čtvrtek 31. srpna 2017

calhoun sarrazin evropa

„Ušlechtilí“ divoši

Biologické aspekty sociálního jsou v poválečném Německu v médiích tabu. To samo o sobě svědčí o tom, že tyto myšlenky jsou stále živé a ne právě v bavorské dědině, ale v rozhodovacích centrech a dnes se dokonce staly motory mocenských pák. Thilo Sarrazin v roce 2010 analyzoval genetické aspekty imigračních vln, domníval se, že židovská imigrace je přínosná ekonomicky i civilizačně, o islámském imigračním influxu tvrdil opak. Média ho jako na befel deklarovala za antisemitu (důvod neznámý) a od té doby je médii brutálně skandalizován až na okraj fyzické likvidace. Na serveru Achgut se biologickým tabu v Německu  zabývá filozof a publicista Markus Vahlefeld.
    Schäuble v hovoru s Die Zeit koncem minulého roku prohlásil: „Uzavření, které by nás zničilo, které by nás přivedlo k degeneraci..“, svědčí to o tom, že biologické aspekty imigrace jsou rozhodujícím faktorem v hlavách mocných. Schäubleho prohlášení nebylo skandalizováno ani levicí, ani pravicí jako Sarrazinovo. Pokud genetické aspekty (degenerace evropským inbreedingem) přispějí k multikulti variabilitě, pak je to dobré.
    Přežití nejlepších není v uzavřené společnosti žádnou konstantou. Experiment amerického profesora Johna B. Calhouna z konce šedesátých let to demonstroval. Se čtyřmi páry myší začal experiment. Myším se připravily superoptimální podmínky: žádní vnější nepřátelé, žádné choroby, ideální teplota a potrava v nadbytku. A prostor pro 4000 myší. Přirozeně osm myší nabídku uvítalo a rychle se množily. Populace myší se každých 55 dnů zdvojnásobila, za jeden rok cca 600 myší žilo v zlaté kleci. Množení se poté začalo zpomalovat a nikdy populace nepřesáhla 2200 myší.
   Mladé generace myší se stávaly nevítanými, které starší myši vytlačovaly z hnízda a znemožňovaly přístup k páření. Agresivita v celé populaci narostla. Etablované myši vykousaly mladé, které se pokoušely dosáhnout lepšího společenského statusu. Mladé myši začaly bojovat i mezi sebou. Navzdory autoagresivitě, průměrný věk celé populace byl o 226 dní vyšší než je běžné u podobné myší populace.
    Chování samic, které už nebyly chráněny od agresivity mladých samců, se výrazně posunulo. Staly se též agresívními, jak proti samcům, tak proti vlastním mláďatům. Ve finální fázi experimentu klesla reprodukce na nulu a prosadil se nový typ myši: krasavec (samec nebo samice), který neměl žádný zájem na páření a preferoval pasívní životní styl. Tito krasavci žrali, pili, spali a čistili si kožich, jiné zájmy nebyly pozorovány. 1780. den experimentu vymřela celá populace.
    Populace, která dosáhne kritického sociálního stupně inklinuje k sebezničení a incestní efekt to zesiluje. Svět není žádná uzavřená zlatá klec a výměna genetického materiálu je možná. Agresivita populace směruje nikoliv proti vlastním členům, ale proti vetřelcům, kteří ji hodlají vnutit svůj genetický materiál. Pokud zvítězí vetřelci, klesne populační věkový průměr, totiž staří, slabí a nevýkonní jsou prvními nepřáteli nově příchozích. Agresivita proti nevýkonným mladým zesílí do té míry, že vzdají boj. Nastolí se biologické přežití nejschopnějších a populace se ozdraví. Obnovený boj o samici a hnízdo posílí celou populaci.
   Příspěvek Wikipedie k Johnovi B.Calhounovi končí větou: „Calhounova práce se považuje za model společenského přežívání, jeho výzkum se stal jedním ze základních kamenů urbánní sociologie a psychologie.“ Výzkumy je prý možné přenést na lidské podmínky – a  Schäubleho myšlenky o uzavření a degeneraci to připomněly.
   Věty financministra byly jedním z mála upřímných výroků, vysvětlují německé nadšení pro masovou imigraci. Ministr se ukázal jako příznivec genetického sociálního inženýrství, které chce zachránit „degenerovaný evropský genetický materiál“ konfrontací se ctižádostivým, divokým genetickým materiálem imigrantů. Mnohé mluví též pro to, že odbouráním ráje – tím se myslí stabilní právní stát, který skýtá slabým bezpečnost a příjem – se nastolí silná a žádoucí dynamika, která nakonec povede k nové síle. Co nacisté nazývali rasovou hanbou, se najednou vybarvilo jako zesilující faktor genofondu.
Biologické komično
   Jistá absurdita, říká to muž, který je připoután na pojízdnou židli, který patří k těm etablovaným (myším), kteří odmítají připustit novou generaci k moci a drží ji daleko od sociálních vrcholů. Kteří ji nechali degenerovat do „pasívních krasavců“ a troufají si filozofovat o posílení genofondu, který on sám řídí z pojízdné židle. 
   Tato komická absurdita odpovídá též na otázku proč státní úsilí k odsunu odmítnutých uprchlíků, které vyhlásila Merkelová, se neuskutečnilo. Politická vůle není po ruce, a „ti kteří tu už halt só“ (Merkelová), nás ochrání před degenerací.
    Vedle zoufalství, které nám přineslo zničení našeho ráje, můžeme mít trochu škodolibé radosti. Divoši pozřou ty, kteří je nejhlasitěji vítali. Moc „pasívních krasavců“ padne novému genetickému materiálu první za oběť. Fascinace „ušlechtilými divochy“, které „pasívní krasavci“ tak propadli, se zvrátí v jejich zasloužilý konec. Nad tak hrůznou touhou po sebezničení zůstává rozum bezradný. Ale v bublině v které žijí celé generace „pasívních krasavců“ není evidentně patrná minimální síla, která vede k uzdravení.    
     Genetické inženýrství v konfrontaci s demokracií vede k otázce: jak ve svobodných volbách přesvědčit národ, aby hlasoval pro své zničení a byl na to hrdý? To samozřejmě není možné.  Žádný politik by za tuto upřímnost nebyl zvolen. A tak se musí nejdřív změnit okolnosti a pojmenování věci a jevu se zakáže.  
    Jsme svědky obrovského převálcování německé historie. Pouze ve hvězdách je psáno, zda-li nový genetický materiál naplní  Schäubleho představy. A nejsmutnější na tom je, že kvůli tomu musí být demokratický diskurs úplně vysazen ze hry.


Žádné komentáře: