné zjištění, že svět se už netočí kolem vás. Výchova dětí je složitou, náročnou, drahou a občas i nevděčnou záležitostí. 

sasko anhalt

Povolební režimní křeč 

AfD vyhrála volby v Sasku-Anhaltsku, do absolutní většiny v parlamentu ji chybí 4 mandáty. Pokud by neexistovalo korespondenční hlasování, AfD by určitě měla absolutní většinu, o tom, že režim tento typ hlasování manipuluje, nepochybuje vůbec nikdo. Prvním povolebním politickým aktem byl dopis stávajícího ministerského předsedy Svena Schulze z CDU adresovaný předsedovi konference zemských ministerských předsedů, kde se jménem Saska-Anhaltska zříká předsednictví konference. Režim nemůže připustit, aby AfD předsedalo shromáždění spolkových ministerských předsedů. Sasko-Anhaltsko mělo v příštím pololetí konferenci předsedat. Režimní hysterie je pochopitelná, i když její projevy jsou občas velmi překvapující. 

witkoff kushner

Kreml a Bankovní 11

Včera po potřesení rukou s ruským prezidentem v první větě Steve Witkoff řekl, že když stáli s Jaredem, Ušakovem a Dimitrovem před dveřmi jeho kabinetu, shodli se na tom, že až v penzi budou bilancovat osudová setkání svého života, setkání s Putinem bude v jejich mysli figurovat na prvním místě. Tato jednoduchá věta z úst člověka, který se ze skromných poměrů vypracoval mezi miliardářskou kastu a vstoupil na pódium světové politiky, působí  daleko přesvědčujícím dojmem než žvanění a protiruské pomluvy evropských ministrů zahraničí, jejichž impotentnost je zarážející. Bohužel v konečném efektu podstatného Macinka a Lipavský jedno jsou. Witkoff intuicí uchopil něco, co teoreticky osvětlují i velcí političtí komentátoři v žurnálech Destra a El Manifiesto  nebo Emmanuel Todd a Jacques Sapir: Putin je velký státník a na ruské straně je civilizační perspektiva. Pravděpodobně to tak chápe i Donald Trump.    

benoist

Západ je nafouklý špinavý balón 

Hnutí Nová pravice od svého vzniku před padesáti lety patří k zarytým kritikům amerikanismu, zakladatel hnutí Alain de Benoist v Revue d´Éléments odpovídá na otázku, co je konstantou antiamerikanismu Nové pravice, která se nikdy během půlstoletí nezměnila. Hluboká averze hnutí vůči americkému pojímání světa vychází z představy, že i dnes ještě existuje něco jako hlubinná Evropa, která má blíž ke kulturám ostatních kontinentů než k severní Americe. Je otázkou, jestli tato optimistická představa odpovídá realitě, spíš se zdá, že evropskounijuní koncept a konzum tuto hlubinnou Evropu už zadusily. Podle filozofa, je třeba se ptát, proč se USA za dvěstěpadesátiletou existenci téměř nezměnily. Je to unikátní, americká velmoc se odvolává na stále stejné principy. Vysvětluje to, proč mají problém pochopit variabilitu idejí, která je charakteristická pro evropskou historii: je to pro ně moc sofistikované, moc vzdálené od "casual culture". Americké principy mají daleko k evropským, "otcové zakladatelé" provedli radikální zúčtování s Evropou. Puritáni chtěli vybudovat za oceánem nový Jeruzalém. Amerika měla být modelem zbytku světa. Odtud pramení americký izolacionismus (a výjimečnost) alternovaný intervencionismem. 

dron merz

Válka proti demokracii na lipském letišti

Merz vzbuzuje v táboře německé národní pravice ještě větší odpor než Merkelová, z pomatené globalistky jímal úžas, ale z Merze dýchá hnus. Merkelová asi dobře odhadla míru podlosti, kterou toto individuum oplývá a na řadu let Merze ostrakizovala z politiky. Po jejím odchodu se vrátil jako puch jenom zdánlivě mrtvých nacistických idejí. Obzvlášť před zářijovými zemskými volbami režimní mašinerie nikdy neopomine nadávat AfD do fašistů, ovšem celá politická systémová struktura se viditelně modifikovala do opresivní mlhy nad společností. Nacistické pojmy neplynuly z německé národní podstaty, ale byly extraktem pochybné racionality duchovního odpadu. Merz znamená pokračování této vývojové linie a jen tradiční německá úcta ke kancléřskému úřadu umožňuje, že pořád vládne.  Merzova úpadková racionalita, která nemá na to, aby vylepšila ekonomické fungování země a vůbec ne, aby vyvedla stát z ekonomické krize, kompenzuje svou nedostatečnost válečnou politikou a  přípravami k válce v úplně stejné duchu, jak praktikoval v třicátých letech Adolf Hitler. Merz se pokouší přeorientovat německou ekonomiku, a v důsledcích i jeho satelitů, válečným směrem. Německá ekonomika dnes nedokáže konkurovat Asiatům a po zelené zátěži, válečná zátěž ještě víc zatíží její konkurenční potenciál. Pokud se Německo rychle nezbaví Merze a podobných politických kreatur, pak je reálný existenciální střet mezi Německem a Ruskem, v kterém by se Česko mělo bezpodmínečně přiklonit na ruskou stranu, kde je historická perspektiva a nehrozí nám podřízenost.   

mlp

První debata prezidentských kandidátů

Francie zažívá velký společenský a ekonomický úpadek, který je jen statisticky o poznání hlubší než v Česku, v hlubině společenského systému je to v obou zemích stejně shnilé. Ve Francii to dlouhodobě opakuje 85-90% Francouzů v statistických šetřeních. Česko musí čekat až dojde někde jinde k zázraku, aby se tu něco hnulo. Ve Francii na tom politicky nejsou tak špatně. Prezidentské volby mají sílu změnit společenské trendy a zvrátit roli perverzní liberální ideologie ve společnosti. Tuto neobyčejnou šanci nemá žádná jiná evropská země, pravděpodobně je to spojeno s prezidentským systémem a významem, který tato instituce v očích Francouzů má. Od Cicerona pochází myšlenka, že instituce je tak silná, jak silné je její povědomí v lidech. Povědomí o právu a institucích dělá ze shluku lidí obec nebo stát, a ve Francii je to status prezidentské funkce, který všechny spojuje. Tradičně něco podobného platilo i v Československu, komunističtí vůdci v jistých okamžicích zapomněli, že jsou generálními tajemníky strany a prezentovali se jako prezidenti a kupodivu okamžitě narostla jejich prestiž. Soudruh prezident na besedě s hutníky nebo na dožínkách se okamžitě proměnil v hlavu státu, které patřila úcta a téměř sympatie. Se současným držitelem prezidentské funkce zažíváme nikdy neviděný pád této poslední instituce, která ještě evokuje českou státnost. Ani Hácha nebo Gottwald tak nepošpinili čest úřadu, který jim byl svěřen. Pavel není schopen ani minimálně evokovat představu, že stojí v čele nezávislého státu, jehož zájem je prioritní. Ani sebelepší mediální kašírování nezastře umaštěnou dušičku cizího agenta, který zničí poslední instituci, která národ spojuje.    

flusser

Nestat se strojem

Řecký filozof Apostolos Apostolou publikuje na italském online kulturněpolitickém magazínu Destra zajímavé úvahy o proměnách světa v postdemokratické době. V posledním příspěvku "Prorok digitální éry" píše o česko-židovském filozofovi Vilému Flusserovi. Jsou filozofové, kteří vypráví o svém čase a jsou filozofové velké hloubky, kteří mají dar vidět, co přijde. Vilém Flusser patří do druhé kategorie. Jeho dílo, které vznikalo v minulém století, má v epoše sociálních sítí a algoritmů prorocký význam. Flusser nás dovádí k zásadní politické otázce: kdo rozhoduje za člověka, který deleguje stroji svou kapacitu soudit a uvažovat. Tato otázka se úzce dotýká lidské svobody a jako taková má velký význam pro politickou pravici. Flussera nelze snadno zařadit do tradičních politických kategorií. Jeho reflexe nám umožňují čelit centrálnímu problému doby: transformaci člověka z autonomního subjektu na prvek technického systému. A to je velkou výzvou moderní doby. Dnešní člověk žije v prostoru, kde klesá význam viditelných fyzických hranic a sílí neviditelné: sociální sítě, počítačové platformy, algoritmy atd. A paradoxně se pohybuje v území, kde je stále pozorován, aniž by se vědělo kým a podle jakých kritérií. Flusser interpretuje historii též jako historii kódů, podle kterých člověk organizuje realitu. Např. archaický člověk interpretoval svět pomocí symbolů a mýtů. V tomto světě se realita chápe jako univerzum významů, kde individuum hledá své místo. Velkou revoluci přineslo písmo, s kterým se nastolila lineárnost myšlení, následnost a logika argumentace. Člověk se naučil chápat v kauzálních souvislostech, rostla jeho paměť a byl schopen vidět historické souvislosti. Zrodil se historický člověk, který staví na minulosti a projektuje budoucnost. Jeho paměť uchovává předchozí chyby a předává potomkům své zkušenosti. Je to též člověk tradice, což neznamená jen konzervaci minulého, ale i kapacitu předávat potomkům. Civilizace písma je též civilizací paměti. 

ndr

Běda až nám dojde trpělivost  

Často citovaná studie lipské univerzity potvrdila velkou skepsi Němců k politickému systému. Dramatické je to na území bývalé NDR, kde se pouze 29,7% populace ztotožňuje s dnešní formou fungování politického systému, v roce 2022 to bylo 53,5% lidí. Je podivuhodné, že v režimech, které se vydávají za demokratické, se otevřeně píše, že velká většina populace je proti režimu. Pokud by to průzkum zjistil v Rusku, byli bychom bombardováni propagandou o tyranii režimu. Mocní v západních zemích si jsou tak jisti svou mocí, že klidně přiznají, že lid by se jich nejraději zbavil. Lipská studie ukázala, že na území bývalého západního Německa se 46% obyvatel identifikuje s politickým systémem v jeho dnešní podobě. Nejen v této studii, ale řada jiných sociologických šetření dlouhodobě vykazuje diametrálně odlišné statistiky v obou částech Německa. Vyvozuje se z toho prohlubující se propast mezi západní a východní populací. Dlouho se příčina tohoto jevu vysvětlovala zcela nepodstatnými až banálními důvody: pocit bezmoci člověka tváří tvář politickému systému, nízké zastoupení východních Němců ve spolkových orgánech, rozdíly v důchodech apod. 

jabloko

Liberální sekta

Přímé soudní vyloučení ruské politické strany z voleb je silným nábojem pro západní propagandu a ruské antirežimní informační servery. Mediální likvidace hnutí Stačilo, německých (nebo Sládkových) Republikánů, damoklův likvidační meč visící nad AfD apod. jsou naopak velkým demokratizačním gestem. Soudní stížnost na ruskou liberální stranu Jabloko podala konzervativní strana Rodina, a soudy jednaly nezvyklou rychlostí, ovšem ještě rychleji jednal český Ústavní soud ve zcela banální záležitosti. 10. srpna ruský Nejvyšší soud potvrdil výrok nižší instance o vyloučení strany Jabloko z volební účasti do Dumy. Jabloko v devadesátých letech založil ekonom Grigorij Javlinskij, který už tenkrát vynikal velkou populistickou fantazií, tvrdil, že za šest set dnů tvrdou liberální reformou vyvede sovětskou ekonomiku z krize. Javlinský a jeho strana participovali v devadesátých letech na excesech, která vedly k nejhorší sociální krizi v poválečné Evropě a přivedly stát na okraj zkázy. Bolševické represe postihly miliony třídních nepřátel, což byla velká část Rusů, a liberálové Javlinského typu byli ještě úspěšnější, jejich reformní represe postihly většinu Rusů. Javlinského strana má charakter liberální náboženské sekty, ale uvnitř je extrémně autoritativní, působí dojmem strany zamilovaných (do Javlinského.) Jabloko je kromě patriotismu za všechno dobro světa - za mír, za dobro, za pokrok, za lásku Rusů k Evropě a naopak apod. 

smc

Severní mořská cesta 

Na zasedání prezidentské rady pro vědu a vzdělání v Novosibirsku navrhl generální ředitel Rosatomu Alexej Lichačev otevření národního programu pro rozvoj umělé inteligence a superpočítačů. Těmito disciplínami se zabývá spousta státních i privátních pracovišť, ale vyhlášení národního programu povýší jejich prioritu a otevře možnosti financování. Lichačev řekl, že Rosatom má vlastní školu matematického modelování, síť superkomputerů a zkušenosti s realizací velkých technologický projektů. Lichačev mj. přišel s překvapující informací - Rosatom vrací své specialisty na atomovou elektrárnu do íránského Bušeru. Prvních pět odborníků je na místě a několik desítek dalších se připravuje k odjezdu do Íránu. Stovka ruských specialistů se podílí na výstavbě energobloku 2 a 3 a hydraulických objektů.   

afd bsw

Nejnebezpečnější muž v Německu

Počátkem července se objevila informace o zahájení řízení proti parlamentní frakci ESN (Evropa suverénních národů), které má vést k jejímu zrušení. Důvodem je údajné narušování základních hodnot EU, což i mainstreamová média překládají jako náznak proruských sympatií některých stran parlamentní frakce. Jak známo totální diktatury aspirují na absolutní ovládnutí prostoru, kde oponent patří do horší kategorie zločinců než vrazi. Poslanecká skupina ztratí finanční příspěvek na svoji činnost a z poslanců se stane anonymní poslanecký shluk s omezenými právy v parlamentu vystupovat a předkládat návrhy. Členy ESN jsou např. poslanci Okamurovy SPD a jediný poslanec Zemmourova hnutí Reconquête. Z 25 poslanců ESN je 14 poslanců z německé AfD, proti které je útok namířen. Je už dlouho zřejmé, že unijní diktatura pronikla do všech segmentů  evropského prostoru a je dostatečně silná, aby zardousila jakýkoliv odpor. Marxisté dobře věděli, že proti systému mají šanci pouze v nadnárodním spojení, dnešními oponenty unijního represívního režimu jsou národní politické subjekty až přehnaně akcentující svůj národní charakter, který jim brání ve vytvoření nadnárodní fronty. Žádný český nebo francouzský politický subjekt nepomůže německé AfD nebo hnutí BSW a naopak. Národní chapadla unijního režimu pak lehce zlikvidují jak AfD, tak v Česku Okamuru nebo Stačilo, jak se už stalo. Zrušení frakce ESN má být ouverturou k německému pseudoprávnímu tyátru rozpuštění celé AfD.  Režizérům politického podvodu v EP nejde o to, co kdo ve stranách frakce ESN řekl nebo neřekl, ale o to, jak dobře pomůže zrušení frakce klíčovému záměru, kterým je rozpuštění AfD. Jistou roli v jejich rozhodování může hrát i strach z příštího postihu. I když unijní diktatura totálně zpasívnila evropskou populaci a zlikvidovala prostředky oponentů, přece jenom rozpuštění poslanecké frakce je vždy politickým podvodem, který může vyvolat nečekaný odpor a mít nepříjemné důsledky pod samotné organizátory. Např, Musk včera navrhl, aby se  ustavil nový Norimberský tribunál pro organizátory masové imigrace do Evropy a nejlépe se stejným rejstříkem trestů. Rozpouštět poslaneckou frakci oponentů je stejným politickým zločinem jako organizovat imigraci, a navíc jde v podstatě o stejné lidi. 

elementární pocit

Vedro

Téměř jako jedna z egyptských ran vstoupilo vedro do Evropy, v Čechách to včera trochu polevilo a některá česká média okamžitě změnila tón a hořekují, že pořádné léto je už pryč. Není nač se těšit. Řád našeho kontinentu je odjakživa šťastně uzpůsoben na střídání vedra a mrazu, ale jenom evropskounijní podivínská doba náš momentální diskomfort bude vysvětlovat klimatickými změnami. Jak potvrzují historické záznamy v každé době se počasí dlouhodobě vychylovalo na stranu vyšších kladných nebo záporných teplot. Konečně kromě Boha, kde nepředpokládáme žádné změny, se vše mění, a proč zrovna u teplotních trendů by to nemělo platit? Velká vedra musela panovat i ve čtvrtém století ve starém Řecku, v jednom Platonově dialogu říká Sokrates, že je nejlepší přečkat polední vedro pod stromem u flašky vodou ředěného vína. Není nutné ztrácet čas ideologií lidsky podmíněných klimatických změn a nejlepší odpovědí na vedra by bylo poslat celou evropskounijní ideu do  rejstříku mrtvých  ideí škodících lidstvu. 

jakobian

Jacobiho domněnka a bezpečný hořák 

V roce 1939 naformuloval německý matematik Ott-Heinrich Keller slavnou  tzv. Jacobiho domněnku: pokud je determinant jacobiánu polynomiálního zobrazení nenulový a konstantní, pak zobrazení nedegeneruje tj. nebortí se, a existuje polynomiální inverzní zobrazení. Jacobián je jednoduchá maticová funkce nad zobrazením, v případě dimenze jedna, je to derivace. Celkem jednoduše se dá názorně ukázat, že předpoklady domněnky zaručují existenci lokální inverze kolem jednotlivých bodů, ale názornost mizí pokud bychom požadovali existenci jediné globální inverze, tj. všude v definičním oboru zobrazení. 20. července otřásl matematickou obcí velký třesk, Levent Alpoge oznámil, že našel protipříklad k Jacobiho domněnce, a tedy ji vyvrátil. Alpoge předložil modelu AI Claude Fable 5 úkol najít protipříklad Jacobiho domněnce a z programu vypadlo překvapivě jednoduché polynomiální zobrazení, kdy domněnka neplatí. Fable generoval a testoval všechna možná zobrazení až se mu povedlo najít protipříklad. Matematická komunita úžasem ustrnula a podobně zatrnulo i televizním vědeckým odborníkům, v televizním zprávách to posunulo na druhé místo fotbalové zpravodajství z MS. AI dostala silnou propagační vzpruhu, ale zajímavější než protipříklad nebo cílená strategie programu Fable je otázka, čemu nebo komu to vůbec pomůže?  Program Fable generoval všechny možnosti, jak mu dovolil strojový čas, podobně se např. v hlubokém socialismu řešil problém, jak nastavit průtoky zemního plynu a kyslíku v hořáku, aby nevybuchl. Program jednoduše generoval nekonečné trojice průtoků kyslíku a zemního plynu a výšek plamene, který řádně hoří, tj. neodtrhne se a nenastane zpětný zášleh. Z trojic bezpečného hoření se dokreslila souvislá oblast a technici podle ní konstruovali parametry hořáků. Čím víc trojic počítač generoval, tj. čím déle počítal, tím byl hořák bezpečnější. Tenkrát se nedalo zamaskovat, že jde o nedostatečnost výzkumníků, kteří nedokázali najít exaktní řešení problému a museli operovat mechanickými počítačový nástřely. Dnes se velmi podobná záležitost vydává za technologický vrchol, který má brzo nahradit lidský mozek, o propadu dnešní vědy se nemluví.   

rasvet3

Existenciální válka

Konflikt s Ukrajinou je existenciální válkou za ruskou existenci, prohlásil v Dumě místopředseda jejího mezinárodního výboru Alexej Čepa. Je to brutální boj "civilizovaného" Západu proti historickému Rusku a jeho unikátní civilizaci. Ukrajina je nástrojem války, stejně jako nacistické Německo. Západ občas zapomene na své humanistické ideály, řekl poslanec nevládní strany Spravedlivé Rusko. Svým způsobem je daleko zajímavější se zabývat ruskými přístupy vedení války a obrany než ukrajinskými, protože je jasné, že Rusko musí hledat prostředky boje a obrany za pochodu, a to je úžasné. Země nemá jiné možnosti než ve všech oblastech maximálně mobilizovat zdroje a talent lidí. Proti Rusku ukrajinskýma rukama válčí celý Západ, jeho finance, technologie a zbraně a není moc zajímavé se zabývat tím, co se jim povedlo, ale jaká je rychlá odpověď ruské strany. Rusko útočí, ale současně se sveřepě brání proti západním úderům, které mají daleko do férovosti. 

ceuta

Invaze do španělské enklávy

Podle původních údajů španělské policie 30: července proniklo do španělské enklávy Ceuty 60 tisíc moros (Maročanů), Je to kapka v africkém a arabském oceánu, který netrpělivě čeká, aby se vylil na Evropu. V Ceutě se loupilo, ale jedinými koho 31. července v Ceutě policie zbila, byli obyčejní Španělé za protesty proti invazním hordám a proti vládě, která to toleruje. Španělští vojáci bez mrknutí oka přihlíželi narušování suverenity a loupení. Armáda a policie nedokázaly zarazit invazi několika tisíc atrapů sebraných z bůhvíjakých marockých vězení. Bez jediného výstřelu tato horda vyplenila město. Mainstreamová média pokračují v tradičním propagandistickém lkaní o imigrantech a imigrační krizi, přitom část těchto atrapů druhý den opustila vyloupené město a vrátila se zpátky do Maroka. Dnes ráno Reuters  uvádí, že život v Ceutě se normalizuje a 73 500 lidí se vrátilo do Maroka. Evidentně v manipulovaném davu jen  zanedbatelná  část byli imigranti do Evropy. Ve španělských  centrálních rádiích ještě dnes ráno invazi čelili lektýrováním o rasismu a konzultacemi s protirasistickými odborníky všech kontinentů. Ani tato, ani žádná z příštích invazí kamkoliv do Evropy by nebyly možné, pokud by evropské armády byly nasazovány a použity, jak jim ukládá ústava, tj. k obraně vlastního lidu a ne jak dekretují unijní byrokrati a zbrojařští magnáti nebo proradní soudci. Jak mohl španělský režim na invazi adekvátně reagovat, když je první, kdo invazi povzbuzuje. Ať vládnou socialisté nebo lidovci, bezhlavě regularizují pobyt v zemi milionům z podobných invazí.

reiner simon

Fenomén Německá demokratická republika

Mezi roky 1991 a 2025 odešlo z území bývalé NDR (mimo oblast Berlína) do bývalého západního Německa o 1,2 milionů lidí víc než opačným směrem. Obzvlášť se to týkalo mladých lidí mezi 18 a 30 lety. NDR bylo radikálně puštěno žilou, ale je obdivuhodné, že NDR nevykrvácela. Přitom Česko s těmi nejlepšími předpoklady budoucích možností se před západním puchem doslova rozložilo a přestalo existovat, existence státu mutovala do pseudoexistence. Na NDR šli dobyvatelé s kladivem, dodnes se tu traduje vtip: "Kdy se úspěšně dovrší transformace východních oblastí? Až všechny položky v katastrálních knihách najdou své západní vlastníky." Podobně jako v Česku vede německý establishment boj na život a na smrt s bývalou NDR. tj. obdobím mezi druhou světovou válkou a politickým převratem 1989. Přitom v Česku je to pravděpodobně zbytečné, protože národ ztratil vůli k svébytné politické existenci a pokud přestane tento kulturně-mediálně tlak, nic establishmentu nehrozí. Je záhadou, kde se v Sasech bere taková zásadní zarputilost vlastní existence? Mohou si stěžovat např. na to, že velká většina vyšších soudců je ze západních oblastí, nikdo z ministrů v Merzově vládě není z území bývalé NDR, velké firmy mají až na pár výjimek západní vlastníky, ale konzum je tam na daleko kvalitnější úrovni než v Česku. Máme sice vlastní soudce a ministry, ale Poturčenec horší Turka. To si už ani východní Němec nevzpomene, co jsme dobře registrovali v Praze. Fascinovala nás světově proslulá východoněmecká nakladatelství Aufbau-Verlag, Reclam Leipzig s úžasným kapesním vydáním světových velikánů, Academie-Verlag atd. Dodneška, když člověk na knihy těchto nakladatelství v antikvariátě narazí, automaticky po nich sáhne. Téměř bez výjimky byla tato nakladatelství buď přímo zlikvidována nebo naplněna západní liberální progresívní osvětou a staré  osazenstvo bez milosti likvidováno. Pro jistotu se i centrály nakladatelství převedly do západních zemí. Pamatujeme obrovské nadšení s jakým lidé bořili stěnu oddělující obě části Německa, ale netrvalo dlouho a titíž lidé si uvědomili, že v podstatě člověka je už několik tisíc let zakódován ekonomický rozměr. Člověk nemůže existovat bez výrobních prostředků, nejde jen o mzdu, protože o almužnu v moderní době není nouze, ale o to, co už nás Wolker učil: muž, aby byl mužem, dvě lásky má. 

kastilie la mancha

Důsledky ideologického fanatismu

Španělsko je postiženo rozsáhlými lesními požáry a v decentralizované zemi spočívá tíha boje na regionálních vládách. Požáry místo, aby sjednocovaly zemi, vyhrotily politický boj. Lidová strana (PP) sama nebo v koalici s národně pravicovým Voxem vládne ve většině regionů a pro centrální socialistickou vládu a levičáckou demagogií ovládaná média je propagandisticky velmi snadné vinit z lesních požárů pravicové strany, které nesdílí klimatickou ortodoxii socialistů a jejich spojenců. Propagandistický model je celkem jednoduchý: žurnalistka (podle odhadu 60 % novinářů centrálních médií jsou ženy nebo přesněji progresívní furie)  konzultuje problém s progresívním profesorem nebo socialistickým funkcionářem, kteří dají jejím výkladům vědeckou fazonu. Pokud politická strana zpochybňuje unijní klimatickou ideologii nebo Maastricht, je antidemokratická a profesor tuto tezi podpoří např. citacemi z Karla Poppera. Ve zcela nesmyslné manipulaci filozofových idejí profesorovi a novinářce vychází, že strana by se měla zakázat. Vox v žádném regionu nedominuje vládu, ale pro média a profesorskou stafáž je hlavním terčem jejich propagandistického proudu, kde se semelou požáry se spojenectvím Voxu s Orbánem a Vučičem. Mainstreamová propaganda zatím nenašla adekvátní náhradu za Orbána. "Antidemokrat" Orbán přitom bez váhání akceptoval volební výrok, což se o zkorumpovaném a na podvodech založeném socialistickém vládnutí nedá říct. Posluchač je už natolik omámen touto demagogií, že jen obtížně rozpozná, že problémem pro demokracii není Orbán a Vučič, ale socialisté, kteří se spojí i s úhlavním nepřítelem španělské identity, aby se udrželi u vlády zneužijí i lesní požáry. 

todd

Zodpovědní světoví vůdci

Francouzský historik, demograf a antropolog Emmanuel Todd patří k těm málo vidoucím v Evropě, jeho analýzám a prognózám jsou otevřena světová média po celém světě. Proslavil se antropologickou metodologií, jejímž jádrem je analýza rodinných struktur, pomocí které úspěšně prognózoval řadu přelomových událostí moderní historie, jako je rozpad SSSR, arabské jaro, krach Lehman Brothers, příchod Trumpa k moci a Brexit. V Courrier Japan komentuje současné politické dění. Podle antropologa počínání západních lídrů jde mimo rámec zdravého rozumu. Západní politici nesou vinu za globální chaos ve světě, na druhé straně Putin, Si Ťin-pching a íránské vedení si vedou zodpovědně a rozumně. Podle Todda, ruský prezident nenese žádnou vinu za dnešní geopolitický chaos. Byly to USA a evropské země, které rusko-ukrajinský konflikt vyprovokovaly, ruská pozice byla vždycky stroze obranná. 

marcello foa

Zrada systému

Kam se řítíme se špatně čte, ovšem vývojová nepřehlednost existovala vždycky, není vlastní pouze dnešní době. Vysoký stupeň nečitelnosti dnešní doby neplyne z žádné dobové složitosti, ale má důvod v tom, že neexistují kvalitní čtenáři, kteří by vývoj dešifrovali průměrným. Dneska jsme všichni průměrní. Jen pro srovnání: dobu nám vysvětlují komentátoři v Novinkách a televizích, pád posledního bourbonského krále a vzestup Ludvíka Bonaparta téměř paralelně komentoval Karel Marx až tak dobře, že v normálních zemích se jeho analýza stále publikuje a čte. Evropská unie se už ani formálně netváří, že předjímá vývoj, nebo že se snaží formulovat rozumnou vizi, která by byla majákem v chaosu doby. EU úplně ztratila kapacitu ovlivňovat i světové dění, na kterém je materiálně bytostně závislá. 13 % potřeby ropy proudí do EU Hormuzským průlivem a pokud se k Íráncům přidají Hútiové, může to úplně zablokovat námořní cesty Rudým mořem. Oblast Středního východu má pro unijní ekonomiku klíčový význam, ovšem přednostními tématy v Evropě jsou protiruské sankce a pomoc Ukrajině. Formulovat a aktivně prosazovat postoj k středněvýchodnímu konfliktu si žádný unijní politik nedovolí ze strachu z  Trumpovy msty.   

koeppels

Prozíravý Vučič

Každodenní komentáře Rogera Koeppela ve Weltwoche mají kapacitu narušit mainstreamové informační tsunami, které otravuje život celé Evropě. Mainstreamový šémový soud (tzv. Evropský soudní dvůr) zakázal převzetí i sebemenší informace z ruského RT, Koeppel okamžitě interviewoval šéfredaktorku Margaritu Simonjan, významnější než co řekla, je konstatování, že daleko vyčnívá nad evropskounijními informačními "hvězdami."  Včera Koeppel hovořil s velkým politickým taktikem, odstupujícím srbským prezidentem Alexandrem Vučičem. Srbský prezident se může jevit bezpáteřním chameleonem, ale v geografickém sevření unijní hydry nemá jiné volby. V této části Balkánu se vede poslední evropský boj o nezávislost země a národní přežití. Srbové v obou státních útvarech bojují s unijním monstrem o svou svobodu. Podobným způsobem museli staletí zápasit s osmanskou říší a nezlomilo je to. 

euthanasie

Ve Francii euthanasie zákonem 

Západní společnost se nedokáže podívat na dno žádné propasti, aby ji nejdřív totálně nebanalizovala a nezamaskovala byrokratickým oknem. Francouzské zákony umožňovaly od roku 2005 omezení nebo přerušení léčby terminálně nemocných a připouštělo se nepřetržité utlumení nemocného až do smrti. Doktor mohl přestat bránit příchodu smrti, ale záměrně ji nesměl vyprovokovat. Přesto francouzské Národní shromáždění schválilo v noci 15. července zákon o euthanasii. Lékaři, který nikdy neměl jiné poslání než léčit, dává zákon další funkci  - účastnit se zabíjení. To co se v zákonu prezentuje jako výjimečné a rezervované pár nemocným, se rychle stane pravidlem a banální normou. Svoboda umřít se promění v povinnost neobtěžovat ostatní. Francouzská legislativa tradičně dokáže vybrousit každý zákon do verbálně i logicky vrcholné podoby, ovšem excelentně formulovaný zákon za zákonem, ale společnost jede z kopce a téměř ztratila schopnost orientovat se v moderní době. Formálně k žádné libovůli při aplikaci zákona nemůže dojít, ovšem odpůrci zákona dokázali najít nekonečnou řadu vad v logicky bezrozporném textu zákona. Někteří velcí glosátoři mluví o zákonu libovůle a arogance.  

mohamedV karelIII

Zradil přísahu a poslání

Evropské monarchie zažívají pomalý úpadek jako všechno v Evropě, ale proč se nepošlou do muzea, když by se daly nehradit efektivnějšími institucemi? V Evropě je konstitučním voleným monarchou např. italský prezident, který jako instituce funguje velmi dobře. Evropské monarchie se nezruší, protože jsou bez výjimky úžasným nástrojem nejperverznější mainstreamové propagandy. Od zelené demagogie až po woke ideologii nebo absurdně projevují velkou lásku k islámu. Jediným aspektem, který by mohl oprávnit jejich existenci, je uchovávání tradic té či oné země. Místo toho se za kulisou trapných kostýmů skrývají průměrní lidé a mainstreamová ideologie. Jsou výjimky jako dánská nebo anglická  královna. Thomas Mann věnoval poslání konstitučního panovníka celý román, který by měl být biblí vzdělávání evropských monarchů. Pouze jediný monarcha v Evropě je adekvátní definici pojmu - Jan-Adam II., který v Česku z pochopitelných důvodů nemá sympatie. Kníže má silné pravomoci a jako jediný monarcha v Evropě se spolupodílí na vládnutí a nedá se zpochybnit fakt, že knížata vedou zemi velmi dobře. Proč se monarchii daří zrovna v této malé zemi a všude jinde v Evropě jsou informace o monarchiích vhodné akorát pro nejbahnitější bulvár? Protože člověka formuje jeho poslání a osudová povinnost a má vrozené předpoklady se na to adaptovat. Evropské monarchie se adaptovaly na mainstreamovou propagandu a knížata v Lichtensteinu na osudovou roli v historii své země. 

kirill radev

Unijní podvod s bulharskými daty 

Dodneška se v Česku na Bulhary nazírá s despektem, přitom důvod není moc jasný. Zatímco se Češi válí v Řecku po plážích, Bulhaři skupují celé vesnice a jsou zdaleka nejúspěšnějšími podnikateli v řadě řeckých oblastí. O Česku se kromě přehnané servilní aktivity, jako je organizování dodávek munice pro ukrajinskou armádu, v Bruselu v podstatě nemluví. Není to nutné, protože pokud se z bruselského jha osvobodí všechny země, Česko bude poslední, ale pět minut předtím ještě stihne vstoupit do eurozóny. Velvyslanci zemí EU se před pár dny shodli na na x-té verzi protiruských sankcí. Komisí původně navrhovaný balík sankcí Bulhaři vetovali. V návrhu Leyenové byl zahrnut patriarcha celé Rusi Kirill, který je nejhorlivějším stoupencem prezidenta Putina a favorizuje válku na Ukrajině až do úplného vítězství. Tuto válku považuje za svatou. V sankčním spisku byl též Vagit Alekperov, hlava privátní ruské ropné společnosti Lukoil. Bruselští vládci spoustakrát naléhali na zahrnutí ruského patriarchy do sankčního spisku, ale dlouho jim to blokoval Viktor Orbán, který argumentoval, že EU nemá právo se vměšovat do religiózních záležitostí. Zdá se, že nový bulharský ministerský předseda Rumen Radev bude dobrých bojovníkem s evropskounijní hydrou. Bulharský požadavek na vyloučení Alekperova ze sankčního spisku je motivován významnou přítomností Lukoilu na bulharském trhu. Návrhy Komise, jak je zvykem, jsou velmi extrémistické, např. neprošel její návrh sankcionovat  prezidenta FIDE Arkadije Dvorkoviče, uspěla s návrhem na sankce proti mladému sympatickému ministrovi sportu Michailu Děkťarevovi. 

the economist

Oligarchovo částečné pokání

V The Economist je zajímavý hovor s nejbohatším ruským oligarchou Melničenkem, jehož podniky generují kolem 1 % ruského HDP a kolik generují jinde po světě není moc přehledné. Miliardář popisuje své loňské setkání s Putinem. Hodiny na kremelské věži už dávno odbily půlnoc, v Kremlu pozhasínali světla, ale v pracovně šéfa to zdaleka nevypadalo na konec pracovního dne. Melničenko začal hovor s prezidentem o atmosféře v podnikatelské sféře, po chvíli začal Putin ztrácet trpělivost. "Co vás trápí?", zeptal se přímo prezident. "Vladimíre Vladimíroviči otevřeně řečeno mám strach.." Člověk, kterého přijme ruský prezident a stejně rychle i saúdský následník trůnu a na něhož se žurnalista Economistu tři měsíce připravoval, má strach. Mělo by to být mementem mori pro celou Evropu a vyvolat úlek, novináři z Economistu to připadne dobré, ale zajímavější jsou mu pikantnější detaily.  Totálně zbabělá evropskounijní pseudoelita žádný strach nemá a po půlnoci dávno spokojeně chrápe. Téměř mystická představa o světle ve vůdcově pracovně v Kremlu dodávala sílu stamilionům lidí ve Svazu a  dalším po celém světě a Svaz šel nahoru. Od Chruščova se tam zhaslo a patos a sílu nahradila konzumní a byrokratická energie a nastoupila cesta pomalého pádu. 

ustavni soudy

Co je to pravda?

Několik týdnů nás média otravovala "hlavní českou politickou událostí": hradní kmán povede nebo nepovede delegaci do Ankary na zasedání Rady NATO. Od prvopočátku bylo jasné, že nejspíš hodlá sabotovat vládní představitele na jednáních, protože žádné pravomoci v této oblasti nemá. Druhým důvodem mohl být pokus jeho animátorů vyvolat skandál v důsledku duplicity v čele delegace, který by dal českému mainstreamu munici na ostřelování Babiše a Macinky. Nedošlo k tomu proto, že spor o vedení delegace z unijního protektorátu je mimo rozlišovací schopnost lidí, kteří rozhodují a mimo zájem velkých médií. Samozřejmě nelze vyloučit ani jeho chuť účastnit se nějakých zákulisních čachrů, kde se rozhoduje, kterým zbrojovkám se nasypou miliardy a kolik půjde ukrajinským souputníkům. I když o ničem nerozhoduje, mocní obvykle nezapomínají souhlasné pokyvování klaky. 

drony nad ruskem

Vzteklí psi

Jednání evropských zemí připomíná počínání vzteklého psa, píše bývalý důstojník americké mořské pěchoty Scott Ritter. Podle jeho slov některé státy EU vůbec neskrývají chuť válčit s Ruskem. "Právě teď po evropské ulici pobíhá  vzteklý pes. Charta OSN stále bere Německo jako nepřátelský stát. Pokud se Německo rozhodne znovu prosazovat agresívní nacistickou politiku, musí být zastaveno." Scot Ritter připomněl, že první věcí, která se po vítězství nad Německem udělala, byl zákaz jeho nového vyzbrojování. Dnes se Němci vyzbrojují a schválili si vojenskou strategii, kde mluví o válce s Ruskem už v roce 2029. Co je vůbec Evropská unie? Je to chiméra. EU je svaz států, které zapomněly, že jsou státy. Ovšem Němci dobře ví, čím byli. A přirozeně se chovají jako vzteklý pes. Francouzi chtějí přesunout část atomového arzenálu do Finska, aby odtud mohli zaútočit na Petrohrad a Murmansk. To je též vzteklý pes. A co se se vzteklými psy dělá: zabijí se, to je vše."  

afd bsw

Podařený manévr Sahry Wagenknechtové

Na sjezdu strany AfD bylo v sobotu bylo v čele strany potvrzeno vůdcovské duo Alice Weidelová - Tino Chrupalla a nové představenstvo strany. 50 tisícový dav režimních fašistů řádil kolem budovy, kde se konalo zasedání, ale policie uchránila budovu i bezpečnost delegátů sjezdu. AfD patří do proudu evropských politických stran, které se nálepkovaly podle fantazie lokálního mainstreamu jako populistické, rasistické, extrémistické apod. a nedávala se jim politická šance. Tyto strany během let vybrousily svůj národně orientovaný program a rozšířily členskou i voličskou základnu. Dnes se dá konstatovat, že pseudoliberální a globalistické politické proudy dovedly Evropu do bezprecedentní krize a morálního marasmu nejvyššího stupně a tyto strany jsou jedinou šancí nejen uchování evropské civilizace, ale i míru. Jestli je tato naděje reálná, potvrdí jen budoucnost: V Německu, ve Francii a Británii to může být velmi blízká budoucnost, protože AfD, RN a Reform UK stojí ante portas.

tezky prumysl

EU k rozumu přišla?

Ve středu evropská Komise předložila nové kvóty na import oceli, aby potencovala využívání evropských kapacit. Je tento celkem nepatrný importní posun známkou toho, že postindustriální evropský fatalismus skončil? Unijní byrokraté donedávna zpochybňovali užitečnost výroby základní oceli a těžkého průmyslu vůbec, argumentovali tím, že např. ocel se produkuje v Indonésii za třetinovou cenu než v Evropě. Argumentování drahou výrobou v Evropě je nesmyslné a je to pouhé maskování unijní zelené politiky. Na Bruegelově univerzitě, která je think-tankem blízkým Komisi, se dlouhodobě simulují možnosti permanentního přesunu mimo EU celých průmyslových segmentů, které spotřebovávají velké množství energie. Loni tam vypočítali, že je efektivnější dovážet do Evropy amoniak a metanol než primární energii, která je potřeba k jejich výrobě. Podobná dokazování mají jakousi logiku: drahá energie v EU a klimatická omezení si vynucují transformovat ekonomické procesy. Ředitel odboru komunikace ve společnosti France Chimie Mathias Girard píše ve Figaru, že mnozí unijní ekonomové delokalizaci těžkého průmyslu přičítají tzv. kreativní destrukci v schumpeterovském  smyslu. Stará průmyslová odvětví mizí a nová se rodí. Ovšem dnešní zavírání továren v EU není vyváženo nahrazováním jinými kapacitami. Když výroba opouští Evropu, není to kreativní destrukce, ale importní destrukce. 

straznice slavnosti

Oddaná soldateska EU

Ministra Klempíře vypískal dav na Strážnických slavnostech a posléze i ministra Macinku. Na videu to vypadá na nenávistný výbuch vzteku moravského davu proti Macinkovi.  Nejraději by ho rozsápali za živa nejen ve Strážnici, ale i jejich profesionální podněcovatelé. Stopu najdeme i v Gabalově článku o válce ve společnosti. Babiš podle Gabala atakuje, ovšem kdo atakuje, jsou jeho souputníci ve Strážnici. Proč? Protože Macinka je dostatečně originální a není evropskounijní loutkou. Proto taky mainsteram ovládající média a kulturní nadstavbu na Motoristy útočí daleko podlejším způsobem než na Okamuru a Babiše. S Motoristy se nediskutuje, proti nim se plive jedovatá slina, kterou mainstreamová propaganda velmi profesionálně rozmaže.  Hystericky korektní ministryně Schillerová v televizi naznala, že by se měli oba ministři omluvit, není ovšem jasné, za co se omlouvat. Ona prý na slavnostech byla loni inkognito a nikdo tam nepískal. Kdyby nebyla ješitná, mohla si to vysvětlit svou malou významností v očích mainstreamového politického bulváru. Oba ministři by měli zvážit, zda-li má smysl se solidarizovat s Schillerovou až po ni bude štěkat podobný dav, a určitě k tomu dojde. 

posselt babis

Bruselský jed

Brněnské setkání Sudeťáků rozehřálo politiku a vzbudilo velký rozruch, přitom není úplně jasné oč na obou stranách vlastně šlo. Pamětníci Sudet jsou vesměs mrtví a potomkům na obou stranách jsou Sudety ukradené. Česká strana má iracionální strach o nějakou německou infiltraci do Sudet, přitom bez váhání zpronevěřila i ideu české státnosti. Pokud by se dochovalo a sílilo povědomí o existenci sudetoněmeckého národa, nejenže by to nebylo nic špatného, ale byl by to velmi pozitivní fenomén. Obnovovaný národ v Evropské unii, kde se národy likvidují. Tento hypotetický národ by byl velmi zajímavým jevem ve středoevropském prostoru, ale nic takového neexistuje. Vyhnání Němců byl akt msty. Němci se identifikovali s nejzběsilejšími démony země a tudíž nic jiného nemohli očekávat. Rudá armáda osvobodila Evropu, kdyby vyhráli Němci, světem by navždy vládl satanismus. Sudetské babičky, které vypustily na cestě ze Sudet duši, se určitě ničeho špatného nedopustily, ale jak už to bývá, někdo má prostě smůlu. Mstili jsme se, ale musíme se vcítit do duše Hilde Marcusové, které Brňák dozorující transport Němců z Česka zabil čtyřletého syna úderem hlavy o patník před Pohořelicemi.