berdjajev

Nekonečná válka

Ruský stát nikdy nevedl pouhé lokální války nebo ohraničené vojenské operace, ale vesměs vždy to otevíralo existenciální otázky a stavělo do popředí bazickou stabilitu státu. Např. vítězství u Poltavy udělalo z Ruska moderní velmoc, v důsledku afghánské operace se sovětský stát rozpadl, kubánská krize na desetiletí naopak upevnila sovětský stát a jeho hegemonii. Berdjajev  v Osudu Ruska: "Válka probouzí hluboký smysl národní jednoty, překonává vnitřní sváry, partajní kalkulace, odhaluje hlubinnou tvář Ruska a vykovává odvážného ducha.." Za čtyři roky ukrajinské války se ruská společnost v tomto smyslu nesjednotila a neodkryla hlubinnou vitalitu, jak ji popisuje Berdjajev. Putinovo vedení se podobně jako sovětské vedení v afghánské válce dopustilo stejné chyby - válku nelze vyhrát bez totálního zapojení a angažování celé společnosti. Berdjajevův výrok neplatí pro situaci limitovaně vedené války, která ovšem stejně tak má v ruském případě existenciální charakter. Jaké stmelení společnosti, když např. dnes čelí váleční veteráni úplně stejným problémům v civilu jako v osmdesátých letech afghánští. Část společnosti žije v blahobytu a velkém nadbytku a válku téměř nevnímá, jestli ve světovém průměru je poměr nejnižšího příjmového decilu k nejvyššímu 1:10, pak v Rusku je to 1:18. Signalizuje to nejvýš nebezpečnou formu společenské nerovnosti. Samozřejmě až na generalitu jsou nasazeni v bojové zóně lidé nižších příjmových decilů, kteří hrdinně nesou tíhu války, mimořádně dobře placená generalita nemá ani obstojnou úroveň. 

alden biesen

Co s unijní agonií?

Pochyby o evropskounijní racionalitě se objevovaly od počátků její existence, např. vedení Bundesbank po Maastrichtu odstoupilo a zbaběle bez boje vyklidilo pole, problém osvětloval i Klaus, ale hrozilo mu tenkrát ukřižování. Dlouho se zdálo, že skomírající kolos čeká osud Rakouska-Uherska, ale s jemnějším zakončením. Ve srovnání s pokračováním mělo skomírání v habsburské říši příjemnou podobu, kdo nežil za Rakouska, neví, jak byl život slastný a zdálo se, že něco podobného můžeme očekávat i ve skomírající EU. Největším zločinem Merkelové, Hollanda, Leyenové a českých poskoků Fialy, Lipavského atd. je jejich politický extrémismus, který vedl ke zborcení pomalu odumírajícího, ale příjemného světa. Tito lidé nás dovedli na pokraj jaderné války, do světa drahé energie a závislosti na ostatním světu i v nejelementárnějších záležitostech. 

aragon extramadura

Historický vzestup národní pravice v Aragonu  

O tom, že evropskounijní konglomerát se nachází na šikmě ploše nepochybuje už ani Macron, jak plyne z jeho posledních výroků. EU vzkvétá  a jde nahoru pouze v českých televizích a "přicmrnduje" jim v tom česká "kulturní" fronta a zkrachovalá opozice. Málokdo si dovolí odhadovat, co bude až tu EU monstrum nebude - ekonomové si lámou hlavu, co s eurem, černou můrou sociologů jsou předtuchy o tom, že evropský kontinent se dík dlouhodobé vládě ubohých a neschopných, tak vzdálil od své historie, hodnot a tvořivé energie, že nic už nelze obnovit. Stamilionům evropských felláhů nezbývá než čekat, kdo jich zmocní a jakou roli jim předurčí. Na kontinentě se poslední desetiletí konstituovala řada národních hnutí, které mají i program i kádry k pokusu něco z Evropy zachránit, ale v politickém boji v cestě nahoru jim nezbývá než spolupracovat s mainstreamovou pravicí, která je stejně levicová jako celý mainstream. Např. v Německu by spojenectví AfD s levicovou Wagenknechtovou bylo daleko slibnější než s pravicovým paskvilem typu CDU, jehož reprezentanti vládnou Evropskou unií. Nevíme zda-li politická katarze, která dovede některé národní pravicové strany k moci, vůbec něco změní nebo to zůstane v rovině slabé viditelnosti jako v Itálii. Vesměs se nedoceňuje fakt, že vládě Meloniové se podařilo v rámci možného maximálně povýšit národní zájem.

baumanka

Chochelová, Ferčíková, Nerudová versus Michail Gordin

Až na výjimky, kam bohužel patří Česko, hlavní online zprávy většiny zemí od Mongolska až po Čad jsou nabity kvalitními informacemi. Např. alžírského El Moudjahid se může Čech leknout už názvem, ale online blok je plný zajímavých informací a ekonomické info má neobyčejně vysokou úroveň, v Čechách neznámou. Na hlavním českém online info bloku najdeme hrůzy typu - celá sešlost ústavního soudu řeší stížnost Chochelové, Ferčíkové. Tyto poslankyně  na vlastní pěst vyrazily do bruselského lidskoprávního výboru na pozvání  další české politické slepice Nerudové, Okamura jim po právu cestu odmítl financovat s odůvodněním, že je nanic. Podle info bloku má jít v soudnictví o zcela novou věc, zapomněli napsat, že v českém soudnictví, nikde jinde ve světě by se takovou bigotností nemohli zabývat. Další důležitá zpráva: "Vysmátý Kim Čong hladí telata a ochutnává jogurt.." a následuje emoční chrchlání herce Čermáka. Na první pohled je zřejmě, že příčinou této hrůzné mediální, politické, ale i soudní kulisy je ubohá kvalita českého školství, které plodí nuly ve velkém. Je otázkou, jak dlouho si ještě česká společnost, pokud ještě existuje, může dovolit tolerovat tento odporný stav? Česká bída a bezperspektivnost  se ozřejmí, když si přečteme na ruském info bloku RBC několikastránkové obsáhlé interview  s rektorem Moskevské státní technické univerzity (Baumanky) Michailem Gordinem o vysokých školách - jak dohnat ruské zaostávání ve vesmíru, o státní zkoušce, o hypersonice, o kvantových počítačích a AI, proč se na formování kvalitního inženýra potřebuje šest let, o ne moc hrozné izolaci v čase sankcí atd. Velký francouzský sociolog Todd přičítá vývojovou perspektivu Ruska právě kvalitě technického vzdělávání a jeho centrální společenské roli. Úpadek a ztráta společenské role technického vzdělávání je podle Todda jedním z hlavních důvodů úpadku západní civilizace. Profesor Gordin je pýchou Baumanky, kde studovat je snem mnoha mladých Rusů. 

david precht

Stádní zvířata

Módní brilantní filozof Richard David Precht v obsáhlém interview v NZZ mj. prohlásil, že nevylučuje, že Alice Weidelová se během tří let stane německou kancléřkou. Německé noviny interview komentovaly s nadpisem Tabubruch a je docela dobře reálné, že filozofa vytěsní z mediálního prostoru. Možné je konečně všechno, ale filozofův odhad neodpovídá možnostem reality, německý politický kartel se jen kvůli nějakým volbám tak lehce nevzdá moci, kterou drží v dnešní podobě už půl století. Filozof až na tento odhad v interview velmi přesně diagnostikuje parametry skryté diktatury, vyprázdněné demokracie a mediální unifikace. Od Schröderových reforem před dvaceti lety se Německo minimálně neposunulo, podobá se rezivějícímu tankeru, který uvízl na mělčině. V příštích parlamentních volbách se může AfD stát nejsilnější stranou. Precht odkazuje na předpokládaný politický vývoj v zemských rovinách, v zářijových zemských volbách v Sasku-Anhalt se předpokládá 40% hlasů pro AfD, v praxi německého politického systému není představitelné, že by se lídr tak silné politické síly nestal ministerským předsedou nebo kancléřem. V celoněmeckých průzkumech vylučuje účast AfD pouze 42% menšina, ovšem partajní politický kartel, který zemi diktuje, odmítá sebemenší účast AfD na vládnutí stejně silně jako před deseti lety a usiluje o její soudní zákaz. Jeden z podstatných rysů politického systému Evropské unie je totální politická blokace - unijní mocenské centrum a pseudodemokratické struktury v členských zemích jsou propojeny nebo splývají a tato mocenská symbióza není běžnými politickými prostředky ohrozitelná.

donbas

Další epizoda vyjednávání

Belgické noviny publikovaly fragment hovoru Zelenského s  belgickým ministerským předsedou, ukrajinský prezident přiznal. že situace na frontě není udržitelná, nedostávají se peníze a zbraně a lidské rezervy jsou vyčerpány.. Ovšem mírová jednání troskotají právě na jeho neústupnosti předat Rusku zbývajících 5 400 km2 Donbasu, které ještě nedobylo. Všechno ostatní se dá snadno dojednat, je jasné, že Ukrajina a Evropská unie stejně nebudou nic dodržovat, zdá se, že i intenzita ruského akcentu na neúzemní ústupky se viditelně snížila. Hmatatelné jsou čtvereční kilometry. Od počátku ledna  stojí v centru vyjednávání s Američany Kirill Dmitrijev, což se dá chápat jako náznak ruské snahy o kompromis, např. z rétoriky vysokých ruských činovníků vypadly nedobyté části Záporoží a Chersonu, ale od Donbasu žádný ústup, přitom podle ruské ústavy jsou oba regiony součástí Ruské federace stejně jako Donbas. Čtvrtého a pátého se má v Abu Dhabi konat druhé kolo vyjednávání obou válčících stran s americkým prostředkováním. Kyjev kategoricky odmítá územní kompromis, Zelenský předem říká, že se bez boje nevzdá Donbasu a záporožské atomovky. Zelenský pravděpodobně doufá, že se stane zázrak a Trump se přidá k evropským štváčům a jejich politice ultimát a sankcí. Ruská strana má na bojišti strategickou výhodu, každý týden dobude další území a ukrajinská vyjednávací pozice se zhoršuje ze dne na den. Trump naštěstí k vylepšení své vnitřní image pořád usiluje o rychlý konec konfliktu a tlačí obě strany k ukončení konfliktu. Ukrajinská strategie - maximálně brzdit vyjednávání v naději, že se válečné štěstí obrátí. V danou chvíli je možné i zmrazení konfliktu na frontové linii. Ukrajina dostane bezpečnostní garance, na ukrajinskou armádu se nasadí 600tisícová limita a postupně se odbourají protiruské sankce. Ruští politologové odhadují, že pravděpodobnost tohoto scénáře je 40%-50%. Druhou možností je dál imitovat vyjednávání bez reálného výsledku. Je možný i konec vyjednávání a eskalace konfliktu nebo frontální ruský průlom, tento scénář má mít  pravděpodobnost 10%-15%. Vojenská převaha umožňuje  Moskvě vést vyjednávání s rozvahou a s usilováním o dojednání pevného míru. Další epizoda dlouhé vyjednávací hry začne ve středu v Abu Dhabi. 

moderni cech

Rozhodnutí Novotného

Kdysi dávno v šedesátých letech Antonín Novotný přepsal ze dne na den  mapu Československa, prezident zrušil starou administrativní státní strukturu a vytvořil deset krajů. Každý kraj rozsahem území, počtem obyvatelstva a vnitřní ekonomikou dostatečně silný, aby mohl aspirovat na autonomii. Tento nedoceněný akt byl možná nejsilnějším politickým aktem, který se kdy v novodobých dějinách Čechů a Slováků objevil. Prvním krokem trpaslíků, kteří se po osmdesátém devátém zmocnili státu, bylo zrušení krajské struktury. Rozhodnutí Novotného se jako jediné v českých moderních dějinách dá chápat v Gassetově intenci státní instituce - instituce se nekopírují, ale vznikají z hlubinných potřeb státní existence, vytrysknou z ničeho a posléze se všichni domnívají, že existovaly odjakživa, Gasset uvádí příklad římského tribunátu. Tribunát podle filozofa zachránil římskou republiku a v jistém smyslu podobně Novotného rozhodnutí vtisklo českému a slovenskému státu jedině možnou udržitelnou podobu. Velmi rychle po Novotného rozhodnutí se ustavila politická, mediální a kulturní autonomie krajských celků, ustavily se skutečné krajské parlamenty a silná autonomní krajská vedení komunistické strany. Šéf kraje velmi rychle figuroval v politické fantazii občana jako mocenská protofigura a krajská úroveň občanovi splývala se státem. Na Slovensku přenos politické síly do krajských center přirozeným způsobem rozpustil odstředivé tendence bratislavského centra a v Česku kraje eliminovaly impotentní a reakční roli pragocentrismu, který je od devatenáctého století největším problémem národního těla. V osmašedesátém roce se pozorovala úžasná politická a stejně silná ekonomická dynamika krajské autonomie. Zrušení Novotného krajské struktury v devadesátých letech a její nahrazení krajským paskvilem, nejenže otevřelo cestu příštím krizovým stavům a neefektivnímu vládnutí, ale bylo dostatečnou podmínkou destrukce státní suverenity, jak zažíváme dnes,  a propadu úrovně samotného českého parlamentu daleko pod úroveň krajských parlamentů roku šedesát sedm osm. Neexistencí širších krajských autonomií se dá zdůvodnit i mediální unifikace v dnešní konečné podobě pražské blbosti a generalizovaného prdolení.  Obnovení přirozené struktury státních institucí je prvotní podmínkou zastavení společenského úpadku a otevření možností perspektivnějším vývojovým cestám. 

trump benoist

Restrukturalizace světa       

Podle Trumpova vyjádření importní cla přinesla USA 600 miliard dolarů, na druhé straně o 2,3 bilionu narostl státní dluh a dosáhl 38,6 bilionu. Importní cla v průměru dosahují 18-19%, což je od třicátých let nejvyšší úroveň cel. Podle údajů amerického ministerstva financí loni přispěly cla do rozpočtu 200 miliardami, ovšem obsluha státního dluhu dělá bilion ročně, tj. 15% federálních výdajů. Vysoký státní dluh ohraničuje americké možnosti  bez dalších hlubších opatření revitalizovat americkou ekonomiku. Podle vědeckého pracovníka Ruské akademie věd Igora Nikolajeva růst cel v první fázi podpoří americkou ekonomiku, ruský vědec odhaduje přínos cel na 300 miliard ročně. Cla spustila procesy a mechanismy, které pomalu restrukturalizují světovou ekonomiku. Státy, kterých se cla dotkla, postupně začínají měnit své ekonomické strategie. Velcí hráči přeorientovávají svůj obchod, což může být pro USA velmi negativní, i když nelze přesně určit význam těchto procesů. Americkému prezidentovi se podařilo snížit obchodní nerovnováhu, z maxima 136 miliard v březnu 2025 na 57 miliard v listopadu. Podle ekonoma je reálné, že během Trumpova prezidentského období dojde ke kolapsu amerického státního dluhu a v tom případě nás čeká světová ekonomická krize, ovšem i za těchto okolností dolar zůstane rezervním platidlem. Trumpova ekonomická gesta svět ohromila, ale sama o sobě by americkou neposunula směrem, který Trump očekává a nakonec by odzněla i jejich revolučnost. Trumpova restrukturalizace jde daleko hlubším směrem.   

kallasova pavel

V Praze při starém

Patří k silným setkáním potkat na cestách někoho s přesnou a údernou reflexí o Česku. Starší žena, která si talentem dobyla v Herakleionu velkého renomé zrovna v hudbě se po tříletém pokusu o návrat do vlasti, rychle vrátila na ostrov. Důvod - znechucena českými médii a politiky Fialova vládnutí. Mainstreamová média podle ní ztratila schopnost objektivního vidění a dobře maskovaná vulgarita ovládla pole. Vnést do  této oblasti řád kvality a objektivity jde nad možnosti společenského systému, stohlavé mainstreamové nestvůry se asi nikdy nezbavíme, protože si nikdo nedovolí zarazit penězovod do mediální bažiny, je dokonce i možné, že tuto žumpu lží a pomluv financuje český státní rozpočet. Republika se pomalu potápí s celou EU, svírají ji rostoucí ekonomické problémy evidentně vyprovokované ubohým vládnutím Fialy a spol. a český mainstream žvaní o dotacích, na které si mohou sáhnout podniky Agrofertu. České potravinářské podniky, ať patří komukoliv, nemají bez státní podpory šanci obstát v nadnárodní konkurenci, český mainstream vrhá bahno na ministra, na vládu a potažmo na všechny, kdo je volili a sabotuje národní ekonomiku. Koho zajímá, že před 40 lety někdo někoho udal, údajnou oběť nikdo nezabil, dostala přes hubu a dnes reportéři ČT a spol. s velkým humbukem odkryjí údajného pachatele v ministrovi kultury, navíc v upachtěném nekonečně dlouhém článku s přemírou nudy. Reportéři museli prošmejdit velmi smradlavé stoky, aby mohli zbastlit tuto hrůzu. Nemůže to být pravdivé, protože pravda a krása jedno jsou a kolektivní výplod mainstreamu je odporný. V jaké hnusné době žijeme, bez minimální velkorysosti a bez chápání historické ironie, která řídí naše osudy. 

gronsko

Zděšení unijní elity v Davosu  

Po deeskalaci střetu o Grónsko a avízovaném zahájení vyjednávání se konflikt mezi EU a USA o Grónsko  na pár měsíců utlumí. Evropskounijní manipulátoři doufají, že Trump v podzimních senátních volbách neuspěje a nové rozdělení moci v USA jim bude víc přát. Prezident Putin na zasedání ruské bezpečnostní rady prohlásil, že Ruska se osud Grónska netýká, ale země má zkušenost s podobnými problémy. V roce 1867 Rusko prodalo Americe Aljašku. Zkušenost s tím má i Dánsko, které  prodalo v 1917 USA Virginské ostrovy. Putin velmi adekvátně připomněl, že Dánové vždy zacházeli s Grónskem jako s kolonií - poměrně drsně a krutě. Putinův mluvčí Peškov řekl, že Rusko má svoje problémy a zájmy, jako je vojenská operace na Ukrajině, demografie, elektronika atd. a otázka Grónska jde úplně mimo. 

mercosur eu

Další pohroma  

9. ledna 27 členských států prostřednictvím velvyslanců se velkou většinou vyslovilo pro dohodu s jihoamerickým blokem Mercosur o zóně volného obchodu. Proti byla Francie, Polsko, Maďarsko a Rakousko, ovšem nebyla to dostatečně silná menšina (4 členské státy a 35% obyvatel Unie), aby se dohoda zablokovala. Ve Francii pouze neuvěřitelný tlak zemědělců dovedl Macrona k odmítnutí dohody, v dalších třech zemích to byl cit vládnoucích pro realitu.  Dohoda bude mít katastrofální důsledky pro evropské rodinné zemědělství a zvýhodní velké zemědělské společnosti, ohrozí udržitelnost zpracovatelského průmyslu a ziskovost menších zemědělských podniků. V Řecku jsou protesty zemědělců už několik měsíců hlavním politickým tématem, ale předseda vlády Mitsotakis bez váhání podpořil dohodu s Mercosurem. Již dnes tradiční řecké zemědělství malých farem živoří na pokraji přežití, přitom řetězcům permanentně roste zisk. V důsledku nekompetentnosti Mitsotakisova liberálního vládnutí se loni muselo zlikvidovat půl milionu ovcí, kvůli údajnému vlivu vakcíny na kvalitu masa vláda zablokovala vakcinaci ovcí proti capripoxviru, přitom této vládě nevadí dovoz tisíců tun masa z jižní Ameriky, kterému dohoda s Mercosur otevře dveře. Spousta zemědělců po vybytí chovu nehodlá už obnovovat zemědělskou aktivitu a budou hledat zdroj obživy ve dvou hlavních městech, kde žije víc než polovina Řeků. Řecko je extrémní případ slabé kompetentnosti vládnoucích, v Česku měl rozpad venkova skrytější podobu. Kde v Česku ještě existuje životodárný venkov z něhož by národ čerpal sílu k regeneraci a kde existuje kategorie rolníků bez nichž je venkov trapným odleskem velkých měst? Na zemědělství se nahlíží jako na minoritního přispívatele HDP a zapomíná se, že jeho funkce pro stát a národ je daleko významnější než celé hlavní město s jeho pseudovědou, pseudokulturou apod.

karaganov carlson

Rusko ve válce s Evropou

V Rusku ctí šediny svých velikánů ducha a práce, důležité mediální debaty a diskuze se nikdy neobejdou bez zasloužilých činovníků, kteří jsou v českých médiích tak nejvýš zváni do zábavných pořadů a ještě častěji jsou zesměšňováni jako Klaus nebo Zeman. Zasloužilý profesor, doktor historických věd, vedoucí vědecký pracovník fakulty světové ekonomiky a politiky moskevské Vysoké školy ekonomické Sergej Karaganov poskytl obsáhlé interview Tuckerovi Carlsonovi. Interview přetiskly Globalaffairs. Carlsonovo interview dokazuje, že profesor je někdo i v planetární optice. Profesor mj. radil Jelcinovi i Putinovi a je čestným předsedou prezidia výboru zahraniční a obranné politiky Ruské federace, lze tedy předpokládat, že jeho ideje jsou jádrové v ruské politice. Podle profesora je ruským úkolem přivést Evropu k rozumu, doufá, že k tomu nebude nutné použití jaderných zbraní a bude stačit pouhá hrozba. Ovšem dřív nebo později, pokud bude EU podporovat válku a obětovat miliony Ukrajinců, ruská trpělivost a shovívavost skončí a Rusko bude muset tvrdě potrestat viníky. Profesor hovořil o konci ukrajinského konfliktu a hrozbě "rozumného" jaderného úderu. Válka skončí tehdy až Rusko dosáhne porážky Evropy, aniž by ji zničilo. Rusko není ve válce s Ukrajinou, ani se Zelenským apod., ale znovu je ve válce s Evropou, která byla u zdroje všech problémů a zla v lidských dějinách. 

kanada globalisticka

Předčasný konec národní identity

Kanada je zemí liberálního globalistického snu, jak se dá vyčíst z komentářů v zahraničí žijících Kanaďanů ke článkům o jejich zemi např. ve Figaru nebo Unherd, žádnou velkou loajalitu k vlastní zemi nechovají:  "Kanada není nic jiného než administrativní a daňová zóna v globalistickém řádu; kromě progresívního pablum a kazatelské globalistické laskavosti neexistuje žádná unifikující kanadská kultura .. atd." Kanadská identita se z pochopitelných důvodů nemohla opírat o své vlastní zdroje, ale kanadský identický pokus oplýval vysokou mírou originality a zdálo se, že vznikne něco nového. V některých provinciích to byla originální kopie britské konzervativní identity, jinde symbióza britské identity s duchem tradiční Francie. Ještě koncem osmdesátých let dozníval v zemi pokus o konstituování národní identity. Kanaďan formovaný tímto identickým světem byl sympatickou kvalitou,  lišil se od Američana i od Brita a zdálo se, že nic nemůže rozložit jeho národní  identitu. Ovšem po Trudeauovi už nebyla možná jiná politika než progresívní liberální globalismus a navíc, když ve svých prvních fázích byl tak svůdný. Po desetiletích této politiky kanadská národní identita téměř zmizela z planety. Trump pokud povede úder tímto směrem, přijde do prázdného, rozloženého prostoru. V anglickém Unherd George Dunn připomněl šedesátileté výročí vydání slavné politologické studie "Lament for Nation" George Granta. Ve studii se popisuje přesně to, co evokuje nadpis - smutek nad nenaplněnou nadějí spojovanou s kanadskou identitou. Grant už tenkrát naznal, že možnost budovat při hranicích s USA umírněnou a uspořádanou společnost, která by měla vizi ve společném dobru a ne v individuální autonomii, neexistuje. Esej ukazuje zajímavou provázanost možností národní identity s technologickými a geopolitickými cíli globalismu. Před šedesáti lety byl v parlamentních volbách poražen tehdejší premiér John Diefenbaker, který odmítl americké jaderné hlavice na kanadské půdě, podle Granta to znamenalo  konec Kanady jako samostatného politického a morálního projektu. Grant předvídal, že s USA ekonomicky a kulturně integrovaná Kanada nemá budoucnost a čeká ji formální anexe.

iran

Proč Kreml neodpovídá?

Prezident Putin nereagoval na chirurgicky přesnou operaci Madurova únosu a nereagoval ani na americké zadržení dvou lodí pod ruskou vlajkou. V ruských médiích se přitom objevila řada komentářů, kromě ruské věrchušky reagovali všichni, patrioti, liberálové, jestřábi, umírnění atd. O prezidentově mlčení spekuluje západní mainstream, ovšem zajímavější než důvody mlčení ruského prezidenta jsou reakce evropské politiky na Trumpova gesta, zdá se, že evropská politika se pod Trumpovými údery brzo úplně rozloží, ale ruská to přežije. Trump považuje na Evropě za nejcennější Grónsko, o ostatní materiál nejenže nemá zájem, ale vůbec ho nezajímá. Korespondent levicové Corriere delle Sera v Moskvě Paolo Valentino v článku "Umravnit americké monstrum" spekuluje o důvodech prezidentova mlčení.  Podle korespondenta americký egocentrik doslovně rozbil světový řád, který se dlouhé roky obtížně budoval, zbývá málo, aby se úplně rozpadl. Domnívá se, že hlavní snahou ruské věrchušky je v daném okamžiku Trumpa nedráždit, rychlé osvobození dvou ruských členů posádky zadržených lodí bylo svým způsobem vstřícným gestem americké strany, píše italský korespondent. 

papez zaia

Gramciho předpoklad

V Česku se v politickém boji téma levice pravice téměř neobjevuje, protože se domníváme, že za politickou kosmetikou už nic neexistuje. Ve Francii nebo v Německu jsou miliony muslimských imigrantů v zemi až tak výmluvným zjevem, že musely aspoň část pravice přivést k rozumu a národ si najednou vzpomněl, že pojmy jako civilizace a historie mají smysl. V Česku zatím tak akutně jako v západní Evropě nekrystalizují témata, na nichž by se střetly varianty pravicových a levicových fundamentů. Neúnosnou imigraci v západní Evropě vidíme na vlastní oči, ale pokud s ní  Okamura operuje v domácí politice, operuje se strachem, jak vysvětlí národu perfidní česká média. Autistický národ přijme bez odporu půl milionů Ukrajinců, což je např. v početní proporci totéž jako tři miliony imigrantů ve Francii, ovšem v tak krátkém čase k tomu ve Francii nikdy nedošlo. O negativních aspektech této masové imigrace nic nevíme, protože nemáme odborníky, kteří by to byli schopni komplexně analyzovat. Existují další silná témata, která ignorujeme i když velmi závažně ovlivňují každodenní ekonomiku občana, jako je zahraniční vlastnictví všech bank a rozhodující průmyslové infrastuktury. V důsledku tohoto faktu se česká ekonomika pohybuje daleko pod svými reálnými možnostmi. V žádné zemi západní Evropy nebo v Polsku to není myslitelné, toto téma tam stojí nad politickými stranami a nikdo to nedovolí. Pokud jde o země mimo Česko, je nám to jasné a chápeme to, v Česku když s tímto operuje hnutí Stačilo, je to zastaralé a omšelé téma a voliči hnutí jsou vydáváni za hlupáky. Ztráta historické a civilizační souvislosti v Česku a v posledních desetiletích snadné nahrazení reálné historie velmi primitivním příběhem překvapuje, protože vždy v minulosti jsme měli duchovní velikány, kteří tomu zabránili. I v komunismu tu byla např. řada filozofů a ekonomických teoretiků, kteří byli inspirací pro celý západní svět, dnes pusto a prázdno. V západní Evropě se často operuje s Gramciho postulátem o vítězství levých myšlenek v kulturní a ideologické oblasti jako o předpokladu dlouhého  ovládnutí politiky a společnosti levicí. Gramciho předpoklad v první fázi favorizoval politickou moc levice, ale absurdně v závěru přivodil likvidace levice samotné, protože zlikvidoval politický debatní prostor. Česko je velmi originální zemí, Gramciho postulát tu platí v modifikované podobě. V Česku kulturní a ideologickou nadstavbu ovládla bigotnost a kam to povede se zatím nikde ve světě neověřilo.

