Imigrace nebo prokreace
V Česku se podle staťáku pozoruje od 2022 historicky největší pokles porodnosti, není náhodné, že se to děje právě s nástupem Fialovy vlády. Nejbídnější vláda v národní historii věnovala místo na plození dětí peníze na zabíjení na Ukrajině. Finance sice nemohou změnit dlouhodobé porodnostní trendy, ale jak říká francouzský demograf Dominique Reynié, peníze nezmění porodnostní trendy, ale v krátkodobém horizontu mohou zabránit nejhoršímu, a to v Česku udeřilo. Z různých šetření je patrné, že velké procento mladých párů by mělo okamžité první nebo další dítě, kdyby jim to dovolily materiální okolností. V evropském průměru se 70 % bezdětných do 35 let vyslovuje v tom smyslu, že plodit děti jim brání materiální situace. V Česku se loni registrovalo 83 000 (v 2021 110 tisíc) narozených dětí a 1,37 dítěte na ženu (v 1974 2,43 dítěte na ženu), což je překvapivě slabé. Hrůzný trend, který Fiala nastartoval, bude mít tragické následky pro sociální a ekonomickou udržitelnost státu. Resuscitovat porodnost ve státě není jedním z padesáti problémů, které stát trápí, ale je to otázka bytí a nebytí národa a nic tomuto problému není paralelní.
Jedno z prvních opatření popřevratové epochy bylo zrušení subvencí průmyslovým odvětvím, která vyráběla produkty spojené s dětským světem, jako odívání, hračky atd. Propaganda tenkrát tvrdila, že ekonomicky přínosnější a pro rodiny výhodnější je přímá finanční dotace rodinám místo výrobcům. Průmysl dětského odívání v Čechách okamžitě zkrachoval a ceny, které platí rodiny zahraničním výrobcům jsou inhibitivní. Fiala a spol. uzákonili protizákonnost komunistické propagandy, absurdně v téměř vymírající společnosti. Pokud se zachovají stávající demografické parametry a nebudou dál klesat, jak je pravděpodobné, během jednoho lidského života se počet obyvatel státu zredukuje na 6,5 milionu. Komunistický režim štědře dotoval průmysl dětí, komunisté anticipovali programy demografické záchrany, jak je definují dobří evropští demografové. Fiala a spol. servilně přijímají evropskounijní ideologii, která plánuje nahradit etnické Evropany Afričany a muslimy, ovšem pochyby o úspěšnosti tohoto projektu má ve Francii už i část mainstreamu.
Redukce počtu českého obyvatelstva se úspěšně maskovala velkou imigrací, ale poslední demografické parametry nutně povedou k poklesu obyvatel. Populační spirála, tzn. méně dětí na ženu, méně žen prokreativního věku, čím dál starší první rodičky, nárůst podílu nejstarších populačních segmentů, víc mrtvých než narozených atd., to je nepříjemná tvář, ale to hroznější se za tím skrývá. Zánik národní a politické kultury a destrukce přirozené biologické vitality jako premisy zachování rodu a národa. Image bývalého režimu byl pevně spojen s obrazem dítěte a mladého člověka, kteří budou žít v komunistické epoše, v této vizi nebyl ideologicky udržitelný obraz vymírající společnosti. V povědomí evropských národů byla vždy vkomponovaná pozitivní vize rostoucího národa velké vitality schopného konkurovat ostatním. Evropskounijní politika je svého druhu ojedinělá, zapomněla, že povinností politiky je chránit lidi, kterým vládne, místo toho realizuje vize, které oslabují vitalitu a zachování ovládaných.
Prvním krokem k obnovení dynamické porodnosti je tvrdé nastolení antikonzumního pronatálního diskursu ve společnosti a masívní investice do rodin, na prvním místě ambiciózní plán bydlení pro mladé. Nahrazení zelené ekonomiky prokreativní produktivní ekonomikou může znamenat rozhodující impuls stagnující evropské ekonomice. Inovace nebudou potřebovat nikam nevedoucí unijní byrokratickou podporu, ale budou přicházet automaticky. Pokud k něčemu takovému nesáhneme, nutně přijde masová imigrace obyvatelstva, jejíž hodnoty se liší od našich. Navrhování imigrace jako řešení demografické krize pro většinu Francouzů znamená navrhování ještě většího problému než je krize samotná. Imigrace, kterou urputně prosazují bruselští byrokraté, v západní Evropě selhala na celé čáře. Imigrace není ani odpovědí na potřebu pracovní síly, míra zaměstnanosti imigrantů ve Francii a Německu je podstatně nižší než etnického obyvatelstva a s velmi malou přidanou hodnotou. K tomu se přidává další zátěž, na každého imigranta se váže větší rodina, která pouští žilou sociálnímu systému a devastuje školství. Imigrovaná populace se nerozplyne v etnické populaci, ale naopak francouzská nebo italská ztratí své národní rysy. Je jasné, že není dobrý velký dovoz jakéhokoliv zboží, ale dovážet ve velkém lidi, jejichž hodnoty se diametrálně liší, se v EU považuje za dobré.
Kromě Afriky se pozoruje pokles porodnosti na všech kontinentech, ovšem demografická krize v Evropě je pozoruhodná jedním aspektem - pokles porodnosti je dlouhodobý a velmi pomalý s občasným vylepšením, systém se jen velmi pozvolna rozkmitává. Zdá se, že je reálné, aby vhodná politika centra dovedla systém do kvantitativní stability s polohou kolem dvě děti na ženu. Ovšem s Fialou a spol. v čele státu nic takového není možné. V EU se na rozdíl od jiných kontinentů vyskytuje jistý typ šílenství bránící plození dětí, naštěstí v Česku na rozdíl od jiných EU zemí procento těchto šílenců nebude moc vysoké. V EU je jisté procento mládeže intoxikované nejhnusnějším jedem unijního malthusiánství, které nechce plodit děti z důvodů zachování ekologicky čisté planety.
Populace v západní Evropě roste, ale za cenu masívní imigrace, která úplně zvrátila kulturní a antropologickou rovnováhu těchto zemí. I v menších městech vnitřní Francie je patrné, že čtvrtina třetina populace je z Afriky nebo islámských zemí. Francouzský lid, který s tím má každodenní zkušenosti, je absolutně proti, ale vládnoucí elita je neoblomná. Porodnost na ženu (1,59) je ve Francii nejvyšší v Evropě, je to dík imigrační části populace. Monitorovat etnickou natalitu je ve Francii trestné, odhaduje se, že etnická Francouzka se nebude moc lišit od Němky s porodností kolem jednoho dítěte.
Redukce počtu českého obyvatelstva se úspěšně maskovala velkou imigrací, ale poslední demografické parametry nutně povedou k poklesu obyvatel. Populační spirála, tzn. méně dětí na ženu, méně žen prokreativního věku, čím dál starší první rodičky, nárůst podílu nejstarších populačních segmentů, víc mrtvých než narozených atd., to je nepříjemná tvář, ale to hroznější se za tím skrývá. Zánik národní a politické kultury a destrukce přirozené biologické vitality jako premisy zachování rodu a národa. Image bývalého režimu byl pevně spojen s obrazem dítěte a mladého člověka, kteří budou žít v komunistické epoše, v této vizi nebyl ideologicky udržitelný obraz vymírající společnosti. V povědomí evropských národů byla vždy vkomponovaná pozitivní vize rostoucího národa velké vitality schopného konkurovat ostatním. Evropskounijní politika je svého druhu ojedinělá, zapomněla, že povinností politiky je chránit lidi, kterým vládne, místo toho realizuje vize, které oslabují vitalitu a zachování ovládaných.
Prvním krokem k obnovení dynamické porodnosti je tvrdé nastolení antikonzumního pronatálního diskursu ve společnosti a masívní investice do rodin, na prvním místě ambiciózní plán bydlení pro mladé. Nahrazení zelené ekonomiky prokreativní produktivní ekonomikou může znamenat rozhodující impuls stagnující evropské ekonomice. Inovace nebudou potřebovat nikam nevedoucí unijní byrokratickou podporu, ale budou přicházet automaticky. Pokud k něčemu takovému nesáhneme, nutně přijde masová imigrace obyvatelstva, jejíž hodnoty se liší od našich. Navrhování imigrace jako řešení demografické krize pro většinu Francouzů znamená navrhování ještě většího problému než je krize samotná. Imigrace, kterou urputně prosazují bruselští byrokraté, v západní Evropě selhala na celé čáře. Imigrace není ani odpovědí na potřebu pracovní síly, míra zaměstnanosti imigrantů ve Francii a Německu je podstatně nižší než etnického obyvatelstva a s velmi malou přidanou hodnotou. K tomu se přidává další zátěž, na každého imigranta se váže větší rodina, která pouští žilou sociálnímu systému a devastuje školství. Imigrovaná populace se nerozplyne v etnické populaci, ale naopak francouzská nebo italská ztratí své národní rysy. Je jasné, že není dobrý velký dovoz jakéhokoliv zboží, ale dovážet ve velkém lidi, jejichž hodnoty se diametrálně liší, se v EU považuje za dobré.
Kromě Afriky se pozoruje pokles porodnosti na všech kontinentech, ovšem demografická krize v Evropě je pozoruhodná jedním aspektem - pokles porodnosti je dlouhodobý a velmi pomalý s občasným vylepšením, systém se jen velmi pozvolna rozkmitává. Zdá se, že je reálné, aby vhodná politika centra dovedla systém do kvantitativní stability s polohou kolem dvě děti na ženu. Ovšem s Fialou a spol. v čele státu nic takového není možné. V EU se na rozdíl od jiných kontinentů vyskytuje jistý typ šílenství bránící plození dětí, naštěstí v Česku na rozdíl od jiných EU zemí procento těchto šílenců nebude moc vysoké. V EU je jisté procento mládeže intoxikované nejhnusnějším jedem unijního malthusiánství, které nechce plodit děti z důvodů zachování ekologicky čisté planety.
Populace v západní Evropě roste, ale za cenu masívní imigrace, která úplně zvrátila kulturní a antropologickou rovnováhu těchto zemí. I v menších městech vnitřní Francie je patrné, že čtvrtina třetina populace je z Afriky nebo islámských zemí. Francouzský lid, který s tím má každodenní zkušenosti, je absolutně proti, ale vládnoucí elita je neoblomná. Porodnost na ženu (1,59) je ve Francii nejvyšší v Evropě, je to dík imigrační části populace. Monitorovat etnickou natalitu je ve Francii trestné, odhaduje se, že etnická Francouzka se nebude moc lišit od Němky s porodností kolem jednoho dítěte.
Žádné komentáře:
Okomentovat