reconquista

Reconquista a další

Reconquista byla klíčovým momentem ve španělské i evropské historii. Poprvé v historii se jedna země zbavila muslimských okupantů a Španělsko se stalo pevností skrze níž africko-muslimské pokusy o proniknutí do evropského prostoru neprošly. Dnes usurpoval evropský diskurz levičácký masochismus a revizionistický, levicovou ideologií zdeformovaný, výklad historie. Evropskounijní pokroková ideologie se stejným nihilistickým způsobem způsobem staví k jinému významnému historickému faktu, k objevení Ameriky. Tento úžasný finální krok v objevování světa, který naplňoval staletí lidstvo patosem a snem Roburů dobyvatelů, se najednou v interpretaci impotentní a perverzní, údajně progresívní, evropskounijní ideologie, kvalifikuje jako rasistický a xenofobní akt.
     Lze beztrestně zapomenout na vlastní historii, pošpinit ji a navíc ji deformovat tím nejzrůdnějším způsobem.  Jak to ve skutečnosti bylo, ve francouzském Nouvelle Revue Histoire, španělský historik José Javier Esparza. Bez mýtů a komplexů.
 Odkud toto hrůzné sektářství v přístupu k historii?
      Ve Španělsku je to jasné. V šedesátých a sedmdesátých letech nenávist intelektuálů k frankistickému Španělsku, které akcentovalo zcela primárně španělskou historii. Levice nebyla schopná vymyslet něco podstatnějšího ve vnitřním španělském diskurzu, a pokud to španělské bylo spojeno s frankistickým, protože byla antifrankistická, tak se stala antišpanělskou. Jedná se o národní patologii levice.
K čemu vůbec v 8. století došlo?
    Visigótské království se nacházelo v občanské válce. Jedna strana požádala o pomoc muslimy na africké straně. Rozhodli válku, ale zůstali v zemi, to už nestálo v dohodě. Rozložená země usnadnila následnictví elit, jedna elita byla nahrazena muslimskou. Mnozí z původní elity se islamizovali, obzvlášť v údolí Ebra. Druhá část odešla na sever, mimo muslimská území. Tak to všechno začalo.
A král Don Pelayo, iniciátor reconquisty?
    Víme, že byl členem osobní gardy krále Rodriga, zúčastnil se rozhodující bitvy u Guadalete, po porážce uprchl na sever, do Asturie. Je známo, že to byl noble godo (vznešený Góth), který v Asturii začal válku odporu jako caudillo Astuřanů, pak kolem sebe shromáždil další severošpanělská etnika.
Byla rychlá a snadná islámská expanze na poloostrově, a jaká rezistence proti ní?
      Běžně se říká, že byla snadná, není to pravda. Pravdou je, že nahrazení elity za muslimskou bylo rychlé (z důvodu islamizace části stávající elity), populace neodporovala pokud se invaze limitovala na změnu moci. Ale islám se dál snažil konvertovat celou populaci, a to všechno změnilo. Začal odpor, především religiózní, stopy mučedníků v 9. století v Cordóbě a Toledu, v Ceutě ve 13. století. Španělé kladli islamizaci odpor. Velká část severozápadu nebyla nikdy okupována navzdor silnému islámskému tlaku.
Al-Andaluz bylo územím míru a koexistence mezi náboženstvími?
       Nikdy to nebylo území míru. Historii andaluzského Španělska lze chápat jako řadu invazí z Afriky, a každá fundamentalističtější než předchozí. Existovala období vzmachu, v každé době, kdy se Al-Andaluz civilizoval a poevropštil, přišla nová politická regrese, nová fundamentalistická invaze z Afriky. Nikdy neexistovala náboženská tolerance. Vždycky tvrdá podřízenost křesťanů a židů muslimům. Často křesťané i židé zaplatili za vyznání smrtí. Křesťané odcházeli permanentně na sever a od 11. století i židé, v severních královstvích byli svobodnější. Al-Andaluz tolerantní a přející koexistenci je konstrukce 19. století.
Jak probíhala reconquista? Byla to záležitost vojáků a rytířů nebo se s ní ztotožnil všechen lid? Jak vysvětlit, že během necelých 200 let se osvobodila polovina poloostrova a osvobodit zbytek trvalo několik set let?
     V prvních staletích byla reconquista především lidovou záležitostí, a to je vždy nosnější fenomén. Rodiny venkovanů se zmocnily oblastí kolem řeky Duero, vznikla velmi pozoruhodná mentalita venkovan-voják, která zajistila paralelně přežití vojenské i ekonomické. Kolem Ebra to probíhalo jinak, již od římských dob to byla velmi urbanizovaná oblast, se silně organizovanou mocenskou strukturou, karolinská monarchie organizovala ochranu nad nezávislými feudy, které nesly břímě reconquisty. Al-Andaluz znal období rozkvětu, ale generelně se systém až do konce reconquisty nezměnil. Objevení hrobu svatého Jakuba mělo celoevropský ohlas, od 9. století se místo stalo klíčovým místem víry pro celou Evropu. Svatý se ve středověku stal španělským patronem, obzvlášť ho ctila doba katolických veličenstev. 
Bitva u Navas de Tolosa 1212 byla klíčovou pro španělskou i evropskou historii?
      Byla klíčovou z toho důvodu, že odrazila poslední velkou invazi z Afriky – Almohady, což byla fundamentalistická vojenská sekta z jižního Maroka. Sjednotili celou severní Afriku a zmocnili se moci v Al-Andaluz. Měli dostatečnou vojenskou a ekonomickou sílu, aby prolomili severní hranici, která v tom čase probíhala v Sierra Morena  a znovu se zmocnili kastilské planiny. Pro kastilského krále znamenali tak velkou hrozbu, že papež Inocenec III. vyhlásil křížovou válku. Shromáždili se Bretonci, Lombarďané, Němci, provencálští rytíři ..aby zabrzdili Almohady ve Španělsku. Po vítězství u Navas de Tolosa, muslimská invaze již nikdy neohrožovala západní Evropu.
Z jakého důvodu královská veličenstva Isabela a Ferdinand měla tak rozhodující význam ve španělských dějinách?
       Pro svoji unifikační energii, reconquista jimi končí, do státu se včlení Navarra, kodifikuje se moderní jazyk, unifikuje se náboženství, formuje se post feudální mocenská struktura, uznávají se práva měst, vytvoří se instituce národního rozsahu a začíná americké dobrodružství. Zrodí se moderní Španělsko. V lednu 1492 padne poslední muslimská bašta Granada. Oslavovalo se to ve všech evropských hlavních městech. Poloostrov byl sjednocen a islám vrácen do Afriky.