Příliš dlouho Ying
Andaluzský poslanec VOXu filozof Francisco José Contreras píše v ElManifiesto, že rok 2020 bude znamenat konec mnoha věcem, zanechá stejnou stopu v historii jako rok 1945, roky 1989 a 1968 jsou v jeho pojetí lámání epoch málo významné. První polovina dvacátého století do 1945, absolutizovala ideje, které vedly do katastrofy. Po roku 1945 ovládl celý svět imperativ nikdy už fašismus. Sedmdesát let vlády „anti-: antifašismus, antidogmatismus, antinacionalismus, antidiskriminace atd., poslanec VOXu dešifruje interpretaci chápání fašismu jako přemíru asertivity, přesvědčení, příliš mnoho vůle a silná identita atd., domnívá se, že se zapomnělo na to hlavní, nihilistickou stránku fašismu. A jako reakce na zjednodušené chápání minulé epochy se objevují antireakce, stejně ploské jako objekt negování, slabost, permisivnost, diverzita, otevřenost, (auto)kritika, pochyba,… Pokud v první polovině 20. století převládaly vlastnosti Yang (maskulinita, asertivita), pak od 1945 do dneška je to feminní, pasívní a permisivní princip Ying. Princip anti- se stal základním dogmatem posledních sedmdesáti let. Všechno co je silné – silná pravda, silná věrnost, silný čin – vede k útlaku. Svoboda a prosperita na druhé straně vyžadují vládu loajality a slabých pravd.
Podle poslance VOXu též celý progresívní liberalismus (kam patří i Popper, Hayek a Friedman), neomarxismus frankfurtské školy a nové levice identity politics (feminismus, multikulti atd.) parazitují na duchu anti-. Poslanec VOXu to celkem srozumitelně filozoficky zdůvodňuje, oporu našel v dobré knize z Amazonu za 25 babek i s delivery (R.R. Reno: Return of the Strong Gods: Nationalism, Populism, and the Future of the West). Např. Karl Popper, jehož Otevřená společnost a její nepřátelé tak inspirovala Sorose, že jeho propagandistické agentury se nazývají Open Society. Popper uchopil totalitární principy asi jako sofisté Platona. Popper dokazuje pravdu falzifikací opaku, ovšem jak píše poslanec VOXu, pokud se akcentuje falzifikování a ne ověření pravdy, vede to ke zranitelnému typu poznání, všechno je jenom provizorní, nic není jisté. Relativizuje to religiózní, kulturní a morální podstatu západu. A úžasná poslancova připomínka – Sokrates demontoval iracionální předsudky, aby hledal a stavěl metafyzickou pravdu na solidních základech, dnes se staví pravda na dekonstrukci dekonstruovaného.
Poslanec VOXu zapomněl na jednu kvalitu, která je přímo živnou půdou všech pochybných kvalit posledních dekád, perverze - společenská i individuální - tu totiž nelze vůbec falzifikovat, a pokud se to podaří, tak perverzí vyššího stupně, je to tedy v pojetí agentur open society a progresívního liberalismu kvalita téměř absolutně pravdivá. Živým apoštolem této skoro absolutní pravdy pokroku je Cohn-Bendit. V osmašedesátém se z dálky jevil i československým studentům na barikádách pražského jara jako úsměvná úchylka, která dlouho nevydrží. A je tu dodneška. Pokrokově se dobově adaptuje falzifikací předchozího, perverzní nahrazuje perveznějším. Ve francouzských médiích je víc přítomen než zástupci opozice. Jeho vize světa je jednoduchá: Macron, EU, občanská práva všem a imigranti se mu líbí, nenávidí Putina, Maďarsko, Polsko, Čínu, atomové elektrárny, v televizi jsou časté šoty s jeho soucitným lkáním nad trpícími z jiných kontinentů, kteří se valí do Evropy, etnické Evropany nemá v lásce.
Bendit je prototypem generace osmašedesátníků, kteří otrávili i ty další. Koncem března se v televizi LCI velmi vulgárně vyjádřil o hlavním francouzském epidemiologovi profesoru Raoultovi: „Ať zavře hubu a přestane říkat, jak je geniální a dělá medicínu, tito frajeři mě se...“. Advokát Dobra Cohn-Bendit si může dovolit úplně všechno, nikoho nenapadne ho druhý den do televize znovu nepozvat, na rozdíl od Erica Zemmoura nebo filozofa Onfraye. Velký revolucionář se vyjadřuje o žlutých vestách jako o totalitárním nebezpečí. V televizi LCI, kde má statut politického komentátora, tvrdí, že hlavní opoziční strana RN (bývalá Národní fronta) je extrémně pravicová a měla by obhajovat svůj nárok na existenci, muslimské kandidátky do zastupitelských sborů jsou podle něho typicky francouzské.
Vtipný poslanec RP Gilbert Collard o něm říká, že je to reprezentant šarlatánství celé epochy. V 1968 tvrdil, že moc má v rukou média a parlament, nám (pokrokovým) nezbývá než přímá demokracie. Dneska je přímá demokracie pro rudého Danyho nebezpečím číslo jedna. Drogy a multikulti jsou nezbytnou součástí kultury radosti v dnešní Evropě.
Žádné komentáře:
Okomentovat