ceuta maroko

Ceuta a Maroko

Evropskounijní imigrační politika je mix pokrytectví, pověr, zbabělosti a neschopnosti, téma samotné je posvátným dogmatem hltaným EU studenty, vyznání lásky k topícímu imigrantovi je zárukou pracovního místa v televizních novinách. 8 tisíc Afričanů prolomilo v úterý ploty oddělující Ceutu a Maroko, na místo dorazil sám ministerský předseda Sánchez, s projevem vystřiženým z nějakého sovětského filmu karikujícího Kerenského ministry, stejně jako oni, místní populaci nezajímá.  Co a jak chce socialistický boss řešit, před pár dny nadával předákům Voxu do fašistů, protože mají v hlavním programovém bodu strany omezení imigrace. To k čemu došlo předevčírem v Ceutě se v jiných bodech jihoevropské hranice děje bez povšimnutí. Evropskounijní kancly vyjadřují solidaritu Španělsku, jde o malou změnu v litanii jejich solidarit s topícími nebo s potenciálně se topícími imigranty, tedy solidarita a imigranty rychle převést na evropský kontinent, to je EU řešení. Chátrající unie zažívá jednu krizi za druhou, řešení kamufluje nebo odsouvá.

         Do imigrační pasti v Ceutě Španělsko dobrovolně vlezlo, ministryně zahraničí Arancha Laya přijala marockého úhlavního nepřítele, vůdce Polisaria Brahima Galiho, marocká velvyslankyně v Madridu Karima Benyaich setkání komentovala slovy „jsou činy, které mají důsledky“ a Maroko přestalo klást imigrantům překážky na cestě do Evropy. Maroko naznačilo celé EU, že má velmi silnou protihodnotu k výměně, migranty v jakémkoliv množství. Žádná z rejstříku Evropskou unií povolených opatření nemohou zabránit imigrantům, aby prolomili sebesilnější bariéry, může je zastavit pouze Maroko běžným typem opatření, která ovšem nejsou v rejstříku Evropskou unií povolených. Ve střetu zájmů mezi evropskounijním rozplizlým blátem, které se vydává za mravnost a marockou státní mocí, jejíž jediným zájmem je silný stát, Maroko vykazuje jakousi racionalitu. Evropskounijní země se dobrovolně vzdaly vitálních státních instinktů ve prospěch EU centra v domnění, že dojde k agregaci síly členských zemí, ale vznikl dýchavičný kolos schopný pouze silné podlosti ke svým poddaným. EU vydírají libyjské klany, Erdogan a další, a jak se zdá, jsou schopni utopit Evropu v imigračním moři.
       Národní strana Vox, s jejíž parlamentní podporou může koalice lidovců a Ciudadanos vládnout v Andaluzii, požaduje demisi ministryně Rocio Ruiz, která twittovala, že nezletilí, kteří ilegálně vstoupili do Ceuty, mohou najít v Andaluzii útočiště. Parlamentní mluvčí Voxu Manuel Gavira oznámil, že strana přestane podporovat regionální vládu, pokud někdo z těchto nezletilých přijde do Andaluzie, podle mluvčího jsou dvě možnosti: Ruiz podá demisi a ve svém domě může hostit kolik nezletilých chce nebo ji předseda vlády odvolá. Podle Gavira nejde o humanitární otázku, ale o invazi do Španělska, Španělsko musí zesílit ochranu svých hranic a použít na to všech prostředků. Sánchez věnoval v posledních třech letech Maroku na kontrolu imigrace 120 milionů, ovšem Maroko nevidí pravděpodobně důvod proč respektovat vládu sestavenou z levicových sekt a separatistů, musí se mu jevit jako nesvéprávná. Mluvčí Voxu ve španělském parlamentu Iván Espinoza de los Monteros prohlásil, že v Ceutě došlo k marocké invazi a to v důsledku slabosti španělské vlády, vláda zemi ruinuje a je to evidentní i za hranicemi. Španělský oficiální tisk hledá formule, jak skrýt podstatu věci, případ Ruiz z Andaluzie není ojedinělý, podobně twittují i jiní levicoví ministři, opakují se staré infantilní termíny jako „migrační krize“ s ještě infantilnější fotodokumentací trpících dětí.