středa 2. ledna 2019

florian philippot euro

Euro slaví

V sobotu večer ve francouzské rozhlasové stanici Europe 1 diskutoval o dvacetiletí eura Florian Philippot s profesorem ekonomie pařížské uni (jméno se  ze záznamu nepodařilo zachytit) a na dálku s žurnalistou Liberation Jeanem Quatremer. Florian Philippot, ještě před rokem první místopředseda a stratég Národní fronty, z které předloni na podzim odešel a založil hnutí Les Patriotes. Důvodem odchodu byla jeho nesmiřitelná opozice k Evropské unii a společné měně, Marine le Pen a její nejbližší se po prohraných prezidentských volbách začali domnívat, že politika vystoupení z EU struktur není ve Francii politicky schůdná a Floriana Philippot přinutili k odchodu ze strany.
    36letý absolvent elitní ENA, elegán, mediální hvězda, sice postrádající prvoplánové charisma, které je v politice nezbytné, ale vysoká Philippotova inteligence je nahradí. Jeho argumentace jsou přesvědčivé a oslňující, před třemi lety se utkal v televizní ekonomické diskuzi s Macronem a v debatě zvítězil. Philippot je velkou nadějí evropských národních hnutí. V Philippotově týmu odpovídá za ekonomii uznávaný ekonom Philippe Murer, který má blízko Jacques Sapirovi. Philippotova anti-euro argumentace vychází ze Sapirových analýz anebo spíš z jeho tvrdší varianty, kterou je Alberto Bagnai, z jeho pera je ekonomický program LegaNord, ten také několikrát vystoupil na ekonomických konferencích Les Patriotes. Program Les Patriotes je francouzskou variantou LegaNord, bohužel k politickému sblížení obou hnutí nedošlo, i když Les Patriotes jsou tomu velmi nakloněni. Pro LegaNord nejsou pravděpodobně moc významní.  
      V sobotní rozhlasové debatě uveřejnili záznam Chiracova patetického projevu před zavedením eura, kde vylíčil světlé zítřky Francie v objetí společné měny - růst exportu, větší podíl na světovém obchodu, prosperita - žádný z jeho slibů se nenaplnil.  Profesorova argumentace v debatě byla poněkud kuriózní: „euro tak příznivé cestovatelům a pro podnikatele, po dolaru je druhou světovou valutou, je zájem o přistoupení do eurozóny - Bulhaři o tom sní“. Redaktor Liberation: „už nelze odejít ani z eurozóny a nedejbože z Unie, byl by to konec (světa), když vystoupíme z eurozóny, lidé zchudnou“.
      Rozbít tyto argumentace není tak obtížné, připadaly naivní i přítomnému moderátovi francouzského rozhlasu. Podle Philippota celá politika je podřízena přežití eura, výsledky negativní,  Švýcarsko v září 2017 devalvovalo a nikdo nezchudl, eurozóna je oblastí s dlouhodobě nejmenším ekonomickým růstem v celém světě, každý rok radí unijní komisaři Francii, Itálii atd. ještě víc „austerity“, tj. totálního šetření na veřejných výdajích, 95% zemí světa má v rukou vlastní měnu a ekonomickou politiku vlastního státu, pouze v Evropské unii se dlouhé roky hrají nesmyslné ideologické komedie kolem eura. Euro, to je 20 neúspěšných let, měna by měla sloužit ekonomice a ne opačně.       
      Výzkumná zpráva Banque Natixis mluví o neúspěchu společné měny, autoři píší, že mobilita kapitálu, která byla vydávána za hlavní pozitivum, se po 2013 odpařila, obchodní výměnu v eurozóně společná měna též neovlivnila, jak se očekávalo.  Důsledky budou katastrofické, píše francouzský ekonom Jacques Sapir, domnívá se, že škodlivý efekt eura se promítne do celé světové ekonomiky. Celý fundament eurozóny je problematický. Jakoby v počátcích byla sázka: vyjde to nebo nevyjde?  Euro nastolilo katastrofický stav v ekonomice a posléze i v politice celé Unie, politika udržení eura za každou cenu si vynucuje nastolení antidemokratických principů. Záměrem skupiny kolem Delorse v 1989 bylo upevnění společného trhu a cenová stabilita. Tenkrát se nastolovala neo-liberální ideologie, předvídala se eliminace všech restrikcí na pohyb kapitálu a ustavení nadnárodních struktur.
        Euro mělo dopad na vnitřní trh eurozóny, změnil se podstatným způsobem tok zboží, některé země se deindustrializovaly a jiné (hlavně Německo) silně profitovaly zavedením eura. Celá ekonomická racionalita byla postavena na hlavu. Mezinárodní měnový fond publikuje každoročně virtuální kurs měn jednotlivých zemí eurozóny, reálný kurs Francie oproti Německu je o 20 nadhodnocen. Od roku 2002 kladný exportní převis Německa stále roste, dnes činí 10% HDP, v absolutních číslech to dělá víc než je čínský obchodní převis. Ekonomicky je jasné, že to nevyplývá z reálné kompetitivity německého hospodářství, plyne to ze strukturní výhody, kterou Německu euro dává. Obrovská německá exportní výhoda a na druhé straně o to větší slabost jiných zemí, což vůbec neodpovídá ekonomickým časovým řadám. Ve Španělsku a Itálii se podařilo stabilizovat obchodní deficit za cenu výrazného snížení vnitřní poptávky.              
       V Itálii jsou euro fakta ještě brutálnější.  V letech 1985-2001 HDP narostl o 482 miliard eur (44%), mezi 2002 a 2017 pouze o 31 miliard. Mezi 1985 a 2001 narostl export, který hraje v italském národním hospodářství tradičně velkou roli, o 136%, v euro období pouze o 40%. Italská euro bilance je katastrofická - hrubý produkt na hlavu je dnes stejný jako v roce 1999, dnes je průmyslová produkce Itálie o 22% menší než v roce 2007, nezaměstnanost 11%. Nejen Itálie, za posledních deset let opustilo Řecko půl milionu převážně mladých, nezaměstnanost tam dosahuje 21.5%, ve Španělsku 17.2%, ve Francii 9.4%.
        Většina laureátů Nobelovy ceny posledních desetiletí, mírně řečeno, radí evropským státům od eura vycouvat a dokládají to jejich nesčíslné ekonomické studie, na jedné straně se evropskounijní intelektuálno tváří jakože bůh (kromě islámského) je dávno mrtev a žije jenom věda, v případě eura žádná věda, ale slepá oddanost šmatlajícím vůdcům Unie a jejich servilním národním přisluhovačům.
      Evropskou perspektivu, kterou si vládnoucí klan vynutí, pokud nebude poslán tam kam patří, lapidárně nastínil Monti, kdysi italský předseda vlády a komisař Evropské unie: „Evropa potřebuje pořádnou krizi, aby mohla vstoupit do další fáze pokroku, další fáze, která spočívá v nezvratném přesunu národních suverenit do evropskounijního centra“.  


Žádné komentáře: