liberal

Liberální dobro

Západní společnosti nezadržitelně mutují směrem, že i ty nejkrutější odsudky jejich nepřátel se jeví oprávněné. Změnit legislativně nějakou tradiční normu byl složitý proces nad nímž bděla spousta vzájemně nezávislých institucí, jejichž nezávislost liberální politika ve jménu svobody člověka eliminovala i v tradičně konzervativních zemích. Např. ve Francii Národní etická rada nebo jiné instituce vždy zablokovaly pokusy uzákonit euthanasii, jejich etické náhledy čas zrelativizoval a k mutaci mohlo dojít. Koncem května schválilo ve velmi tvrdé verzi francouzské Národní shromáždění zákon o euthanasii 305 hlasy proti 199. 50 let se o to někdo pokoušel, ale když už by se našla perfidní poslanecká většina, etické náhledy institucí zákon znemožnily. Podle nového zákona za pokus o zabránění euthanasie hrozí 2 roky vězení a třicet tisíc eur pokuty a to i blízkým příbuzným. Proti zákonu se vyslovil na socsítích i ministr vnitra Retailleau: "Zákon překračuje hranici, chceme trestat ty, kteří se snaží dát smysl života těm, kteří ho ztratili.. Soucit přece nemůže být trestný." Zdravotníci sdruženi v organizaci "Pro život" se domnívají, že Francie schválila nejtolerantnější euthanasii na světě, přitom předchozí zákony o paliativní péči byly jedinečné. Francie se přidává k několika zemím, které porušují přirozený zákon nezabíjet a dělá to extrémistickým textem s vágními kritérii, rychlým postupem a nátlakem vůči pečovatelům. 

                20. června schválila po třetím čtení zákon o euthanasii 291 hlasy z 314 i britská dolní sněmovna. Vládnoucí liberální kasta má drzost zákon nazývat "důstojnost umírání." Člověk, který se považuje za břemeno pro doktory a obtěžující okolní pacienty, může požádat o smrtící injekci. Kdo pochybuje o logice a schopnostech tohoto evropského zdravotního systému a hledá alternativní postupy včetně akupunktury, je skandalizován popř. se mu léčba nějakou vakcínou i vnutí. Na konci tohoto finančně-dodavatelského řetězce chemického zdravotnictví je obtěžující bezvládná jednotka, které se ordinuje žádost o vlastní smrt jako nejefektivnější část terapie. Liberální poslanci, jak je zvykem,  tvrdili, že volba člověka  je jeho volbou a musí se respektovat. Jeden liberál argumentoval tím, že když počátkem týdne sněmovna legalizovala přerušení těhotenství až do poslední fáze porodu, musí to dokončit legalizováním zabíjení nemocných. V Británii padlo poslední tabu. Yi Zhu píše v Unherd, že když se oznámil výsledek hlasování, ve sněmovně se nastolilo mrtvolné ticho, pravděpodobně si mnozí poslanci teprve teď uvědomili obludnost svého hlasování. Novinář píše, že v následujících letech, až dojde k nevyhnutelnému zneužívání zákona, by se měl každý z 314 poslanců zodpovídat za rozhodnutí, pro které hlasoval.  
           Stoupenci euthanasie vesměs argumentují stále stejně, osoby s nevyléčitelnou patologií, hlavně ovšem staří, trpí a mají právo na důstojnou smrt. Kdo s tím nesouhlasí, je protivníkem svobody člověka a je to extrémní pravičák a integrista. To je dlouholetý vágní obraz a propaganda, které vedly k tomu, že dnes většina Evropanů euthanasii favorizuje, ale v sektoru paliativních služeb, který je problému nejblíž, je to úplně opačně: v průměru 85 % pečovatelů a 97 % nemocných jsou proti euthanasii. V Kanadě, kde se euthanasie praktikuje od 2016, 3,3 % úmrtí jdou na její vrub, ovšem každoročně se pozoruje 30% nárůst. Euthanasie je praktikována i u těch, kteří nejsou postiženi nevyléčitelnou patologií, např. u neslyšících a depresívních lidí. V Belgii z ekonomických důvodů dnes víc než 40 % lidí odmítá poskytnutí zdravotní péče lidem starším 84 let. Euthanasie nemá nic do činění s přáním trpících lidí, ale s přáním liberálního státu likvidovat nepotřebné a státní kasu zatěžující lidi. Podle podílu nejstaršího populační segmentu, v evropských zemích potřebuje 0,1% až 0,3% populace paliativní péči, což není extrémní požadavek, ale k dispozici je jen zlomek míst. 
            Liberální perverze ovládající západní země nemá limit, v pondělí britská sněmovna schválila zákon, který dekriminalizuje potrat  v poslední třetině těhotenství, zákon se považuje za vítězství PR a feminismu. Poskytovatelé služeb budou i nadále čelit sankcím, ale ne ženy, které si potrat samy přivodí.  Vychází se z principu, že žena má mít absolutní kontrolu nad reprodukční kapacitou bez ohledu na následky pro ostatní. Takto pojatá liberální svoboda je nestydatá, absolutizace práva na potrat až do stádia, kdy v lůně matky žije bytost, která rozpozná i její hlas, dělá z lidské společnosti společnost oblud. Zabít existující dítě, přitom není problém je dát k adopci, udělá z ženy navždy monstrum. Na Západě se šíří kultura náhradního mateřství, zde se ovšem jedná o transakce mezi cizími lidmi a když se dohody pokazí, zboží se stává zbytečným, pondělní zákon vyřešil i tento problém. Prostor, do kterého vstoupila západní společnost se rychle vymyká kontrole, ze svobody, práva na volbu a podobných dobrých frází se stávají pravidla nelidského antihumánního světa.