exhumace franco

Exhumace

Evropskounijní degenerace v zenitu možností. Včera v OSN jeden z evropskounijních fanatiků Sanchez: „Uzavřeli jsme demokratický kruh, velké vítězství španělské demokracie, konec tmavé kapitoly naší historie, odstraníme Frankovy ostatky z místa, kde amorálně ležely velmi dlouho. Žádný nepřítel demokracie nemá právo na místo kultu, ani institucionální respekt“.
     Španělský nejvyšší soud zamítl dovolání Francovy rodiny, zbývá poslední možnost ústavní soud, zde není velká šance dovolání, soud se bude zabývat pouze formálními aspekty předchozích soudních výroků. Frankova rodina vyjádřila velké zklamání, nejvyšší soud jednohlasně podpořil rozhodnutí vlády, nelze se ovšem divit, nejvyšší soud právě pětačtyřicet let socani deformují.
      Sanchez je prokazatelně velkým nepřítelem evropské demokracie v absolutním smyslu, vládne Španělsku půldruhého roku se silně menšinovou vládou a provádí ústavní zásahy typu, který vyžaduje víc než nadpoloviční mandát. Co s jeho ostatky až přijde čas? Místo kde odpočívá Franko se jmenuje  Údolí padlých a mají tam odpočívat věčným spánkem nepřátelé na život a na smrt. Po jeho smrti došlo k ústavnímu smíření v občanské válce nepřátelských stran. Španělský socialistický nekrofil musel změnit ústavu, aby mohl spáchat něco takového. Jiného diktátora jménem Napoleon Bonaparte převezli Francouzi do národního pantheonu.
       Sanchez si dovolil nezvyklou hanebnost prezentovat dokonce z tribuny OSN. Před půldruhým rokem v televizních debatách s Rajoyem používal takové typy podlostí, že se to zajídalo i jeho stoupencům. Volby nikdy nevyhrál. Španělé všech politických konfesí by se měli v tento okamžik sjednotit a zbavit se něčeho takového jako je Sanchez. Nebezpečný virus, který způsobí Španělům velké problémy.    
      45 let po Frankově smrti je klíčovým bodem španělských socanů v předvolebním boji pozdní antifrankismus, za Frankova života žádný pokus od španělské levice o jeho svržení, příjemná kohabitace levice s režimem v barcelonských kavárnách.  Socanští spiritisté vyvolávají postavy a události z dávné historie. Jejich ideová prázdnota se musí něčím zaplnit, uprchlíky z islámských zemí a antifrankismem. Hlavně se nezabývat podstatnými otázkami přítomnosti, celkovou společenskou stagnací a mizernou kvalitou národních a evropských institucí. Ubohými řídícími kádry. V jedné Marquesově povídce čaroděj oživuje svého nepřítele, aby ho mohl znovu a znovu zabíjet a vychutnat mstu.