jung svoboda

C.G.Jung

(Ma vie, kapitola 8.) Velký myslitel v knize bilancoval a shrnul své učení. S jakou obdivuhodnou přesností předvídal před šedesáti lety celou hrůzu, perverzi a ubohost dnešní Evropské unie.
    Naše duše a těla jsou složeny z elementů, které existovaly už v prostoru předků. Tím novým v individuální duši je rekompozice dávných složek. Charakter těla i duše je na výsost historický, nevyvěrá z prázdnoty, otisky předků a minulého nejsou nevýznamné. Stopy středověku přetrvávají, stejně tak, jako antika a dávné primitivní stádia evoluce, nedomnívejme se, že jsme imunní jejich průlomu do naší duše.
    Jsme v područí vize pokroku, řítíme se do budoucnosti vlečeni slepou silou, která nás chce vyrvat kořenům. Pokud se minulé v nás rozpadne, pak padání vpřed už nikdo nezastaví. Ztráta vazby na minulost a vytržení z kořenů daly vzniknout dnešním chorobám civilizace. Spěcháme, abychom už co nejdřív byli v budoucnosti, v jejích chimérických slibech, v budoucím zlatém věku. Pryč z přítomnosti, dnes se ještě nenastolil závěrečný evoluční  cíl. Spěcháme k novému, nic nás nezastaví, tíží nás patologický neklid a nedokonalost přítomnosti.
    Nežijeme z toho co máme, ale z příslibů; nezajímá nás světlo dnešního dne, ale zítřejší stíny a zítřejší slunce. Nechceme pochopit, že vždy je nejlepší kompenzováno nejhorším.
   Naděje velké svobody je provázena otrokářským státem, nemluvě o obrovském nebezpečí, které z toho hrozí brilantním objevům vědy. Přestáváme rozumět tomu, oč usilovali a co hledali naši otcové a předkové. Nerozumíme sami sobě, odřezali jsme se od základních instinktů a kořenů. Stali jsme se nicotnou částicí ahistorické masy. Neposloucháme než ideu „pokroku“.
   Je jasné, že reformy orientované směrem do budoucnosti, tedy nové metody a nové gadgety přinášejí okamžité požitky, v delší optice jsou však velmi pochybné a zaplatíme je i s velkou daní.
  Všechno ještě snadnější až nejsnadnější a plno „štěstí“. Zrychlení a časové úspory až už nebudeme mít vůbec na nic čas. Omnis festnatio ex parte diaboli est – spěch pochází od ďábla.  
    Skutečné reformy zohledňují minulost a nejsou obvykle drahé a jsou trvalé, navrací společnost k ověřeným jednoduchým postupům a pravdám, média se jimi nezabývají, nejsou totiž okázalé a pokrokové. Nejsou až tak moderní.