sanchez podemos

Mira, Sánchez..

Sánchez, darebákem jsi ty, titul jedněch španělských novin, darebákem zdaleka ne v nerudovském smyslu. Jiný informační server též poutavě, je jako špinavé prádlo, když nefunguje pračka. Španělský ministerský předseda zbastlil koalici socialistů, levičáckých živlů venezuelského typu z Podemos, až po nekompromisní separatisty do krve nenávidějící Španělsko. V úterý zvolila poslanecká sněmovna většinou dvou hlasů Sáncheze ministerským předsedou. Španělská politická scéna připomíná jeden Goyův obraz nebo Páleníčkovu báseň kostlivci táhnou krajinou.
     Socialistická kulturní a mediální fronta nešetří termíny ze slovníku Kominterny, VOX fašistický, pravicové strany včetně lidovců frankistické, chtějí vyvolat válku. Je to Sánchezův kamuflační manévr, aby zamaskoval, co všechno extrémní levici Podemos a separatistům z rozpadajícího se Španělska daroval. Pravice, ultrapravice, ultra-ultra-pravice, fašisté, frankisté - termíny dnešního politického boje z tiskového odboru PSOE, tj. socialistické strany, která v zemi vládne a obsadila i post ministra zahraničí Evropské unie. Sánchez bude velmi rychle muset splácet hypotéky, kterými se zavázal, půvabně zženštilý Iglesias z Podemos je velmi tvrdý, nemluvě o katálanských a baskických separatistech. Ti tak nenávidí Španělsko a jeho symboly, že poprvé v historii pofrankistického Španělska nepředá jmenování ministrům král, Sanchez vykomunikoval složení vlády s králem telefonicky, tradiční (i ústavní) roli krále úplně ignoroval. Ještě krátce před jmenováním nové vlády stihla minulá socialistická vláda zrušit jeden z plotů kolem španělských enkláv v severní Africe. Totiž dnes už o nic jiného v Evropské unii nejde.
       Jon Juaristi, spisovatel, filolog, šéf  katedry univerzity v Alcalá, vedl španělskou národní knihovnu, má řadu literárních cen a obdivuhodné životní peripetie za sebou. Začínal u ETA, nakonec ho chtěli zabít, v osmdesátých letech s baskickými komunisty, zklamán přešel k socialistům, toto období svého života považuje za ztrátové, ale jejich praktiky poznal velmi detailně. Pokud socialisté byli ochotni se dorozumět s ETA, dnes jim nemůže vadit koalice s Podemos. S každým, kdo jim pomůže pomstít občanskou válku, kterou prohráli. Tato koalice povede ke španělské katastrofě. Antagonizovaná rozložená společnost je realitou dík socialistickému vládnutí. V 2004 socialistická strana zvolila extrémistickou cestu (Zapatero, Rubalcada), konvertovala se v populistickou levičáckou partaj jihoamerického typu. Zapatero samotný se prohlásil za nejvíc rudého ze všech.
      Dnes neexistuje možnost společného jazyka, do konce devadesátých let existovala společná báze - demokracie a návrat ke svobodě. Mýtus o spravedlnosti a řádu, který nějací špatní zničili, nestojí za komentář. Aizpurua (baskická politička) řekla v parlamentu, že žádná ústava nemůže stát nad demokracií. Pokud rozhodnete, jak se vám hodí co je demokracie, pak v případě nutnosti můžete zrušit jakýkoliv ústavní pakt. Demokracie je metodou k řešení sociálních konfliktů, nyní konvertovala v demokracii adjektiv: lidová demokracie, socialistická nebo liberální. Demokracie je metoda a liberalismus je jiná metoda. Nelze zaměnit instrument za cíl. Extrémismus, jak levicový, tak pravicový, vedou k rozkladu společnosti. Je nutná vzájemnost a kompromis. Juaristi říká, že je konzervativec, ale ne reakční. Když jste plný dobrých záměrů, během pár dní můžete zničit všechno kolem. Extrémní formulace vedou k paradoxu, ukázal to  velmi dobře Franz Kafka.  Ale buržoazie a střední třída dnes nečtou.