welt

Regulační a autistické monstrum

Foto ze schůzky předáků evropských zemí v Paříži, kde de facto podminovali jakoukoliv mírovou naději, vyvolává smíšené pocity. Kam až může dospět šeď a průměrnost. I fota předáků RVHP a to už byl Brežněv v posledním tažení, vyzařovala jistou zajímavost a v každém případě patos a tragičnost doby. Velmi dobře to chápou maďarští lídři, kteří ví, že přítomnost na podobných schůzkách a přitakání tomuto tuctovému davu snižuje úroveň jejich vůdcovské kvality. Babiš si neuvědomuje, že pokud se odvážným gestem nepřiblíží maďarským lídrům, velmi rychle vynuluje své politické možnosti a nic dobrého národu nepřinese. V centru fota z Paříže vévodí sebejistý Macron, který s davem politických nul kolem hodlá vést válku s Ruskem, za zády má dvanáctiprocentní rating a rozloženou ekonomiku ve vlastní zemi. Babiš by pro národ i svoji politickou perspektivu udělal nejlépe, kdyby se přestal kompromitovat s těmito nulami a rychle vyskočil z potápějící se lodi, protože evropskounijnímu snu zvoní hrana. Unijní struktura a její trapné rozhodovací formáty mají od prvních okamžiků své existence hlavní pilíř v německém mainstreamu a když už i ten píše organizaci nekrolog, konec se přiblížil. V úvodníku centrálního orgánu německého mainstreamu Die Welt šéfredaktor Ulf Poschardt demoluje struktury EU. "Komise je vývojovou brzdou, je autoritativní a zbytečná. Green Deal se ukázal katastrofou.."

caracas

Únos Nicólase Madura a Cilie Flores 

Maduro je velmi obdivuhodný člověk, byl schopen se 12 let udržet u vesla i když tu a tam proti němu v ulicích manifestovaly miliony lidí a hřměly blesky západních osvícenců a liberálů. Ovšem k tomu všemu se moc nezamlouval ani samotným chávistům, ale vybral jim ho před smrtí vůdce revoluce a tak se nedělo nic dělat. Maduro začal kariéru jako vůdcův bodyguard. Potvrzovaly to i náhodné hovory s chávisty v pražských hispánských lokálech. Vůdce i v posledním tažení přitahoval masy, Maduro neměl přirozenou vůdcovskou energii, působil nepřirozeně a křečovitě, ale mnohému se naučil. Absurdně, jak se zhoršovala ekonomika země, vylepšovala se jeho vůdcovská image, až tak moc, že video z brooklynského vězení, na němž je prezidentský pár ve značkových teplákách, okamžitě zvedlo o miliony prodej tepláků. Maduro je považován asi adekvátně za levicového tyrana, ovšem okamžitě po vojenské operaci reagoval na X Tucker Carlson: "Maduro ať má jakékoliv chyby, je pravděpodobně sociálně nejkonzervativnějším  prezidentem země západní hemisféry. V zemi je zakázána pornografie, nedovolují se homo manželství, zakázána interrupce, změna pohlaví a zakázána lichva." Carlson dodal, že ekonomiku firmy by mu však nesvěřil. Ministr Rubio má jinou verzi: "Maduro není venezuelským prezidentem, ale šéfem Cartel de Los Soles, narko-terorista, který se zmocnil země..." Rubiova verze má zatím důkazy jen v trezorech amerických tajných služeb a o kvalitě jejich důkazů se na vlastní kůži přesvědčil sám Trump, podobně je to se spravedlností v rozhodování newyorských soudů. 

meloni

Neoslnivá bilance vládnutí

Článek z webu filozofa a publicisty Marcella Venezianiho převzaly s otazníkem a bez komentářů i jiné pravicové servery. Prostě je to tak, po třech letech vládnutí národně pravicové koalice Giorgii Meloniové se ve společnosti nepozoruje žádná změna, všechno zůstalo je při starém. Podobnému problému můžeme časem čelit i v Česku, určitě se dočkáme vylepšení ekonomiky, víc rozumu v zahraniční politice atd., ale to jen proto, že Fiala a spol. byli až moc ubozí, v Itálii to nebyl tento případ. Bez ohledu na to, kdo vládne by se měly v rezortech vyskytovat  kádry znalé techniky věci, v kterých může občan vidět záruku vylepšování věcí v mezích možností. Ovšem s Evropskou unií a obzvlášť s Fialou a spol. už jde o jinou logiku, nejde jen o prosperitu občana, ale o jeho ujařmení a o destrukci jeho intelektuální a mravní potence, aby byl lehce ovladatelný. Babišovi technokraté určitě vylepší materiální fungování věcí, ovšem pokud zůstane jen u toho, typy jako Lipavský, Rakušan atd. s vydatnou mediální podporou budou štvát v parlamentu a jinde a po čtyřech letech se jim dá opět možnost obnovit předchozí antinárodní styl vládnutí. Nadějným mužem trvalé změny je Okamura: přesně pojmenoval ukrajinský politický systém a identifikoval přes mrtvoly jdoucí ukrajinskou mafii. Vzápětí chce hradní kašpárek jednat s ústavními činiteli, pravděpodobně o tom, jak předsedy sněmovny politicky zlikvidovat. Média se Okamurovi vysmívala, že nechal rezorty odborníkům, kteří se mu vymkli z ruky, ovšem Okamura může rozbít vládnoucí mediální kliše a ve své roli udělat pro změnu politického paradigmatu daleko víc než kdyby sám seděl ve vládě. V podstatě Venezianiho analýza vládnutí Meloniové ukazuje, že k velké škodě italské politiky zde neexistuje typ Okamura. Meloniové se podařilo ministerským postem Salviniho pacifikovat a nechtěně svou pravicovost proměnila v neškodnou mediální hříčku. 

euro

Hluboká soustrast Bulharům

Od včerejška se navzdor protestům velké části veřejnosti platí v Bulharsku eurem, přitom v Bulharsku momentálně nemají ani regulérní vládu. Dnes je už ekonomické teorii jasné, že euro je velkou brzdou evropské ekonomické dynamiky a samotný unijní konstrukt má ve stávající podobě málo šancí na přežití. Je svým způsobem zábavné sledovat, jak může v této situaci někdo ještě nutit evropskou zemi, aby vstoupila do eurozóny, přitom  polovina jejích obyvatel je proti. Intuice obyvatel země má oprávnění, zavedení eura znamená časovanou bombu pro bulharskou ekonomiku. Bulharsko patří kulturně i ekonomicky do pravoslavného světa s jiným civilizačním rytmem a jedině v tomto rámci může prosperovat a najít vývojovou dynamiku, v evropskounijním jařmu s eurem v zádech zůstane navždy nejchudší zemí Evropy bez rozvojové perspektivy a navíc v očích západní části Evropy považované za trpěného parazita. Bulharský prezident Rumen Radev v novoroční řeči litoval, že k zavedení eura v zemi neproběhlo referendum: "Vláda nechtěla občanům naslouchat.." Proevropskounijní parlamentní většina odmítla prezidentovu žádost o vypsání referenda k zavedení eura.  Komentáře německých novin sice nepolemizují s evropskounijní rétorikou, ale její naději pro bulharskou ekonomiku, obchod a pohodlí pro zahraniční turisty uvozují jistou skepsí.  Žádný český turista si na Slovensku nestěžoval, že by mu jeho národní měna bránila v turistickém rozletu, yuan nechybí ani čínskému turistovi nebo velkopodnikateli v Praze. Možná si stěžují čeští turisté, kterým slunce po patnácti hodinách válení na středomořských plážích vypálilo mozek. Bulhaři z velké části projevují strach z nárůstu cen. Asi oprávněně, probruselský ekonom Zsolt Darvas v argumentaci pro zavedení eura napsal, že ceny jsou v Bulharsku tak nízké, že stejně půjdou nahoru ať už mají nebo nemají euro. Bulharům s eurem narostou ceny, proč tomu tak je, přesvědčivě nevysvětlí žádný evropskounijní ekonom, ne proto, že by to věda neuměla, ale proto, že žádný pořádný ekonomický teoretik se v mainstreamové evropské vědě nevyskytuje. Exaktně to vysvětlí Jacques Sapir, ale to je přece putinovec.

