Zničeho nic, ale Estamos hartos
Svým způsobem paralelní vyznání mladého Španěla k německému Marcelu Goldhammerovi v předchozím článku. Pokud by to autor dál rozvinul, pak téměř mussetovská zpověď dítěte svého věku v El Manifiesto. Silnější o to, že se jedná o „joven obrero“, mladého dělníka, nic unifikovaného a zglajchšaltovaného typu evropskounijního studenta. Začínal jsem jako militant komunistické strany a volil jsem Izquierda Unida a skončil jsem jako sympatizant populistických a národních hnutí.Žiji v dělnické čtvrti, čtvrti, která má v mém městě, jehož jméno neodhalím, nejdělničtější charakter. Čtvrt, kde se domy podobají jako vejce vejci, kde v jisté hodiny musíš být velmi opatrný. Čtvrt, kudy policie prochází podstatně slabší frekvencí než jinými oblastmi města, s velkým rizikem můžeš zaparkovat volně v ulici auto, ale v podstatě nemáš jinou možnost, domy nemají garáže. Pouze ze statistických důvodů o tebe mají občas úřady zájem, zde udeřila krize plnou silou, málo kdo si může dovolit studovat. V této čtvrti většina lidí, stejně jako já, volila levici Izquierda Unida. V 2015 došlo ke změně k Podemos, v posledních volbách jsem nevolil. Tedy: čtvrt, kde lidé si v pyžamu skočí (kdysi) pro chleba a kde se všichni známe a tykáme si.
V této čtvrti se procento imigrantů přiblížilo 40%, pozorujeme to dnes a denně. pokud dáme stranou Číňany a evropskou imigraci, kde jsou Italové a Portugalci, pak 35% jsou Arabové, černoši a jihoameričané.
Nebylo tomu tak vždycky. Před pár lety jsme se pohybovali po ulicích zcela beze strachu. Lidé často nechávali klíčky ve dveřích auta (ano, dělal jsem to), měli jistotu, že je někde doma neztratí. Majitel pekárny ji nikdy nezamykal, i když nebyl přítomen, vzal sis bagetu a peníze jsi tam nechal ležet. Když něco havarovalo a radnice otálela s opravou, lidé se do toho vložili a opravili to samotní. Byli jsme jedna rodina. A dnes, projít ulicemi ti zdevastuje duši. Jasné, před pár lety 99% lidí žijících ve čtvrti jsme byli pouze my, Španělé.
Z ničeho nic přišly partaje jako Podemos a začaly školit lidi. Partaje, které vytvořili lidé ze střední vrstvy, žijící v lepším centru. Všichni jsme si pomalu začali uvědomovat, že to není pro nás. Jsou vzdálení od reality pracujících lidí, v podstatě tito levičáci už ani třídní boj nezmiňují ve svých diskurzech.
Tito údajní levicoví revolucionáři už všechny udivují svými blbostmi, hovoří o tom, jak jsou jízdní kola úžasná, o ekologii, o elektrických autobusech, jak dát ženám zodpovědná místa, až jich tam bude 50%. A ze široka mluví o důležitosti integrace muslimů do naší společnosti, musí se stavět mešity; nadávají katolické církvi, velká část obyvatel čtvrti jsou přitom katolící (nejsem jím). Přicházejí často a hovoří o přijímání imigrantů. A do centrálních oblastí města, kde jich většina z Podemos žije, též? Nikoliv, nejlépe do naší čtvrti, nikdo o tom nepochybuje, a basta!
Ne náhodou ve Francii se socialisté opevnili v lepších čtvrtích, republikáni tam jdou s nimi, a Le Pen dominuje dělnické čtvrti. Lidé tam chtějí mír, práci a chléb. Chtějí jíst každý den, střechu nad hlavou a důstojný život pro své děti. Transsexuálové a jejich jízdní kola nám lezou na nervy. Jsou to problémy vašich lepších čtvrtí, můžete volit Podemos, budete dál super klasa. Ovšem uvidíme, jak to s vašimi čtvrtěmi nakonec dopadne.
Jediní, které zajímá lid, jsou strany extrémní pravice. Jsou jediní, kteří si uvědomují, co se děje a k čemu dojde. Kteří strhávají masku pokrytecké kultuře imigrační invaze, která pomalu proměnila čtvrt v žumpu v níž se dnes nachází. Není to otázka chudoby. 30 let jsme byli chudobní, podstatně víc než dnes, ale čtvrt byla čistá a svým způsobem excelentní. Dávno před tím než jsem se narodil, zde žili mojí rodiče, byli chudí, ale věci vypadaly zcela jinak.
Tedy nakonec, já, exmilitante komunistické strany, zhnusen touto levicí pro-LGTBI, pro-imigraci, která dnes a denně očerňuje bílého člověka. Pokud jeden bílý z milionu znásilní ženu, pak jsou všichni stejní, pokud 600 ze 2000 muslimů se rozhodne k podobnému, pak jenom žádné generalizace! Nadávají chudému muži, který začal pracovat v 16 letech a po třiceti letech práce je nezaměstnaný.
Tedy: pokud se objeví ve Španělsku extrémně pravicová strana, budu ji volit. Mnozí v mé čtvrti uvažují podobně. Určitě se brzo objeví, stejné jako v celé ostatní Evropě.
Nám, kteří zde žijeme, je k smíchu nějaký gafapasta, který nás nazývá rasisty, xenofoby a netolerantními. Totálně lhostejné, a podle toho, co slyším v ulicích, tato utopická partaj (Podemos) v naší čtvrti moc hlasů nedostane. Estamos hartos.
Žádné komentáře:
Okomentovat