eumuzeum prosperita

Muzeum bývalého blahobytu

Německá ekonomická i celospolečenská krize se českého satelitu eminentně dotýká, na jednom českém  infoserveru  analyzuje "důležitý" mainstreamový ekonom důsledky německého útlumu pro český stát - utrpí starší populační ročníky, lidi nad padesát nenajdou džob a důchodcům spadne životní úroveň. Mladým nic nehrozí, rychle se adaptují na nové podmínky. Důležitý ekonom musí mít v hlavě nějakou zatím neobjevenou vizi pro mladý populační segment, běžně v dlouhodobé ekonomické krizi dobře prosperuje jenom prostituce. V Německu dost dlouho dobře fungoval politický systém výhradně založený na politických stranách, které se vzájemně oponovaly a které v omezené formě kontroloval lid a média. Na zborcení systému má velký podíl Merkelová, její podíl by ovšem nemohl tak tak závažný, kdyby se nevyčerpala samotná dynamika politického systému založeného na politických partajích. Německá krize nemusí být na první pohled z mnoha důvodů až tak patrná, hlubší dopad německého útlumu na českou ekonomiku potřebuje dva tři roky, aby vykvetl. Dlouhodobě jsme trénovaní na podstatně nižší životní úroveň než mají Němci a proto nezaregistrujeme pomalé snižování jejich životní úrovně a jenom minimálně jsme schopni vnímat vyhraněnou režimní tyranii proti etnickým Němcům. Rozklad německého politického systému můžeme zachytit, ale politice v Česku nikdo nepřikládá velkou důležitost, v principu se domníváme, že když ústavní soud zakáže AfD, nic moc se nestane. Ústavní a jiné soudy jsou obzvlášť v Česku považované za svatou krávu.

           Když o německé krizi mluví mainstream a vládnoucí kasta, je to proto, aby zamaskovaly důvody a svůj podíl na krizi a opakovaly zaklínadlo Putin, které v dnešní jednoduché době propagandou otrávená většina skousne. Profesor Markus C. Kerber z berlínské Technické univerzity soudí, že německá systémová krize neuchvátila jenom ekonomiku, ale i politický systém. V interview v nezávislém rakouském magazínu Exxpress Kerber připomíná, že už při kancléřské volbě Merz potřeboval podporu Levicové strany, když ho odmítlo podpořit 18 poslanců vlastní CDU/CSU. Pokud by ho nepodpořili postkomunisté z levice, nebyl by zvolen, nikdy v minulosti nic takového nebylo ve Spolkové republice možné. Pokud někdy došlo ke spojení levice a pravice, předcházela tomu dlouhá koaliční vyjednávání a programové kompromisy. Nyní ve zcela zásadním hlasování volí kancléře údajně levicová opozice, který má formálně opačný program, totiž kdyby k tomu nedošlo, do centra politické hry by musela vstoupit skutečná opozice AfD. Podle profesora stojí před vládou kolosální výzvy jako je zadlužování a sociální systém na pokraji krachu.
          Profesor přikládá velký důraz systému stranické oligarchie, do kterého metastázoval politický systém. Dva politické bloky CDU/CSU a SPD se zmocnily klíčových administrativních a finančně-ekonomických struktur a zablokovaly cestu k moci politickým konkurentům, zprava je to AfD a zleva Svaz Sáry Wagenknechtové. Profesor je přesvědčen, že nynější koalici lidovců a sociálních demokratů čeká krach, je to extrémně nestabilní koalice bez jasného politického programu. Místo radikálních ekonomických reforem, jak slibovala, CDU následuje cestu svých levicových koaličních partnerů z SPD a zadlužuje stát.  Německo se ještě ani nepokusilo řešit své hlavní problémy, jako je imigrační krize a růst sociálních výdajů. Obzvlášť dramatická situace je v penzijním fondu, protože německá demografická a sociální rovnováha je zcela narušena. Po válce se ustavil sociální stát, který dneska ohrožuje samotné demokratické principy. Vládnoucí strany si zvykly v nějaké formě kupovat své voliče, ovšem dnes už není k takovému manévrování prostor. Systém není spravedlivý, stal se rovnostářským a dík demografické nestabilitě funguje na úkor stále se redukující  mladé generace.
           Profesor Kerber je velmi kritický k vládnoucímu partajnímu systému,  mluví o stranické oligarchii, která si ordinuje miliardové finanční injekce ze státních zdrojů. Vládnoucí strany si pomocí ústavních pojistek vytvořily řadu privilegií a blokují vládnutí skutečných reformních sil.  Profesor vidí cestu z politického bahna ve změně volebního systému, navrhuje přímou volbu kancléře a poslaneckého sboru. Domnívá se, že jen tato reforma může obnovit důvěru Němců v politický systém. Merz je druhořadým kancléřem, celý život se motal v politické kuchyni a nemá žádné zkušenosti s výkonnou mocí, tento člověk je osudovou chybou politického systému.  
           Německá ekonomika nabízí velmi chmurný obraz. Nejen Německo, ale celá Evropa se proměnila v muzeum bývalého blahobytu. Pokud nebudou rychle přijata účinná opatření, Německo se zhroutí. Pořád ještě v zemi existuje silný průmysl, který zatím ještě fantazie levičáckých a zelených programů úplně neodrovnaly. O tom, že dojde ke zhroucení ekonomiky, profesor nepochybuje, otázkou je pouze, kdy k tomu dojde. Zhroucení je už naprogramované: v první řadě je to imigrace, penzijní a sociální systém a rozpočtové krize.
          Velmi ožehavým německým problémem je ekonomická stagnace,  statistiky predikují, že letošní ekonomický růst nepřekročí 0,7%. Od 2017 německý růst nikdy nepřekročil 1,7%. Stagnace má důvod v hlubokých strukturálních problémech, vysoké ceně energie a závislosti na exportu. Německý exportní model a nízké domácí investice zanechaly Německo bezbranné vůči novým výzvám. Průmyslová základna se zhoršuje, firmy přesouvají výrobu do zahraničí, např. úroveň průmyslové produkce v 2024 činila jen 90 % úrovně v 2015, v Polsku se za toto období produkce zvýšila o 152 %. V celé EU se pozoruje trend prudkého snižování investic, v 2024 v Německu investice klesly o 27 %. V EU vládne monstrózní byrokracie, systémy řízení nejsou digitalizovány a přetrvávají vysoké daně a drahá energie.