cina usa

První versus druhá největší ekonomika světa

Chtíc nechtíc se musíme ztotožnit se základními západními geopolitickými narativami, i když už tušíme, že je to jenom množina prázdných floskulí, za kterými se skrývá bigotní propaganda. Začíná být jasné, že západní kultura, filozofie, umění, věda atd. jsou už dávno prázdnými pojmy. Člověku západního světa však nezbývá než se podvolit propagandě své skomírající části světa taky z toho důvodu, že o těch jiných částech nic moc neví, protože totální propaganda, kterou každodenně dýchá, jiné světy neodkryje. Na počátku mohl existovat záměr pošpinit všechny ostatní a nastavit totální filtr na cizí civilizace, ovšem dnes už jsou samotní propagandisté vychovaní tímto zúženým světem, že chápat jiné světy jim neumožní jejich redukované kognitivní systémy. Čína je jednou nenahraditelným obchodním partnerem, jindy je nebezpečným nepřítelem a spojencem kremelského satana, pak zase vidíme, že evropskounijní mocipáni jsou ochotni prosedět celé dny v předpokojích čínských polobohů, aby se jim dostalo slyšení. Protože není vyhnutí, když už Západ z Číny dováží úplně všechno, západní propaganda přizná, že Čína je světovou manufakturou, ale stejně ji brzy nahradí Indie. Čína je druhou největší ekonomikou světa, ale v proporci na hlavu jsou na tom chátrající Česko nebo Itálie daleko lépe. V Česku nikomu nepřipadne podivné, že ze statisíců či milionů čínských turistů nikdo zde nepožádá o azyl a málokdo se z Číny do Česka přestěhuje, přitom o hrůzách páchaných čínskou komunistickou diktaturou se v Česku školí děti od mateřských škol. Je docela dobře, že Čína se už ostatnímu světu zavřela podobným způsobem jako mnohokrát ve své tisícileté historii. Čína exportuje a v nezbytném rozsahu komunikuje s ostatním světem, bere si z tohoto světa, co uzná za vhodné, ale žije životem, o kterém má západní člověk stejnou potuchu jako o civilizaci jiné planety. 

fillon marchais

Reflexe Francois Fillona 

Když se otevřely po pádu železné opony hranice, v jednom z prvních autobusů, který vyrazil z Prahy do Paříže průvodkyně cestovky, která měla štěstí a tu a tam i předtím zavítala do Francie, uvítala pasažéry vyznáním velké lásky k této zemi. "Když jedu do Francie, vždycky zažívám velký svátek." V autobusu to cítili všichni.  O to větší smutek musí zažívat tito lidé z rozkladu této země, který ji přivodila nekompetentní elita a evropskounijní ideologický smrad. Francie zažívá velký úpadek. Francie byla vždy zemí sociálních střetů a politického bujení, kdysi jsme nenáviděli Georges Marchaise, který podpořil likvidaci pražského jara a ještě v osmdesáti letech z tribun hlásal zdánlivě omšelé ideje své uhlířské víry. Jak mohl obstát proti elegantnímu mitterrandismu, který se zasnoubil s liberalismem? Marchais pohrdal pseudorevolucionáři osmašedesátého a dobře odhadl, že je to jen varianta konzumního buržoa. Jeho politická vize nebyla perspektivní, ovšem to nebyla ani vize jeho politických oponentů, tj. všech ostatních, která zvítězila a zemi zruinovala. 

ukrajina rusko

Kupjansk opět v epicentru války 

Nic není méně jisté než konec války na východní Ukrajině, jeden mírový plán za druhým, ale nezdá se, že by se nějak sjednocovaly a pomalu se spělo k dohodě. Momentálně se mluví o dvaceti bodech Zelenského, ale jde téměř o stejnou slátaninu, kterou před lety zbastlil s Johnsonem v Istanbulu - Rusové by se měli stáhnout, zaplatit 900 miliard, musí se garantovat Ukrajině členství v EU atd. Ukrajinský kašpar a neznaboh neomaleným způsobem vydírá svět a vrcholem je video s vánočním poselstvím, kde téměř přikazuje Bohu, aby ruskému vůdci přivodil smrt. Bůh nemůže vyslyšet ukrajinského perverta a likvidátora kanonické ukrajinské pravoslavné církve, ale miliony lidí, kteří se za ruského vůdce modlí. Ovšem jak silná musí být Putinova aura, když protivníkům bez Boha a cti nezbývá než prosit Boha za jeho smrt. Přitom od prvních okamžiků války na základě pragmatického čtení situace jsme  se domnívali, že Putinova pozice je tak vratká, že nemůže úspěšně projít tímto bojem. 

keynes rinaldi

Euroskeptici poslední spása Evropy

Včera se objevil v některých německých novinách článek s nadpisem "Unijní Komise dovolí větší podporu průmyslu". V Luxemburger Wort článek předeslali pateticky "Pomoc z Bruselu...", v této zemi žádný průmysl (a zemědělství) nemají a proto se domnívají, že život Evropana závisí na životodárném ňadru bruselské matky. Husákovci kdysi tvrdili, že se musí hákovat a zbyli po nich dálnice, metro, nuselské mosty, elektrifikované tratě a atomovky, po pomoci bruselské matky zatím zbyly cyklostezky, vybydlené fabriky, nekompetentní elita a mainstreamový glajchšalt, kterému by nacistická epocha mohla závidět, ale kupodivu konzum pořád je. V lucemburských novinách píše Melanie Ptoková, že vyšší bruselští činovníci dobře ví o problému drahé energie a zamýšlí se nad tím. Cena energie je sice vyšší než před covidem, ale Evropan se může radovat z toho, že cena energie je stabilizovaná. Ptoková má asi na mysli Lucemburčana, protože tam jsou i mzdy a důchody až tak dobře stabilizované, že důchodce může trávit zimní prázdniny v pražském Continentalu, Nicméně i vysocí činovníci Unie konstatují, že ceny energie jsou daleko vyšší než byly předtím... Na zprávu z Bruselu o povolení státních intervencí do ceny energie, rychle reagovaly dodavatelé v Lucembursku a snížili ceny elektriky pro firmy i domácnosti. Noviny citují vysokou unijní činovnici, která objasnila, jak to vlastně je. Zelené pilíře se nemění, ale málokdo si všiml, že v Green Dealu je i pilíř ochrany spotřebitelů. "Spotřebitel musí zůstat aktivní a měl by reagovat tvůrčím způsobem na cenu energie.. Unie mu dává signál o stabilitě.., ale i flexibilitě." Podle činovnice nám data přejí, v roce 2024 47% spotřeby elektriky v EU šlo z obnovitelných zdrojů. 

cirkve

Víra u svařáku

Řadu let vždycky před Vánocemi v Německu publikují statistiky o odchodu věřících z té či oné církve, v případě největších církví, jako katolíků a luteránů, jde o statisíce. Lidé vystupují z církví a kostely se vyprazdňují, ovšem v období Vánoc dochází k renezanci klobásové víry, kolem kostelů všichni svatí přilepení na kioscích s vuřty a svařákem. U svařáku může mít člověk pocit, že se mu obnovila víra. Běžně se propad zájmu o Boha spojuje s usurpujícím konzumem, který dospěl v západních společnostech do maxima, na území bývalé NDR k tomu režimní ideologové přidávají bláboly o komunistickém režimu, který měl z lidí Boha vymýtit. Tato perverzní a nebezpečná idea v podstatě Boha proměňuje v konzumního panáka, když je tento konzumní artikl obtížně k dostání, vzdáme se ho. Tato vrcholně nebezpečná idea neguje smysl a význam Boha v dějinách a fundament církevního společenství, víra znamená na prvním místě odvahu člověka vyznat se své víry a doba je tu zcela irelevantní. "Zapřel jsi mě před lidmi, nebudu se k tobě znát před Otce", říká Paraklet. Člověk cítí pohlazení Ducha, když se v šklebu společnosti kolem dozná ke své víře a je to stejné v komunistické epoše jako v evropskounijním sajrajtu.  Ovšem rozlišujme víru Abrahamovu a víru církevních zřízenců, kde se velmi těžko hledá to pravé. 

90 miliard

Nezradil

Babišova revoluce nemůže být úspěšnou pokud v nějaké skousnutelné formě nezardousí tzv. svobodná média, což je většina mainstreamu. Podle mainstreamové stoky a na ní napojené politikum měl Babiš včera v noci v Bruselu, když se přidal k Orbánovi a Ficovi, kohosi zradit. Přitom je dnes už evidentní, že zrádci národních zájmů jsou typy jako Zdechovský, Fiala, Jurečka atd. Babiš po pár hodinách vládnutí invertoval jejich zradu a rozkrádání republiky. Když číst česky tak Marii Majerovou nebo noviny z archívů, jinak to zmate, konečně to stále na X opakuje i nový silný muž české politiky Babiš. Dobrou analýzu toho k čemu v Bruselu v noci došlo najdeme na ScenariEconomici, v tabulce kvantifikovali, kdo tam prohrál, vyhrál nebo dostal po hubě. Je zřejmé, že zkorumpovaná a profesně neschopná Němka Leyenová exceluje v hněteni amorálního bahna, podle italských novin v noci vyhrála: nafoukla unijní rozpočet a narostla její moc, která je podmíněna penězi, jež má k dispozici. Vysoké zadlužení v bruselské gesci znamená ještě tvrdší unijní centralizaci. Taktické vítězství se podařilo Macronovi, zablokoval dohodu s Mercosurem a dosáhl společného zadlužení peněz na Ukrajinu. Pár dní může politicky přežívat. Podle italských novin jsou velkými vítězi země Visegradu (Česko, Slovensko, Maďarsko), tyto země nevstoupily do ukrajinského dluhového rizika a v podstatě zadarmo si v tomto případě uchovaly národní suverenitu. Italská premiérka Meloni dosáhla plichty a částečného vítězství: Posouvá se rozhodnutí o dohodách s Mercosur a italský bankovní systém se vyhnul rizikům plynoucím ze zabavení rezerv Ruské národní banky. Velkou prohru utrpěl kancléř Merz, chtěl se zmocnit ruských miliard, aby nezatížil už tak napnutý německý rozpočet a místo toho ponese velkou část nákladů na půjčku Ukrajině. Merz doufal v rychlé dohody s Mercosurem, protože německý průmysl zoufale potřebuje nová odbytiště. Kromě Česka, Slovenska a Maďarska prohrála celá EU, 90 miliard, které bude Leyenová  Zelenskému distribuovat, zatíží daňové systémy členských zemí. 

franco juan carlos

Liberální monarchie

Španělská monarchie se nám může jevit stejně zbytečnou operetní kulisou jako jiné evropské monarchie, ovšem i zbytečné je buď dobré nebo špatné a v  evropských monarchiích se neskrývá nic dobrého. Jsou to archaické liberalistické instituce, téměř bez výjimky na straně pseudopokroku a nejzvrhlejší evropskounijní globalistické ideologie. Je zajímavé, že o pár kilometrů jižněji marocký král je garantem konzervativních principů, na nichž staví stát. Symptomaticky by radikální islámisté rádi viděli v králi stejnou monarchistickou atrapu podobnou evropským. Ve Španělsku se národně konzervativní tábor vymezuje proti dynastii postfrankistického období, historici ji staví do protikladu carlistické linii Bourbonů, která prohrála s větví královny Isabelly považované za liberální. Carlisté se tradičně spojují s konzervativní politikou. Ovšem když procházíme na wiki dynastické peripetie, velmi rychle se setře rozdíl mezi oběma větvemi. Nicméně na národních serverech se historickému sporu Isabelly s carlisty přičítá velká váha. Caudillo Franco se  s volbou svého nástupce dopustil velké chyby. Kdyby přeměnil stát v konzervativní formu republiky s poloautoritatívním politickým systémem, mohl stát úspěšně přežít fašizoidní liberální řádění všude kolem v Evropě. Za následníka si vybral  mladého Juan Carlose, potomka posledního španělského krále, který procházel řadu let nejlepšími učilišti liberálního světa. Okamžitě po caudillově smrti se ukázalo, že to byla nejhorší možná volba. Z Juan Carlose se stal stejný konzumem a sexem pominutý průměrný parazit jako z velké většiny absolventů liberálního školství. Franco se domníval, že dokáže nemožné a vnukne něco hlubšího mladému adeptovi vládnutí, který lnul k perverznímu liberálnímu světu.

geopolitika&demografie

Demografické propady 

V Česku se loni narodilo od dob Marie Terezie nejméně dětí a o víc než jedno procento nás ubylo. Máme výjimečnou schopnost, když se v Evropě objeví negativní trend, okamžitě v tom vynikáme - nejdražší elektrika v Česku, Fiala v EU nejservilnější a jeho ministr zahraničí polodebilní, potraviny v českých marketech skrývají nejvíc jedu v evropské obchodní síti atd. Podle rychlých věrohodných statistik všeho ve Worldometru nás má letos ubýt o 126 tisíc, ovšem z toho jde 14 tisíc na úkor etnických Čechů a zbytek jsou imigranti. Letošní porodnost má v Česku dosáhnout  1,47 dítěte na ženu. V tomto ohledu můžeme pociťovat jistou satisfakci, v zemi politického hnusu ve Švédsku počet obyvatel naroste o 50 tisíc, z toho 47 tisíc tvoří noví pseudouprchlíci ze zemí islámu, ale v demografické pomstě průměrná švédská porodnost navzdor obrovskému islámskému segmentu v populaci je s 1,44 dítěte na ženu nižší než v Česku.   Obludná režimní propaganda špiní minulou epochu, jak se dá. Žonglováním frází typu "Husákovy děti obsadily důchodový systém" sugeruje propagandou nadrogované populaci, že komunistické pozůstatky bortí současný státní rozpočet a netají se radostí z toho, že tyto ročníky jsou na odchodu do věčných lovišť. Husák byl poslední, komu se podařilo zvrátit směry negativních demografických trendů, je možné, že si četl v demografických ročenkách, ale určitě nebral moc v potaz rady katedrových vědců, protože bychom procházeli stejnou demografickou katastrofou jako dnes. Jeho rozhodnutí bylo vnuknutím adekvátní politické intuice. Demografie je úžasnou vědou, která se plete od dob, kdy vznikla. Na počátku se moc nepletla, protože se nepokoušela odhadovat porodnost národů, dnes má tato věda k dispozici sofistikované matematické modely a rychlé programové balíky, ale není schopna dát validní střednědobou předpověď. Pletl se i velký učenec Spengler, předvídal Japonsku velkou budoucnost spojenou s vysokou vlnou porodnosti. Je absurdní, že na mapách produkovaných demografy OSN se Íránu dává barva vysoké porodnosti a analýzy, které z toho vychází operují s tradičními floskulemi o problému mladých se zaměstnáním, bydlením atd., přitom Írán má dnes nižší porodnost než Francie a vláda mluví o demografické krizi. Za první půlrok 2025 klesl v zemi  počet narození oproti minulému roku o 9,7%. Letos se očekává porodnostní průměr 1,3 dítěte na ženu. Evropa viditelně vymírá a nahrazení etnické populace imigrací je tou nejubožejší odpovědí, které jsou evropskounijní byrokrati schopni. Porodnost klesá po celém světě včetně Afriky,  pro udržení populace a uchování nezbytného stupně vitality daného populačního celku je nezbytná porodnost kolem dvou dětí na ženu a toto je pro schopnou politiku zcela realistické zadání, jak dokázal Gustáv Husák. 

krize

AfD na cestě k moci  

Jediná reálná opoziční strana v Německu AfD v celoněmeckých průzkumech dopracovala k stejným předvolebním preferencím jako CDU/CSU a v zemích bývalé NDR je první politickou silou. Ve spolkové zemi Durynsko s 39% předstihla ve voličských preferencích celý vládnoucí blok CDU-SPD-BSW. Účast strany BSW na durynské vládě proti vůli celoněmecké vůdkyně strany Sahry Wagenknechtové stranu rozpoltila a vedla až k tomu, že Wagenknechtová opustila vedení strany. Její analýza německé politické scény je zcela přesná, jakákoliv symbióza s vládnoucím politickým kartelem je pro BSW zhoubná, levicová politička nikdy nevylučovala jistou formu spolupráce s AfD. Stranu BSW, která v loňských zemských volbách v Durynsku dostala 16%, dnes voliči honorují 7% a trend stranu vede do politického propadliště. Sympatie voličů BSW se po zradě zemských politiků masově nasměrovaly k AfD. V Sasku-Anhalt má AfD s 40% voličskými preferencemi 14% náskok před druhou CDU, v Meklenbursku-Pomořansku dosahují preference AfD 38%,v Sasku 35%, druhá CDU má 30%. V Brandenburgu vládnou sociální demokraté SPD spolu s BSW a 15 měsíců po zemských volbách hrozí rozpad vládní koalice a nové volby. AfD figuruje v průzkumech s 35% daleko před druhou SPD s 22%. V zemích bývalé NDR je reálné, že v některé spolkové zemi dojde k politickému průlomu a ustaví se vládní koalice s účastí AfD. 

trump evropa politico

Evropská unie je naším koncentrákem

Trumpova administrativa před pár dny vydala 30stránkový dokument Strategie národní bezpečnosti USA. V dokumentu se kritizuje liberální hegemonie a mluví se o imigrační hrozbě a o důležitosti bezpečnosti národních hranic. Evropská unie je v dokumentu zmiňována ve stejných termínech jako jihoamerické drogové kartely. Dává se jasně najevo, že evropská aliance se severoamerickou velmocí patří minulosti. V dokumentu je vyjádřena podpora národní pravici v evropských zemích, pokud rychle nezvítězí, 30 stoletím evropské civilizace zvoní hrana. Nikdy se v poválečných americko-evropských vztazích nepozorovala taková míra upřímnosti, Bílý dům má odvahu říct pravdu svému starému spojenci. Evropa ve své unijní variantě se podobá staré filmové hvězdě na smrtelném loži, jejíž hvězdné roky jsou nenávratně pryč a která nikoho nezajímá. 

liberalismus eu

Hesperidky proti globalismu a nacionalismu 

Významný evropský filozof a historik David Engels je velkým kritikem evropskounijního monstra, filozof varuje před úpadkem Západu a rozvíjí pojem civilizačního vědomí hesperialismu (mytické země Západu),  které by mělo nahradit nacionalismus i globalismus. Filozof je předsedou Spenglerovy společnosti, ale nic není absolutního, na rozdíl od Spenglerovy ideje - když nastoupí konec civilizace, není vyhnutí -  se Engels domnívá, že nahrazení Evropské unie dobrým soustátím, by nás vrátilo zpátky na civilizační dráhu. Dobrým ve smyslu nebyrokratickým, tzn, že jiná sorta byrokratů bude hodnotit, co je méně byrokratické. Nic není méně jisté.  Šanci zastavit rozklad má pouze vyhraněný typ nacionalismu nebo super-nacionalismus, který může být humanisticky orientován, jak vidět na Izraeli nebo i v řadě dalších asijských států.  Engels pokračuje v poválečné německé tradici strachu z jakékoliv zmínky o nacionalismu. Spengler v hovoru s překladatelem amerického vydání Zániku Západu dává Americe jistou šanci zastavit  nacionalistickou cestou nevyhnutelný civilizační osud. Engels říká, že hesperialismus má nahradit vyčerpaný nacionalismus a bezduchý globalismus. Podle Engelse je  Evropa kulturním organismem s jedním osudem formovaným sdílenou morální a historickou zkušeností, tyto pojmy dává do protikladu byrokratické a materialistické logice současné EU. Filozof  chce Evropu znovu vkořenit do křesťanské tradice, která oživovala civilizaci a formovala umění i státnost. Návrat ke smyslu skrze obnovení formy. Evropa musí přestat být pasívním satelitem mezi americkou hegemonií, ruským revizionismem, muslimským expanzionismem a znovu objevit své poslání. Engels chce obnovovat fikci, která reálně nikdy neexistovala, je to stejně nebezpečné jako fikce Hallsteina, Monneta a nyní Leyenové a unijních byrokratů. Evropa je geografický pojem a z tohoto důvodu se národní kultury vzájemně ovlivňovaly, ale nakonec se i v nadevropské rovině prosadily země silného národního charakteru.