úterý 24. ledna 2017

michel onfray

Dekadence...

Michel Onfray, francouzský filozof a asi je prvním ve francouzském intelektuálním nebi. Autor desítek knih, které se vydávají (a čtou) ve větších nákladech než detektivky. Jeho knihy nepřináší dobré zprávy. Už názvy jsou výmluvné: „Dekadence“, „Život a smrt judeo-křesťanství“ atd. Kasandra francouzských esejistů, píše o krizi světa a zániku evropské civilizace. Hlásí se k levici. Politická levice – socani – ho nemají v oblibě.
   Onfrayovy analýzy vedou ke stejným závěrům, jaké najdeme v programu francouzské Národní fronty Marine le Penové. Nenajdeme minimální rozdíl, přesto velký filozof nenajde dost odvahy, aby MLP podpořil a přihlásil se k jejímu programu. Nehodlá se stát Sokratem. Onfray v hovoru s časopisem Marianne.
Dlouhodobě předkládáte ideje o nevyhnutelné dekadenci, která postihla judeo-křesťanskou civilizaci. Nedemobilizuje váš diskurs veřejné mínění? Nemá negativní dopad  na veřejnou politickou diskuzi?
     Nikdy jsem nepodmiňoval své knihy efektem, který mohou vyvolat. Vím, že ideje a fráze jsou doprovázeny veřejným bzučením, ale bzučení blokuje myšlení. Publikují se negativní články o mých knihách – jsem na to zvyklý, říkám si, tím lépe mají-li za to že se mýlím, možná není vše ztraceno. V Nietzscheho duchu provádím medicínskou praxi, vydávám se za diagnostika. Když diagnostik oznámí rakovinu, není za ni zodpovědný. Konstatuji dekadenci. Ideu, že všechny civilizace jsou smrtelné – to je přece známé všem již na střední škole. A ta naše není smrtelná?
Může se vám vyčítat jistý defetismus. Na konci jedné knihy říkáte: „Padnout s elegancí“.
   Elegance je boj!
Fascinuje vás postava bojovníka teroristy: „Mají zaujetí“, „Velké zdraví“, „Tykají si s věčností“, „Mají budoucnost“ atd. Paralelně k tomu říkáte: „Lidé západu jsou materialističtí, hedonističtí, nebudou umírat pro iPhone“?
   Trvám na těch idejích, nejsme ochotni umírat pro hodnoty, které vydáváme za své a které nejsou nic jiného než konzumismus. Naši protivníci a nepřátelé mají jiné hodnoty, tykají si s věčností v níž nevěřím, stejně jak v božské a posvátné. Ale obdivuji to. V civilizační dynamice neplatí nic jiného než síly, které si oponují a naše síly bohužel jsou poloviční ve srovnání s těmi, kteří útočí.
    Máme svíčky, plyšáčky, slogany „Jsem také Charlie“, básničky a písničky. Oni mají kalašniky a nože. Vůbec je neobdivuji, mýlí se, ale druhá strana se mýlí taky.       

Žádné komentáře: