dansko imigrant

V Dánsku imigrační téměř finis

       Neuvěřitelné a neuvěřitelně pozitivní. Hamletova země se vrací k normálním přirozeným pravidlům fungování společnosti, nejspíš se jedná o první vlaštovku v evropskounijních poměrech. Svobodné noviny FreieWelt píší, že ani Orbán nemá tuto odvahu, a to v Dánsku vládne sociálnědemokratická menšinová vláda. Princip normality od biblických patriarchů spočíval v tom, že pokud někam přijedete, tak za své a v moderní době nejlépe s pojištěním. Ideologové Evropské unie spolu s papežem a s mocenským krytím v klanu Merkelové zvrátili přirozené odvěké normy a nastolili něco zcela perverzního, cizincům, i když nás třeba nenávidí, jsme povinni poskytnout veškerý sociální komfort. Ukazuje se, že odbourání této perverzity je největší zbraní proti imigračním vlnám. Není to něco až tak zcela mimořádného, až na zanedbatelné výjimky, málo kdo bude cestovat do Namibie bez peněz s tím, že přespí na periferii Windhoeku ve spacáku.

     Za první čtvrtletí roku do Dánska přijelo 1520 imigrantů a  2250 jich vyjelo. Je to pravděpodobně nejpozitivnější imigrační saldo ze všech zemí EU. Dánský ministr integrace Mattias Tesfaye jásá nadšením „úžasná čísla“, ministr není jenom sociální demokrat, ale navíc má i imigrační kořeny. Šéfkou dánské vlády je sociální demokratka Mette Frederiksen, dánští sociální demokraté vládnou zodpovědně, jsou si vědomi, že za mandát vládnutí vděčí dánskému lidu, ne evropskounijnímu komisariátu. Od roku 2017 schválil parlament 90 zákonných opatření, které regulují imigraci, evropskounijní kritici považují za nejrestriktivnější opatření nahrazení peněz imigrantům poukázkami na nezbytné zboží, zajímavé, že právě toto vadí víc než jakékoliv jiné restriktivní opatření. Jednoduše povinná  solidarita v pojetí evropskounijních ideologů a papežská křesťanská otevřená náruč je totéž co „naval keš“.  Sociální demokraté v 2019 vystřídali předchozí pravicovou vládu, ale imigrační zákony ponechali v platnosti. Na rozdíl od Německa, kde též platí řada zákonných omezení, které však Merkelová a její klan nerespektují a protizákonně překračují, dánská vláda zákony respektuje a aplikuje.
       Kde je vůbec zakotveno v české ústavě právo imigranta na sociální standard a časově nelimitovaný pobyt v zemi na státní náklady, je to tak podstatné právo, že něco takového musí být zakotveno v ústavě, imigrant totiž vstupuje v důsledku politického rozhodnutí bez jakékoliv své zásluhy do ústavního prostoru státu s téměř stoprocentní perspektivou českého občanství. 
        Dánský ministr integrace říká, že vláda vychází z principu, že přítomnost imigrantů na dánském území je přechodná, ale pokud je to možné, je přece přirozené, aby se vrátili do svých domovů. Nic nového pod sluncem, vždycky to platilo, ale v evropskounijních perverzních imperativech se to jeví jako něco geniálně objevného. Dánský ministr integrace sám o sobě na evropskounijní poměry člověk úžasných náhledů: „Těší mě, když poskytneme pomoc tomu, kdo ji potřebuje, ale ještě víc mě těší, když ho můžeme vrátit do jeho domoviny“.  V Česku ministr vnitra substituuje roli integračního ministra, měl by se vyjádřit sdílí-li názor svého dánského kolegy, pokud tomu tak nebude, měl by přijít o funkci.