afera prezident

Aféra příštího prezidenta

Volby V Česku a Německu pravděpodobně nevnesou světlo do evropskounijní hnití. Naděje na změnu všeho se rýsuje ve Francii, je spojená se jménem Eric Zemmour. Zemmour se ještě nedeklaroval prezidentským kandidátem a už přišel o novinářský job ve francouzské televizi a novinách, údajně se tato činnost neslučuje s rolí prezidentského kandidáta, byť jenom potenciálního. Televize CNEWS, z které Zemmour udělal nejsledovanější publicistický kanál, se okamžitě po jeho odchodu propadla ve sledovanosti. V Paris Match před dvěma dny  publikovali intimní fotografie Zemmoura a jeho poradkyně  Sarah Knafo na pláži. Vzhledem k tomu, že se nedeklaroval kandidátem a je tedy privátní osobou, chápe se to jako brutální narušení soukromí a případem se budou zabývat soudy, je vyhlídka, že Paris Match přispěje velkou sumou do Zemmourovy prezidentské kampaně. Od včerejška jsou fotografie z pláže hlavním debatním tématem francouzských publicistických pořadů.  

markel laschet

Laschet, Merkelová

Merkelová byla pro německou levici a politický pseudo pokrok něco jako nebeská mana, často se argumentuje, že vyprázdnila tradiční CDU a posunula ji nalevo, ovšem má velký podíl i na tom, že všechny tradiční německé politické strany, včetně FDP, se posunuly extrémně doleva, např. rétorika místopředsedy SPD Kühnerta má velmi blízko k argumentaci třeba Viliama Širokého. Podle předvolebních průzkumů vede SPD a za ní v závěsu CDU, německá média to přičítají údajně slabému vůdci CDU Arminu Laschetovi. V evropskounijní televizní demokracii se realita nejdřív (de)formuje v televizi a pak se o ní mluví jako o reálné, dlouholetý předseda zemské vlády v Porýní-Vestfálsku nikdy v minulosti žádnou slabostí netrpěl, slabým ho udělala média a tak je nutně slabým. Laschet v lednu zvítězil v celostranickém hlasování a stal se předsedou strany, porazil silné protikandidáty Friedricha Merze a Norberta Röttgena, protože byl zajímavějším a přesvědčivějším. Laschet je přesvědčeným křesťanem a usiluje o obrat ke konzervativním křesťanským principům v politice CDU, objevují se i náznaky politického obratu ve vztahu k EU, Rusku a imigraci. Např. požaduje i přímou volbu předsedy Evropské unie, což by mohlo otřást touto byrokratickou mašinou. Merkelová původně podporovala Laschetovu kandidaturu na předsednictví ve straně, ale když se začaly rýsovat body příštího vládnutí, ztratila k němu sympatie.  

simons holandsko

Holandsko v pohybu

Západní partajní demokracie prochází krizí, která v dnešní systémové mocenské konfiguraci nemá řešení. K posunu směrem k demokracii by mohlo dojít implementací prvků přímé demokracie, ovšem tu mocní v západních zemích nikdy nedovolí. Krize politických partají a celého západního politického systému se často dává do souvislosti s krizí nebo přímo neexistencí duchovních elit, které by měly legitimitu vládnout. Emancipace moderního člověka je nesena jinými zdroji než je aktivita politických stran. Politická strana je fundována na úzkém  partikulárním egoismu sociální skupiny, v minulosti partajní elity byly do té míry elitními, že měly kapacitu překonat egoismus vlastní strany a identifikovat se s univerzálními společenskými cíli. V západním světě to přestalo platit, univerzálním cílem dnešní doby mohou být prvky být přímé demokracie, kterou západní unifikované elity klasifikují jako populistickou nebo fašistickou variantu. Přímá demokracie není populistické politické heslo, je to reálná možnost, jak přiblížit politické rozhodování k lidu a včlenit sílu a vitalitu lidové intuice do rozhodovacích principů, které se dnes vyprázdnily. Jde též o obrovský aplikační problém, jak technicky zabezpečit lidovou účast v rozhodování na všech úrovních a na druhé straně odfiltrovat politickou demagogii. 

zemmour kontra

Zemmour kontra ostatní

Ve středu 8. září vydalo CSA tj. francouzská rada pro audiovizuální média prohlášení, že Eric Zemmour má politické ambice, které se neslučují s postavením nezávislého publicisty, tím okamžikem ztratil Zemmour právo na novinářské působení v  médiích. Televize CNEWS, kde měl Zemmour každodenní pořad, s ním okamžitě ukončila spolupráci. CNEWS vyjádřila politování: „Toto rozhodnutí zbaví miliony televizních diváků potěšení z pořadu politického kronikáře“. Vtipně a adekvátně formulované, francouzský i český televizní divák žijí v lavinách každodenního mediálního balastu, když někdo povýší toto médium, je liberálním režimem rychle likvidován. Francouzského televizního diváka ctí, že velmi rychle rozpoznal kvality velmi náročných fines Zemmourova vyvozování a v milionech přepínal na tento televizní kanál. “O čem snila politická moc, to provedla CSA, je to políček politické debatě“, komentoval rozhodnutí na twitteru samotný Zemmour.  

duma rusko

Duma v neděli

Od pátku do neděle se volí dolní komora ruského parlamentu, očekává se, že půjde trochu dolů hlavní prezidentova opora Jediné Rusko, průzkumy mluví o posílení komunistické strany. Celkově se politické rozložení sil v Dumě nezmění, i když podle dlouhodobých průzkumů se společenský názor posunul nalevo, většina obyvatel preferuje plánovitou ekonomiku a vyjadřuje kladný náhled na sovětský systém, ale většina lidí nevolí levicové strany. Agentura výzkumu veřejného mínění Levada-centrum položila velkému výběrovému vzorku tři otázky cílené na politické preference ruských občanů. První otázka: „Preferujete Rusko s vysokým životním standardem, i když nebude světovou velmocí nebo preferujete velmocenské Rusko, které je váženo a obáváno ostatními?“ Podobná otázka se dá podsunout i Čechům „Preferujete vysoký životní standard v EU s omezenou suverenitou a osvíceným diktátem evropskounijní Komise nebo suverénní stát, který musí na svůj standard dnes a denně tvrdě pracovat?“ V Rusku 66% lidí preferuje první možnost proti 32%. Velmi podobný výsledek by se dal očekávat i v ČR. V Rusku je toto procento nejvyšší za posledních 18 let dotazování, s výjimkou roku 2014, kdy se k Rusku připojil Krym. Konečně touha po životním standardu není nic neočekávaného, problémem je spíš demagogie dotazovacího centra Levada a jejich liberální ignorantství. Levada centrum je financované západními liberálními centry a agenturami a na daném příkladě je patrné, jak demagogický styl kladení otázek dovedně deformuje podstatu problému a intoxikuje společnost. „Je lepší životní standard nebo plození dětí?“, liberální perverze dovedla celý západní svět ke kladné odpovědi, stejně tak v případě: „Je lepší vysoký životní standard a proměnit se ve stádo řízené evropskounijními orgány nebo národní suverenita?“

kanada trudeau

Přepočítal se

Téměř nemožné se zhmotnilo, ještě před pár týdny to vypadalo jednoznačně, planetární pokrok v nejbigotnější odrůdě, tj. Trudeau II., zvítězí v předčasných volbách 20. září a  povládne dalších pět let v druhé největší zemi světa a zoufalí, tj. konzervativní, zůstanou už navždy zoufalými. V posledních dnech přichází z této velké země svěží zprávy, Trudeauovi liberálové prohrávají v průzkumech s konzervativci o dvě, tři, čtyři procenta. Ve většinovém volebním systému může mít parlamentní většinu i strana s menším procentem hlasů, v Kanadě se nedá z malého rozdílu v průzkumech odhadnout parlamentní většina, ale tentokrát jsou náznaky, že by mohla být konzervativní, Trudeau totiž prohrává v průzkumech ve všech regionech.

afd schuster noll

AfD, nejlepší volba pro Německo

Židovsko-německý spisovatel Chaim Noll vystoupil v červnu na pozvání AfD v Bundestagu, řekl, že Centrální rada židů v Německu je raritou, neexistující v jiných státech, je to spolkovou vládou financovaná státní instituce, která se zabývá řízením židů v Německu. Noll řekl, že je tragedií židů v Německu, že jsou podřízeni tomuto podivnému režimu. V ostatních zemích jsou židovské organizace autonomní a nezávislé. Předseda rady Schuster je hlásnou troubou Angely Merkelové, jak píše prožidovské PI-NEWS, tento intimus Merkelové útočí na nejvíc proizraelskou německou partaj AfD. Pár dní před volbami do parlamentu 13 miliony eur dotovaná Centrální rada vydala politický manifest, kde bez důkazů difamuje pravicovou AfD, v manifestu stojí: „Volte 26. září demokratické strany a pomozte vyhnat AfD z Bundestagu.“ Ovšem z pochopitelných důvodů vysoké procento německých židů volí právě AfD. Schuster si může dovolit difamovat prožidovskou stranu, protože Centrální rada je vrcholem nedemokratické struktury, v židovských obcích vládne úplně jiný náhled, považují levicový a muslimský antisemitismus za nejnebezpečnější protižidovský fenomén v dnešním Německu.

