smartphone baptiste detombe

Zkoušené generace

Je celkem neoddiskutovatelné, že absolvent komunistického školství byl ve srovnání s absolventem posthavlovského školství roubovaného evropskounijní ideologií podstatně kvalitněji vybaven pro výzvy praktického života. Od psychologického osobnostního profilu až po kvalitu odborných znalostí. Např. mnozí účastníci anonymních literárních soutěží přelomu sedmdesátých a osmdesátých let  plodili zdaleka lepší literaturu než produkují  popřevratoví literáti. Není to způsobeno nějakou inferioritou mladých, ale ideologickým a propagandistickým balastem, kterým evropskounijní doba nové generace otravuje. Žvanění o škole jako sociální zdviži, vadná inkluzivita, kulturní homologizace, demolice hierarchií, zploštění výběru atd. Evropskounijní škola je hlavní nositelkou falešné globalizace, multikulturalismu a destrukce formátu klasické rodiny. Tato škola ve smyslu ideologických direktiv přepisuje historii a cílí na vytěsnění historie z optiky Evropana. Bere mu jednu z hlavních opor jeho myšlení, historie není totéž, co ostatní vědy, historie je hlavní oporou lidské identity a je na ni vázáno národní i individuální svědomí. Odkopnutí této opory a její nahrazení evropskounijními bláboly je velkou tragédií doby s obrovskou implikací ve školském systému. EU škola plodí lidi bez kritického ducha, ale dobře vybavené ideologickými slogany. Evropskounijní ideologie a vadné reformy způsobily škole velké škody a v tomto duchu vyškolení kantoři špatnou kvalitu vzdělávacího procesu ještě umocňují. Vzdělávací proces má hlavní podíl na formování člověka ať už má podobu tradiční české školy přelomu devatenáctého a dvacáté století, který plodil úžasné lidi, individuální vzdělávání aristokracie nebo škola v minulém režimu, kterému se nepodařilo přeprogramovat fundamenty školy. Dík konzumním svodům se to mohlo podařit až režimu evropskounijní epochy. Často se spekuluje o negativním vlivu nových technických vymožeností na vzdělávací proces, ale zdá se, že hlavní negativní podíl má evropskounijní ideologizace školského systému, která podvazuje kapacitu nastupujících generací čelit výzvám budoucího světa.  

             Ve Francii je pětatřicetiletý filozof Baptiste Detombe považován za velkou intelektuální hvězdu, jeho knihu "L’homme démantelé (Rozmontovaný člověk)" o ničícím vlivu nových technologií na mladé generace komentovala spousta velkých médií. Baptiste Detombe je tajemníkem think-tanku "Souverains Demain" a zakladatelem média Gavroche. Hlásí se k lidové suverenitě, podle filozofa jedině na republikánské a národní platformě může probíhat politická debata a zastává se ambiciózní ekologie, kterou chápe jako respektování přirozených vývojových limit. Považuje současné tendence kapitalismu za scestné a hlásá návrat k principům rozdělování bohatství a k centrální řídící roli státu. V hovoru ve Figaru považuje generaci třicátníků za zlomovou generaci, protože na vlastní kůži zažila přerod z hmotného světa do světa virtuálního. Za bod zvratu považuje planetární nástup smartphonu roku 2007. Tento nástroj zrušil  časoprostorové hranice: od tohoto okamžiku se stalo možným zůstat permanentně ponořen do virtuálního světa. Všudypřítomnost smartphonu vedla k iniciaci návykových procesů. Generace třicátníků zažila tento zlom, který znetvořil její existenciální zkušenosti v proporci, kterou předchozí generace neznaly. Tato technologie byla uvedena na trh dřív než se daly předvídat její kognitivní, zdravotní a antropologické důsledky na generaci. Člověk se rozložil, protože ztratil vlastnosti vlastní lidství: ochuzené sociální interakce a laskavost znehodnocena neustálou přítomností obrazovky. Zvědavost a údiv jsou saturovány nekonečnými obrazy. Usurpující přítomnost obrazovky sabotuje procesy vlastního myšlení, sebereflexe a čtení. Stálý strach, že odstoupení od digitálního nás vyloučí z nové sociability. Numerický člověk nemiluje svou humanitu, chce se jí zbavit, aby lépe splynul se strojem, který se stal jeho druhou existencí. 
           Nový člověk je zmrzačeným člověkem, z ideje individuality nezbyl než individualismus: zuřivá obrana vlastních zájmů a stažení se do soukromé ulity. Západní humanismus charakterizují dva prvky: člověk individuality a člověk potenciál. A tyto dva aspekty mizí pod údery digitální hegemonie. Individualizace člověka byla produktem křesťanství (individuální spása, oddělení politiky a náboženství atd.), které liberální doktrína oslabila. Individualizaci charakterizuje neustálé úsilí. Humanismus objevuje myšlenku člověka jako potenciálu, člověk není daný, ale musí se na Zemi realizovat. Erasmus: "Člověk se nerodí člověkem, ale stává se jím." Tato antropologie je přítomna v kulturní krajině Západu, např. evangelické podobenství o talentech člověka. Digitální svět pohlcuje tento ideál. Za kvantitativní limity technologie nabízí možnost neomezené zábavy. Technologie anesteziovala vůli, která nemůže už být než zbožným přáním bez možnosti dlouhodobého dodržování. 
             Smrt úsilí je koncem myšlení, je to neschopnost říci ne, protože jen reflexní úsilí umožňuje odpor, psal filozof Alain. K tomu se přidávají filtrační bubliny, klanová mentalita, virtuální konformismus založený na přehnaném vystavování se obsahu stejných sfér. Z individua se stává karikatura sociální skupiny, individuum je rozmělňováno v mase pasívních konzumentů. Tím, že obrazovka nedá prostor nudě, nedá ani prostor kreativitě člověka. Nuda musí být vymýcena, protože člověk neunese konfrontaci se sebou samým. V naší liberální modernitě je na nudu nazíráno velmi negativně. Liberální věk vytlačil mrtvé časy nudy, které jsou možná jedinými časy našeho života a zpeněžil je a tím zbavil člověka jeho nejcennějšího majetku. Nuda je plodná, dává kvést myšlení, je to čas introspekce a ticha, které je impulsem k velkým projektům.  
           Podle filozofa nedostatek politické vůle v konfrontaci s digitálním světem ohrožuje nastupující generace. Neexistuje zázračné řešení, všechna řešení omezí profit průmyslu technologií a svobodu neomezeně konzumovat. Není možné někoho vzdělávat v přítomnosti obrazovky, protože je strukturálně vyvinutá na to, aby vzdělání od člověka vzdálila a stala se návykem. Bez ohledu na to kolik informací šíří nebo ponaučení, které předává, je lidstvo podřízené zákonům své biologie, které digitální průmysl dokázal deformovat ve svůj prospěch. V tváří tvář této civilizační výzvě je nutná komplexní a systémová reakce. Nedostatek politických ambicí ohrožuje nové generace. Víra se živí mystériem, nedorozuměním a nasloucháním vlastními nitru. Smartphone vyvolává iluze absolutní kontroly a univerzálního poznání a iluzorně glorifikuje jednotlivce. Demontovaný člověk plave v přeludu své moci. Obrazovka nás vede k povrchnosti a fantazírování nad virtuálními přeludy. Paradoxně z obrazovky zoufalé generace mohou vnímat víru jako poslední možnost, jak překonat digitální odcizení.  Sv. Pavel v Prvním listu ke Korintským: "Všechno je mi povoleno, ale nenechám se ničím zotročit:"