středa 13. září 2017

kultura identita globalizace

Co vůbec jsme

Nepochybně globalizační procesy nahlodávají národní formu kulturní identity a vnucují pluralitní životní styly, píše profesor Thomas A. Becker z Gottlieb-Duttweiler-Institutu v Neue Zuercher Zeitung.  Otázka, zda-li vůbec kulturní identita existuje, je oblíbeným tématem dnešní doby. Nikdo se už dnes neodváží mluvit o „vůdčí“ kultuře, stabilní kádr moralistních ideologů zesměšní každý pokus o národní akcenty.
    Tváří v tvář cílené demontáži posledních jistot a rozlišovací soudnosti je společnost bezradná. Jak se měli Francouzi rozhodnout při posledních volbách? Kulturní identita byla skloňovaná ve všech pádech, jak se bránit proti nebezpečnému komunitarismu. Jaká je rozumná cesta mezi tolerancí, asimilací, akceptováním, rozdíly a tribálními nároky?
   Francouzští intelektuálové žijí v autistické společnosti, kde kulturní zdroje jsou předměty v žonglování. Kulturní identita, komunitarismus, asimilace atd. jsou podle nich falešnými termíny. Nejde prý o rozdíly, kterými se kultury vzájemně vymezují, ale o napětí ve společnosti. Nejde o identitu, ale o kreativní zdroje. Neobhajovat kulturní identitu, ale možnosti. Použít místo bránit. Vhodný pojmový aparát umožní interkulturní dialog. Žádné falešné termíny. Umění žonglování je vlastní francouzským intelektuálům až do té míry, že realita se úplně vypaří. Identita je sociální konstrukt, který jednoduše zmizí, když se koncept opustí.  Ale migranti mají silnou kolektivní identitu a rychle zaplní vyprázdněný kulturní prostor.
     Mnohé starší studie poukazují na to, že kulturní identita je hraniční sociální konstrukcí. Umožňuje rozlišovat mezi přítelem a nepřítelem, mezi poznáním a pověrou, mezi civilizací a barbarstvím. Kdo vůbec jsem? Co jsme a co budeme? K vymezení akčních oblastí jsou potřeba symbolické (diskriminační)rozlišovací kódy, které umožní vnímání rozdílů v podmínkách nejistoty a chaosu . Tyto kódy tvoří jádro společně sdílené samozřejmosti a kolektivní identity, vztahují se k základním dannostem sociálního a kulturního života: rozdíly mezi rodiči a dětmi, muž a žena, hierarchie a rovnost, kooperace a nezávislost atd. Navzdory evolučnímu pohybu si tyto kódy podržely své původní významové obsahy. I když globalizační procesy podminovaly kulturní identitu, nedá se z toho vyvodit rozbřesk globální postmoderny, kdy společný konzum zboží a služeb všeho druhu povede k sdílené identitě. Idea volně se vznášející identity na křídlech globálního konzumismu, bez vazby na místo, čas a tradici, svým způsobem supermarket, je vodou na mlýn teoretiků postmigrantské společnosti.
   Architektka tohoto avantgardního projektu Naika Foroutan, profesorka Humboldtovy univerzity, kolem sebe soustředila intelektuální gravitační centrum politiků, kteří projevují až dětinskou radost z toho, že Německo zmizí a nastolí se něco pestřejšího. Dovídáme se, že islám se stane stejně hybridním jako přijímací společnost, která navíc už eroduje. Evropská identita spolu s moralitou je prý dávno v troskách. Religiózní kapitál dává muslimům oproti areligiózní společnosti zdrojovou výhodu. Postmigrantská společnost je příslibem radikální rovnosti, píše Foroutanová. Zmnožení rozmanitosti podle ministryně pro integraci  Aydan Özoguz. Kdo neakceptuje postmigrantské ideje, je podezřelý, kritici islámu musí mlčet. Kdo vidí ve společenské heterogenitě nějaké nebezpečí, chybí mu podle těchto teoretiků „tolerance ambiguity“.  
    Je jasné, že kultura podléhá v sociálním procesu změnám, ale tyto změny musí být integrovány do symbolického systému významů a rozdílů. I když všechny kultury vstoupí do horizontu globální světové kultury, píše sociolog Friedrich Tenbruck, musí jisté fundamentální elementy zůstat nedotčeny, aby se garantovala konzistence a kontinuita kultury. Poznání a konstituce významů odvisí od jistých antropologických konstant. Lidskou tužbu po smysluplných výkladech světa nemohou vně orientované interkulturní procesy naplnit.
    Pro Tebrucka je vize světa, který je dán hybridním kulturním mixem, přeludem. Kulturní výměna daná globalizací a konzumem nevede k odbourání rozdílů a napětí. Mnohostranné otevření a míchání kultur nepůsobí jako kulturně vzájemně obohacující koncert, ale spouští nové konflikty. V tomto světle jsou současné tendence k etnickému, náboženskému a regionálnímu fundamentalismu přímou reakcí na kulturní znejistění a zpochybnění identity. Sociologové Stuart Hall a Zygmunt Bauman mají zato, že návrat etnického je symptomem proti-identifikace. 


Žádné komentáře: