Dlouhá (bude)křeč aneb Jacques Sapir o EU bídě
Věhlasný francouzský ekonom Jacques Sapir o evropské ekonomice a dalším v revue filozofa Onfroy FrontPopulaire. Ekonomické problémy Evropské unie asociované s válkou na Ukrajině jsou gigantické. Nejdřív řetěz sankcí a protisankcí, který nese hrůzné důsledky. Americká ekonomika má též špatné perspektivy, produkce zpomaluje, vysoká inflace, v normální mechanismu by to mělo vést ke slábnutí dolaru, ale perspektivy zemí EU jsou ještě mizernější. Dnes je patrné, a dalo se to předvídat, že sankce proti Rusku se stanou zpětně bumerangem proti ekonomikám evropských zemí. Přirozeně je to důsledek - ale ne jediný důvod - energetické závislosti v plynu, ropě a uhlí na Rusku. Velmi významná závislost především u plynu, slabá u LNG a olejů z kondenzátů, středně silná v případě uhlí a koksu. Hlavním problémem je zemní plyn. Jedinou možnou náhradou je LNG, avšak kubík LNG je zhruba o 30% dražší než kubík zemního plynu, EU importovala třikrát víc ruského zemního plynu než LNG. K využívání LNG jsou potřeba gasifikační zařízení a ta se v EU hojně nevyskytují. Stávající zařízení jedou na plnou kapacitu. Nahrazení ruského plynu by vyžadovalo ztrojnásobení stávajících kapacit gasifikačních zařízení, což by vyžadovalo 3 až 5 let. Dodejme, že k tomu je potřeba velká flotila technicky náročných a drahých lodí. Jednoduše, Evropa je v případě zemního plynu na Rusku závislá. U ropy je to slabší (30,3 %), v tomto případě by substituce ruských dodávek byla teoreticky snazší. Pozorovatelé ropných trhů jsou však skeptičtí k vůli zemí OPEKu významně zvedat produkci.



















