čtvrtek 28. září 2017

afd vychodni nemecko

Východní (a západní) Němci

 Ve spolkových zemích ležících na území bývalé Německé demokratické republiky se stala AfD první nebo druhou nejvíc volenou stranou. Důvodem se zabývá publicista pi-news C. Jahn. Pro západoněmecká prorežimní média je to důvod k opakování jejich dlouholeté mantry – Němci z východu jsou hloupí, nezralí a duševně zaostalí. Jsou stigmatizovaní svou neúspěšností. Neměli by se západoněmečtí analytici a „super“ chytří v redakčních kanclech taky trochu sebekriticky zamyslet? Nejsou to spíš tyto hippie redakční týmy s mentalitou sedmdesátých let, které působí anachronicky?
Co vůbec ovlivnilo a pořád ovlivňuje západní Německo?
1. Kulturní revoluce 1968
   Západní analytici do nekonečna opakují, že východní Němci i 27 let po sjednocení dost dobře nechápou demokratické principy. Rozhodující rozdíl mezi východem a západem: západní Evropa prožila kulturní revoluci 1968, východní nikoliv. Maoistické ideály kulturního sebezničení ovládly západní Evropu. Permanentní sebekritika, nenávist k civilizaci – to všechno mají do dneška v programu západoněmečtí zelení. Země ze sféry vlivu bývalého Sovětského svazu toho zůstaly ušetřeny.
   Ideje roku 1968 dodnes formují západoevropské politické myšlení, ve východním Německu pro to nemají pochopení. Státní politika masového přesídlování mohamedánů do Francie a Německa, která dovádí západní Evropu do radostného vytržení jako úžasný kulturní posun, ve východní Evropě to chápou jako politickou pomatenost nejvyššího druhu. Pochopit kulturní revolucionáře a k sebezničení nasměrované myšlení západních Němců není tak složité – od sedmdesátých let, tedy dvě generace prošly touto indoktrinací na všech stupních škol.
2. Totalitní režim
   Totalitní charakter NDR dává vlastně jejím obyvatelům komparativní výhodu oproti západním Němcům. 56 let se na území východního Německa v podstatě nevolilo. Dost času na to, aby obyvatelé velmi rychle rozpoznali totalitární prvky v režimu. Politické antény východních Němců jsou velmi citlivé na politickou žumpu typu ministra justice Maase a na čarodějnici v kancléřském úřadě, která manýrou „vlády bez zákonů“ autoritatívně diktuje své nesmysly.
   Západní Němci nemají tyto antény a v hluboké naivitě se domnívají, že stát chce vždy jen jejich dobro. Státu a jeho reprezentantům slepě důvěřují. Stát ale není žádnou morální institucí, ale hrou moci, která se podle mocenské konstelace dokáže chovat velmi zlovolně. Kritická distance ke státu  v západním Německu nikdy neexistovala. Trpí iluzí, že německý stát je jim dán od boha, a je přátelský a spravedlivý, Třetí říše v jejich fantazii byla pouhým vykolejením. Západní Němci volí převážně ty strany, které vládnou, ať udělají cokoliv. Východní Němci na druhé straně dobře ví, že totalitarismus není žádnou výjimkou, ale je vždy nějak přítomen, a zdaleka ho rozpoznají.
3. Západní Německo a krize identity
    Ve východním Německu by nikdo nediskutoval o tom, co je německé a co není – všichni víme, že je to tak jednoduché. V západním Německu panuje krize identity, umocněná  pomalou, ale nepřehlédnutelnou záměnou obyvatelstva. Mnohá západoněmecká města již nejsou německými, dnes (ne)legální německý stát daruje kdejaké afghánské zahalené občanství. Nesnesitelná ošklivost mnoha západoněmeckých měst je reálnou skutečností, se kterou se každý tam žijící západní Němec potýká. Mají dvě možnosti: buď se vystěhují – do východního Německa – nebo si namluví, že ošklivá realita jejich měst je nějak jinak krásnou. Okatá radost mnohých západních Němců je pouze křečovitým pokusem, z vlastní nedostatečnosti udělat ctnost – jsem tak tolerantní a starosta mi přátelsky poklepal po zádech. V západním Německu volit CDU, SPD, FDP nebo zelené, tedy partaje, které organizují přesídlování, je jistou formou sebepotvrzení - nalezenou náhradní identitou.
4. Slepota a mentalita vítězů
    Západní Němci se cítí historickými vítězi revoluce 1989, i když na ni nemají sebemenší podíl. Revoluce proti komunistické SED (nyní levicová partaj) byla dílem pouze východních Němců a hlavně těch, kterým německý režimní tisk dnes nadává do trotlů a hlupáků – Sasů. Západoněmeckým přínosem revoluci byly návštěvy význačných hostů – Gerharda Schroedra, Oscara Lafontaine u padlé hraniční zdi. Revolucionáři z Lipska a Drážďan by jim tenkrát nejraději dali kladivem mezi nohy.
    Arogance s jakou přistupovali mnozí západní Němci k východním se podobala opilosti z vítězství. Mentalita vítězů přetrvává u západních Němců dodnes. Na rozdíl od východního Německa se západní Německo po roce 1989 vůbec nerozvíjelo. Udržují diskurs sedmdesátých a osmdesátých let, stále stejná impotentní témata. Velká západoněmecká iluze – multikulturalismus – abstraktní projekt západoněmecké akademické avantgardy byl neplodný a nudný od samého počátku v sedmdesátých letech. Multikulti je dnes tvrdou realitou a začíná i zabíjet lidi. To je fundamentální střet dnešní reality a intelektuálního snu západoněmeckých hippies. Na východě mají jasno, na západě ještě nic nechápou.
5. Západoněmecká dominance v médiích
   Německého mediálního světa se po sjednocení bez výjimky zmocnily západoněmecké mediální korporace. Západoněmeckému mediálnímu konzumentu se prezentuje východní Němec jako hlupák. A AfD podle tohoto scénáře patří těmto hlupákům. Na západě 26% volí zelené. Možná se časem nějaký východoněmecký novinář zeptá proč 27 let po sjednocení je tato partaj výhradně západoněmeckým fenoménem a na východě všem připadá směšná. A dojde k závěru, že v západní části země je málo co až tak super.   
 


Žádné komentáře: