pondělí 20. února 2017

houllebeckq zemmour finkelkraut


Jeden z velkých..

Velký francouzský spisovatel Michel Houllebeckq, irituje a dohání francouzské kulturní nýmandy k šílenství blížící se vzteklině. Oni téměř netvoří, vlastně ano – udělují si ceny a přepisují, co už bylo napsané. Ceny na počkání a zadarmo soudruhům z klanu a třeba nulitnímu Obamovi.
    Youtube argentinského ministerstva kultury rozšířil záznam z tiskové konference velkého francouzského spisovatele, autora „Poddání se" Michela Houllbeckqa. Stále žije, ekolo-socialisticko-levicový klan nenašel ještě odvahu k jeho likvidaci.  
   Desítky let žijeme ve Francii pod knutou fenoménu politické korektnosti, jejíž hlavní troubou jsou noviny le Monde, preferoval bych pro tato média název "nově pokroková"
  Bezprostředně po druhé světové válce a pak ještě asi dvacet let se těšili proletáři a chudí přízni elitních médií. Byli považováni ze respektovatelné a jejich životní styl měl jistou zajímavost. Bylo to v důsledku silné komunistické strany. Solženicinův Archipel Gulag uštědřil komunistické dominanci
fatální úder. Změnil historii. S deklinací politického vlivu komunistů, deklinoval i zájem o chudé a proletáře.   
    Objevil se nový fenomén – revolta elit proti lidu. Tato idea se pomalu šířila, ale velmi explicitně – veřejné hlasování není lékem společenských problémů a může prý vést k velkým aberacím. Velmi významné v tomto ohledu bylo veřejné hlasování o lisabonské ústavě v r. 2005 – masívní lidové odmítnutí předloženého návrhu, přesto jej parlament proti vůli lidu schválil. Frontální zrada demokratických principů, kterou Francie ještě nezažila. Jazyk a rétorika elit se staly čím dál tím víc arogantnější.
   Mezi elitami a lidem ve Francii slovo nepochopení je slabé. Jednoduše se jedná o nenávist. Vycházím ze znalosti poměrů v různých novinách a časopisech, obzvlášť v le Mondu. Útoky ve veřejných debatách se vyrovnají honu na čarodějnice. Příchodem Hollanda k moci se vše ještě zhoršilo. Někteří intelektuálové jako Alain Finkelkraut a Michel Onfray dezertovali tábor elit a přidali se k lidu. Okamžitě se stali kořistí pro média, údajně se přidali k populistům, kde se již nachází Eric Zemmour a pravděpodobně i já.     
   Nabízí se otázka – francouzští intelektuálové hromadně přešli k pravici a stali se reakčními? Podle mého soudu pouze opustili tábor levice. Nalezli něco, na což kdysi zapomněli a to je svoboda myšlení.
   Druhá světová válka hluboce zdiskreditovala pravicové intelektuály. Po pravdě, nebylo to spravedlivé – část pravicových intelektuálů se podílela na hnutí odporu a nekolaborovala. Po r. 1945 intelektuálové padli do levicové pasti.
   Intelektuálové mé generace jsou ignoranty vědeckých fakt a nabízí málo podstatného, ale odmítají zastírat obsahovou prázdnotu. Nesnaží se produkovat nové myšlení a rezignovali na filozofické ambice. Intelektuálové současnosti se stali pozorovateli a angažovanými komentátory společenských jevů.
    Kniha malého rozsahu od Daniela Lindenberga publikovaná 2002 zreálnila veřejnou debatu. „Výzva k pořádku – analýza nové reakce“. V r. 2016 byla tato kniha reeditována s autorským doslovem. V r. 2002 sklidila kniha negativní odezvu, vyčítali jí, že míchá vše dohromady a jako nové reakcionáře známkuje lidi, kteří mají k reakci daleko.
    Lindenbergova koncepce pokroku je úplně nová: subjektivně výhodná inovace znamená totéž co inovativní podstata individua, splývá s jeho vlastním inovativním charakterem. Podle autora žijeme v době, která je nadřazená předchozím epochám a všechny současné inovace činí přítomnost ještě lepší. Autor označil některé intelektuály za reakcionáře a domníval se, že se budou bránit. Byl jsem mezi nimi. Ale došlo k něčemu úplně opačnému. Alain Finkelkraut chtěl patřit do této skupiny. Telefonoval mi a řekl „vy jste dream tým, chci patřit mezi vás, obdivuji se vašemu psaní“.  Být označen za reakcionáře přestalo vzbuzovat hrůzu a obavy.
   Zastrašování levice a terorizování ducha bylo pohřbeno. Lindenbergův denunciační seznam reakcionářů byl excelentní. Nešlo o intelektuály v pravém slova smyslu. Byl tam Maurice Dantec, Philippe Muray a já. Murayovy a Dantecovy ideje by měly být opět oprášeny, zasluhují si větší pozornost než ideje oficiálních intelektuálů a mé ideje (i když nejsem skromný).
   Co jsem prorokoval ve svým knihách – jde o syntézu. Záležitost transhumanismu – pomalu se to začalo objevovat a akcelerovalo to. V knize „Poddání se“ jsem předvídal, že moc na západě převezme islám a že západ abdikuje na své hodnoty, které mu vlastně nekonvenují. Znaky pro to všechno jsou dnes velmi přesvědčivé. Např. francouzské i jiné univerzity akceptovaly financování arabskými monarchiemi. Zdá se mi, že ve francouzské mentalitě je jistý silný gen ke kolaboraci.  


1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

"Podvolení" - o Francouzích netřeba mít iluze...