neděle 6. srpna 2017

zweig stefan langsfeldová

Stefan Zweig – zašlé dobré kdysi časy

Vera Langsfeldová je bezesporu obdivuhodnou osobností. Odvážná disidentka v bývalé NDR, pak poslankyně v sjednoceném Německu a na rozdíl od většiny disidentů ost-bloku, ji zůstal kritický rozum a odvaha k činu i dnes. Mimo to všechno je vynikající publicistkou.
    Rakouský spisovatel Stefan Zweig napsal krátce před svou smrtí knihu „Svět z včerejška“. Popsal minulý svět, kterým nám svým způsobem nastavil zrcadlo. Pokud to přečtete, zjistíte, jak zoufale málo se Evropa naučila z chyb minulých století, které ji vrhly do neštěstí. Již po třetí jsou tu opět média a politika, aby se nastolily jako společenští manipulátoři. Třetím společenským experimentem je násilná přeměna historické různorodosti našeho kontinentu. Pomocí masové imigrace lidí z před-moderních civilizací se má místo evropských kultur nastolit otevřená „superkultura“.
    Po dlouhém období míru je zde „mírový projekt“ eurokratů – vtažení Evropy do nových válek. Tentokrát to nebude žádná konvenční válka, ale svým způsobem občanská válka „nových občanů“ proti těm, kteří zde již dlouho žijí. Nemyslitelné? Pesimistické? Kdo se začte do Stefana Zweige pochopí, že svět se neutváří podle toho, co si dovedeme nebo nedovedeme představit, ale podle objektivnějších principů, které se nakonec nastolí, ať chceme nebo nechceme.
    Evropa byla ve svých šťastných časech před první světovou válkou skutečně svobodná. Zweig cestoval do Ameriky a Indie bez pasu, aniž by vyplnil nějaké formuláře. V New Yorku se pokusil o experiment. Navštívil několik pracovních agentur, velmi rychle mu nabídly pět pracovních míst. Nikdo se neptal po náboženství, národnosti, ani původu. Žádné formality a odborářské předpisy, pracovní kontrakt byl svobodně podepsán. Celý tehdejší svět věřil na posvátnost dohody. Nikoho nezajímala rasa, třída, původ.
    Zweig píše: „ Člověk cítil, jak se buduje bohatství. Kdo se odvážil, vyhrál.“ Všude se dala potkat „obdivuhodná bezstarostnost...poprvé bylo cítit společnost národů, evropská spolupatřičnost v praxi. Ale v obohacující vůli k vzájemnosti byla skryta jakási nákaza. Chuť expandovat.“
    „My, kteří jsme poznali svět individuální svobody, jsme svědky, že Evropa se dovede bezstarostně radovat ze své kaleidoskopické podstaty. A jak setmělým, zotročeným, uvězněným je náš svět v důsledku jejího sebevražedného vzteku.“

Mlýnská kola propagandy

    Bohužel Stefan Zweig neříká nic o tom, co vybudilo sebevražedný vztek. Byli to společenští manipulátoři v mašinách na veřejné mínění. Válku a zkázu vytvořili svým perem. Jejich pamflety zůstávaly dlouho bez povšimnutí nebo se odbývaly jako nicotné a vzdálené od reality.
    Mlýnská kola propagandy se spustila před první světovou válkou. Němci se svojí dobrovolnou servilitou byli obzvlášť citliví. Léto 1914, „krásné, svěží, letní“, jak to bývá – jenom někteří viděli, že Evropu nečekají nové červánky, ale plameny světové  katastrofy. Počátkem srpna 1914 se slunili mezinárodní hosté na evropských plážích. „Jedinými rušivými elementy byli kameloti pařížských novin, kteří přeháněli v titulcích: Rakousko provokuje Rusko, Německo připravuje mobilizaci.“ 
    „Většinovým pocitem byla lhostejnost: Občas jsme mysleli na válku, ale jenom asi tak, jako se myslí na smrt – něco možného, ale pravděpodobně vzdáleného. I v přímořských letoviscích, tu a tam bylo vidět uniformy. Ale mysleli jsme si, že diplomacie to všechno urovná.  Pokud se zamyslíte nad tím, proč šla Evropa v 1914 do války, nenajdete jediný důvod, ani jednu rozumnou příčinu.“
   V posledních letních dnech, každou hodinu rozporující se zprávy. A náhle závan strachu nad Evropou a pláže se vyprázdní. Vzápětí je tu válka. Diplomaté si s tím hráli, blufovali, „proti jejich záměru se jim to vymklo z rukou“.
    První úlek následovalo entuziastické šílení. Masy se valily do války. Mladí muži, kteří se ještě nedávno vedle sebe slunili na plážích, zdivočeli a s vervou se začali vzájemně zabíjet. Každému narostlo jeho Já, ne izolované já, ale jako část masy, totiž osoba jako taková neměla žádný význam. Zavládly touhy, podvědomé pudy, averze ke kultuře a instinkty krve.
   Kdo soudil jinak, rušil, kdo varoval, byl zesměšňován, kdo bojoval proti válce, byl velezrádcem. Zweig se ptá, „jsem šílený v davu chytrých, nebo zašedlý uprostřed opilých“.
    První válečné týdny nebylo možné s někým rozumně diskutovat. Téměř jako by Zweig popisoval Německo 2015-2017. Válka přešla Evropou a důsledky hrůzné: totalitarismus, nejdřív jako internacionální socialismus a pak jako nacismus.
    Zweig: „Rusové, Němci, Španělé, nikdo z nich už neví co je to svoboda a radost, stát strašák jim to nemilosrdně vytloukl z duše.“
   Multikulturní centrální evropskounijní stát má dodělat to, co na troskách válek a totalitarismu ještě zbylo.


Žádné komentáře: