pátek 2. března 2018

todd populismus elity

Kretenizace zcela mimořádná a co je to vůbec populismus?

Projev velkého demografa a historika Emmanuela Todda je vždy silným zážitkem, ať je to interview nebo kniha, jeho stratifikace rodiny a odvozený vliv na společnost a dějiny je jedním z největších objevů ve společenských vědách. „Modernita“ připomíná rychlý pochod směrem do otroctví. Co je to populismus? Situace v níž se ocitl lid, který nemá elity. Nedělní moderátor ČT plus šéf lidovců, starostů, ex-ministryně školství a sociolog z Plzně mají být české elity, „ochraňuj vás bůh“, řekl na letišti při loučení šachovi ministerský předseda Bachtiar. Ochraňuj bůh též český národ, podle geniálního Todda jsme v neděli přímo spadli do žumpy populismu. David Goodhart, zakladatel liberálně levicové revue Prospect, nazývá tuto situaci (bez elit) decentním populismem.  Emmanuel Todd ve francouzském Liberation.
Dnešní situace je podle vás důsledek vzdělávacího kolapsu a nikoliv sociálních nerovností?
     Jsme v rozhodující fázi nové konfrontace implikované rozdíly ve vzdělání. Staré demokracie spočívaly na alfabetizaci mas, velmi málo lidí mělo vysoké vzdělání. Věřilo se, že masové rozšíření vyššího vzdělání je dalším emancipačním krokem. Všichni ovšem nemohou mít vysoké vzdělání, v závislosti od jednotlivých zemí se procento studující mládeže pohybuje v intervalu (25%-50%). Společnost se adaptovala na stratifikaci implikovanou vzdělávacími rozdíly. Horní segment, „elita“  (zhruba třetina populace) se uzavřela oproti ostatním: totiž diplomovaných je dostatek, aby si vystačili sami. Symetricky, ti s nižším vzděláním se též uzavřeli. Proces sociální fragmentace  indukuje konfrontaci lid versus elity. Poprvé pozorováno v roce 1992 v debatě kolem Maastrichtu. Elity „znaly“ a lid nerozuměl a hlasoval proti. Propast mezi dvěma společenskými skupinami krystalizovala a dospěla.
Třídní boj  je nahrazen bojem vzdělávacích kategorií?
     Je tomu tak, příjem a příslušnost k vzdělávací kategorii jsou silně korelovány. Voliči Brexitu, FN a Trumpa jsou lidé z nižších kategorií (i když u Trumpa, aniž se to přiznává, to byly i vyšší vrstvy), mají svoji logiku: mortalita Američanů je vysoká, a i když ekonomové stále opakují, jak je globalizace úžasná, volič si to nemyslí a hlasuje pro protekcionismus.
Tři velké západní demokracie reagovaly rozdílně na konfrontaci mezi elitami a lidem..
   V Británii se stal zázrak: Brexit akceptovaly elity, konzervativci aplikovali rozhodnutí lidových vrstev. Podle mě je to znak toho, že demokracie funguje. Není to populismus, ale demokracie.  USA se nachází v schizofrenní situaci, lidové vrstvy vyhrály volby, část elit to akceptovala, ale druhá část Ameriky spolu s establishmentem to odmítly. Nevíme kdo tam vůbec vládne.
   Ve Francii jsme v situaci nulové reprezentace lidových vrstev. FN zůstala paria stranou, stranou bez elit. Závěrečná debata mezi Macronem a Le Penovou to perfektně ukázala. Elektorát Le Penové je čím dál víc méně vzdělaný, lidový, dělnický. Disociace mezi sociálními třídami je maximální. Absence sociální solidarity je symptomatická. 
„La France insoumise“ je pokusem obnovení kontaktu elity a lidu?
     Zajímavý elektorální jev. Zajímá mě o to víc, čím mu nevěřím. Mélenchonovi voliči jsou mladí, stejně jako FN. Originální u jeho elektorátu je nadtřídnost. Všechny kategorie jsou reprezentovány. Nevíme má-li Mélenchon v hlavě návod, jak smířit společnost.
A Emmanuel Macron?
    Není nutné vědět, co má v hlavně: je mladý a velmi nestabilní, jeho kariéra to ukázala. Absolutní konformista. Reformovat, flexibilizovat, akceptovat německé vedení eura. Nevyhnutelně koncem jeho prezidentování naroste nezaměstnanost nejméně o dvě procenta. Macron zmizí ve svých čtyřiceti z politické scény, jasná hollandizace.
Jako člověk levicového přesvědčení, jak vidíte dnešek?
     Nejsem optimista. Velkým problémem sociálních věd, že nazírají na občana jako na abstraktní bytí. Pokud dešifrujete sociologické proměnné, dojdete k závěru, že v podvědomí společnosti je nerovnost zakódována. Uzavření se  nejvzdělanějších společenských kategorií a konsekventní sociálně-politická kretenizace těchto skupin, to je mimořádný fenomén. Stárnutí populace tento fenomén zesiluje. Co nastane s demokracií pokud jsou lidé v průměru starší a bohatší? Revoluce ve společnosti, kde věkový medián je kolem 40, není myslitelná. Francouzská společnost se nachází ve slepé uličce.
Věříte v nějaké autoritativní projevy v Evropě?
      Jak to říct zdvořile. Co se děje v Evropě? Německo demograficky umírá, ale ekonomickou účinnost si snaží udržet. Myslím si, že historie jednou řekne, že euro byla nepředstavitelná strategie. Jako Maginotova linie. Euro ekonomicky nefunguje, bylo ustaveno pouze z ideologických důvodů a nelze se ho zbavit. Kolem Německa, latinské země jsou na cestě zkázy, obrovská nezaměstnanost, ve východní Evropě kolaps porodnosti, jsou to znaky velmi nebezpečné. Nerovnost v ekonomickém a sociálním prostoru je velmi vysoká. Summum nerovnosti: příjem v Německu a příjem v Rumunsku.
     Vlády slabých zemí nemohou změnit pravidla hry. Je nutné studovat evropské podvědomí: kolébkou demokracie je anglo-saský svět a pařížský bazén. Ostatní, to byli historicky Salazar, Hitler, Pétain, Dolfuss..
Evropský ideál nemá budoucnost?
     Pokud vyjdete z antropologických a post-religiózních předpokladů v kontinentální Evropě, pak je směšné si představovat, že po anglo-saském vycouvání tam může přetrvat reálná demokracie. Co se nyní objevuje jsou původní kontinentální tradice, a ty nejsou vlastní liberální demokracii. Francie by mohla přinést demokratické a egalitářské hodnoty, ale Francie už není autonomní. Rizikem Evropy je autoritářství. I když zmizí demokracie, neznamená to, že se okamžitě nastolí totalitarismus. Ale co je nyní nesnesitelné,   jistá část populace žije extrémně blahobytně a druhá část je marginalizována. Možná systém exploduje. Možná Francie nalezne svoji autonomii, jako Britové a zreformuje svůj stát.
Vystupujete velmi často, jako historik nebo jenom polemizujete?
       Často polemizuji, ale v knize, kterou vydávám, jsem se chtěl vrátit k rozkoši z pozorování a posuzování historických fakt. Nestranně. Jsem nervózním občanem, stále na straně těch, kteří prohrávají. Myslím si, že demokracie v Evropě zaniká. Velká část historie není o demokracii. Ve Francii, v Řecku lidé hlasují a celá Evropa se jim směje, pro občana to není příjemné. Pro Francouze, který myslí francouzsky je to ponižující. Ale historik ví, že život trvá i po demokracii.      


Žádné komentáře: