středa 7. srpna 2019

david engels

David Engels: situace je vážná

Historik David Engels, profesor na l´Université libre v Bruselu v hovoru s Le Figaro. Co osobního pro nás plyne z úpadku všeho evropského, z vypařování evropské kultury a podstaty, z pádu, o kterém nechceme nic vědět?  Profesor je zamilován do evropské historie a civilizace, je autorem řady knih o evropské minulosti, ale i o mizérii, kterou nastolila Evropská unie. Que faire? Co dělat? Jak žít v období úpadku, je též název jedné jeho knihy.
Kniha „Co dělat“ je spíš osobní výpovědí než politickým esejem? Intimnější reflexí.
     Situace je vážná: nejde jen o politické, ekonomické nebo sociální modely, které směřují k své autodestrukci, ale o vše, co se tisíce let nazývalo západem. Evoluce, kterou žijeme, je vším možným, kromě běžné marginální poznámky, která ani neví, co chce říct. Nesmírný úpadek Evropy jako civilizace, je obrovskou historickou tragedií, která se nás dotýká - celého kolektivu, ale i nás všech osobně. Nesmírně trpím nesporným koncem západní civilizace, kterou bytostně miluji. Vím, že v tom nejsem samotný, mnozí současníci si ještě neuvědomují závažnost fakt této evoluce, nebo nemají odvahu vyvodit důsledky. Pro ně jsem napsal tuto knihu, abych se podělil o osobní reflexe, jak my, zamilovaní do západní civilizace, její historie a tradic, můžeme zůstat věrní našim přesvědčením v po-evropském světě, a co odkázat potomkům.
V předchozích knihách jste se zabýval i úpadkem řecko-římského světa, kde jsou paralely?
     Mnozí historici, jako Spengler a Toynbee, dokazovali, že úpadek západní civilizace není žádná náhoda, je vepsán do logiky Historie samotné, která znala vzestup a pád mnoha i jiných civilizací. Ve své knize Le Declin, která právě vyšla, se pokouším najít paralely mezi současnou krizí Evropy a posledním obdobím římské republiky. Římská republika procházela bezprecedentní politickou, ekonomickou, demografickou, etnickou a sociální krizí, byla rozvrácena endemickými nepokoji, které vedly k občanským válkám před tím, než se ustavil autoritativní stát, který určitě krizi stabilizoval, ale vedlo to k drastickému omezení politické svobody a ke kulturní stagnaci. Jsem přesvědčen, že v příštím dvacetiletí nás tato evoluce očekává, nemohu než své čtenáře na něco takového připravit.
Akcentujete jistý fakt z kterého málo lidí přímo vyvodí úpadek společnosti, nemůže mít též performativní efekt?
    Jako u lékaře, preferujete péči lékaře, který vaší rakovinu bude vydávat ze rýmu, ze strachu, aby vás psychosomaticky nenarušil? Věřím, že poctivost k sobě samotné, musí být nejvyšší ctností civilizace, která respektuje sebe samu. Záměrně mlčet ke kulturním procesům, které se dnes odehrávají - masová imigrace, stárnutí společnosti, islamizace, umělá inteligence, likvidace národního státu, likvidace školního a univerzitního systému, obrovské zaostávání Evropy za Čínou, transformace demokracie v technokratickou diktaturu - to vše odhaluje závažnost zrady, s trvalými důsledky. V momentu, kdy pravda, tj. podstata dnešních ireversibilních procesů se vyjeví - ten den zmizí poslední zbytky důvěry v politický systém, stejně jako sociální solidarita mezi různými sociálními a kulturními skupinami naší společnosti. Je to tvrdá a upřímná analýza naší současné společnosti, stále se zužující operační možnosti, které by umožnily stabilizovat to, co zbylo z naší civilizace, jak to velmi trefně poznamenal Michel Houellebecq, když psal o mé knize.
Civilizační úpadek se vás dotýká víc než klimatické urgence..
      Zcela naopak: jsem skeptický ke klimatickým urgencím a ještě víc pochybuji o vlivu lidské činnosti, který tyto teorie zdůrazňují. Nezřízená exploatace přírodních zdrojů a likvidace diverzity a krásy přírody, je integrální součástí našeho civilizačního úpadku, bylo to tak i na konci římské republiky. Jsem přesvědčen, že je podstatné nejít k symptomům, ale k opravdovým příčinám: nemůže jít přece o snížení CO2 a jiných problematických látek, ale atakovat konzumní, egoistický modernistický svět, pak můžeme doufat, že se najde nová rovnováha v přírodě - navíc víme, že hlavní nebezpečí pro environment nepřichází z Evropy, ale především z Asie. Udivuje mě v těchto souvislostech pokrytectví mnohých ekologů, vymizení nějakého druhu žab je pro ně významnější než evropská civilizace. Svoji knihou jsem chtěl též obrátit pozornost veřejného mínění k bohatství naší kultury a k riziku jejího rozplynutí a zmizení.
Brexit je prvním konkrétním signálem rozpadu EU?
    Pochyboval jsem, že k němu dojde, pravda, nominace Borise Johnsona může změnit situaci. Nesmíme zaměňovat Evropu za Evropskou unii. Staletí byl západ politicky a kulturně víc sjednocen než nyní. Rozpad Evropské unie nebude znamenat rozpad Evropy. Rozpad přichází spíš zevnitř než zvnějšku. Destrukce tradiční rodiny, kulturní relativismus, historický masochismus, politickokorektní myšlení, tendence k cenzuře, destrukce homogenních etnických celků, solidarita se skupinami, jimž jde jen o vlastní profit, sociální polarizace, cynismus, který nahrazuje pojem absolutní pravdy vyjednaným kompromisem - to jsou důvody rozpadu Evropy. Transformace Evropské unie do role klíčového advokáta výše uvedených jevů, má za důsledek Brexit a populistická hnutí, která cílí na zachování vlastní národní identity.
Říkáte, že nechcete vyvolat katastrofismus, ale výše uvedené není moc optimistické..
     Jsem historik, a jako takový musím konstatovat, že existují analogické cykly inherentní všem civilizacím. Může se západ vymykat tisíciletým pravidlům? A pak domnívám se, že jsem citlivým pozorovatelem epochy. Stačí, když se projedete po předměstích Paříže, Londýna nebo Bruselu, cestujete čím dál víc vyprázdněným venkovem, vidíte vlastníma očima mizernou úroveň škol a univerzit, diskutujete s národními politickými činiteli, kteří jsou čím dál víc vzdálenější od reality, cítíte narůstající odpor Evropanů k jejich politickému systému - pochopíte, že západ prochází procesem radikální transformace, a ne k lepšímu. Vypuknutí velké krize, která nás očekává, může být pozdrženo, několik měsíců nebo pár let. V okamžiku, kdy se vyprázdní kasy, sociální systém se propadne, žluté vesty jsou pouhým preludiem k něčemu podstatně násilnějšímu. Evropa, která se objeví, bude velmi vzdálená té, kterou dnes známe. Pokud bychom ještě chtěli něco zachránit, právě teď je nejvyšší čas.
Vaši knihu (Le declin) lze chápat jako individuální návod k přežití, skutečně neexistuje kolektivní přístup, který by kontroval zkázu a civilizační kolaps, který je podle vás nevyhnutelný?
       Tento malý průvodce nemá nahradit kolektivní politickou aktivitu, naopak, „vita activa“ a „vita contemplativa“ se musí doplňovat, aby se mohla formovat společnost vpravdě stabilní. Musíme si však uvědomit, že s Evropou je to tak špatné, že i v nejlepším případě dojde ke změně oproti Evropě, kterou jsme znali. Jestli opravdu chceme zachovat naší identitu, je nejvyšší čas, abychom se přestali spoléhat a očekávat něco od politického světa, který je indiferentní k evropské kultuře - bude těžké se ho jednoho dne zbavit -  musíme začít bránit a posilovat naší identitu na každodenní bázi. Pokud nezačneme co nejrychleji posilovat naší vlastní identitu, brzo nebudeme mít právo na naši společnost. Čas, kdy jsme se mohli spoléhat na stabilitu našeho kulturního a politického systému vypršel, chceme-li zachránit naše dědictví, musíme vést dvojí boj: přeměnit každého člověka, každou rodinu, každou skupinu přátel, na malou pevnost hodnot naší identity; na druhé straně musíme vyvinout novou politickou ideologii, která obnoví kulturní konzervativismus a boj pro evropské hodnoty. Je to konečně obsahem mé knihy  Renovatio Europae, která nedávno vyšla v Německu, a která se brzo objeví ve francouzské, polské, italské a španělské verzi.

Žádné komentáře: