úterý 27. června 2017

claude levi strauss

Bránit svoji identitu

Velký vědec, etnograf Claude Lévi-Strauss (1909-2009) byl a je ozdobou lidstva a jeho ducha, Evropská unie a její nýmandi jsou jeho hanbou. Triviální bláboly EU chudáků, kašpárka Macrona, který žvaní o tom, že francouzská kultura je jenom špatná optika, nohsledů Merkelové v Bruselu a jinde, o národech a národní identitě, známe. Jak pojímal rasovou a národní identitu velký CLS?
  Jeho myšlenky a úvahy jsou výsměchem všech politickokorektních nesmyslů. V roce 1971 měl známou přednášku v UNESCO o rase a kultuře. Závěr přednášky byl jednoznačný: ochrana partikulárních kulturních identit je vždy nesena minimálním uzavřením se vnějším kulturám. Chránit svoji svébytnost nemůže být považováno za rasismus a xenofobii. Nosnou konstantou humanity je vůle předat svoji identitu svému potomstvu.
    Progresívní fuze populačních skupin charakterizovala konec statisícileté evoluce člověka, kdy lidé žili v malých grupách vzájemně oddělených v biologickém i kulturním smyslu. Velké změny přinesla industriální civilizace. Transportní a komunikační rychlost odstranily překážky. Současně však vyschly zdroje a šance nových genetických mutací a kulturních inovací.
   Nelze skrývat důležitý fakt, že navzdory praktické naléhavosti boje proti všem formám diskriminace, který nastoluje ideál světové civilizace, tento boj skrývá v sobě destrukci partikularismu, který měl ovšem za čest, že vytvořil estetické a spirituální hodnoty, které jsme shromáždili v knihovnách a muzeích, a které jak sami pociťujeme už téměř nejsme schopni produkovat.   
    Sním o tom, že rovnost a bratrství jeden den zvítězí na celé planetě, bez toho, aby se zničila diverzita. Humanita musí přestat konzumovat sterilním způsobem hodnoty, které vytvořila v minulosti, nyní je schopná pouze bastardních výplodů a vulgárních a dětských kreací. Lidstvo musí pochopit, že skutečné tvoření implikuje jistou hluchotu k jiným hodnotám, od jejich odmítnutí až k úplné negaci.
    Nemůžeme se rozpustit v slasti jiných, nemůžeme se s ní identifikovat a zůstat odlišnými. Integrální komunikace s jinými (kulturami) oslabí originalitu vlastního tvoření. Velké kreativní epochy se vyznačovaly dostatečnou komunikací, aby se vzdálení partneři mohli ještě stimulovat, aniž byla komunikace až moc častá a rychlá. Překážky mezi individui a skupinami se neoslabily do té míry, že příliš snadná komunikace by setřela jejich diverzitu.  

Claude Lévi-Strauss a hranice

    CLS se ve stejném smyslu vyjadřoval o hranicích. Jako o něčem přirozeném a nezbytném. Kultura v množině svých aspektů – některé z nich má společné se  sousedními i vzdálenými kulturami, jiné ji odlišují velmi výrazným způsobem. Charakteristické rysy se vyrovnávají v systému, který v každém případě musí být udržitelný, jinak bude postupně eliminován a nahrazen jiným vhodnějším  systémem rovnováhy, s lepší reprodukční kapacitou.
    Aby se udržovaly prahové mezikulturní rozdíly, podmínky a logika procesu jsou grosso modo tytéž, které favorizují biologickou rozdílnost mezi populacemi: časově dostatečně dlouhá izolace, limitovaná výměna a to jak kulturní, tak genetická. Do jistého stupně jsou kulturní bariéry stejného původu jako biologické; naznačují přesvědčivým způsobem, že kultury jsou vepsány do lidských těl: styl oblékání, účes a ozdoby, tělesné mrzačení, gesta. Zrcadlí rozdíly srovnatelné s rasovými; preference pro jisté fyzické typy, které se v populaci stabilizují a rozmnožováním rozšíří.        

CLS o rasismu a xenofobii

    Jsem proti zneužívání jazyka, kdy se čím dál víc podsouvá termín rasismus normálním a legitimním postojům, v podstatě nevyhnutelným. Rasismus je doktrína,  která tvrdí, že jisté intelektuální a morální znaky skupiny individuí nutně vyplývají ze společného genetického fondu. Do této kategorie nelze vřadit postoje lidí nebo skupin, jejichž věrnost partikulárním hodnotám je znecitliví oproti hodnotám jiných kultur. Nikdo není ničím vinen, pokud klade svůj styl života a myšlení nad způsob života ostatních, necítí se jím být přitahován a zůstává věren svým tradicím. Slabší míra komunikace může být vyvážena jistou cenou za to, že hodnotový systém rodiny a skupiny se uchová, ale na druhé straně v něm pak skupina najde inspirační zdroj k obnově a regeneraci.
   Napsal jsem, že mezi lidskými společnostmi existuje jistá optimální míra rozdílnosti a nelze jít bez nebezpečí pod tuto úroveň. Je třeba uznat, že tato rozdílnost je z velké části důsledkem přání každé kultury, odlišovat se od ostatních, jednoduše být sebou: kultury se neignorují, příležitostně si vzájemně vypůjčují. Aby kultura nezahynula, musí si uchovat jistou nepropustnost vzhledem k ostatním.
    Jak úžasné myšlenky vyjádřil koryfej světové vědy a humanity pře několika desetiletími. Boj za vlastní identitu a kulturu  má osudový rozměr.


Žádné komentáře: