puc rusko

Výročí jednoho pokusu o puč

Na infoserveru Politconsevatism se ředitel centra euroazijských výzkumů Ruské akademie věd profesor Sergej Birjukov zamýšlí nad přelomovým obdobím kolem roku 1991, kdy pokus o puč v Rusku zmařil rázným vystoupením Boris Jelcin. Podle profesora politické změny byly absolutně nutné, ale tehdejší politické změny byly neseny iluzemi o úžasném Západu,  populisticky vynucená politická změna se chápala jako apriori dobrá. Profesorovy úvahy lze téměř automaticky extrapolovat na východoevropské země, z kterých se navíc staly banánové republiky západních center bez politické suverenity a ekonomicky totálně závislé, a až na maďarskou výjimkou vedené nekompetentními. Podle profesora mýty o demokracii a pověry o moderním Západu byly vepsány do osnovy tehdejších politických změn, v Rusku to způsobilo tragickou bídu a národní devastaci devadesátých let. V Čechách má z dlouhodobějšího pohledu devastace ještě hlubší morální a kulturní rozměr, k ruským mýtům přistupuje nehorázná sebelež o revoluci, přitom nejvěrohodnotnější verzí popisu událostí je populistická akce řízená bezpečnostními složkami, kde světlonosiče, jak se dá dedukovat z posledních výroků Věry Kunderové, vybral Tigrid.  

         Doba kolem srpnového puče 1991 byla v první řadě svázána s řadou politických mýtů, kterými se vyznačovalo období pozdní perestrojky do roku 1990. Proces cyklických mytologických konstrukcí je v politice celkem přirozeným jevem, silně se projevuje obzvlášť v krizových dobách. Srpen 1991 se chápal jako událost, na níž stojí ruská demokracie, kterou se nepodařilo politicky a institucionálně dostatečně upevnit a jejíž politický význam byl v posledních desetiletích zpočátku přeceňován a soustavně devalvován.
Populistický mýtus -  po letech politického odcizení stačí z lidu vybrat politika (lídra) a státní politika se od kořenů změní. Transformace vyvolané populistickým efektem se ukázaly natolik rozsáhlé a zásadní, že trvalo tři desetiletí, než se začaly chápat jejich následky.
Antietatický mýtus - stačí odstranit z cesty pokroku vadný společenský stav a sociální seberegulace umožní vybudovat efektivní ekonomický a sociální systém, který vyřeší všechny problémy. Pokus o "minimální" stát měl v Rusku katastrofické důsledky, které trvaly desetiletí.
Neopopulistický mýtus - svržení stranické nomenklatury a starých elit znamená triumf demokracie. Vývoj událostí po roku 1991 ukázal, že proces transformace elit probíhá podle jiných zákonů, než jak to chápali všichni, kteří na počátku 90. let věřili demokratickému triumfu.
Sociálně-darwinistický mýtus - po opuštění společenských a ekonomických regulací, přirozená konkurence povýší životaschopnost a konkurenceschopnost společnosti. Konkurenceschopnost se ukázala velmi selektivní a celková kvalita společenských a ekonomických vztahů se snížila.  
Mýtus o zbytečnosti společného počátku - odmítnutí myšlenky "společného"  dobra, údajně fundovaného v rozporu se zdravým rozumem, povede k přirozenému vyššímu společenskému blahobytu.  V důsledku toho absence konceptu "společného dobra" ztížila (nebo zablokovala) proces vytváření dlouhodobé strategie rozvoje v zájmech většinové společnosti.
Mýtus o možnostech politiky (a žádoucí depolitizaci) - v letech 1980-90 země kypěla politickou aktivitou, po roce 1991 byla z ekonomických důvodů odvedena velká část populace od politiky. Ukázalo se, že ani silně zpolitizovaný, ani depolitizovaný stav společnosti, nevedou k nalezení optimálních politických řešení a strategií.
Mýtus o nevyhnutelnosti a samozřejmosti (i když nepopulárních) rozhodnutí (není jiná možnost) - zdánlivě jednoduchá a samozřejmá rozhodnutí nakonec vedla k dlouhodobým a rozsáhlým vývojovým blokádám, které společnost neočekávala.
          Co může nahradit popsané mytologické konstrukce? Reflexe nebo nové (diametrálně odlišné) mytologické konstrukce, které doba vyžaduje. Na jedné straně jsou v situaci veřejné mobilizace propagandistické konstrukce považovány za nezbytné. Na druhé straně složitá a hluboká povaha moderních výzev vyžaduje přechod k reflexívní politice, na jejímž základě mohou a musí být přijímána klíčová politická řešení a vypracovány dlouhodobé politické strategie. Nejbližší budoucnost ukáže zdali jsou ruská společnost a její politická třída na to připraveny.