Renaud Camus: Izrael je modelem pro ostatní a ještě víc...
Renaud Camus, velký francouzský spisovatel, filozof francouzské identity,
vpravdě velký evropský patriot a prezidentsý kandidát a jak jinak než
nenáviděný mainstreamem a jeho pochopy. V hovoru s Philippem Karsentym
na serveru Dreuz.
Blízkovýchodní války vyvolaly exodus, je žádoucí to zastavit?
Určitě. Je nekonečně krát lepší když lidé zůstanou ve své zemi. Mám na mysli hlavně křesťany Blízkého východu, kteří od počátku tisíciletí prchají ve statisících, jak to kdysi museli udělat židé. Mám v prezidentském programu, který se může jevit excentrický, nereálný - ale je to žádoucí a nutné - křesťanský stát na Blízkém východě, tedy v části Libanonu a Sýrie, něco jako druhý Izrael. Takový stát by byl i přínosem sekulární Francii, měla by o tom přesvědčit Evropskou unii. Musíme si uvědomit, že křesťané, samozřejmě méně než židé, mají na Blízkém východě svůj domov, již dva tisíce let. Je to kolébka jejich náboženství.
Muslimové hlasitě protestují když západ intervenuje v této oblasti, aby tam nastolil pořádek a demokracii. Prý je to země islámu: zapomněli, že tato země je křesťanská a ještě dřív židovská, dávno před islámským dobýváním. Koloniální arabskoislámské území je jediné na světě, které nebylo dekolonizováno.
Islámská arogance není nikdy evidentnější než když si nárokují muslimské právo na mešitu Al-Aksa, údajně je to třetí nejposvátnější místo islámu. Až do roku 1967 se nikdy nehovořilo o Jeruzalémě jako islámském svatém místě, když bylo město pod jordánskou kontrolou, nikdy o něj žádný arabský představitel ani nezavadil. Když dobyli Židé své věčné hlavní město, najednou se stal retrospektivní zázrak v islámu a město se stalo jejich svatým místem. Chrámová hora je evidentně nejposvátnější místo Židů a jako místo Kristova utrpení, též nejposvátnější místo křesťanství. Náboženství, které přišlo o staletí později si reklamuje třetí nejposvátnější místo v Jeruzalémě na úkor těch dvou, pro něž je to opravdu klíčové místo. Co je to třetí nejposvátnější místo, není to směšné?
Není to pouze z toho důvodu, aby zastrašili Židy a křesťany když se stále vnucují tam, kam nepatří?
Co máme říkat na nesčíslné chrámy a baziliky z kterých udělali mešity, muzea, hamamy nebo bůhví co, počínajíc svatou Sofií v Konstantinopoli, nejkrásnější a posvátnou křesťanskou stavbu? Ano Turecko v Evropě, ale ať všechno nejdřív restituují Evropě.
Na Blízkém východě pouze jedna země nepřipustí velké populační nahrazování, Izrael. Domníváte se, že Izrael může sloužit modelem evropským společnostem?
Určitě, tisíckrát. Izrael je modelem z nesčíslně důvodů. Za prvé Židé patří k té zemi odjakživa a ona jim. Tento vztah je matricí pro jiné. Žádná jiná země nepatří tak svému národu, žádný jiný národ nepatří tak silně své zemi jako Izrael Židům a Židé Izraeli, Jeruzalém judaismu a Židům.
Je to jeden z důvodů proč je Izrael modelem západním společnostem. Je příkladem toho, jak by měly vypadat: země povstala po holokaustu z popela, vstala z hrobu, jako vzkříšený Lazar, jako hebrejština, mrtvá a znovuzrozená.
Domníváte se, že Izrael si udrží svou pozici?
Ano. Nemám strach o Izrael. Izraelská mládež dostává vzdělání, které je úplně opačné od evropského již padesát let. Izraelité se od dětství učí klást odpor, nesklonit se, zůstat sebou, nevydat milimetr svého území a své důstojnosti. Jejich nepřátelé je nenávidí, ale respektují, protože čelí svému osudu jako lidé. Evropané jsou vzděláváni v něčem úplně jiném, jsou přesvědčováni, že nemají žádná práva, že vždy konali špatně, že jejich hlavní povinností je přijímat imigranty, nechat se jimi zaplavit a usurpovat vlastní zemi.
Paradoxně, jejich postoj i když zdánlivě opačný má stejný historický kořen jako nacistické vyhlazovací tábory a velmi legitimní „nikdy více“. S tím rozdílem že „nikdy více“ má diametrálně odlišnou interpretaci v Izraeli a v Evropě. Má to smysl: oběť a kat. Židé a Izraelité neměli jinou možnost v retrospektivitě těch událostí, v tohu-bohu jak se praví v Bibli. V Shoah byli obětí.
Izrael: Nikdy už nebudeme obětí a tím méně pasívní obětí; nikdy nepřistoupíme na cizí diktát proti naši vůli, jsme připraveni k největším obětem a čelit všem zkouškám při obraně našeho území, naší identity a našeho života.
Státy, které se účastnily druhé světové války mají též svá „už nikdy víc“, ale kompletně odlišné. Jejich role přímá či nepřímá, vědomá či nevědomá, byla na straně kata, na straně viníků. Poněkud ambivalentní role a zdá se, že v některých případech vynucená, ale s velkým podílem hysterie.
Vina byla nerovnoměrně rozprostřena. Např. v případě Anglie, můžeme jim vyčítat, že nebombardovali železnice směřující do Osvětimi? Pak by totiž museli doznat, že dobře věděli co se tam odehrává. A vina Francouzů se nedá popřít. Nelze to však srovnávat s vinou Němců. Stejným způsobem jako se dá hovořit o „konkurenci“ v případě obětí - menší či větší utrpení - dá hovořit o konkurenci na straně viníků. Kdo byl víc vinen? Lépe vinen? Jako spisovatelé, herci, umělci, kteří se tehdy předháněli kdo je blíž nacismu, kdo má tatínka nacistickým funkcionářem nebo kápem v koncentráku. Nyní v inverzním snobismu si evropské státy i obyvatelé, podvědomě dostiženi hanbou za své zločiny, odkrývají stále nové schemata jak oživovat nenávist k sobě.
Neříkám, že nenávist k sobě nemá oprávnění. Pouze konstatuji, že jde nepochybně o neurózu obzvlášť u národů, jako u Angličanů, kteří mají nejméně co dokazovat. Řekl bych, že jde o smrtonosnou noční můru, které se nikdy nezbavili, je to jako droga. V této ideologické bagáži se skrývá zločin, odsouzení, nezapomenutelná hrůza, ale naštěstí i nezbytné elementy k národnímu přežití: za prvé fyzis samotná a pojmy národ, lid, identita, tradice, předávání hodnot.
Odpusťte často používám tu metaforu, dřív pochopíte co mám na mysli: Evropa je pacient, který měl hroznou rakovinu - německý nacismus - neprofesionální chirurgové pacienta nekonečně krát operují, aby vyoperovali zlo, stále operace opakují až nejsou legitimní jako např. antirasismus, který se stal chirurgickým inventářem. Evropští rádoby experti odoperují eventuální metastáze a zmizelo srdce, vnitřní orgány a veškeré vitální funkce.
To je dnešní Evropa. Čím dál tím víc skomírající, neschopná uchopit svůj osud, zmítající se mezi sebevraždou a smrtí, kterou jí přináší imigrační invaze.
Určitě. Je nekonečně krát lepší když lidé zůstanou ve své zemi. Mám na mysli hlavně křesťany Blízkého východu, kteří od počátku tisíciletí prchají ve statisících, jak to kdysi museli udělat židé. Mám v prezidentském programu, který se může jevit excentrický, nereálný - ale je to žádoucí a nutné - křesťanský stát na Blízkém východě, tedy v části Libanonu a Sýrie, něco jako druhý Izrael. Takový stát by byl i přínosem sekulární Francii, měla by o tom přesvědčit Evropskou unii. Musíme si uvědomit, že křesťané, samozřejmě méně než židé, mají na Blízkém východě svůj domov, již dva tisíce let. Je to kolébka jejich náboženství.
Muslimové hlasitě protestují když západ intervenuje v této oblasti, aby tam nastolil pořádek a demokracii. Prý je to země islámu: zapomněli, že tato země je křesťanská a ještě dřív židovská, dávno před islámským dobýváním. Koloniální arabskoislámské území je jediné na světě, které nebylo dekolonizováno.
Islámská arogance není nikdy evidentnější než když si nárokují muslimské právo na mešitu Al-Aksa, údajně je to třetí nejposvátnější místo islámu. Až do roku 1967 se nikdy nehovořilo o Jeruzalémě jako islámském svatém místě, když bylo město pod jordánskou kontrolou, nikdy o něj žádný arabský představitel ani nezavadil. Když dobyli Židé své věčné hlavní město, najednou se stal retrospektivní zázrak v islámu a město se stalo jejich svatým místem. Chrámová hora je evidentně nejposvátnější místo Židů a jako místo Kristova utrpení, též nejposvátnější místo křesťanství. Náboženství, které přišlo o staletí později si reklamuje třetí nejposvátnější místo v Jeruzalémě na úkor těch dvou, pro něž je to opravdu klíčové místo. Co je to třetí nejposvátnější místo, není to směšné?
Není to pouze z toho důvodu, aby zastrašili Židy a křesťany když se stále vnucují tam, kam nepatří?
Co máme říkat na nesčíslné chrámy a baziliky z kterých udělali mešity, muzea, hamamy nebo bůhví co, počínajíc svatou Sofií v Konstantinopoli, nejkrásnější a posvátnou křesťanskou stavbu? Ano Turecko v Evropě, ale ať všechno nejdřív restituují Evropě.
Na Blízkém východě pouze jedna země nepřipustí velké populační nahrazování, Izrael. Domníváte se, že Izrael může sloužit modelem evropským společnostem?
Určitě, tisíckrát. Izrael je modelem z nesčíslně důvodů. Za prvé Židé patří k té zemi odjakživa a ona jim. Tento vztah je matricí pro jiné. Žádná jiná země nepatří tak svému národu, žádný jiný národ nepatří tak silně své zemi jako Izrael Židům a Židé Izraeli, Jeruzalém judaismu a Židům.
Je to jeden z důvodů proč je Izrael modelem západním společnostem. Je příkladem toho, jak by měly vypadat: země povstala po holokaustu z popela, vstala z hrobu, jako vzkříšený Lazar, jako hebrejština, mrtvá a znovuzrozená.
Domníváte se, že Izrael si udrží svou pozici?
Ano. Nemám strach o Izrael. Izraelská mládež dostává vzdělání, které je úplně opačné od evropského již padesát let. Izraelité se od dětství učí klást odpor, nesklonit se, zůstat sebou, nevydat milimetr svého území a své důstojnosti. Jejich nepřátelé je nenávidí, ale respektují, protože čelí svému osudu jako lidé. Evropané jsou vzděláváni v něčem úplně jiném, jsou přesvědčováni, že nemají žádná práva, že vždy konali špatně, že jejich hlavní povinností je přijímat imigranty, nechat se jimi zaplavit a usurpovat vlastní zemi.
Paradoxně, jejich postoj i když zdánlivě opačný má stejný historický kořen jako nacistické vyhlazovací tábory a velmi legitimní „nikdy více“. S tím rozdílem že „nikdy více“ má diametrálně odlišnou interpretaci v Izraeli a v Evropě. Má to smysl: oběť a kat. Židé a Izraelité neměli jinou možnost v retrospektivitě těch událostí, v tohu-bohu jak se praví v Bibli. V Shoah byli obětí.
Izrael: Nikdy už nebudeme obětí a tím méně pasívní obětí; nikdy nepřistoupíme na cizí diktát proti naši vůli, jsme připraveni k největším obětem a čelit všem zkouškám při obraně našeho území, naší identity a našeho života.
Státy, které se účastnily druhé světové války mají též svá „už nikdy víc“, ale kompletně odlišné. Jejich role přímá či nepřímá, vědomá či nevědomá, byla na straně kata, na straně viníků. Poněkud ambivalentní role a zdá se, že v některých případech vynucená, ale s velkým podílem hysterie.
Vina byla nerovnoměrně rozprostřena. Např. v případě Anglie, můžeme jim vyčítat, že nebombardovali železnice směřující do Osvětimi? Pak by totiž museli doznat, že dobře věděli co se tam odehrává. A vina Francouzů se nedá popřít. Nelze to však srovnávat s vinou Němců. Stejným způsobem jako se dá hovořit o „konkurenci“ v případě obětí - menší či větší utrpení - dá hovořit o konkurenci na straně viníků. Kdo byl víc vinen? Lépe vinen? Jako spisovatelé, herci, umělci, kteří se tehdy předháněli kdo je blíž nacismu, kdo má tatínka nacistickým funkcionářem nebo kápem v koncentráku. Nyní v inverzním snobismu si evropské státy i obyvatelé, podvědomě dostiženi hanbou za své zločiny, odkrývají stále nové schemata jak oživovat nenávist k sobě.
Neříkám, že nenávist k sobě nemá oprávnění. Pouze konstatuji, že jde nepochybně o neurózu obzvlášť u národů, jako u Angličanů, kteří mají nejméně co dokazovat. Řekl bych, že jde o smrtonosnou noční můru, které se nikdy nezbavili, je to jako droga. V této ideologické bagáži se skrývá zločin, odsouzení, nezapomenutelná hrůza, ale naštěstí i nezbytné elementy k národnímu přežití: za prvé fyzis samotná a pojmy národ, lid, identita, tradice, předávání hodnot.
Odpusťte často používám tu metaforu, dřív pochopíte co mám na mysli: Evropa je pacient, který měl hroznou rakovinu - německý nacismus - neprofesionální chirurgové pacienta nekonečně krát operují, aby vyoperovali zlo, stále operace opakují až nejsou legitimní jako např. antirasismus, který se stal chirurgickým inventářem. Evropští rádoby experti odoperují eventuální metastáze a zmizelo srdce, vnitřní orgány a veškeré vitální funkce.
To je dnešní Evropa. Čím dál tím víc skomírající, neschopná uchopit svůj osud, zmítající se mezi sebevraždou a smrtí, kterou jí přináší imigrační invaze.
Žádné komentáře:
Okomentovat