Evropa: postmodernismus a konec..
Anna Geifmanová, skutečně impozantní židovská hlava, mladá docentka Harvardu, profesorka Bar-Ilanovy univerzity v Izraeli, autorka pěti knih, historie, politologie a bůhví co další. Pochází z Ruska, studovala v Americe, Evropě, Izraeli. V rozhovoru s berlínským židovským měsíčníkem.
Anno, terorismus v Evropě, dalo se to předvídat? Myslíte, že je vinen multikulturalismus, který likviduje tradiční evropské hodnoty?
Multikulturalismus, jsem s tím docela dobře obeznámena. Narodila jsem se v Sovětském svazu, dlouho žila v USA, v Evropě a nyní v Izraeli. Musela jsem hledat svoji vlastní identitu. Pochopila jsem, že multikulturalismus je dogma, jediný povolený způsob přijímání reality. Pokud bych už měla na někoho hodit kamenem, pak na ty, kteří lepí nového člověka, na ty postmoderní sociální inženýry. Hlavní pověra multikulturalismu: Člověk si může vybrat, čím chce být, nezávisle na tom, čím vůbec je. Idea je velmi primitivní, člověk si složí svoji identitu. Důsledek vidíme – miliony lidí jsou vyrvány ze svých kulturních kořenů a co to sebou přináší. Nejen oni, ale i jejich děti, hovořím nyní o muslimech v Evropě.
Proč všechny tři modely evropského multikulturalismu (německý, francouzský, britský) vedou k témuž?
Protože neodpovídají realitě. V Německu je to velmi primitivní filozofie: Nepodvádíme vás, tak i vy nemáte důvod podvádět. A pokud k tomu dojde jako v Kolíně? Šok, ti dobří muslimové. Nelze si donekonečna nalhávat, že mezi imigranty není jistý podíl těch, kteří hodlají zabíjet. Nelze opíjet populaci tvrzením, že islám je dobrý, pokud je pohladíte, leží vám u nohou.
Jak se dá zdůvodnit, že první generace muslimů se snažila adaptovat a jejich děti a vnuci se radikalizují?
Rodiče přišli z bídných poměrů svých zemí a snažili se pracovat a přiblížit se svým francouzským, německým sousedům. Jejich děti už nemají materiální problémy a multikulturní mainstream jim vsugerovává, že jejich kulturní rozdíl je něco pozitivního, žádaného, integrace není nutná. Ztotožnit se s okolním národem je v očích multikulti něco špatného, navíc často vlastní národ nenávidí.
Přesto, kde je důvod, že místo adaptace např. na francouzské prostředí se vrací k islámu?
Protože postmodernismus neguje základní hodnoty, které člověk potřebuje. Často neguje i smysl samotný. Pokud 16ti a 18tiletému vnější prostředí vůbec žádné hodnoty nenabízí, jak se má rozhodnout? Tradiční hodnotový systém okolního prostředí je nabourán, tradiční evropská náboženství jsou všem k smíchu. Postmodernismus mu vsugerovává, že každý má vlastně pravdu. Ovšem pokud neexistuje pravda, co je pak morální? Co si vůbec zvolit? Historik Robert Lifton hovoří o „historické dislokaci“, a pak se nabízí těmto dislokovaným možnost zabíjet a ničit a pro muslimskou mládež z pařížských předměstí to může být zajímavé.
V Americe není tento kulturní konflikt tak vyhrocen jako v Evropě. Vždycky tam platila politickonekorektní představa o tom, co to znamená dominantní kultura a vůbec, co je to zákon, který měří všem stejně. Američané kdysi přijali Ústavu a odtud plynoucí hodnotový systém. V Americe se nehledí na barvu kůže a rasový původ, Číňané nenabízí čínskou variantu samovaru, ale čínskou usilovnost a práci. Jak uspět, to je všem jasné, záleží jen na tobě. Kultura, která chce přežít, musí tvrdě vynucovat svá práva, jako v Americe. Židovský biblický zákon říká, že jestli ti zloděj pronikne do domu a chce se ho zmocnit, máš právo ho zabít. Evropské státy rezignovaly na svoji kulturu, ve Francii jsou oblasti, kam si státní moc netroufá.
Jsou účinné evropské zákazy, které se dotýkají náboženských zvyklostí, jako třeba zákaz hidjabu?
Evropané vůbec neví, co chtějí. Velmi často reagují pod vlivem pocitů a emocí. Hidjab nezničí Francii, ale oni sami ji zničí. Totiž Evropané už vůbec nevěří, že kultura a civilizace mají nějakou hodnotu. Už se domnívají, že ji zachraňovat vůbec nemá cenu. Samotní Francouzi říkají, že nějaké kulturní tradice jsou k ničemu. To platí i pro jiné evropské země. Domnívám se, že je to zcela nečekaný důsledek kolektivního traumatu holokaustu. Holokaust to nebylo jenom masové vraždění židů, ale též velká evropská sebevražda. Němci s fyzickou likvidací židů zabíjeli vlastně svoji podstatu. A to nejen z toho důvodu, že židé se podíleli na vytváření německé kultury, ale kolik talentů se jim podařilo v holokaustu zabít? Němci zničili svoji morální historickou základnu. Jako každá jiná kultura i německá byla založena na etice, v tomto případě judeo-křesťanské. A židé, i když třeba konvertovali ke křesťanství, principiálně vycházeli z této etiky. K něčemu podobnému došlo i ve Francii. Francouzi vydávali své židy Němcům i když oni sami to ani nevyžadovali.
Nedávno jsem strávila nějaký čas v Polsku a byla jsem překvapena. S jakou zarputilostí hledají Poláci to Polsko, které už neexistuje. Poláci hledají svoji ztracenou identitu, která se tisíc let vytvářela v symbióze s židovskou. Viděla jsem koncert, kde se polský orchestr snaží reprodukovat tradiční židovskou hudbu. Poláci hledají své židy, chtějí se rekonstruovat, je to až tragický pohled.
Evropská unie je pokus zapomenout na svoji minulost. Svoji vinu rozpustit v anonymním evropském prostoru. Evropské národy vyměnit za Turky, Marokánce a Syřany.
A výsledek?
Velmi amorfní, vina zapomenuta, nebo se svede na jiné. Obviňují Izrael z genocidy Arabů. Je to jako z učebnice psychologie pro střední školu. Evropané negují své kulturní principy, dovedly je ke dvěma válkám, a tak je třeba odhodit křesťanství. Odhazují ty hodnoty, které plynuly z národní identity. Náboženství, národ – co zůstane, prázdnota. Ale prázdno se zaplní – islámem. Představte si 18tiletého Francouze, o historii a tradicích se neučí, o západní civilizaci se neučí, učí ho vše kritizovat, to má být svoboda?
Nová evropská symbióza: vykořeněné, vlastní tradice negující obyvatelstvo a miliony dislokovaných muslimských imigrantů.
A kde uspěla dominující kultura?
Snad v Austrálii. Ministr financí Peter Costello řekl na konferenci muslimů: „V Austrálii panuje jen jeden zákon, australský. Jestli se vám to nelíbí, vraťte se odkud jste přišli.“ A Australané jsou v tom důslední.
Multikulturalismus, jsem s tím docela dobře obeznámena. Narodila jsem se v Sovětském svazu, dlouho žila v USA, v Evropě a nyní v Izraeli. Musela jsem hledat svoji vlastní identitu. Pochopila jsem, že multikulturalismus je dogma, jediný povolený způsob přijímání reality. Pokud bych už měla na někoho hodit kamenem, pak na ty, kteří lepí nového člověka, na ty postmoderní sociální inženýry. Hlavní pověra multikulturalismu: Člověk si může vybrat, čím chce být, nezávisle na tom, čím vůbec je. Idea je velmi primitivní, člověk si složí svoji identitu. Důsledek vidíme – miliony lidí jsou vyrvány ze svých kulturních kořenů a co to sebou přináší. Nejen oni, ale i jejich děti, hovořím nyní o muslimech v Evropě.
Proč všechny tři modely evropského multikulturalismu (německý, francouzský, britský) vedou k témuž?
Protože neodpovídají realitě. V Německu je to velmi primitivní filozofie: Nepodvádíme vás, tak i vy nemáte důvod podvádět. A pokud k tomu dojde jako v Kolíně? Šok, ti dobří muslimové. Nelze si donekonečna nalhávat, že mezi imigranty není jistý podíl těch, kteří hodlají zabíjet. Nelze opíjet populaci tvrzením, že islám je dobrý, pokud je pohladíte, leží vám u nohou.
Jak se dá zdůvodnit, že první generace muslimů se snažila adaptovat a jejich děti a vnuci se radikalizují?
Rodiče přišli z bídných poměrů svých zemí a snažili se pracovat a přiblížit se svým francouzským, německým sousedům. Jejich děti už nemají materiální problémy a multikulturní mainstream jim vsugerovává, že jejich kulturní rozdíl je něco pozitivního, žádaného, integrace není nutná. Ztotožnit se s okolním národem je v očích multikulti něco špatného, navíc často vlastní národ nenávidí.
Přesto, kde je důvod, že místo adaptace např. na francouzské prostředí se vrací k islámu?
Protože postmodernismus neguje základní hodnoty, které člověk potřebuje. Často neguje i smysl samotný. Pokud 16ti a 18tiletému vnější prostředí vůbec žádné hodnoty nenabízí, jak se má rozhodnout? Tradiční hodnotový systém okolního prostředí je nabourán, tradiční evropská náboženství jsou všem k smíchu. Postmodernismus mu vsugerovává, že každý má vlastně pravdu. Ovšem pokud neexistuje pravda, co je pak morální? Co si vůbec zvolit? Historik Robert Lifton hovoří o „historické dislokaci“, a pak se nabízí těmto dislokovaným možnost zabíjet a ničit a pro muslimskou mládež z pařížských předměstí to může být zajímavé.
V Americe není tento kulturní konflikt tak vyhrocen jako v Evropě. Vždycky tam platila politickonekorektní představa o tom, co to znamená dominantní kultura a vůbec, co je to zákon, který měří všem stejně. Američané kdysi přijali Ústavu a odtud plynoucí hodnotový systém. V Americe se nehledí na barvu kůže a rasový původ, Číňané nenabízí čínskou variantu samovaru, ale čínskou usilovnost a práci. Jak uspět, to je všem jasné, záleží jen na tobě. Kultura, která chce přežít, musí tvrdě vynucovat svá práva, jako v Americe. Židovský biblický zákon říká, že jestli ti zloděj pronikne do domu a chce se ho zmocnit, máš právo ho zabít. Evropské státy rezignovaly na svoji kulturu, ve Francii jsou oblasti, kam si státní moc netroufá.
Jsou účinné evropské zákazy, které se dotýkají náboženských zvyklostí, jako třeba zákaz hidjabu?
Evropané vůbec neví, co chtějí. Velmi často reagují pod vlivem pocitů a emocí. Hidjab nezničí Francii, ale oni sami ji zničí. Totiž Evropané už vůbec nevěří, že kultura a civilizace mají nějakou hodnotu. Už se domnívají, že ji zachraňovat vůbec nemá cenu. Samotní Francouzi říkají, že nějaké kulturní tradice jsou k ničemu. To platí i pro jiné evropské země. Domnívám se, že je to zcela nečekaný důsledek kolektivního traumatu holokaustu. Holokaust to nebylo jenom masové vraždění židů, ale též velká evropská sebevražda. Němci s fyzickou likvidací židů zabíjeli vlastně svoji podstatu. A to nejen z toho důvodu, že židé se podíleli na vytváření německé kultury, ale kolik talentů se jim podařilo v holokaustu zabít? Němci zničili svoji morální historickou základnu. Jako každá jiná kultura i německá byla založena na etice, v tomto případě judeo-křesťanské. A židé, i když třeba konvertovali ke křesťanství, principiálně vycházeli z této etiky. K něčemu podobnému došlo i ve Francii. Francouzi vydávali své židy Němcům i když oni sami to ani nevyžadovali.
Nedávno jsem strávila nějaký čas v Polsku a byla jsem překvapena. S jakou zarputilostí hledají Poláci to Polsko, které už neexistuje. Poláci hledají svoji ztracenou identitu, která se tisíc let vytvářela v symbióze s židovskou. Viděla jsem koncert, kde se polský orchestr snaží reprodukovat tradiční židovskou hudbu. Poláci hledají své židy, chtějí se rekonstruovat, je to až tragický pohled.
Evropská unie je pokus zapomenout na svoji minulost. Svoji vinu rozpustit v anonymním evropském prostoru. Evropské národy vyměnit za Turky, Marokánce a Syřany.
A výsledek?
Velmi amorfní, vina zapomenuta, nebo se svede na jiné. Obviňují Izrael z genocidy Arabů. Je to jako z učebnice psychologie pro střední školu. Evropané negují své kulturní principy, dovedly je ke dvěma válkám, a tak je třeba odhodit křesťanství. Odhazují ty hodnoty, které plynuly z národní identity. Náboženství, národ – co zůstane, prázdnota. Ale prázdno se zaplní – islámem. Představte si 18tiletého Francouze, o historii a tradicích se neučí, o západní civilizaci se neučí, učí ho vše kritizovat, to má být svoboda?
Nová evropská symbióza: vykořeněné, vlastní tradice negující obyvatelstvo a miliony dislokovaných muslimských imigrantů.
A kde uspěla dominující kultura?
Snad v Austrálii. Ministr financí Peter Costello řekl na konferenci muslimů: „V Austrálii panuje jen jeden zákon, australský. Jestli se vám to nelíbí, vraťte se odkud jste přišli.“ A Australané jsou v tom důslední.
Žádné komentáře:
Okomentovat