středa 30. září 2015

phelps

a.nybooks.com/articles/archives/2015/aug/13/what-wrong-wests-economies/

  Co je vadné v západních ekonomiích?

   Co je vadné v západoevropské ekonomii se ptá v NYB  nositel Nobelovy ceny za ekonomii Edmund Phelps. Někteří ekonomové, jako britský Anthony Atkinson, se domnívají, že se nacházíme v novém období ekonomické nerovnosti a to v příjmech i v prosperitě jednotlivců.
   Rád by adaptoval Benthamův utilitarismus a přerozdělil příjem v ekonomii od vyšších příjmových kategorií k nižším. Na druhé straně dlouhá desetiletí vzbuzovaly velký zájem ideje amerického  filozofa Johna Rawlse, který ve své knize „Teorie spravedlnosti“ volá po ústupu od Benthamových teorií. Pro Rawlse spravedlnost znamená takový systém zdanění a podpor, aby to motivovalo jedince z nižších příjmových kategorií na posun do vyšších kategorií. Benthamovi stoupenci zastávají názor, že vláda musí zabezpečit prosperitu všech a to ať ve formě podpory nebo daňového zvýhodnění, bezplatných služeb, podpory zájmových skupin jako jsou odbory nebo i spotřebitelé. Je to ovšem limitováno náklady na tento přístup, nakonec všechny ty podpory  už ani nepamatují na nízkopříjmové kategorie.
   Rawlsovy náhledy našly malou odezvu mezi zákonodárci, daň z příjmu byla ustanovena již v 1975, její hlavní dodatek se týká nízkopříjmových skupin žen s malými dětmi. Dodatek nezmiňuje nízkopříjmové kategorie obecně . Málokterá země v Evropě vydává víc než USA na podporu pracovního místa, ale statistická analýza neprokázala větší efekt na zaměstnanost a mzdy.
   Bez účinné politiky směrem k nízkopříjmovým kategoriím v posledních dekádách a v důsledku globalizace, poklesu v produktivitě a v přesunu méně placených pracovních míst do Asie, došlo k  snížení reálných mezd i zaměstnanosti. Tento nezdar měl za následek nejen snížení příjmů u nižších pracovních kategorií, ale též pokles v dostupnosti pracovních míst pro tyto kategorie a konsekventně to vede k narušení seberespektu. To se dá pozorovat u černošských teenagerů v USA a podobně ve Francii u Severoafričanů. V málokteré evropské zemi se udělalo něco pro sociální začlenění romské populace.
    Klasická idea politické ekonomie říkala, že je možné nechat klesnout mzdy, ale na druhé straně  vytvořit bezpečnou záchrannou síť jako je  pojištění v nezaměstnanosti, bezplatné zaopatření a lékařská péče. Ale většina lidí má další aspirace, chtějí se zařadit do společenského života a přispívat k jeho rozvoji.
   Převažující politická ekonomie je slepá k této touze , Phelps říká, že jeho nedávná  publikace je jednou z mála, která se tím zabývá. Zaměstnanci  nižších kategorií se domnívají, že ekonomie je nespravedlivá, cítí, že oni ani jejich dětí nemají moc možností vystoupat po společenském žebříčku. Stoupat nahoru je nyní podstatně těžší než dřív, píše Phelps.     
     Kdysi i velcí magnáti vesměs vzešli ze skromných poměrů,  nyní jsou příčky kariérního žebříku daleko od sebe. Pocit nespravedlnosti přichází s pocitem neférových výhod, ti nahoře využívají vše, aby tam zůstali a navíc to zajistili i svým dětem. Překážky vzestupu jsou stále stejné, nekonkurenční prostředí nastolené těmi, kteří prosperují, konexe, profesionální asociace atd.
  Ovšem žádná akce Rawlsova typu nepohne s nižšími příjmovými kategoriemi a pracovními místy, neodstraní nespravedlivé výhody. Globalizační a produkční faktory jsou příliš silné. Nespravedlnost v tomto ohledu je do očí bijící, ale nemůže se chápat jako hlavní důvod poklesu produktivity a globalizace. Pokles produktivity nastal v USA již v šedesátých letech a ke ztrátě pracovních míst dochází od sedmdesátých let. Jde tedy asi o hlubší příčiny. 
    Proč potřebuje člověk ekonomii k sebeúctě a k národní hrdosti, Rawls považuje spravedlnost za nejdůležitější ctnost ve společnosti, ale spravedlnost není vše, co lidé od ekonomie očekávají. Potřebují ekonomii, protože je spravedlivá a přináší mnoho dobrého. Po desetiletí západní svět zapomněl na tento ekonomický aspekt, ekonomii nabízející dobrý život.
   Dobrý život, jak se populárně chápe, znamená osvojit si znalost nějaké činnosti a být za to kompenzován buď materiálně nebo i jinak. Humanisté mají zato, že k tomu musí přispívat individuální imaginace a kreativita. Ale materiální je zdrojem i duchovního, nemateriálního. Peníze jsou krví. Potřebujeme je, abychom žili, ale nejsou samozřejmě to nejdůležitější.
   Devatenácté století bylo v tomto smyslu optimální, bující ekonomika odpovídající na společenské výzvy a podnikatelská atmosféra  ruku v ruce s inovačními procesy.  Dynamické prostředí, jehož účastníci se stále snažili vymyslet lepší produkční  postupy.
   Kde byl počátek této dynamiky? Vzešel z příznivého civilizačního rámce v Anglii, USA, Německu a ve Francii - kultura objevů, experimentování, renesanční individualismus, vitalita barokní doby a výrazivo romantického období.   Exploze poezie, hudby, umění a též kreativity v ekonomii.  Stephenson přišel s lokomotivou, Isaac Singer s šicím strojem, Edison se spoustou vynálezů, Florence Nightingale vymyslela reorganizaci v nemocnicích. Inovace všude. Abraham Lincoln když projížděl v 1858 Amerikou řekl, že země má obrovskou vášeň pro nové.
   A inovace byly mocné z toho důvodu, že se neomezovaly na nějaké elity. Vyzdvihly nejnižší segmenty ve společnosti nahoru. Zcela obyčejní lidé vytvářeli inovace, velké i malé.  Stephenson byl negramotný. I lidé s průměrným talentem dostali příležitost vymyslet něco nového.
   Co je žádoucí v dnešní ekonomii? Dost velké mzdy, nízká, ale též dostatečná nezaměstnanost, prostor pracovních příležitostí, ovšem to vše je nutné, ale není to dostačující.  Materiální předpoklady v ekonomii pro nemateriální uspokojení, satisfakce z kreativní a imaginativní činnosti.
   Někteří ekonomové stále tvrdí, že společnost ke svému štěstí nepotřebuje žádný dynamismus. Francouzská a italská ekonomie již řadu desetiletí žádný dynamismus neobsahují. Jsou spokojeni s ekonomií, která je ve vleku globálních ekonomických sil, s růstem mezd, ale z dlouhodobé perspektivy jsou tyto ekonomie v žalostném stavu.
    V klasických ekonomických modelech se v podstatě  nepočítá s něčím novým, kalkuluje se s odezvami na mzdový růst či pokles, na úrokovou míru atd. Úroda může růst, ale růst individua se nekoná. V klasickém pojetí, Bentham  vykresluje člověka jako stroj přispívající k všeobecné prosperitě. Schumpeter má zato, že inovace jsou produktem tvrdě pracujících podnikatelů, kteří aplikují některé mimoekonomické objevy, jako by centrální ekonomičtí hráči neměli žádnou imaginaci.
   Tyto klasické modely se dnes chápou jako standardní. Tyto modely, často velmi sofistikované, nemají místo pro ekonomii, v které účastník svojí kreativitou vytváří nové produkty. A co je o to horší, tyto modely se staly normou pro většinu západních ekonomií. Navíc třeba ve Francii a v Itálii roste blahobyt střední domácnosti, klesá ale pracovní výkonnost.
   Říká se, že bohatství těchto zemí stále roste, Keynes napsal, že míň práce osvobodí ducha. Zdá se, že Evropané nepochopili, že i když jsou jaksi komparativně bohatí, jsou velmi chudí, pokud jde o naplnění podmínek dobrého života, tj.  prosperující a kvetoucí ekonomie. Příčiny jejich úpadku jsou jasné. V Evropě téměř vymizel dynamismus devatenáctého století, zastavil se růst, imaginativní a kreativní inovace jsou redukovány.
   Bezútěšná úroveň nezaměstnanosti a uspokojení z práce svědčí o ponuré evropské ekonomii. Např. medián uspokojení z práce je ve Francii 51, v Itálii 47, v Řecku 37, zatímco v Mexiku 79, v Brazílii 73 , ve Vietnamu 64 a v Číně 59.  
    Ekonomie v USA  na tom není podstatně lépe, pozoruje se pokles produktivity, pokles v růstu i v parametrech pracovní síly. Ovšem mimo oblast Internetu. Má to za následek pokles reálných mezd a uspokojení z práce. V důsledku vlny inovací v Silicon Valley agregovaná inovace narostla, ale agregovaná produktivita jde dolů. Pokles produktivity je dán kritickým stavem původní průmyslové výroby, Google a Facebook mohou nabízet inovativní pracovní místa, ale celé Silicon Valley se podílí pouze 3% na celkovém hrubém produktu USA a ještě menším procentem na celkové zaměstnanosti. Co vytváří zdání, že Amerika ještě plodí inovace, je skutečnost, že evropské ekonomiky jsou na tom mnohem hůř.
   Kde jsou příčiny tak radikálního poklesu v inovacích?  Může to být nárůst vlivu korporací a sociálních organizací. Některé profese jako třeba ve vzdělávání a v medicíně legislativně zabrzdily jakoukoliv změnu a dusí inovace. Nebezpečná je  korporativní solidarita a její vliv na vlády.  Sociální ochrana  ruku v ruce s vlastníky a akcionáři a vlastně celá průmyslová odvětví s klanem lobistů si vynutí  regulace. Nikdo mimo tyto zájmové skupina se neprosadí.
    Důvodem může být selhání školského systému, preferují se bezpečná pracovní místa. Kvetoucí ekonomika vyžaduje vnitřní, ne importované inovace, ekonomický dynamismus musí být vyživován silnými lidskými kvalitami. Je nutné učit lidi, že ekonomie nabízí prostor k jejich realizaci. Studenti  si musí osvojit velká literární díla západní tradice,  školský systém musí studentovi odhalit evropskou humánní tradici a vzbudit v něm touhu odkrývat nové a stát se novým Roburem.

Žádné komentáře: