dodik orban

Evropa plných "dobrých" lží

 V Europeanconservative píše Mike Hume, že už máme plné zuby Evropy "dobrých lží", kde se modlíme za zelenou Evropu a právo ženy mít penis, když se jí chce.  V citadelách v Bruselu, Lucemburku a Frankfurtu opevněná elita žije svůj sen o realitě, který má daleko ke zbytku Evropy. Establishment předepisuje světu, jak má vypadat a normální člověk čím dál víc čelí následky jejich ubohé politiky. Pomalu se rozšiřuje mezera mezi oficiální Evropou a většinovou normální Evropou. Vysvětluje to probíhající populistickou revoltu proti politickým elitám, které semkly řady a víc se opevnily ve svých pevnostech. Elity se snaží za každou cenu neztratit moc a držet lid daleko od svých enkláv. Žurnalista cituje příklad osvěty proti sexuálnímu násilí v německém Kolíně. Pravděpodobně za posledních padesát let se neobjevilo v Evropě nic hnusnějšího v tomto typu protirasistické propagandy: městská rada vedená lidovci CDU nechala vytisknout leták s nadpisem "stop" a obrázkem v bazénu plovoucí bílé ženy, jak drží za zadek mladého černocha, který trne hrůzou. V oficiální Evropě se pravda nenosí, lže se už o všem - o tragických škodách, které Evropě přinesla  imigrační a zelená politika, genderová ideologie, ukrajinská politika atd.

dobro zlo

Evropa znamená mír

Vesměs se domníváme, že o důvodech ukrajinsko-ruské války se už nedá říct nic nového, všechno už bylo řečeno, někdy otevřeně, jindy pološepotem nebo s propagandistickým ksichtem ČT. Je zajímavé, že evropskounijní tábor Dobra kromě prvoplánových frází a ideologických pololží ani minimálně nehledá  pro své dnes už krvavé postoje žádné další argumenty. Zatímco druhá  strana, tj. fronta anti-EU, stále reflektuje a vylepšuje svou argumentační rovinu.   Jeden z nejzajímavějších myslitelů současnosti Alain de Benoist má talent prohlubovat konvenční hlubiny a překvapujícím způsobem odkrývat zdroje civilizačních pohybů. Jeho studie o impulsech vedoucích k ukrajinské válce se poprvé objevila v Junge Freiheit a posléze ji převzala řada pravicových médií hlavně latinského okraje Evropy. Polovinu století se evropskounijní konstrukce zdůvodňovala frází "Evropa, to znamená mír." Dnešní Evropa, to znamená válka. Před 3,5 lety vstoupila ruská vojska na Ukrajinu. Bilance jeden a půl milionu mrtvých a zraněných. Benoist píše, že k tomu přistupuje hluboký smutek spousty lidí, kam patří i on, kteří mají přátele na ruské i ukrajinské straně. Kteří jsou terorizováni vizí jejich vzájemného masakru. Tři roky neúnavně stoupenci Ukrajiny a Ruska předkládají své argumenty, vzájemně se samozřejmě nedokážou přesvědčit. Je čas poněkud se vzdálit od této polemiky a hlavně se podívat na problém z nadhledu. 

lavrov lasch

Co když má pravdu?

Jsme dušeni špínou evropskounijní propagandy všeho druhu v kombinaci s inovativní všudepřítomnou propagandou unijních přisluhovačů, v tomto milieu se i pravdivá nebo polopravdivá fakta jen velmi obtížně dešifrují. Ruské drony někoho u Kyjeva zabily a podobně ukrajinské v Rostovské oblasti. V informačním podání stačí když se druhá část informace vypustí nebo se nahradí pravdivou informací, že ukrajinské drony zasáhly nějakou ruskou fabriku, pak rychle dostáváme úplně jiný obraz o situaci. Rusko zabijí lidi, ale Ukrajina ničí fabriky na zbraně, v tomto primárním obraze setrváváme už tři roky. Nějaký ďábelský evropskounijní duch doby nás už před válkou řadu let úspěšně připravoval na to co přijde. Povedené olympijské hry v Soči vydávala média za potěmkinovskou vesnici, až se nakonec povedlo inscenovat dopingovou aféru prodchnutou satanskou ideou, že celý ruský sport není než doping. Dlouhé roky  se sebebezvýznamnější informace přicházející z Ruska líčila v tomto duchu. Propaganda se úplně osvobodila od jakýchkoliv limit po Západem organizovaném státním převratě v Kyjevě a po proruské vzpouře na Krymu. Ani minimální hypotetická stopa legitimity začlenění poloostrova do Ruské federace nejen v uvažování kolektivního Západu, ale ani v politických nebo diplomatických kuloárech EU. Referendum o přičlenění k Rusku muselo být nutně zfalšované, žádná jiná hypotéza není možná a nepřipouští se v politickém nebo diplomatickém světě. Vylučují to i tajné služby, pokud mají jinou informaci, moc pečlivě ji tají. Na okraj zasedání konference Meziparlamentární unie v Ženevě nejsměšnější produkt české politiky Adamová vysvětlila médiím proč odešla do denního baru s kolegy EU při projevu předsedkyně ruské horní sněmovny Valentiny Matvijenkové. Na ženevském fóru, kde se předpokládá, že dojde ke konfrontaci i velmi odlišných názorů, Adamová pokud se neklábosí o ničem, odejde ze sálu. Ani druhý nejvyšší státní plat Adamovou nedovedl k tomu, aby aspoň vyslechla o čem bude řeč. Bývalá guvernérka Petrohradu a dnes předsedkyně Rady federace Matvijenkové by byla pro každého normálně uvažujícího člověka nejzajímavějším partnerem k diskuzi. Meziparlamentární unie  byla ustavena již koncem 19. století právě z toho důvodu, aby se konfrontovaly světy a názory, jinak nemá smysl. Evropskounijní kasta je ve vzájemném každodenním styku, pokud nechtějí být konfrontováni s odlišnými názory, nemusí utrácet státní prachy a zůstat doma. 

trump skotsko

12denní lhůta 

Trump zkrátil termín pro uzavření dohody o zastavení palby na Ukrajině na 12 dnů a pokud k tomu nedojde vyhrožuje 100% clem na produkty odběratelských zemí  ruské ropy. Jestliže před dvěma nedělemi mluvil o 50denní lhůtě a nyní to zkrátil na 10-12 dnů, svědčí to minimálně o chaosu v jeho hlavě. Houf evropskounijních kašparů a Zelenský to samozřejmě uvítali, EU je hlavním válečným paličem, je možné, že ve Skotsku hodili unijní pohlaváři přes palubu evropské obchodní zájmy za Trumpův příslib, že k Rusku přitvrdí. Trump říká, že je rozčarován Putinem, ovšem Ukrajina válku podle všeho prohrála, ale podněcovaná evropskounijními nulami má na jednáních v Istanbulu stejné požadavky jako kdyby válku vyhrála. Je zřejmé, že žádná jednání Ruska s Ukrajinou bez prostředníka nepovedou k cíli, nejnadějnějším prostředníkem na cestě ke kompromisu by byla Trumpova administrativa, která donedávna jednala objektivně. 

golf skotsko

Po nás potopa

Leyenová včera u Trumpova golfového hřiště ve Skotsku podepsala unijní kapitulaci, která se netýká pouze cel. V EU úplně politika nehradila ekonomiku, negativní dopad politického rozhodnutí Komise se nepředvídatelným způsobem rozprostře nad členské státy. Brusel evidentně úplně rezignoval na roli významného globálního hráče. Evropské vládnutí stíhá úder za úderem a je evidentní, že tento způsob fungování Evropy vede do čím dál větších ruin, ale až na pár výjimek nikdo z politiků nehledá náhradu. Je zřejmé, že čím déle bude existovat unijní politická struktura, tím horších konců se Evropa dočká.  Mayové v raném středověku svůj státní celek jednoduše rozpustili, asi to Evropanům ještě dlouho potrvá než na to přijdou. Marine Le Penová nazvala dohodu politickým, ekonomickým a morálním fiaskem Evropské unie. MLP se domnívá, že suverénní Francie  by nikdy nemohla přijmout tak asymetrické rozhodnutí. Obviňuje Komisi z kapitulace, která těžce poškodí francouzský průmysl a energetickou a vojenskou suverenitu země.  Viktor Orbán tvrdě dohodu kritizoval: "Trump neuzavřel s Leyenovou žádnou dohodu, ale jednoduše ji  zbaštil při snídani." I francouzský ministerský předseda Bayrou prohlásil, že je to temný den pro EU, která se rozhodla, že se podřídí. Na kapitulaci Leyenové si nestěžuje kancléř Merz, který dostal cla, za kterých německý automobilový průmysl může fungovat a který má nadbytek financí, aby mohl kupovat americké zbraně a energii.

propaganda

Komunismus v krvi

Od prvního ledna má v Česku platit zákon o zákazu propagandy komunismu, na prvním místě je jasné, že český parlament už dávno skutečným parlamentem není, protože zákony se diktují z Bruselu. Na českou instituci nezbývá než paskvil podobného typu, který by byl tolerovatelný pouze v případě, že by zahrnul i propagaci zločinné evropskounijní ideologie. Možné jsou dvě vysvětlení, servilní čeští aparátčíci jednají na bruselský pokyn nebo je to projev jejich přirozené servility. Na velmi čteném francouzském infowebu  BVoltaire (BV) velmi přesně konstatují, že rozhodující bude, kdo bude tento tvrdý zákon aplikovat. BVoltaire se téměř výhradně koncentruje na francouzskou politiku a směrem ven se tu a tam plete nebo dokonce šíří bludy.  Jenom z nezájmu o zahraniční politiku se dá vysvětlit, že BV o straně zlodějů a lumpů ODS píše jako o konzervativní středové straně. BV má názorově blízko k Marine Le Penové, Zemmourovi a je ideovým inkubátorem Frexitu nebo nejlíp rozpuštění evropskounijní monstra, které se naopak opírá o podobné partaje jako je ODS. BV uvádí že v letech 1948-1989 komunistický režim popravil 248 osob a 4500 osob umřelo ve vězení. BV mluví o "chiffres macabres" a plete do toho zmařenou naději z pražského jara zadušeného sovětskými tanky. Pražské jaro přitom nebylo než pokusem o velmi originální a slibnou variantu komunismu. Pokud bychom francouzské statistiky politických vražd sumovali se statistikami francouzských kolonií, počty likvidovaných francouzskou republikou daleko přesáhnou české "chiffres macabres." V Rwandě přičítají francouzským službám podíl na genocidě, která tam zuřila celkem nedávno. Popravy z politických důvodů jsou vždycky odporné, ale čísla popravených v Československu zdaleka neopravňují režimní komedii kolem zákona, navíc velká část popravených byli samotní předáci komunistické strany. BV úplně ignorují fakt, že zákon s komunismem vůbec nesouvisí, ale je to jeden z řady zlovolných nástroj režimního kartelu proti odpůrcům. Navíc v době, kdy komunismus na rozdíl od Francie v Česku nikdo nepropaguje. Komunistickou ideou inspirované symboly jsou součástí francouzských obřadních rituálů, českým zákonem kvalifikovaní zločinci z období francouzské revoluce mají místo ve francouzském panteonu a pokud by se vymazali, z planetární historie by stala snůška nudných banalit a šedivých myší jako je Fiala, Lipavský, Pavel a spol.     

musk x

K totalitě nasměrovaná doba

Muskova sociální síť X včera odmítla obvinění francouzské justice o údajné manipulaci algoritmem v programech sítě X. Pařížská prokuratura obviňuje platformu z nepřípustného zahraničního vměšování. Vyšetřování začalo v lednu na popud poslance Macronova tábora Bothorela o údajné změně algoritmu X a o ovlivňování správy sítě Elonem Muskem. Macronův politický tábor trpí viditelným intelektuálním propadem bez výjimky ve všech oblastech, kterých se jenom dotkl, že by si jejich poslanec mohl všimnout změny algoritmu, není možné a stejně tak je málo pravděpodobné, že by prokuratura a soudy pochopily oč v technologii sítě jde. Elon Musk obvinil ve svém twittu francouzskou justici z politicky motivované perzekuce, která je hrozbou svobodě projevu a napsal, že nebude s justicí kooperovat. Zakladatel sociální sítě Telegram Pavel Durov se s Muskem solidarizoval: "Ve Francii může být každá technologická firma  prohlášena kriminálním gangem. Pár politicky motivovaných byrokratů šmahem zlikviduje desetiletí úsilí a investic - ke škodě francouzského lidu.." Durov dobře zná politicky motivovanou podstatu evropského soudnictví, francouzské soudy ho na popud Macronova režimu dlouhodobě vydírají a perzekvují. Sociální síť X je jediným masovým médiem, kde Evropan bez cenzury a bez novinářského strachu může nahlédnou faktickou pravdu. Ve Francii režim s vydatnou soudní pomocí vytváří tak velký tlak i na nemainstreamová média, že se často preventivně  sama cenzurují. Platforma X odmítla požadavek justice umožnit přístup do vnitřních registrů sítě, je podezření, že Durov, kterého drželi dlouho ve vězení, nakonec povolil.  

rohrschach

Geopsychiatr 

Na webu kolují dramatická videa o verbování nových kanonenfutr na Ukrajině, vidíme lamenta zoufalých matek a hrůzné statistiky výměny padlých, kdy ukrajinská strana má poměr jedna ke stu. Filozof Andrea Zhok komentuje dobu na serveru Viejotopo: "Dramatické video z vojenského náboru: matka umírá na infarkt,  když se pokouší zabránit odvedení svého syna." Filozof píše, každý, kdo není zaslepen ideologickými pověrami, vidí něco velmi jednoduchého: autoritářský režim, který donucuje vlastní občany a nutí je umírat ve válce, které se nechtějí účastnit, tato praxe na Ukrajině probíhá nejméně dva roky. Evropané utratili 80 miliard za svou imaginární Ukrajinu, ale rozhodně ne za Ukrajince, pokud nemáme na mysli malé nacionalistické skupiny. To co Evropská unie dělá, ve skutečnosti není než blokování jakékoliv rozumné dohody, EU nás postupně vystavuje perspektivě stále horších dohod a tápání v nebezpečné obskurnosti. Filozof píše, že větší dojem na něj vyvolá něco jiného - jak je možné, že relativně funkční země, která navzdor korupci měla budoucnost, byla unesena extrémistickou menšinou štvanou ze zahraničí, až ji to vtáhlo do beznadějného dobrodružství. Počet obyvatel se snížil na polovinu, země, které se slibovaly prominentní pozice ve štábech NATO, se místo toho stala jejich protektorátem. Došlo k tomu proto, že lid - který si zvolil Zelenského jako platformu národního smíření - kompletně ztratil kapacitu rozhodovat. Lid je na jedné straně totálně mediálně manipulován a na druhé straně autoritativně donucován podvolit se autodestruktivní agendě. Opozice k této agendě je tvrdě pronásledována. Pokračujeme ve víře, že žijeme v demokracii, ale kombinace mediální manipulace a diktát dominantní kasty se perfektně překrývá se situací na Ukrajině.  V EU během pár let unijní mocní a národní politické aparáty zničily konkurenceschopnost Evropy a vážně ohrozily životní standard Evropanů, aby se nakonec pustily do kolosálního procesu znovuvyzbrojení a konfrontace s jadernou mocností. Bezmocnost ukrajinské matky, která brání odvedení svého syna,  je již i naší bezmocí, i když si myslíme opak, píše filozof.

clausewitz

Pochopit porážku

Tajemník NATO Rutte si Trumpovi stěžoval, že Putin zesměšnil jednání s Ukrajinou v Istanbulu když do čela vyjednavačů nominoval "fádního" historika Medinského, zatímco Ukrajince vedl ministr obrany Umarov. Nepíše se, jak Trump na stížnost reagoval, je sice velmi pragmatickým politikem, ale v jeho jednání zřetelně respekt k minulému hraje velkou roli. Nestaví svět jako Rutte a evropskounijní degeneráti na vysněných abstrakcích, ale na tradici a na osvědčených historických modelech. V Rutteho fantazii má manažer telefonní firmy Umarov vyšší status než extra dobrý historik Medinský. Trump dal lhůtu padesáti dní na zastavení bojů na Ukrajině, v opačném případě pohrozil 100% clem na zboží odběratelů ruské ropy a plynu. Pokud by klíčové odběratelské země podlehly americkému nátlaku, ruská rozhodovací centra by jen velmi obtížně hledala čím přepsat tento katastrofický scénář. USA jsou v permanentní obchodní válce s Čínou a ta moc na americké vydírání neslyší, je taky možné, že tak vysoké clo na čínské zboží by mohlo přivodit zhroucení samotné americké ekonomiky dřív než ruské. 

turchin

Nadprodukce elit

V Evropské unii má střední školu téměř 90 % mladých a vysokoškolský diplom nějakého druhu kolem 50 % populačního segmentu 25-30 let. Vysokoškolský diplom ve skupině 55-64 let má pouze 16% lidí. Dostáváme se do bizarní situace, že lidi, kteří by v sedmdesátých letech neměli šanci projít střední školou, jsou dnes středoškolskými kantory. V USA v roce 1950 mířilo na vysokou školu 15 % středoškoláků, dnes je to 60 %. Pro tento posun není žádný logický důvod, často se argumentuje, že ekonomika se z industriální fáze dostala do fáze založené na znalostech a i u pásu je potřeba diplom. U pásu informátorů O2 máme vesměs pocit, že dobrá měšťanka z pětasedmdesátého  by obstála lépe než dnešní VŠ. Na jedné straně panuje přesvědčení, že nový diplom zvýhodňuje absolventa oproti jeho předchůdcům, protože mu otvírá bránu do soudobé technologie a vědy, ale nikdo včetně samotného absolventa nebude polemizovat s názorem, že  kvalita diplomu před třiceti čtyřiceti lety byla daleko vyšší než dnes. U fyziků a chemiků je to evidentní, ale neplatí to jen v exaktních vědách, ale i ve společenských oborech, komunistické školy byly schopny vyprodukovat filozofy, historiky atd., dnes jde pouze o diplomované absolventy fildy. Je to jeden z důsledků vzdělávací inflace, čím běžnější a dostupnější je diplom, tím klesá jeho hodnota ekonomická i symbolická. Co bylo kdysi výrazným rozlišovacím, znakem, se dnes vnímá jako minimální požadavek, až tak minimální, že kádrovák často zapomene ověřit, je-li pravdivý.

expanze

Civilizační expanze na Dálném východě 

V evropskounijním mainstreamu se tu a tam objevují informace, že americké univerzitní kádry mají kvůli Trumpově politice odcházet do Evropy. Macron pozval americký výzkum do Francie a vzápětí francouzské uni se silnou islamoidní stopou začaly zvát americké ideové souputníky. Někteří američtí výzkumníci z ideologizovaných oblastí jako je věda o klimatu, antropologie atd. se v tomto smyslu vyslovují, ale zatím s odchodem nespěchají a EU spíš berou jako poslední štaci, kde se pořád dá dobře prosperovat ideologizovanou vědou. Nosnější než tento druh informace jsou zprávy o hromadnějším návratu velikánů skutečné vědy do mateřské země - do Číny. Jejich odchod nemá s politikou nic do činění, odchází do země, v které vidí perspektivu a otvírá se jim prostor pro svobodné bádání. Velký matematik Yitang Zhang odešel do Číny, někde se dokonce píše, že z USA uprchl, protože je podezření, že by mu v tom zabránili, výzkumnému průměru v odchodech do EU nikdo bránit nebude. V Číně pro něj okamžitě vytvořili novou pozici - bude vedoucím Institutu pro pokročilá studia na univerzitě v Hongkongu. Yitang Zhang byl dlouhá léta profesorem na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře. Zhang je jedním z řady velmi významných vědců, kteří se po letech práce v USA vrací do vlasti. Huaxin Lin z Oregonské uni, Song Son z Kalifornské uni, manželé Chen Min a Shen Jie, kteří pracovali na Purdueově uni a mnoho dalších. Všichni vědci dostanou v Číně vlastní laboratoře a vysoké pozice i platy. V naší EU fantazii jde především o tyto materiální výhody, na něco jiného jsme už dávno zapomněli. Časy se mění v poněkud absurdním smyslu - to hlavní co vědci v Číně dostanou je absolutní akademická svoboda. 

neoliberalismuis

Eurokeynesiánství vs. neoliberalismus

Evropská unie vydává tisíce svazujících regulí všeho druhu, ale jedno této organizaci chybí, kapacita posunout dopředu evropskou ekonomiku. Neoliberalistická doktrína perfektně odpovídá kvalitám kasty, která Unii a většinu členských států vede, protože jim vzala zodpovědnost za chod ekonomiky. Vládnout v neoliberálním režimu je mnohem snazší než např. reorganizovat zbytky české metalurgie tak, aby byla funkční nebo vyřešit problém drahé elektriky, kterou odjakživa v dostatečném množství produkujeme. Kasta kolem Fialy má v záloze další berličku - žvanit o tom, co nám EU dovolí nebo nedovolí. Kombinace neoliberalismu a servilní politiky vůči EU zužuje politický prostor nebo jak se často říká vede k postpolitice. Lid si zvolí politické reprezentanty, kteří apriori rezignují na účinnou akci, která by mohla národní ekonomiku posunout, představa, že by bylo třeba národní ekonomiku zachránit, vyvolá ve vládnoucí kastě noční můru. Důsledkem je frustrace lidí z politiky a evidentní postdemokratická fáze politiky. Doprovodným jevem neoliberalismu je eroze politiky, dnes se ve světě až na EU pozoruje zvrácení tohoto procesu a návrat politiky do ekonomiky v nějaké nové verzi keynesianismu. Znovu se objevuje stát jako hlavní stratég veřejných zájmů. 

fiala

Nejvěrnější vazal

Kombinace Novinek agentury Stem a Primy vyplodila volební model, kde rostou Starostové a ANO se Stačilo se propadají. Na jednu pravdu příliš mnoho lhářů, aby to mohla být pravda, ale protože v dnešním Česku prafda vítězí, asi nás tyto mediální kombinace připravují na to, že bude jenom to, co už je: Fiala a spol. V Česku houstne předvolební dým a milosrdně zakryje jeden nepopiratelný fakt -  dokonáno jest. Po totálním výprodeji všeho v případě státu obvykle nastupuje období politické prostituce a atrapy místo vůdců, protože ti už nejsou potřeba. Přes sebeobelhávání o složitosti, jak je ve věku tzv. umělé inteligence obvyklé, se za posledních pětadvacet let struktura věcí v Česku totálně zpřehlednila a zjednodušila, druhý aspekt neotvírá pozitivní perspektivy, jak známo velká jednoduchost uvádí entropickou smrt. V redakčním článku na dobrém německém informačním serveru Pi-news se analyzuje česká politická scéna přesně v těchto termínech - jednoduché až do té míry, že je to trapné, atrapy na Hradě nebo v úřadu vlády už nemohou být atrapovatější. Článek nazvali: "Evropskounijní vazalská věrnost: Fialova vláda před kolapsem." 

meloni tajani

Ekonomická nevyhnutnost?

V politické fantazii Evropana figuruje Meloni a její pravicová vláda jako bariéra proti zaplavování Itálie cizí populací. Místopředseda Salvini měl kvůli antiimigračním postojům těžké konflikty s justicí a je nazírán jako záruka pravicové koherentnosti vlády. Třetí složka vládního bloku Forza Italia v čele s bývalým předsedou Evropského parlamentu Tajanim prošla typickou metamorfózou středové pravicové strany a řekněme, že je údajně pravicovou, podobně jako je Fiala nebo Leyenová.  Evropskounijní konfident Tajani předkládá v parlamentu návrh zákona "Ius Italiae", dnešní Il Giornale informaci uvedlo nadpisem "Tajani svedl levici", což je poněkud nadsazené, protože mezi nimi žádný rozdíl není. Tajani navrhuje, aby po deseti letech statování v italském školním systému měly děti imigrantů automaticky nárok na občanství. Zdánlivě humanistická idea, ovšem muselo by se jednat o tradiční školu, která vychovává v národním duchu a ideálech a neutvrzuje imigranta o kvalitách jeho civilizační odlišnosti a nepodsouvá, že tradiční národní identita je překonaná. V celé západní Evropě je evidentní, že absolvování evropskounijního školního procesu formuje z mladého člověka národně intaktní individuum, v případě imigrantské mládeže to ještě vystupňuje původní především islámskou identitu. Ještě tragičtější osud čeká mládež autochtonní populace, eliminováním národní identity školní systém vyplodí beztvarou pasívní masu lidských jednotek. Nezkoumá se fakt, že i abstraktní inteligence není nic abstraktního, ale úspěšně roste jen v prostoru národní identity, je možné, že právě proto nemáme v EU konkurenceschopné startupy. 

evreux eure

Inteligentní francouzský národ?

Žurnalista v celkem sympatickém pravicovém SyntheseNationale píše, že Francouzi jdou volit v dobré víře, že si konečně zvolí nějakou změnu, už nemusí být ani k lepšímu, ale proboha konečně změnu a nikdy k tomu nedojde. Ptá se, jak je to možné, mají přece vyšší IQ než východní Evropa a tam si volí lepší vlády? Podle rychlé konzultace statistik máme se Slováky a Maďary o bod vyšší IQ než Francouzi, horší je to v Řecku, Bulharsku a Polsku a tragické v  příštích zemích EU Albánii a Severní Makedonii, kde koeficient padá do africké úrovně. Po několika dnech pozorování z terasy centrálního café v Evreux je okamžitě vidět IQ disproporčnost - evidentně větší než třetinová přítomnost černé imigrace přinesla do země jiný typ inteligence než technické IQ, např. rozliší tisíce zvuků v džungli. Viděno z café, žurnalista v zásadě může mít pravdu, město s úchvatnou katedrálou z dob, kdy se u nás zřídkakdy stavěly i malé rotundy, je objektivně vsazeno do vyššího stupně všeobecné organizace s daleko sofistikovanějšími parametry než mají podobná čtyřicetitisícová města v Česku. Zajímavé komplexní architektonické řešení velkého vnitřního městského areálu a kypící malý byznys všeho druhu nemají v takovém rozsahu paralelu v Čechách a zdá se, že kulturou okamžiku nikde jinde v Evropě. Hlubinná Francie evidentně stále ještě žije, ale čím? Kulturou, která v Česku moc není doma. Ve starém Egyptě hlavním tématem, kterým se školila nejvyšší kasta, byla zdvořilost a laskavost. Kde v Čechách se podsouvá stará megera, je ve Francii madame, dva tři bezdomovci od rána na centrálním náměstí jsou zcela akceptovatelnou součástí všeobecné konverzace, která je tu na rozdíl od Česka velmi přítomná. Starý člověk není absolutně odfiltrován z optiky mládeže, jak se zdařilo perverznímu českému školství, ale je evidentně součástí společenského kolektivu, dokonce by se dalo říct s tradičními prerogativami stáří, o nichž se u nás už nic neví. V městských novinách se uvádí pozoruhodná statistika, 55% lidí v pracovním věku ve městě a okolí zaměstnává stát nebo municipalita, stát je ve smyslu colbertistické teze stratégem, jak ji často používá prezident Patriotů Florian Philippot. Obec a okres evidentně dobře organizují malý byznys a bdí nad tím, aby průmyslové podniky a farmy měly optimální prostředí a dobře fungovaly. Obecní administrativa je v pracovním kontaktu s vedením firem a "zametá" jim cestu. V české případě nemyslitelné. Na podporu francouzské inteligence najdeme mnoho argumentů, ale na podporu opačného tvrzení tj. slabé národní inteligence, mluví nejsilnější argument: francouzská města přestávají existovat v záplavě cizích vln, které začínají nezadržitelně ovládat terén. Blíží se fáze dlouhého nic nebo tisíciletého přežívání mimo kontury velké historie. Český lid by pravděpodobně nikdy nic takového nedovolil a už proto musí být inteligentnější než Francouzi, ať už jsou důvody jakékoliv.    

populacni konec

Imigrace nebo prokreace 

V Česku se podle staťáku pozoruje od 2022 historicky největší pokles porodnosti, není náhodné, že se to děje právě s nástupem Fialovy vlády. Nejbídnější vláda v národní historii věnovala místo na plození dětí peníze na zabíjení na Ukrajině. Finance sice nemohou změnit dlouhodobé porodnostní trendy, ale jak říká francouzský demograf Dominique Reynié, peníze nezmění porodnostní trendy, ale v krátkodobém horizontu mohou zabránit nejhoršímu, a to v Česku udeřilo. Z různých šetření je patrné, že velké procento mladých párů by mělo okamžité první nebo další dítě, kdyby jim to dovolily materiální okolností. V evropském průměru se 70 % bezdětných do 35 let vyslovuje v tom smyslu, že plodit děti jim brání materiální situace. V Česku se loni registrovalo 83 000 (v 2021 110 tisíc) narozených dětí a 1,37 dítěte na ženu (v 1974 2,43 dítěte na ženu), což je překvapivě slabé. Hrůzný trend, který Fiala nastartoval, bude mít tragické následky pro sociální a ekonomickou udržitelnost státu. Resuscitovat porodnost ve státě není jedním z padesáti  problémů, které stát trápí, ale je to otázka bytí a nebytí národa a nic tomuto problému není paralelní. 

ukrajina rusko

Kořeny naší doby

V interview v Myśl Polska ruský publicista a komentátor Maksim Ševčenko osvětluje dynamiku trendů postsovětské epochy, i když limituje své úvahy pouze na oblast bývalého SSSR, mají širší východoevropskou platnost. Podle novináře ruská politická nikdy třída nevytvořila byrokracii se společnými kolektivními zájmy, která by řídila hlubinný stát. Ruská politická třída je tvořena různými klany a skupinami. Existuje skupina lidí, která se za Jelcinovi éry dostala k moci a bohatství a to je stará stranická nomenklatura. Sám Jelcin, navzdory image demokrata a liberála, žádným demokratem nebyl. Pořád existuje liberální skupina na čele s Jelcinovou dcerou, ale opět to žádní liberálové nejsou, jsou to ti, kteří se podíleli na drancování země v devadesátých letech. Publicista se domnívá, že v Polsku byla šoková terapie víceméně bezbolestná dík katolické církvi, která nějakým způsobem chránila polský lid a držela prst na pulsu sociálně-ekonomických procesů během strašných liberálních reforem přechodu od socialismu ke kapitalismu. V Polsku hrály důležitou roli i nekomunistické strany jako např. rolnická strana. Komunistická nomenklatura a komsomol si v devadesátých letech Rusko rozebraly. KGB jen smutně přihlížela na loupež, kterou sponzorovali evropští liberálové a Clinton s demokraty. 

applebaum politologie

Přeludy bolševismu

Plodná a talentovaná americko-polská publicistka profesorka Anne Applebaumová velmi instruktivním způsobem interpretuje historii, pravděpodobně za hlavní v dějinách považuje bolševismus, který se jí promítá do většiny úvah.  Pravidelně publikuje v toptop osvětových magazínech světového mainstreamu a školí na prestižních učilištích. Bolševismus ji straší do té míry, že jeho metody nasazuje proti ideovým odpůrcům a podle jejích článků dostupných na webu na svět nazírá očima skalních bolševiků.  V The Atlantic v komentáři k polským a rumunským volbách píše, že každé volby jsou existenciální, profesorka se domnívá, že pokud nezvítězí prozápadní blok, je její mainstreamový svět v smrtelném ohrožení. V analýze polských voleb není podstatné, že zvítězila lidová vůle, tu relativizuje minimálním rozdílem hlasů, ale možnost, že nový prezident zablokuje reformu justice. Opozice je přitom jejím zaříkávadlem, v Rusku je to vdova Navalná v Číně studenti atd., ale když by se někde v jejím vysněném světě svobody skutečná opozice blížila k moci, povede s ní válku na život a na smrt. Řečtí filozofové a třeba i liberál Guizot srovnávali různé politické systémy a psali o kladech a záporech různých systémů pro člověka. Profesorce Applebaumové se všechna fakta promítají do výhod a nevýhod pro systém s nímž se ztotožňuje. Svoboda, jíž často operuje, vždy znamená naslouchání hlasu druhého, profesorka vyučuje principy parlamentní demokracie, ale řadu politických oponentů včetně politických stran, by bez milosti vyloučila z politické hry. Jaký nárok na seriózní politickou analýzu může mít její článek o Maďarsku v The Atlantic: "Maďarská korupce a stagnace je naší budoucností (za Trumpova prezidentování). Když se rozpadla Varšavská smlouva, Maďarsko bylo v nejlepší startovací pozici, země byla dík liberálnímu ekonomickému experimentování známá jako nejšťastnější barák v socialistickém táboře. Dnes je Maďarsko úplně dole ve všech indexech, je to nejbídnější země v EU, průmyslová produkce rok od roku klesá a nezaměstnanost jde nahoru. Je to nejzkorumpovanější země ve východní Evropě. Vysvětlení je nabíledni -  Orbán. Ve jménu fiktivního boje s imigrací zaútočil na instituce a obsadil je svými kádry..." Fakta profesorku evidentně nezajímají, Maďarsko dík liberálním experimentům komunistické epochy bylo v bodě nula astronomicky zadluženou zemí, lžifakta Applebaumové vyvrací jednoduchá skutečnost - lidé Orbána volí, a jsou to právě lidé práce a ne dotací od EU a Sorose.

liberal

Liberální dobro

Západní společnosti nezadržitelně mutují směrem, že i ty nejkrutější odsudky jejich nepřátel se jeví oprávněné. Změnit legislativně nějakou tradiční normu byl složitý proces nad nímž bděla spousta vzájemně nezávislých institucí, jejichž nezávislost liberální politika ve jménu svobody člověka eliminovala i v tradičně konzervativních zemích. Např. ve Francii Národní etická rada nebo jiné instituce vždy zablokovaly pokusy uzákonit euthanasii, jejich etické náhledy čas zrelativizoval a k mutaci mohlo dojít. Koncem května schválilo ve velmi tvrdé verzi francouzské Národní shromáždění zákon o euthanasii 305 hlasy proti 199. 50 let se o to někdo pokoušel, ale když už by se našla perfidní poslanecká většina, etické náhledy institucí zákon znemožnily. Podle nového zákona za pokus o zabránění euthanasie hrozí 2 roky vězení a třicet tisíc eur pokuty a to i blízkým příbuzným. Proti zákonu se vyslovil na socsítích i ministr vnitra Retailleau: "Zákon překračuje hranici, chceme trestat ty, kteří se snaží dát smysl života těm, kteří ho ztratili.. Soucit přece nemůže být trestný." Zdravotníci sdruženi v organizaci "Pro život" se domnívají, že Francie schválila nejtolerantnější euthanasii na světě, přitom předchozí zákony o paliativní péči byly jedinečné. Francie se přidává k několika zemím, které porušují přirozený zákon nezabíjet a dělá to extrémistickým textem s vágními kritérii, rychlým postupem a nátlakem vůči pečovatelům. 

persie valka

Svrhnout režim 

Válka dvou nejstarších a nejschopnějších národů na planetě je velkou tragédií naší doby. Dvě úžasné národní kultury musela západní politika přímo nebo nepřímo znepřátelit na život na smrt, protože v jejich spojenectví, tj. íránské monarchie a izraelského státu, viděla velké nebezpečí pro sebe samu. Evropskounijní žáby kvákají o podpoře Izraele přitom desetiletí živily nejabsurdnější palestinské požadavky, které nakonec vždy zabránily urovnání hlavního blízkovýchodního sporu. Evropská unie se vždy tvářila, že nejabsurdnější palestinský požadavek tzv. "právo na návrat" je přirozeným právem a tento požadavek nakonec vždycky zbortil mírovou dohodu, nebyl to problém Jeruzaléma. Evropskounijní varianty urovnání konfliktu měly v podtextu tím nejpodlejším způsobem vždy vepsánu likvidaci Izraele a v těchto souvislostech je třeba číst i dnešní Merzovo žvanění o tom, že Izrael bojuje za nás za všechny. 

platformizace

Ne dopředu, ale nahoru

Ruská ekonomika prochází velkou dobře organizovanou transformací. Ruský ekonomický model je mixem volného trhu a řízené ekonomiky, velkou roli mají státní megaprojekty, které harmonizují společenské potřeby a rozvojové vize.  V roce 2024 se Rusko stalo čtvrtou velkou ekonomikou s nejmenší závislostí na importu. Nejzávislejší zemí na zahraniční produkci je Belgie, kde hodnota zahraničních dodávek dělá 55,4% HDP a Česko k tomu nebude mít daleko. Průměr závislosti na zahraničí u 25 zemí s největším HDP činí 25,3%, ruská závislost je 13% HDP, čínská 13,8%, brazilská 12,6%, americká 11,2% a nejmenší argentinská 9,6%. Je zajímavé, že všechny tyto země jsou významnými producenty klíčové komodity – potravin.

smartphone baptiste detombe

Zkoušené generace

Je celkem neoddiskutovatelné, že absolvent komunistického školství byl ve srovnání s absolventem posthavlovského školství roubovaného evropskounijní ideologií podstatně kvalitněji vybaven pro výzvy praktického života. Od psychologického osobnostního profilu až po kvalitu odborných znalostí. Např. mnozí účastníci anonymních literárních soutěží přelomu sedmdesátých a osmdesátých let  plodili zdaleka lepší literaturu než produkují  popřevratoví literáti. Není to způsobeno nějakou inferioritou mladých, ale ideologickým a propagandistickým balastem, kterým evropskounijní doba nové generace otravuje. Žvanění o škole jako sociální zdviži, vadná inkluzivita, kulturní homologizace, demolice hierarchií, zploštění výběru atd. Evropskounijní škola je hlavní nositelkou falešné globalizace, multikulturalismu a destrukce formátu klasické rodiny. Tato škola ve smyslu ideologických direktiv přepisuje historii a cílí na vytěsnění historie z optiky Evropana. Bere mu jednu z hlavních opor jeho myšlení, historie není totéž, co ostatní vědy, historie je hlavní oporou lidské identity a je na ni vázáno národní i individuální svědomí. Odkopnutí této opory a její nahrazení evropskounijními bláboly je velkou tragédií doby s obrovskou implikací ve školském systému. EU škola plodí lidi bez kritického ducha, ale dobře vybavené ideologickými slogany. Evropskounijní ideologie a vadné reformy způsobily škole velké škody a v tomto duchu vyškolení kantoři špatnou kvalitu vzdělávacího procesu ještě umocňují. Vzdělávací proces má hlavní podíl na formování člověka ať už má podobu tradiční české školy přelomu devatenáctého a dvacáté století, který plodil úžasné lidi, individuální vzdělávání aristokracie nebo škola v minulém režimu, kterému se nepodařilo přeprogramovat fundamenty školy. Dík konzumním svodům se to mohlo podařit až režimu evropskounijní epochy. Často se spekuluje o negativním vlivu nových technických vymožeností na vzdělávací proces, ale zdá se, že hlavní negativní podíl má evropskounijní ideologizace školského systému, která podvazuje kapacitu nastupujících generací čelit výzvám budoucího světa.  

errol elon musk

 Šaráda v ambiciózním plánu

 Technik, byznysman a obchodník s diamanty otec Ilona Muska Errol přijel do Ruska na "Fórum budoucnosti 2050." Tématem fóra je ideologie budoucího věku, ruská zahraniční politika, uchování tradičních hodnost a mj. i cesta na Mars. Neobyčejně svižný 79letý stařec je v centru pozornosti médií a byznysu, na jednání fóra je kupodivu permanentně obklopen technickou mládeží. Čech je samozřejmě nejchytřejší, jak říkal už Einstein s velmi nepříjemným dovětkem, ale náhledy Musků bychom měli propustit bez filtru své typické "geniality." Errolovy náhledy v hovoru s Ruskou gazetou jsou velmi pozoruhodné. Na otázku, jak představit otce, jehož největším životním trumfem je velký syn, odpovídá, že je přece normální "tvůj syn jsi přece ty." Neobyčejně hluboká pravda. Do života svých dětí se snaží moc nezasahovat, jsou silně vázané ve spoustě pracovních aktivit a Errol je s nimi ve styku když mají nějaký problém. Domnívá se, že Ilonův spor s Trumpem se brzo urovná, důvod problému vidí ve velkém Elonově egu a nerealistickém odhadu. Sporem Ilona s Trumpem byl návrh zákona, z kterého může demokratická strana profitovat, Elon podle svého otce nepochopil, že Trump byl k tomuto kroku donucen politickými okolnostmi, aby recipročně získal hlasy demokratů v Senátu. Errol má mnoho dětí, nejúspěšnější je samozřejmě Elon, ale i ostatní jsou velmi nadané. Rodina Musků vždycky milovala techniku, Elon v šestnácti do detailu rozebral a složil zpátky novou motorku. V jedenácti chtěl počítač, který tenkrát nebyl o moc levnější než Mercedes, za pár let se stal vynikajícím programátorem. Nejmladší osmiletý syn Ellion je hráč, ovšem soutěží s dvacetiletými. Syn chce jet do Číny, aby se stal dobrým profesionálem, brýle virtuální reality jsou jeho největší radostí.

logos valky

Nekonečná válka

Velmi citovaný filozof Andrea Zhok píše, že Logos se dnes v Evropě zbláznil. Záměrně nechat hodiny čekat ruskou delegaci na mírových jednáních je diplomatické hulvátství, ale neomaleně posouvat termíny předání padlých je perverze v duši. Podle Budanova a jeho evropskounijního propagandistického servisu Rusko hraje hroznou propagandistickou hru. Ukrajina kdyby začala zabíjet všechny krátkonohé, v západní propagandě by na tom určitě našly něco velmi humánního. Perspektiva konce války se vzdálila. Rusko v posledních dnech naneslo na strategické ukrajinské objekty těžké raketové údery, ale Reuters už několik dní opakovaně uvádí, že odveta za strategické bombardéry teprve přijde. Americký Military Watch Magazine považuje průlom ruské armády do Dněpropetrovské oblasti ze vojensky velmi významné, ale po řadě podobných důležitých posunů to nezní moc významně. 90. tanková divize v sestavě vojenského seskupení Centrum prolomila hranice Dněpropetrovské oblasti, což dává Rusům šanci dovršit dobytí Pokrovska. 90. divize sestává ze 3 tankových pluků a motostřelecké brigády, operuje 300 tanky, většina z nich modernizovaných do standardu T-72B3. Od března mají tanky nový systém aktivní obrany. Ruská armáda pomalu postupuje i v Sumské oblasti, ale ukrajinské pluky se tak úporně brání, že o žádném zvratu ve válce nelze mluvit.

bulharsko euro

Český políček Unii

Čechy ctí, že euro z velké většiny odmítají, dá se to i chápat jako plivnutí do tváře EU, nicméně Palata z rozhlasu tvrdí, že jsme právě my dostali políček, když se Komisi podařilo vtáhnout Bulharsko do monetární propasti zv. eurozóna. 50% Bulharů je proti zavedení eura, ale pokud podle Palaty budou hlasovat i zahraniční Bulhaři, naznačuje, že to dobře dopadne. Na malé ploše modelový příklad totální propagandy a demagogie, místo ekonomických argumentů, jak by se dalo v tomto případě očekávat, propagandistická intoxikace evropskounijními soudruhy. Pokud bulharské zákony neumožňují hlasovat Bulharům v zahraničí, změní se to a vítězství evropskopunijní ideje je pojištěné. Podle Palaty Bulharsko poctivě plní všechna kritéria pro přijetí eura a ekonomicky doskákalo až ke Slovensku. Euro prý pomohlo Řecku vybruslit z dluhové krize. Co by Palatovi na toto tvrzení Řekové asi odpověděli? Od profesorů až po posledního Řeka všech politických orientací je všem jasné, že euro bylo především hlavním důvodem dlouhé roky se vlekoucí ekonomické krize, která byla způsobena úrokovým diferenciálem mezi eurozónou a ekonomikou drachmy. Škoda, že v českém rozhlasu nedají občas dobrou rozhlasovou hru, jak jsme znali v komunistické epoše a kde jsme byli světovým velmistrem žánru a místo toho matou lidi prázdnými tlachy. Bulharsko plní kritéria? Co to prakticky  znamená? Třetina lidí, aby se uživila, musela ze země odejít, kdysi světový exportér zemědělské produkce dnes potraviny dováží a průmysl se odpařil. Bulharsko tak akorát doskákalo do unijního bahna dusícího nejen ekonomiku, za pár let budou Bulhaři ve vlastní zemi národnostní menšinou po Turcích a Romech.  Podle Eurostatu třetina Bulharů žije na pokraji hranice bídy a ohrožena sociálním vyloučením.  

psg mnichov

Macron šampion obscénnosti

Jenom podle jména francouzský fotbalový tým Paris-Saint-Germain vyhrál v Evropské lize a vzápětí se ve francouzských ulicích rozpoutalo inferno násilí a ničení. Co je na tomto mančaftu vůbec francouzského? 14 let už patří katarskému šejchovi a v týmu jsou pouze dva Francouzi. Šejch sponzoruje Muslimské bratrstvo a Hamas a investuje do islamizace Francie. Je druhým Sorosem nebezpečné islámské globalizace a fotbal je jejím velkým reklamním magnetem. Poloslepý a propagandou otrávený Evropan nerozpozná, co je milionům muslimům ve Francii jasné, v tomto zápase šlo o velké vítězství islámu. Dvě noci po zápase v Mnichově zažívala Paříž nebývalé inferno, města zaplavená řádícími davy, rabování, hořící auta, dva Francouzi zabití a atakovaná policie a hasiči. Plenění a násilí, na něž je Francie zvyklá, udivilo tentokrát svým rozsahem. Hordy ovládly Paříž od Elysejských polí až po periferie. Tyto scény se opakují každého 14. července, na Sylvestra a při každé události kontroverznějšího charakteru. Oslavují nebo protestují stále stejné kategorie lidí, kterým jde o ničení z principu. Vládnoucí režim opakuje stále stejné smířlivé fráze a mluví o stejných opatřeních, která nikam nevedou. Není to násilí, které by mělo nějaký důvod, ale je to zvyk a norma multikulturní společnosti. Islámští vyděděnci těmito podivnými oslavami ukázali "utlačovatelům", co je v brzké budoucnosti očekává. Klema říkal poslancům v parlamentu, "dostaneme se k moci a zakroutíme vám krky", poslanci se dusili smíchy. Viděno z bezpečné dálky je Francie velmi směšná. 

pvv wilders

Nacisté maskovaní za humanisty

Holandský Žid Wilders patří k nejkvalitnějším osobnostem, které Evropa za posledních sto let zplodila. Fascinuje svět už desetiletí, od 2003 musí mít silnou ochranu, protože  ho evropští islámisté chtějí zabít a asi by jim v tom evropskounujní fašo s Leyenovou na špici moc nebránili. Vůdci Strany svobody (PVV) Wildersovi, která v 2023 vyhrála volby, by mělo být podle všech politických pravidel svěřeno sestavení holandské vlády, ale pro mainstream a eurokraturu je Wilders totéž, co muleta v corridě. Wilders se rozhodl rezignovat na vedoucí post a podpořit v čele vlády nezávislého Dicka Schoofa. Po dlouhých jednáních sestavil Schoof koalici PVV s liberály, centristy a agrární stranou, do vládního programu byly vkomponovány politické priority PVV. V květnu po jedenácti měsících trvání vlády 5 ministrů PVV rezignovalo a vláda ztratila důvěru ve sněmovně. Příští volby se mají konat počátkem podzimu. V politicky nezávislém Dicku Schoofovi viděl Wilders vhodnou postavu schopnou realizovat dohodnutý program. Schoof znal perfektně problémy spojené s masovou imigrací, kterou řadu let evropskounijní elity devastují Holandsko. Schoof byl od 1999 ředitelem vládního odboru imigračních služeb, posléze národním koordinátorem protiteroristického boje a nakonec generálním ředitelem národní bezpečnostní služby. Tento člověk se perfektně v problému orientoval a nikdy neprojevil sebemenší známku laxnosti. Vláda zpočátku postupovala v intencích dohodnutého programu, ale najednou otočila kormidlo. Kde může být důvod?

medinskij zelensky

Istanbul 2

Istanbulská jednání mezi Ruskem a Ukrajinou netrvala až tak krátkou dobu, jak se uvádí, před hodinovým setkáním obou delegací jednal Medinskij s Umarovem asi dvě a půl hodiny. Ukrajinským tajným službám se sice povedl majstrštyk, dobře zorganizovaly ruskou Cannosu, ale ten trochu bledne ve světle faktu, že podle dohody o strategických zbraních ruské bombardéry nestály skryté v hangárech. Ruské memorandum je na první pohled důkladně promyšlenou a v praxi realizovatelnou konstrukcí. Memorandum neobsahuje žádné přehnané požadavky: neutralita Ukrajiny a ruská svrchovanost nad Donbasem a Krymem; odmítnutí ukrajinské jaderné aspirace; garance práv ruského obyvatelstva a jazyka na Ukrajině; zákaz heroizace nacismu; zrušení diskriminačních zákonů proti kanonické pravoslavné církvi. Zdálo se, že už dávno generál Kellogg dojednal se Zelenským akceptování nebo nějaké přiblížení k těmto bodům, aby jednání vůbec dávala smysl. V ukrajinském memorandu však není ani stopy po nějaké rozumné konstrukci, podle jejich  verze jsou poraženou stranou Rusové. Ukrajinské memorandum požaduje zastavení palby minimálně na 30 dní, návrat zajatých a pak setkání Putina se Zelenským. Parametry míru by dojednaly delegace USA, Ruska, Ukrajiny a EU. Nikde ani zmínky o problémech, které vedly k válce, a jak jednat o míru s evropskounijním režimem, který podobně jako Zelenský spojil svůj osud s válkou. 

sv katerina

Nevidět podstatné a posvátné 

Evropskounijní exoti se možná až na Estonsko v žádné jiné zemi nezmocnili státních struktur tak dokonale jako v Česku, Kallasová, Fiala a Leyenová jsou prapory nad unijním blázincem. Tato unijní kasta nemá ani minimální představu o podstatném oč ve světě kráčí. Může někdo  považovat za normální, že předseda vlády má vedlejšáky na brněnské škole, kde ho nikdo nepostrádá a už vůbec ne brněnská věda, pokud se tam ještě nějaká dělá. Je to modelový příklad slepoty člověka k podstatnému. Tato individua kolem duchovní hvězdy Kallasové vyplodila závazný x-tý dokument EU o všem, tentokrát o bezpečnosti v Černém moři. Aby bylo bezpečno, Rusko se tam musí totálně izolovat a to i od Arménie a Gruzie a v oblasti navýšit vojenský materiál. Ruské jižní oblasti musí být pod kontrolou a v dosahu ničivých zbraní. Samozřejmě Fiala a spol. jsou všemi deseti pro tuto verzi míru. Už nejen Evropané, ale celý svět musí doufat, že usurpující evropskounijní abnormalita se brzo rozsype. 

eumuzeum prosperita

Muzeum bývalého blahobytu

Německá ekonomická i celospolečenská krize se českého satelitu eminentně dotýká, na jednom českém  infoserveru  analyzuje "důležitý" mainstreamový ekonom důsledky německého útlumu pro český stát - utrpí starší populační ročníky, lidi nad padesát nenajdou džob a důchodcům spadne životní úroveň. Mladým nic nehrozí, rychle se adaptují na nové podmínky. Důležitý ekonom musí mít v hlavě nějakou zatím neobjevenou vizi pro mladý populační segment, běžně v dlouhodobé ekonomické krizi dobře prosperuje jenom prostituce. V Německu dost dlouho dobře fungoval politický systém výhradně založený na politických stranách, které se vzájemně oponovaly a které v omezené formě kontroloval lid a média. Na zborcení systému má velký podíl Merkelová, její podíl by ovšem nemohl tak tak závažný, kdyby se nevyčerpala samotná dynamika politického systému založeného na politických partajích. Německá krize nemusí být na první pohled z mnoha důvodů až tak patrná, hlubší dopad německého útlumu na českou ekonomiku potřebuje dva tři roky, aby vykvetl. Dlouhodobě jsme trénovaní na podstatně nižší životní úroveň než mají Němci a proto nezaregistrujeme pomalé snižování jejich životní úrovně a jenom minimálně jsme schopni vnímat vyhraněnou režimní tyranii proti etnickým Němcům. Rozklad německého politického systému můžeme zachytit, ale politice v Česku nikdo nepřikládá velkou důležitost, v principu se domníváme, že když ústavní soud zakáže AfD, nic moc se nestane. Ústavní a jiné soudy jsou obzvlášť v Česku považované za svatou krávu.