pondělí 9. října 2017

emmanuel todd stratifikace

Kretenizace (polo)vzdělaných

Interview Emmanuela Todda ve francouzském Liberation. Pro velkého demografa a historika společenský rozdíl dnes nemá sociální charakter, ale edukativní. Vzdělanců je čím dál tím méně, převažují polointeligentní absolventi školského systému a jejich kretenizace je podle demografa, do nebe volající. Emmanuel Todd je pesimistickým glosátorem dnešní doby.
   Do nedávna demokratické státy spočívaly na sociálním systému s širokou alfabetizací lidových vrstev, ale velmi málo bylo těch, kteří získali nejvyšším vzdělání. Vrstva s nejvyšším vzděláním, aby sociálně mohla vůbec existovat, se obracela k druhé části populace. Věřilo se, že rozšíření nejvyššího vzdělání je krokem k emancipaci, v duchu jara 1968. Procento absolventů vysokých škol dnes kolísá podle jednotlivých zemí v intervalu 25% až 50%. Společnosti se adaptovaly na sociální stratifikaci. Elita nahoře (asi třetina populace) se vymezila oproti ostatním. Vysokoškolsky diplomovaných je dost a mohou žít sami se sebou.
    Symetricky se skupina lidí s nejnižším vzděláním též uzavřela. Sociální fragmentace dostoupila takového stupně, že pozorujeme konfrontaci elit a lidu. Ve Francii jsme poprvé něco takového zažili v roce 1992 během debaty o Maastrichtu. Elity „znali“ a lid nechápal a hlasoval proti. Fragmentace dál vrcholila.
    Třídní boj byl nahrazen bojem vzdělanostních kategorií. Příjem a vzdělání jsou silně korelovány. Pro Brexit a pro Trumpa hlasovali lidi dole. Mortalita Američanů je na vzestupu, ekonomové mohou do nekonečna opakovat, jak úžasný je globální volný trh, voliči to vidí opačně a jsou pro protekcionismus.
    V Británii se stal zázrak, Brexit byl akceptován elitami a konzervativní strana  se řídí lidovým hlasováním. Je to znamení, že tam demokracie funguje. Spojené státy se nachází v schizofrenní situaci. Lidové vrstvy vyhrály volby, část elit to akceptovala, ale druhá část a celý establishment to odmítly. Dnes nevíme, kdo tam vůbec vládne. Absence mezi sociálními skupinami je typická pro toto období.
Emmanuel Macron?
    Je mladý a nestabilní. Charakterizuje ho absolutní konformismus - reformovat a akceptovat německé vedení společné měny... směr, který vede k vyšší nezaměstnanosti. Ve svých čtyřiceti letech se  Macron politicky vypaří. Jasná hollandizace. 
Dnešní doba?
    Velkou slabinou dnešní politické vědy – chápe člověka jako abstraktní pojem. Pokud  dešifrujete, jako to dělám já, sociologické proměnné, dojdete k poznání, že existuje podvědomá nerovnost v naší  společnosti. Edukativní stratifikace nese sebou uzavření skupiny lidí s vyšším vzděláním a jejich politicko-sociální kretenizaci. Stárnutí společnosti se podílí též na nerovnosti. Jsem pesimista, věkový medián společnosti se blíží čtyřiceti, revoluční změny známe ze společností, kde medián byl kolem 25. 
Evropa?
    Co pozorujeme. Německo se demograficky bortí, uchovává si však ekonomickou efektivnost. Kontroluje eurozónu. Domnívám se, že historici naší doby jednou budou psát o euru jako o něčem nepředstavitelně nesmyslném. Jako o Maginotově linii z roku 1940.
    Euro nefunguje, zavedlo se z ideologických důvodů. Latinské země kolem Německa zmírají na úbytě, nezaměstnanost obrovská, ve východní Evropě se porodnost hluboce propadá, je to znak krize. Silné nerovnosti v ekonomickém a sociálním evropském prostoru – srovnejme např. příjem v Německu a příjem v Rumunsku. Hlubší nerovnosti než v anglosaském světě, který je vydáván za příklad nerovností.
Cílem Unie je konvergence životních podmínek?
    Ve většina zemí eurozóny tradičně převládá rodina typu „souche“, tj. tradiční systém s jedním dědicem a s autoritativními, nerovnostářskými hodnotami. Toto má být historická báze evropské liberální demokracie? Kolébka demokracie je v anglosaském světě a v pařížském bazénu. Zbytek a to je eurozóna, spočívá na Pétainovi, Salazarovi, Francovi, Hitlerovi, Dollfussovi..
Evropský ideál je odsouzený k nezdaru?
    Z antropologického potenciálu a post-religiozity kontinentální Evropy by bylo směšné si představovat, že po anglo-americkém ústupu, reálná demokracie může přetrvat. Dnes pozorujeme vynoření vlastních tradic kontinentu, nejsou příznivě nakloněny liberální demokracii. Francie může oprášit demokratické a egalitární hodnoty, ale Francie už není autonomní.
Autoritativní režim je evropským nebezpečím?
     I když demokracie zmizí, neznamená to nastolení totalitarismu, svoboda projevu může zůstat zachována. Co je ovšem v dnešní post-demokratické situaci netolerovatelné, je příjemný život těch nahoře, zatímco druhá část populace je odsouzena k živoření na okraji. Možná, že systém exploduje a Francie najde svoji autonomii, jako to udělali Britové, a národ se reformuje ve smyslu sociální solidarity.
    Myslím si, že demokracie v Evropě vyhasíná. Pozorujeme tendence proti tomuto vyhasínání, v Řecku, ve Francii - lidé hlasují a celý svět se tomu směje. Pro občana je to ponižující. Historik ovšem ví, že život pokračuje i po demokracii.    


Žádné komentáře: