Velká debata a o čem?
Macron dlouhodobě baví a unavuje Francouze spoustou málo smysluplných návrhů, znovu navrhuje Francouzům „grand débat“ o imigraci. Navrhoval to již loni a zdálo se, že se dodebatovalo. Proč do nekonečna debatovat o něčem, co je už jasné a k žádnému jinému závěru než „nejlépe stop“ stav nelze dospět. Evidentně chce debatovat z toho důvodu, že má na mysli jiná řešení než nejlepší.
Francouzští prezidenti mají v rukou k otázkám o nichž je nutné debatovat úžasný nástroj - celonárodní referendum, pokud by Macron byl víc než trapný podvodník, vyhlásil by je a během kampaně debatoval s Francouzi. Macron si potřebuje vylepšit image, ve vyhlídkách na příští prezidentské volby 2022 si v prvním kole s Marine le Pen stojí stejně, ve druhém kole ho podle průzkumu veřejného mínění le Penová rozdrtí. Macron má už dlouho image arogantního a málo schopného politika, nesmí prostě promluvit, pak dojde ke katastrofě - existuje kultura ve Francii, ale neexistuje francouzská kultura, poslední jeho gaf v interview ve ValeursActuelles, v imigraci do Francie preferuje černochy z Guinee před Bulhary, nejspíš jde o prezidentovy preference přítulnosti fyzis, francouzský velvyslanec pozván na bulharské ministerstvo zahraničí, aby to vysvětlil. Prezident navrhuje debatu, ale jak debatovat v situaci, kdy jakýkoliv jiný názor než servilní přitakání imigraci se považuje za rasistický, Eric Zemmour řekl svůj názor a zmizí z obrazovek.
V rétorice oficiální Francie se tvrdí, že masová imigrace je něčím přirozeným a nezastavitelným. Prezident si pod debatou o imigraci představuje debatu o imigračních kvótách, s kterými vládnoucí aparát může operovat zcela libovolně a čísla pohodlně falšovat nebo zkreslovat. Imigrace má být demografickou fatalitou, chtít ji nějakým způsobem čelit je v režimním pojetí amorální. Vládnoucí režim dlouhodobě delegimituje jakoukoliv perspektivu, která by byla vycházela z národní vize. Francouzské vlády a jejich zásluhou to vlastně platí i pro všechny státy EU, se dobrovolně zbavily přirozených prerogativ v tomto smyslu a odevzdaly je nadnárodnímu unijnímu centru. Pouze Francie mohla efektivně tento proces zablokovat. Omezení imigrace a imigrační kvóty navrhoval již Sarkozy, ale udělal všechno proto, aby se nic takového ve Francii fakticky neprosadilo.
Vláda se může naoko přiklonit k vůli národa, ale režim má v záloze soudy, které v konkrétních případech okamžitě zvrátí protiimigrační opatření, aby se proimigrační politikou nedalo vůbec pohnout, v záloze mají evropské soudní instance a údajné nadnárodní závazky země. Francouz a potenciálně to platí i jinde, nejen, že nemá právo ovlivnit azylové právo, ale i ovlivnit masovou imigraci jako takovou, která jde mimo azylové principy. Ilegální masová imigrace v podstatě potopila celou strukturu evropského práva.
Kde není právo, je i trapnost a ne malá - co všechno musí Evropská unie spolknout, aby turecký paša Erdogan neposlal do Evropy milion z lidí, které má v záloze. Jaké chvění vyvolávají v Itálii, Španělsku a v celé EU libyjští lokální vládci, podařil se jim husarský kousek, rozložili tisíciletou katolickou církev, její vznešenou ideu proměnil Argentinec Bergoglio v servis pro africké imigranty. Ve Francii jsou demografické statistiky tabuizovány, co noviny, to jiné informace. Pokud se někdo v zemi naturalizoval, statistiky s ním pracují jako s Francouzem, je tam obvyklé, že nikoliv demograf, ale soud definuje, kdo je Francouzem, v Německu jít ke statistickým zdrojům a demografickým podkladům je přímo nebezpečné a téměř protizákonné.
Francouzští prezidenti mají v rukou k otázkám o nichž je nutné debatovat úžasný nástroj - celonárodní referendum, pokud by Macron byl víc než trapný podvodník, vyhlásil by je a během kampaně debatoval s Francouzi. Macron si potřebuje vylepšit image, ve vyhlídkách na příští prezidentské volby 2022 si v prvním kole s Marine le Pen stojí stejně, ve druhém kole ho podle průzkumu veřejného mínění le Penová rozdrtí. Macron má už dlouho image arogantního a málo schopného politika, nesmí prostě promluvit, pak dojde ke katastrofě - existuje kultura ve Francii, ale neexistuje francouzská kultura, poslední jeho gaf v interview ve ValeursActuelles, v imigraci do Francie preferuje černochy z Guinee před Bulhary, nejspíš jde o prezidentovy preference přítulnosti fyzis, francouzský velvyslanec pozván na bulharské ministerstvo zahraničí, aby to vysvětlil. Prezident navrhuje debatu, ale jak debatovat v situaci, kdy jakýkoliv jiný názor než servilní přitakání imigraci se považuje za rasistický, Eric Zemmour řekl svůj názor a zmizí z obrazovek.
V rétorice oficiální Francie se tvrdí, že masová imigrace je něčím přirozeným a nezastavitelným. Prezident si pod debatou o imigraci představuje debatu o imigračních kvótách, s kterými vládnoucí aparát může operovat zcela libovolně a čísla pohodlně falšovat nebo zkreslovat. Imigrace má být demografickou fatalitou, chtít ji nějakým způsobem čelit je v režimním pojetí amorální. Vládnoucí režim dlouhodobě delegimituje jakoukoliv perspektivu, která by byla vycházela z národní vize. Francouzské vlády a jejich zásluhou to vlastně platí i pro všechny státy EU, se dobrovolně zbavily přirozených prerogativ v tomto smyslu a odevzdaly je nadnárodnímu unijnímu centru. Pouze Francie mohla efektivně tento proces zablokovat. Omezení imigrace a imigrační kvóty navrhoval již Sarkozy, ale udělal všechno proto, aby se nic takového ve Francii fakticky neprosadilo.
Vláda se může naoko přiklonit k vůli národa, ale režim má v záloze soudy, které v konkrétních případech okamžitě zvrátí protiimigrační opatření, aby se proimigrační politikou nedalo vůbec pohnout, v záloze mají evropské soudní instance a údajné nadnárodní závazky země. Francouz a potenciálně to platí i jinde, nejen, že nemá právo ovlivnit azylové právo, ale i ovlivnit masovou imigraci jako takovou, která jde mimo azylové principy. Ilegální masová imigrace v podstatě potopila celou strukturu evropského práva.
Kde není právo, je i trapnost a ne malá - co všechno musí Evropská unie spolknout, aby turecký paša Erdogan neposlal do Evropy milion z lidí, které má v záloze. Jaké chvění vyvolávají v Itálii, Španělsku a v celé EU libyjští lokální vládci, podařil se jim husarský kousek, rozložili tisíciletou katolickou církev, její vznešenou ideu proměnil Argentinec Bergoglio v servis pro africké imigranty. Ve Francii jsou demografické statistiky tabuizovány, co noviny, to jiné informace. Pokud se někdo v zemi naturalizoval, statistiky s ním pracují jako s Francouzem, je tam obvyklé, že nikoliv demograf, ale soud definuje, kdo je Francouzem, v Německu jít ke statistickým zdrojům a demografickým podkladům je přímo nebezpečné a téměř protizákonné.
Žádné komentáře:
Okomentovat