kalifornie

V úterý Kalifornie (nebude) pokroková

Kalifornské univerzity se z technologických center proměnily v pokroková centra antirasismu a woke culture, kde se profesor nenajímá na základě duchovní kvality a vědomostí, ale podle stupně lásky k pokrokovým vizím. Kalifornie se loni v předvolebních kalkulacích automaticky přičítala na Bidenovo konto. Hollywood je ministerstvem světové pokrokové propagandy, z Kalifornie ušlechtilí miliardáři cenzurují sociální sítě, zdá se, že úžasné pláže navždy patří globálnímu pokroku. Trvá to už dlouho, kdysi tam guvernéroval i Reagan, tenkrát fascinoval prostřednictvím Hlasu Ameriky i každodenní osazenstvo U růžového sadu na Vinohradech, každý rok snižoval daně o 10 miliard, v logice ekonomické matematiky to bylo znalcům v hospodě jasné, sníží daňovou zátěž a začne expandovat třída malých podnikatelů. Vzniklo světové technologické centrum Silicon Valley, má se za to, že Reagan vykřesal tento zázrak ze zbytků střední třídy, ale asi přesnější bude hvězdný Čechožid Jiří Voskovec, v hovoru s Liehmem uvedl, že podnikatelský duch staré Ameriky v šedesátých letech nenávratně vyprchal. Duch staré Ameriky nesly konzervativní hodnoty morálky a práce, konzervativní politika ani omylem není totéž co automatické snižování daní a jinde pohodlné laissez-faire. Reaganova ekonomická politika vzbuzovala zdání konzervativní alternativy, ale společnost už byla nenávratně levicově nasměrovaná, v dějinné absurditě Reagan vlastně významně podpořil globalizující tendence a nadřazení ekonomických parametrů všem ostatním. Reagan snížil temporálně výdaje na welfare, ale koncem tohoto ekonomicko-politického řetězce jsou dnešní USA nehorázně parazitující na  planetárním welfare. V posledních desetiletích nejenže neexpandovala v Kalifornii třída malých podnikatelů, ale masívně expandoval welfare.

maaroufi bergaud blacker

Plíživý teror

Belgicko-marocká sociální pracovnice Fadila Maaroufi založila v Bruselu „Obsevatoř fundamentalismu“, Florence Bergeaud-Blackler je antropoložkou a vedoucí vědeckou pracovnicí ve francouzském národním vědeckém centru CNRS, v diskuzi o islámu v Belgii ve francouzském magazínu Marianne kritizují absenci boje proti islámismu v belgické politice. Za pasívního přitakání belgických politických a mediálních elit se islámismus stal v Belgii vrcholně nebezpečným jevem.  Obě hovoří o velkém posunu v posledních letech směrem k ortodoxnímu islámu a to ve stínu evropskounijních úřadoven a pohodlné ignorance nebo přímo přitakání tomuto plíživému teroru evropskounijními funkcionáři.

letargie

Vystoupit z letargie

Stagnací prochází dnes všechny země Evropské unie, evropskounijní vládnoucí systém způsobil vyvanutí nezbytné vitality národů a negoval přirozené instinkty národů, na nichž staví soudnost. Málokde je úpadek tak patrný jako ve Francii. Promenovat se např. centrem Marseille nebo Lyonu je dnes životu nebezpečné, přitom v Marseille před 25 lety žilo velké procento Afričanů a Arabů, ale z těchto etnických skupin neplynulo o moc větší nebezpečí než od jiných. Dnes se z nich rekrutují nebezpečné gangy, jejich duchovní svět ovládá náboženství mateřské země a jak je vidět z reportáží francouzské televize, došlo k neuvěřitelné degradaci habitatu těchto etnik. Kriminální činy imigrantů dnes mnozí Francouzi chápou jako prostředek dobývání prostoru, francouzská populace z islamizovaných území velmi rychle vycouvá. Problémem není imigrace samotná, ale degradace státu ve všech směrech. Francouzská ideologie měla sílu a přesvědčivost integrovat nově příchozí, tradiční ideologie byla nahrazena evropskounijní ideologickou perverzí a společnost je před rozkladem.

postmoderni svoboda

Všichni (konformní) svobodní

V postmoderní  době, která ovšem existuje jenom ve fantazii západního člověka, jinde jsou normální a žijí v národní historii, žijeme ve společnosti svobodných individuí, kterým se povoluje nekonečná biologická variabilita v duchovním prostoru unifikovaného politickokorektního myšlení. V obdobích socialismu úhelným kamenem státní propagandy byla nevyhnutelnost komunisticky chápaného pokroku, která se vtloukala do hlavy mladým i starým, málokdo se s ní ztotožňoval. Intuitivně bylo všem jasné, že svoboda neznamená poznanou nutnost, jak se tvrdilo, ale možnost beztrestně pochybovat i o vedoucí roli strany. V evropskounijní současnosti pochybovat o vládnoucím zkorumpovaném partajním systému a preferovat přímou demokracii, znamená, že dotyčný se vydá všanc obviněním z extrémismu a fašismu.

maroko evropa

Maroko a Evropa

Španělská enkláva Ceuta je vystavovaná v náhodných časových periodách invazním průlomům muslimských černochů a Arabů, hraniční bariéra nikdy nemůže být dost vysoká když si uvědomíme propastný rozdíl mezi průměrnou mzdou v Čadu a sociální podporou v Evropě. Problémem není africká vůle dostat se do Evropy a participovat na požitcích, které jsou výsledkem snažení předchozích evropských generací a na nichž mají dnešní Evropané stejnou zásluhu jako černoši a Arabové v severoafrických madrasách. Ovšem nejen nulová zásluha, ale vlastně ani právo, když si uvědomíme pohrdání, které dnešní mladé evropské generace projevují k předkům a vlastním národům.

sassoli johansson eu

Sassoli, Johanssonová aneb soumrak (rozumu)

Minulý týden na konferenci „Strategické fórum“ na Bledu, přítomný řecký ministerský předseda, který mezi evropskounijními troskami působí dojmem muže na svém místě, viditelně dokázal zkrotit výbuch nevole: „Davide, dovol mi, abych s tebou nesouhlasil.… Nechceme, aby se opakovaly vlny lidí jako v roce 2015“. V Die Welt se dočteme, že David Sassoli, tj. předseda Evropského parlamentu, mu odpověděl rozechvělým hlasem: „Nemůžeme se tvářit, že se nás Afghánistán netýká“. Mitsotakis dopověděl tam přítomné evropskounijní vrchnosti: „Řecko nemůže být obětí politiky evropských institucí“. Mitsotakis má už dlouhou dobu velkou důvěru řeckého lidu, Sassoliho postkomunistická strana PD prohrála volby do EP, aby se zablokovala Salviniho Lega a vytěsnila z vlády, evropskounijní vrchnost vytáhla Sassoliho na klíčový post v EP a tato intrika otevřela postkomunistům cestu do italské vlády. 

klima koonin

Vůbec ne tak drastické

Bývalý hlavní vědecký poradce v americkém ministerstvu energetiky (energy department) vědec dr. Steven Koonin v Asia Times (AT) o klimatu. „Není jasné proč by měly klimatické změny vést ke katastrofě?“, Koonin pracoval jako hlavní expert na americkém ministerstvu v období Obamova vládnutí. Evropskounijní impérium v souladu s neomylnou politickou pravdou bruselských stalinistů  nutí členské země k přijetí klimatických dogmat, které silně zatíží jejich ekonomiky a sníží konkurenceschopnost. Steven Koonin vzbudil pozornost když nedávno prohlásil, že veřejnost je mediálně vedena na scestí o vědeckých tvrzeních týkajících se klimatu. Klíčová fakta média zastírají, často se nedostanou ani k zodpovědným činitelům. Podle Koonina závěry autoritativního panelu OSN o klimatu (IPCC) - což je klíčové těleso pro výzkum klimatu -  neskýtají žádnou oporu pro tvrzení, že klimatické změny povedou ke globální katastrofě. Publikované závěry IPCC a oficiálního amerického NCA (National Climate Assessment) mluví o minoritním efektu globálního oteplování na světovou ekonomiku. Koonin napsal knihu „Zneklidňující  - co nám klimatická věda říká, co ne a proč na tom záleží“.

merkel konec

Merkelová (konečně)konec

Kam dovedla německý stát Merkelová? V Preussische Allgemeine o současném Německu berlínský publicista Reinard Mohr. Mohr nedávno publikoval knihu „Stav národa“, popisuje Německo v poloze mezi moralistním velkým máváním (na imigranty) a dusivým sebeobelháváním. Ve všech možným talkshow se permanentně mluví o všem kromě opravdových problémů. Mohr se v knize zabývá politickým středem, který byl fundamentem Spolkové republiky a dnes se stal sotva postřehnutelným. Německo ztratilo schopnost nazírat realisticky na vlastní zemi, mnozí Němci propadli extrémům. Místo včerejší ideje o dobytí světa, dnes nastoupilo mávání na imigranty a morální lekce ostatním zemím. Dalším německým extrémem je sebeobelhávání. Před pár dny zelení na svém sjezdu požadovali, aby se samotné slovo „Německo“ vyškrtlo z volebních programů do Bundestagu. Je otázkou, kde se dnes ocitl politický střed a rozum. Všechny partaje tvrdí, že se nachází v politickém středu, ten se dnes stal něčím bezobsažným a beztvarým. Pokud se zelení považují za politický střed, pak střed už nemá smysl. Tradiční středová strana CDU se v období vládnutí Merkelové ztotožnila se zelenými tématy od energetické politiky a klimatu až po gender Gaga, výrazně se posunula nalevo. Dnes chybí kontura občanskoliberálního středu, který převažoval v minulosti.

cortes obrador marcelogulla

Ráno nás vede osud...

13. srpna před pěti sty lety dobyl Hernando Cortés hlavní město aztécké říše Tenochtitlan. V anglosaské výkladové režii se v Evropě Cortés chápe jako dobrodruh jdoucí za vidinou zlata. Kdysi španělský historik José Salveria napsal, jak ošklivá a neplodná je civilizace, která nemá heroismus ve svých základech, měl na mysli anglosaskou civilizaci. Dnes se ukazuje, že ošklivost závěrečné fáze této civilizace překračuje i historikovu představivost. Historik napsal, že Biblí prochází heroismus a ve znamení kříže byla vytvořena Amerika. Španělský hrdina Cid heroicky čelil perverznímu a nevěřícímu Arabovi, který okupoval území, které mu nepatřilo. Hrdina vedl boj proti několikanásobnému uzurpátorovi. Neexistovala vždycky zbabělá a konzumem posedlá Evropská unie, ale heroická Evropa, např. Mio Cid: ráno nás vede osud, opustíme bohatství a místo, kde jsme triumfovali a jdeme dál kupředu. Cortés a Pisarro kopírovali Cida.

usa akkad imperium

Rozpadá se to

Po afghánském kolapsu USA a NATO se stmívání nad západním impériem stalo celoplanetárním tématem, téma se vyhnulo pouze Česku, nebo dokonce naopak, servilní rádioví operátoři nás zahlušují 24 hodin denně americkými infantilními častuškami, jako by nás právě včera Američané od někoho osvobodili. Třicet let nepolevující mediální oslava triviálního amerického kýče v TV a rádiu je nejspíš světovým rekordem. V Česku panuje originální národní tradice, až se to v USA definitivně rozsype, česká kulturní a mediální fronta přebarví oficínu a dalších třicet let bude národu tvrdit, že za velkého utrpení vedla boj s americkým imperialismem. Téma se diskutuje ve všech možných aspektech, pořád nenudí. V Jerusalem Post zajímavě komentuje odchod USA na světové šrotiště izraelský esejista a spisovatel  Amotz Asa-el.

cina armenie cr

Čínská cesta

Po prohrané válce s Ázerbájdžánem prochází Arménie očistným obdobím, často i očistcem, krize dává možnost zbavit se minulých pověr a začít jinak. Arméni dnes často hledají inspiraci u Číny, obě země se podobají dlouhou historií, v minulosti jejich národy staletí vedly světovou civilizaci, obě země mají silné povědomí o své minulosti a ta zde silným způsobem ovlivňuje současnost. Číně se podařilo svázat budoucí i s komunistickou minulostí, využili této minulé zkušenosti ve výzvách moderní doby. Číňané nikdy nepodlehli liberálním receptům a vždycky rozvíjeli klíčovou komunistickou ideu o prioritní roli průmyslu. Čína má obdivuhodný systém výchovy národních elit, který má tisíciletou tradici a je funkční dodnes, tyto elity jsou schopny dát adekvátní odpověď na sebesložitější společenský problém. Čína dokázala využít svůj tisíciletý kulturně-civilizační potenciál, dokázala nemožné, spojit systém plánovité ekonomiky s liberální ekonomikou. Ve většině států plánovité ekonomiky došlo k ekonomickému kolapsu a za ceny výprodeje své národní suverenity je liberální západ podle svých priorit postavil na nohy. Čína je bezesporu ojedinělým příkladem jak minulost může napomoci budoucnosti. Liberalizace ekonomik zemí socialistického bloku byla založena na negaci komunistické minulosti. Léčba šokem nebo taky hysterickou politikou zaměnila neefektivní za pseudoefektivní, blaho konzumu je doprovázeno duchovním a kreativním úpadkem.

nato kabul

Společenství agresorů

Před pár dny prohlásil generální tajemník NATO: „NATO nedopustí, aby mezinárodní terorismus ohrožoval alianci z území Afghánistánu…“. Včera obrovský atentát kolem kábulského letiště. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharova přirovnala Stoltenbergovu řeč ke komickým monologům z Policejní akademie. Macron před časem v zřídkavém duchovním procitnutí prohlásil, že NATO nemá mozek. NATO selhalo v Afghánistánu na celé čáře, tato organizace a její tajné služby nejsou schopny zajistit pár dní bezpečí kolem letiště, ale Stoltenberg bude žvanit o planetární zodpovědnosti NATO. Stoltenberg stejně jako organizace, kterou vede, ztratili instinktivní orientaci, na prvním místě by měl tento vojenský štváč po katastrofě v Afghánistánu podat demisi s celým politickým vedením organizace, včetně českých podržtašků různých úrovní v této organizaci.

afghan azyl rozum

Azyl každodenně

Ještě před pár lety si na termín azyl málokdo vzpomněl, odjakživa to bylo něco výjimečného, s Evropskou unií se tento termín stal každodenním chlebem, nebo jinak našim tragickým údělem, který kromě jiného pomalu vyvolává hromadné zhloupnutí. Kdysi se laxně bojovalo za socialismus, dnes se fanaticky bojuje za azyl, tj. socialismus pro muslimy na evropské půdě. Jak plyne ze zkušeností od západních sousedů a též doporučuje zdravý rozum, dřív než se někomu udělí azyl, měl by prohlásit nebo ještě lépe přísahat, že hodlá respektovat zvyklosti země a chce se jim přizpůsobit, žena má stejná práva jako muž v parném létě chodit lehce oblečena a pláž v bikinách je zde povinná, halal menu a pokrývka hlavy též negují zvyklosti země. Muslim by se měl prohlásit, že plně respektuje a chová úctu k náboženstvím země a ve volném čase i s manželkou pročtou knihu na níž staví tato země, tj. Bible a budou se trénovat i v druhém národním pilíři, kterým je vepřo-knedlo s plzeňským. Po tomto prohlášení by měl následovat dvojměsíční praktický kurz výše uvedených pravidel. Pak teprve lze udělit azyl. Naštěstí tlumočníků na české ambasádě nebyly tisíce, zatím se mluví o pár desítkách lidí, ubytovávat by se tito čekatelé na azyl měli bezpodmínečně v ČT areálu Kavčích hor nebo v budovách kolem dejvické radnice a na fildě, bude je tam obklopovat globalizující láska. Další výhodou tohoto postupu, v případě zamítnutí azylu si na své náklady žadatele o azyl rozeberou zaměstnanci ČT, vedení dejvické radnice a studenti. 

degaulle post sarkozy

 (post)Gaullisté

V předvečer druhého kola červnových regionálních voleb ve Francii se volební lídr Rassemblement National Marine le Penové v největším francouzském regionu Grand Est Laurent Jacobelli krátce před druhým kolem přesunul do města Farébersviller a vedl zde kampaň, v prvním kole zde dostala strana Unie demokratických muslimů 28% hlasů. Jacobelli svůj pobyt ve městě zdůvodnil nutností pranýřovat volební spojenectví gaullistické pravice a muslimských hnutí. Nikdy předtím nedostala ve Francii muslimská strana, která má v agendě i pokrývku hlavy, tolik hlasů. Jacobelli ve volbách skončil v druhém kole druhý za gaullisty (tj. republikány). Jacobelli prohlásil, že pokud to tak půjde dál, brzo se moc přesune k muslimům, cestu k tomu dláždí vstřícnost gaullistické strany k islámu. Termín gaullistický se tradičně používá, ale s de Gaullem tato partaj už nemá nic společného. V tomto regionu dostala národní „Liste de droite souvereniste“ Floriana Philippot 7% hlasů. Spojenectví gaullistické pravice a islámu není nic nového, velmi vstřícný v tomto směru byl Sarkozy.

liberal ruskoje slovo

Liberální svoboda a málokdy pravda

Měsíčník ruské menšiny v Česku Ruskoje slovo (RS), který subvencuje ministerstvo kultury, kromě zajímavých historických reminiscencí, např. historika Alexandrova o začátku války, o Gumiljevovi atd., věnuje velkou část tiskové plochy nehorázné antiruské propagandě s typem rétoriky blízké agentům bezpečnostní služby, samozřejmě jiné než ruské. Např. v popisu setkání Putina a Bidena vymyslel Jurij Fedorov originální typ protiruských pomluv, i otrlého čtenáře překvapí, co všechno se dá vymyslet. Nekonečné jsou možnosti liberálního mozku. Summit ve vile La Grange v Ženevě. Už tento fakt samotný je podle pisatele velkou porážkou Putina a spol. Proč? Jednoduché, la grange znamená kravín, pro kremelské vládce a jejich propagandistický servis je to velká potupa, jsou zvyklí na mramorové síně. Podle pisatele se Biden  uvolil k setkání, aby Putinovi stanovil červenou čáru, kterou nesmí překročit, když k tomu dojde, bude potrestán. Na tiskové konferenci se Biden spokojeně usmíval, omluvil se přítomným a sundal si sako. Zato Putin, vzteklý, agresívní, o summitu nehovořil, ale opakoval své propagandistické teze,  při odpovědích na konkrétní otázky mu chyběl zdravý rozum. Pisatel to dokladuje: Putin v odpovědi o problému Navalny připomněl negativní jevy v ulicích amerických měst, dál připomněl Afghánistán, Američané bombardovali Taliby a zabili přitom 120 svatebčanů, řekněme omyl, americké drony v Iráku popravují civilní osoby, které soudí americké tajné služby atd. Komu chybí zdravý rozum? Evidentně je to české ministerstvo kultury, které podobné psavce subvencuje.

thatcher reagan liberal

Stará a nová normalita

Esej novináře Colin Todhuntera  publikoval španělský pravicový server Elinactual.  Novinář se zabývá mutací a nebezpečnými konsekvencemi dobrých úmyslů a svůdné politické rétoriky, které nejsou korigovány přirozenými limitami a hranicemi. Politický instinkt musí stavět na upocené realitě a ne na utopických fikcích. Ovšem odhalit, že v moderní pohodlné době i pojem malý podnikatel je spíš zbožné přání než hnací motor moderní ekonomiky, není tak snadné, Thatcherová touto vizí fascinovala nejen západní, ale i socialistické Československo. Redukovat přebujelý stát má smysl, ale pod touto záminkou destruovat stát nebo ho dokonce předat cizím byrokratům, je nebezpečný extrémismus.

eu usa zabava

EU zábava

Vydavatel Libera a hvězdný italský žurnalista Vittorio Feltri je velmi útočný stařec, ovšem ve fejetonech je tak ironicky vtipný, že si ho nikdo z šedého evropskounijního novinářského bloku, neodváží kritizovat, Meloni Feltriho kandiduje do městské rady v Miláně. V úvodníku v Libero k totálnímu kolapsu amerického imperialismu a jeho trapného apendixu v EU v Afghánistánu píše, že už jméno této země samotné mu leze na nervy. I sověti, když tam bojovali, vykazovali jistý stupeň rozumu. Bin Ládin organizoval atentát proti mrakodrapům v NY, Američany to iritovalo a chtěli se pomstít. Proti komu? Nejdřív proti Husajnovi v Iráku. Zničit jeho lid, abyste nakonec mohli diktátora jen tak pro zábavu pověsit. V tom čase Američany někdo špatně informoval, bin Ládin se podle jejich informátorů měl skrývat v Afghánistánu, považovali za nutné sehrát s tímto národem planetární komedii, nakonec ho vystopovali a zabili v sousední zemi. Hra skončila? Ale ne. Pokračovali v boji v Afghánistánu, aby exportovali ušlechtilý artikl, který jak víme z mainstreamových médií všichni chtějí – americkou demokracii. Dvacet let stříleli na Talibán s mozky kuřat v absurdním přesvědčení, že transformují fanatické fanoušky burek v bytosti s  respektem k západním politickým kostýmům. Západ promarnil za dvacet let peníze a životy a nic se tam nezměnilo, je to horší než dřív. V Evropě nám vládnou stupidní spojenci kreténů, píše Feltri.

epilepi happy

Epilepi, ale pořád happy

Dobrý německý spisovatel tureckého původu Akif Pirinci patří mezi nejostřejší kritiky evropskounijního režimu a mainstreamu. Na svém webu se zamýšlí nad proměnou Německa, bilancuje minulé, ale jako by to psal o dnešním Česku, které má za západní Evropou pár let psychologického zpoždění.  Poválečná nenávist Evropanů k Německu se v šedesátých a sedmdesátých letech proměnila v zamilovaný obdiv. Za dobrou práci, dobré peníze, lukrativní job není přes postel nebo dobré známosti a intervence, ale za schopnosti a vzdělání. Země, kde dobré komunikace a celá infrastruktura nejsou  pokřivené, ale odpovídají DIN normám. Země, kde úřednický aparát každý měsíc nenabobtná, protože děti a bratranci úředníků taky chtějí nic nedělat se státní apanáží. Byl to stát, kde lidé vstupovali do politiky proto, aby pomohli jiným lidem a ne proto, aby  skrze politickou korupci přišli k penězům. Tenkrát to bylo v pohádkovém Německu jiné než jinde, jinde to nešlo. Říkejte tomu mentalita, neschopnost se vymanit ze zaběhnuté struktury, nedisciplinovanost, lenost, nechtít brát věci příliš vážně. Do Německa utíkali lidé z Jugoslávie, Portugalska, Itálie, Turecka atd., když už to u nich doma nebylo možné jako v Německu. S upevněním a rozšířením Evropské unie začal stabilní německý systém korodovat. Německu se v devadesátých letech říkalo „nemocný v Evropě“,  poněkud směšné, když ostatní Evropané toužili být právě takto nemocní a chudí.

triumf zbabelost

Triumf zbabělosti

Finále afghánských událostí téměř doslovně popsala Leni Riefenstahlová ve filmově geniálním dokumentu Triumf vůle, aby k tomuto druhu triumfu mohlo dojít, musí kapitulovat přirozený rozum a pravda, tj. historická pravda, která rezonuje ještě něčím vyšším, jejich role převezme pravdaláska, láska k lidským právům, láska k otevřeným hranicím a hlavně láska k západnímu konzumu. V tomto případě se však musí česká pravdaláska a jejich protektoři z Bruselu modlit, aby Talibové nedodrželi svůj slib o volném koridoru ze země pro všechny, kteří chtějí odejít. Prezident Ghani tak silně sdílel západní hodnoty, že k letišti dorazil se čtyřmi automobily kompletně nabitými penězi a další peníze mu přivezl vrtulník, část peněz zůstala na letištní ploše, prozradil to tiskové agentuře Ria tiskový sekretář ruské ambasády. V Afghánistánu nekapituloval rozum před Talibanem, ale před liberální zvrhlostí, kterou západ vydává za universální mravnost, a kterou chtěl zemi implantovat, pravděpodobně ani to by nestačilo k triumfu islámského středověku, přímým důvodem byla nebetyčná zbabělost zemí NATO a v tomto duchu trénované afghánské armády. Zdá se, že americký typ mravnosti je stejně vadný jako Talibanu.

luna mesic nasa

Proč ne opět Měsíc?

Ve výzkumných zařízeních v ČR se od osmdesátých pozorovalo, že možnosti výzkumného bádání a vědecký étos samotný vyprchaly s odcházejícími generacemi, mezi komunismem osmdesátých let a současnou fašizoidní Evropskou unií, nejenže není v podstatě žádný rozdíl, ale kreativní krize tehdejší doby se dnes radikálně prohloubila. Důvody se dnes najdou v podfinancování výzkumného sektoru, tehdy se např. tvrdilo, že výzkum nemá vazbu na požadavky výrobní sféry a tedy je zbytečné výzkum plošně financovat. Rysem současnosti je ztráta kompetencí, a nejsou to jen kompetence, které zmizely s likvidací tradičních výrobních odvětví v zemi, pravděpodobně je tento jev doprovodným rysem hluboké krize, která rozkládá západní svět. Objevují se zarážející fakta o výzkumné oblasti, které nikdy prostředky nechyběly, o dobývání kosmu a jednom velkém minulém úspěchu lidstva v tomto směru - o člověku na Měsíci.

Dariusz Oko

Proti dobové herezi

ČT nás sytí, jak zvykem, polopravdami o téměř uhynulé mediální svobodě v Polsku, Jaroslaw Kaczyński měl dokonce pytlačit v Sejmu a zkorumpovat opoziční poslance až nakonec prošel zákon omezující práva mimoevropských vlastníků médií. Že do polského éteru nemohou Rusové nebo Číňané, je podle ČT víc než dobré, ale v tomto případě utrpí americký vlastník a to je konec svobody, jakou svobodu vůbec ČT propaguje? Stejně originální představy o svobodě jako ČT mají německé soudy, a též se aféra dotýká Polska. Německé soudy jsou tradičně výkonnou rukou politické moci, psala o tom už Arendtová, změní se zákon a okamžitě se změní i spravedlnost. Polský kněz a hlavní teolog papežské univerzity v Krakově profesor Dr. habil. Dariusz Oko  byl odsouzen soudem v Kolíně k peněžité pokutě nebo 120 dnům vězení za studii o problému homosexuality v církvi  publikovanou v katolickém magazínu "Theologisches"   - za šíření nenávisti.  Výrok německého soudu a skandalizace Maďarska se dotýkají stejného problému, právo zpolitizovaných genderových organizací infiltrovat do jakékoliv společenské struktury. Nejde o práva homosexuálů hlásit se k svému typu lásky, ale jde o práva politických struktur, které na nich parazitují, devastovat jedině možnou udržitelnou formu západní společnosti.  

matthias politycki

Utekl do Vídně

Německý spisovatel Matthis Politycki (Ženský román, Světem za 180 dní) vzbudil mediální pozornost v Německu, ve veřejném prohlášení vyjevil, že odtud prchá do Rakouska. Média něčemu takovému obvykle nevěnují pozornost, tento případ je však výjimečný tím, že se jedná o spisovatele a publicisty, který je považován za levicového. Politycki je dobře etablován v mainstreamové mediální sféře, vydávají ho zavedená nakladatelství, často publikuje v literárních novinových rubrikách atd., což je v dnešním Německu dostupné pouze pro levicovým sítem prověřené osoby. Podezření z pravicového názoru zakládá na automatické vyškrtnutí z této nadstavby. V červenci v článku „Rozloučení z Německem“ ve Frankfurter Allgemeine vysvětlil spisovatel motivy, které ho vedly k tomuto rozhodnutí. Spisovatel píše, že na počátku, stejně jako většina levicových lidí, politickou korektnost uvítal, ale poslední fáze politické korektnosti, která usurpovala společenský diskurs, není podle spisovatele než pervertováním levicového myšlení. Spisovatel kritizuje chabou kulturu diskuze, falešné levicové představy o identitě a genderu a zbastardění jazyka: „Všichni máme co ztratit, a začalo to už v literatuře. Jaký jazyk a slova používat, kdo v důsledku svého pohlaví, barvy kůže a sexuální orientace už pomalu nesmí psát. Svoboda fantazie, svoboda myšlenky a řeči jsou už ohroženy.“

orban tucker

Viktor Orbán ve FoxNews

Tucker Carlson je nejvýraznější tváří americké televizní stanice FoxNews a potenciálním příštím prezidentským kandidátem, minulý čtvrtek ve svém pravidelném pořadu interviewoval Viktora Orbána. Byla to vůbec první možnost Viktora Orbána vysvětlit širšímu americkému publiku podstatu své politiky, prozatím měl slovo jenom pomlouvačný a nekorektní mainstream a k Orbánovi nenávistná demokratická partaj. Carlson uvedl ve svém populárním pořadu Tucker Carlson Tonight Viktora Orbána několika fakty, která jsou v Evropě zapomenuta. Orbán založil koncem komunistické epochy konzervativní stranu křesťanské orientace a jeho politická stanoviska, usilování a hodnotový rejstřík zůstaly v toku času stále stejné. Na druhé straně  dnešní západní svět v posledních desetiletích zrelativizoval bývalé hodnoty a unifikoval se ne moc perspektivním neoliberálním způsobem. V ideologii neoliberalismu se dobře sejdou italští exkomunisté, němečtí a španělští (čeští) lidovci, francouzská středová pravice a skandinávští levicoví extrémisté. Viktor Orbán zůstal konzervativním a přesvědčen o smyslu křesťanského stanoviska. Na podzim loňského roku začlenil Biden Viktora Orbána do společnosti Lukašenka a Kima, Carlson v komentáři k Tucker Carlson Tonight píše, že oficiální Washington a většina amerických médií Orbána nenávidí. Americkou vládou sponzorovaný think tank Freedom House, z kterého čerpají mainstreamová média, líčí Maďarsko jako zemi s menší svobodou než je Jihoafrická republika.