evreux eure

Inteligentní francouzský národ?

Žurnalista v celkem sympatickém pravicovém SyntheseNationale píše, že Francouzi jdou volit v dobré víře, že si konečně zvolí nějakou změnu, už nemusí být ani k lepšímu, ale proboha konečně změnu a nikdy k tomu nedojde. Ptá se, jak je to možné, mají přece vyšší IQ než východní Evropa a tam si volí lepší vlády? Podle rychlé konzultace statistik máme se Slováky a Maďary o bod vyšší IQ než Francouzi, horší je to v Řecku, Bulharsku a Polsku a tragické v  příštích zemích EU Albánii a Severní Makedonii, kde koeficient padá do africké úrovně. Po několika dnech pozorování z terasy centrálního café v Evreux je okamžitě vidět IQ disproporčnost - evidentně větší než třetinová přítomnost černé imigrace přinesla do země jiný typ inteligence než technické IQ, např. rozliší tisíce zvuků v džungli. Viděno z café, žurnalista v zásadě může mít pravdu, město s úchvatnou katedrálou z dob, kdy se u nás zřídkakdy stavěly i malé rotundy, je objektivně vsazeno do vyššího stupně všeobecné organizace s daleko sofistikovanějšími parametry než mají podobná čtyřicetitisícová města v Česku. Zajímavé komplexní architektonické řešení velkého vnitřního městského areálu a kypící malý byznys všeho druhu nemají v takovém rozsahu paralelu v Čechách a zdá se, že kulturou okamžiku nikde jinde v Evropě. Hlubinná Francie evidentně stále ještě žije, ale čím? Kulturou, která v Česku moc není doma. Ve starém Egyptě hlavním tématem, kterým se školila nejvyšší kasta, byla zdvořilost a laskavost. Kde v Čechách se podsouvá stará megera, je ve Francii madame, dva tři bezdomovci od rána na centrálním náměstí jsou zcela akceptovatelnou součástí všeobecné konverzace, která je tu na rozdíl od Česka velmi přítomná. Starý člověk není absolutně odfiltrován z optiky mládeže, jak se zdařilo perverznímu českému školství, ale je evidentně součástí společenského kolektivu, dokonce by se dalo říct s tradičními prerogativami stáří, o nichž se u nás už nic neví. V městských novinách se uvádí pozoruhodná statistika, 55% lidí v pracovním věku ve městě a okolí zaměstnává stát nebo municipalita, stát je ve smyslu colbertistické teze stratégem, jak ji často používá prezident Patriotů Florian Philippot. Obec a okres evidentně dobře organizují malý byznys a bdí nad tím, aby průmyslové podniky a farmy měly optimální prostředí a dobře fungovaly. Obecní administrativa je v pracovním kontaktu s vedením firem a "zametá" jim cestu. V české případě nemyslitelné. Na podporu francouzské inteligence najdeme mnoho argumentů, ale na podporu opačného tvrzení tj. slabé národní inteligence, mluví nejsilnější argument: francouzská města přestávají existovat v záplavě cizích vln, které začínají nezadržitelně ovládat terén. Blíží se fáze dlouhého nic nebo tisíciletého přežívání mimo kontury velké historie. Český lid by pravděpodobně nikdy nic takového nedovolil a už proto musí být inteligentnější než Francouzi, ať už jsou důvody jakékoliv.    

           Ve Francii jsou stále rostoucí státní dluh a deficit rozpočtu hlavním ekonomickým problémem, který vládnoucí blok přičítá sociálním výdajům, ovšem důvod ekonomické disproporce je jinde. Imigrace, která dosahuje nepředstavitelných parametrů a zatěžuje stát až k vyčerpání. Veřejné prostředky přímo nebo nepřímo plynou na integraci neintegrovatelné populace, ale zaměstnanost lidí z imigrace je i po letech adaptace extrémně nízká. Školský systém se bortí záplavou populace, která nemá kapacitu obstát. Řada novin přetiskla článek z Figara, kde se bilancují výsledky testů všeobecné způsobilosti kantorů středních škol, které mají celostátní charakter. Samo o sobě by to mohlo být inspirující i pro český systém, kde bída těchto kádrů začíná být patrná. Noviny žasly nad katastrofálním propadem úrovně středoškolských kantorů. Kantoři jsou sice čím dál víc blbější, ale není logika věci opačná. Žactvo čím dál slabší nepotřebuje vysokou kvalitu kantorů, dokonce by mohla i vadit.  Absurdně populace, která v jí vlastním prostředí by byla rozvojovým impulsem, je v kulturně cizím prostředí  rozvojovou brzdou a vrhá stát zpátky. Prostředky vynaložené na její integraci by mohly být silným impulsem francouzského rozvoje v řadě oblastí. 
         Ve Figaru se píše, že francouzské srdce bije napravo a pravicový princ Bruno Retailleau  (předseda Republikánů a ministr vnitra) znamená návrat pravice Trocadera (ultrakonzervativní). V příštích volbách se prý očekává modrá republikánská vlna. Čechy mohou považovat za IQ slabší, ale na to by zde propagandě nikdo neskočil. Republikáni mají v Macronově vládě většinu, v parlamentu abstenují když jde o zákon zakazující uzavření manželství s imigrantem, který nemá legalizovaný pobyt, ale mají být pravicovou budoucností země. Mainstreamová média předžvýkají Francouzům radost z příštího "pravicového" vládnutí, která má už ve vládě většinu. Propaganda extra dovedně reformuje vládnoucí blok, který metamorfuje jednou tam, jindy opačně a tento politický tyátr už trvá nejméně čtyřicet let. Francouzský lid absolutně imigraci odmítá, neobyčejně sofistikovaná propaganda vládnoucí kasty dlouho argumentovala tím, že populace bývalých francouzských kolonií má právo na imigraci do země, Francie je prý v minulosti vykořisťovala. A národ se v nějaké politické formulaci s tím ztotožňoval, přitom v devatenáctém století tatáž kasta propagandisticky vnutila lidu vizi velké Francii s nezbytnými koloniemi. Lid za tuto vizi umíral a vládnoucí kasta profitovala. Dnes už tato propaganda nezabírá a tak média operují pravicovými Republikány, jejichž rytíř učiní imigraci konec. 
          Včera v Národním shromáždění osvětlila Marine Le Penová, která vyrostla do polohy politického giganta, jakou hru hraje republikánská naděje ministr vnitra Retailleau. Antiimigrační politika ministra vnitra není akcí, ale fikcí. Loni, kdy už Retailleau úřadoval, dosáhl počet povolení k pobytu rekordních 343 000, k tomu je nutno přičíst 130 000 žádostí o azyl, tedy loni se minimálně vydaly doklady opravňující pobyt 473 000 imigrantů. Při zohlednění ilegálních vstupů do země počet příchozích imigrantů přesáhl půl milionů. Znamená to automaticky zajistit bydlení půl milionů lidí a pokrýt náklady na zdravotní systém, školství atd. Masívní imigrace drancuje veřejné finance a snižuje kvalifikační úroveň populace a proměňuje ulice měst v nebezpečné zóny, kde vládne beztrestné násilí. MLP odhaduje roční náklady na imigraci na minimálně 40 miliard.