Nekonečná válka
Velmi citovaný filozof Andrea Zhok píše, že Logos se dnes v Evropě zbláznil. Záměrně nechat hodiny čekat ruskou delegaci na mírových jednáních je diplomatické hulvátství, ale neomaleně posouvat termíny předání padlých je perverze v duši. Podle Budanova a jeho evropskounijního propagandistického servisu Rusko hraje hroznou propagandistickou hru. Ukrajina kdyby začala zabíjet všechny krátkonohé, v západní propagandě by na tom určitě našly něco velmi humánního. Perspektiva konce války se vzdálila. Rusko v posledních dnech naneslo na strategické ukrajinské objekty těžké raketové údery, ale Reuters už několik dní opakovaně uvádí, že odveta za strategické bombardéry teprve přijde. Americký Military Watch Magazine považuje průlom ruské armády do Dněpropetrovské oblasti ze vojensky velmi významné, ale po řadě podobných důležitých posunů to nezní moc významně. 90. tanková divize v sestavě vojenského seskupení Centrum prolomila hranice Dněpropetrovské oblasti, což dává Rusům šanci dovršit dobytí Pokrovska. 90. divize sestává ze 3 tankových pluků a motostřelecké brigády, operuje 300 tanky, většina z nich modernizovaných do standardu T-72B3. Od března mají tanky nový systém aktivní obrany. Ruská armáda pomalu postupuje i v Sumské oblasti, ale ukrajinské pluky se tak úporně brání, že o žádném zvratu ve válce nelze mluvit.
Evropská politická kasta je prodchnuta vůlí válčit a evidentně už kalkuluje i s přímým střetem s Ruskem. Ukrajinský úder na ruské strategické bombardy je vepsán do tohoto scénáře, nebyl by možný bez aktivního zapojení evropských tajných služeb. Opakuje se dávno zažité z minulých evropských válek, ti kdo mají nominální moc a údajně rozhodují, zdaleka nejsou těmi nejmocnějšími. V EU orgány tzv. kolektivního rozhodování jsou spíš orgány unijního konformismu, těžko se smíříme s představou, že ta nejbigotnější forma konformismu, kterou je evropskounijní, je sama o sobě motorem hlubších politických rozhodnutí a nasměrování. Ať je to jakkoliv rozhodovací mechanismus EU nasměroval Evropu na přímou konfrontaci s Ruskem a je docela dobře možné, že ukrajinský útok na bombardéry a každodenní dronové roje nad Ruskem představují objektivní oslabení ruského obranného potenciálu.
Dodneška to vypadalo na trpělivou šachovou hru, kde velmistr Putin pomalu organizuje závěr střední hry. Putin nejen od počátku vojenského konfliktu, ale dávno předtím od slavné řeči na mnichovské bezpečnostní konferenci, vždy viděl nejvyšší prioritu v míru a jeho dlouhodobých zárukách pro všechny. Riziko použití jaderných zbraní bylo minimální. To všechno platilo v podmínkách byť velmi obtížné války, která se klasicky odehrávala na frontě a v její bezprostřední blízkosti a za relativně velmi málo civilních obětí. Nyní však musí Rusko čelit dvěma nečekávaným ranám, na jedné straně jsou to masové každodenní útoky hluboko v týly zaměřené na civilisty s evidentně teroristickou dynamikou a na druhé straně útoky na klíčový průmyslový sektor. Dneska např. po nočních útocích musel zastavit činnost Všeruský institut reléové techniky v hlubokém ruském týlu v Čeboksarech. Tradiční poziční hra přestává být pro Rusko udržitelnou a nedá se předvídat, jak zareaguje a má-li vůbec bez jaderné odpovědi nějaké možnosti adekvátně reagovat. Zdá se, že Putin nemá už možnost dopustit překročení další červené čáry. Servery vojenských korespondentů, kteří jsou na tepu války, mluví o nevyhnutelném nasazení jaderných zbraní.
Žádné komentáře:
Okomentovat