medinskij zelensky

Istanbul 2

Istanbulská jednání mezi Ruskem a Ukrajinou netrvala až tak krátkou dobu, jak se uvádí, před hodinovým setkáním obou delegací jednal Medinskij s Umarovem asi dvě a půl hodiny. Ukrajinským tajným službám se sice povedl majstrštyk, dobře zorganizovaly ruskou Cannosu, ale ten trochu bledne ve světle faktu, že podle dohody o strategických zbraních ruské bombardéry nestály skryté v hangárech. Ruské memorandum je na první pohled důkladně promyšlenou a v praxi realizovatelnou konstrukcí. Memorandum neobsahuje žádné přehnané požadavky: neutralita Ukrajiny a ruská svrchovanost nad Donbasem a Krymem; odmítnutí ukrajinské jaderné aspirace; garance práv ruského obyvatelstva a jazyka na Ukrajině; zákaz heroizace nacismu; zrušení diskriminačních zákonů proti kanonické pravoslavné církvi. Zdálo se, že už dávno generál Kellogg dojednal se Zelenským akceptování nebo nějaké přiblížení k těmto bodům, aby jednání vůbec dávala smysl. V ukrajinském memorandu však není ani stopy po nějaké rozumné konstrukci, podle jejich  verze jsou poraženou stranou Rusové. Ukrajinské memorandum požaduje zastavení palby minimálně na 30 dní, návrat zajatých a pak setkání Putina se Zelenským. Parametry míru by dojednaly delegace USA, Ruska, Ukrajiny a EU. Nikde ani zmínky o problémech, které vedly k válce, a jak jednat o míru s evropskounijním režimem, který podobně jako Zelenský spojil svůj osud s válkou. 

           Ruské memorandum obsahuje varianty vedoucí k zastavení palby, které dávají prostor pro dojednání kompromisního řešení, pokud by o to Ukrajina a EU usilovaly. V situaci, kdy Evropská unie štve proti Rusku a financuje Zelenskému válku a prosperitu jeho klanu, žádný mír nelze očekávat. Zelenského udržení u moci je spojeno s válkou a mír není v jeho zájmu. Snaží se za každou cenu vyprovokovat Rusy, aby vyjednávání opustili. Umarov nechal záměrně hodinu ruskou stranu čekat a okamžitě po jednání prohlásil vulgární Zelenský o ruské delegaci, že jsou to idioti. Na krátké tiskové konferenci po jednání na otázku novináře Economistu po ukradených dětech odpověděl Medinskij, že Kyjev předal ruské straně jména 339 dětí, které měli Rusové ukrást. Tedy ne milion a půl, jak tvrdí ukrajinská a evropskounijní propaganda, ale najednou je to jen 339 případů. Medinskij řekl, že ruská strana každý případ prověří a pokud rodiče někde existují a požádají, dítě se k nim vrátí. "Nedělejte bezdětná show pro soucitné evropské stařenky". Podle Medinského přes naléhání ruské strany, Ukrajinci nikdy Rusům nepředali seznam údajně zabitých v Buči. Určitě budou seznam mít Lipavský s Fialou a čeští prokurátoři, protože pochyba o případu je v Česku trestně stíhatelná. Problém s dětmi bude možná jinde, loni na podzim se psalo, že německé a jiné sociální služby odebraly ukrajinským rodinám 255 dětí.  
           Válku by rychle ukončil silný ruský průlom na frontě, o velké letní ofenzívě se spekuluje, ale v poli to vypadá jako v mrtvé fázi první světové války. Rusové se zmocnili pár dědin v Sumské oblasti, vojenští korespondenti vydávají za velký úspěch 300metrový postup ve Volčansku, ale ofenzívu to nevěští. Politolog profesor Fedor Lukjanov má málokdy pozorovatelnou schopnost syntetizovat teorie humánních věd s realitou. V Ruské gazetě píše, že události, které předcházely jednáním v Istanbulu byly indikátorem stavu rusko-ukrajinského konfliktu. K míru povede ještě dlouhá cesta. Ukrajinské útoky bezprostředně před jednáním potvrdily oprávněnost ruské výchozí pozice - žádné příměří není možné pokud se nedojde k základním obrysům mírového dohovoru. Vojenská síla je nejsilnějším nástrojem mírových vyjednávání. V konfrontaci dnešní intenzity to nelze odmítnout. Ukrajina přesvědčuje, že tato teze je stále platná. V žádném důležitém střetu druhé poloviny 20. století (řeč je o expedičních operacích proti slabšímu protivníkovi) diplomatická ujednání nezačala po příměří, ale probíhala paralelně s vojenskými operacemi. V Koreji i Vietnamu to trvalo dost dlouho. Není to radostné, ale pouze realistické konstatování. Pouze tato cesta vede ke stabilním řešením a nelze se divit, že okamžité příměří není na pořadu dne. Algoritmus pomalých vyjednávání vyhovuje i Washingtonu, pro Trumpa je důležité vzbudit dojem pohybu a ne slepé uličky. Aspoň prozatím. Kyjev má snahu tento vzorec prolomit a vnést do procesu nelinearitu a učinit jej impulzívním. Z tohoto hlediska byl příjezd ruské delegace do Istanbulu, navzdory rozsáhlým sabotážím, správným krokem. Nepřítel si přál, aby Rusové nepřijeli. Donald Trump je neviditelně přítomen při jednání, vztahy s ním jsou pro obě strany velmi důležité. Trump chce vidět proces vyjednávání a ať ho tedy vidí, obě strany jsou ochotny v tom figurovat. 
            Až bude potřebná smysluplná konverzace, status vyjednávání se může změnit, obě strany to chápou. V obou kolech hovorů se diskutuje o otázkách, které lze vyřešit, ale které se nedotýkají podstaty věci. Je to pozitivní a důležité, vytvoří to určitou atmosféru, která se v smysluplnější fázi vyjednávání může hodit. Má smysl si vyměňovat memoranda, která jsou absolutně neslučitelná? Ano má, protože z hlediska diplomacie je jasné a věcné vyjádření požadavků lepší než spekulace v  duchu "strategické nejistoty." Neexistují žádné průsečíky, ale okolnosti se mohou změnit. Stane se to právě v důsledku vojenských akcí. Ty se rozšiřují, jak územním rozsahem, tak povahou použitých prostředků a taktik. Každá strana má nějaké trumfy a ty se budou používat. Konec ozbrojené konfrontace se zatím neočekává.