fillon marchais

Reflexe Francois Fillona 

Když se otevřely po pádu železné opony hranice, v jednom z prvních autobusů, který vyrazil z Prahy do Paříže průvodkyně cestovky, která měla štěstí a tu a tam i předtím zavítala do Francie, uvítala pasažéry vyznáním velké lásky k této zemi. "Když jedu do Francie, vždycky zažívám velký svátek." V autobusu to cítili všichni.  O to větší smutek musí zažívat tito lidé z rozkladu této země, který ji přivodila nekompetentní elita a evropskounijní ideologický smrad. Francie zažívá velký úpadek. Francie byla vždy zemí sociálních střetů a politického bujení, kdysi jsme nenáviděli Georges Marchaise, který podpořil likvidaci pražského jara a ještě v osmdesáti letech z tribun hlásal zdánlivě omšelé ideje své uhlířské víry. Jak mohl obstát proti elegantnímu mitterrandismu, který se zasnoubil s liberalismem? Marchais pohrdal pseudorevolucionáři osmašedesátého a dobře odhadl, že je to jen varianta konzumního buržoa. Jeho politická vize nebyla perspektivní, ovšem to nebyla ani vize jeho politických oponentů, tj. všech ostatních, která zvítězila a zemi zruinovala. 

           Marchais vynikal jednou kvalitou, která je absolutně nezbytná pro politický pohyb a progres v jakémkoliv chápání. Byl to muž tvrdého politického boje a akce, mainstreamový režim nejen ve Francii, ale všude v Evropě, zlikviduje na prvním místě tyto kvality. V Polemii píše esejista Michel Geoffroy, že ve Francii se už nejedná, ale mluví, což je typické pro období úpadku. Byzantinci spekulovali o pohlaví andělů a pomalu je obklopovali muslimové. Byzanci to vydrželo tisíc let, ale Francie nebude mít toto štěstí, protože klesla až pod pás. Francie žvaní, protože vystoupila z dějin, opájí se slovy, hlukem, dojmy, aby se pokusila zapomenout, že se stala terčem posměchu a rohožkou světa. Mediální had požírá svůj vlastní ocas. Všichni žvaní, v médiích, před kamerami, na tiskovkách, na mobilech. Dnes musí komunikovat i spisovatelé a běda tomu, koho nepozvou na mediální platformu, pak jeho knihy neexistují. Média komentují donekonečna banální žvásty politiků a vlastní slova o ničem. Realita existuje jen jako soubor odlišných názorů. Ne, Georges Marchais nebyl v žádném případě mužem tohoto banálního světa, ale stál vysoko nad ním.     

        V posledním půlstoletí excelovali v úřadě ministerského předsedy Francie  Raymond Barré a Francois Fillon, ti ostatní kdyby nebyli, bylo by to pro stát lepší. A v prezidentském úřadě kromě De Gaulla je to obdobné. Fillon posléze kandidoval na prezidenta a muselo přispěchat evropskounijní justiční komando, aby zlikvidovalo jeho prezidentské aspirace. Fillon vedl vládu na francouzské poměry nepředstavitelné celé volební období a po Hollandově trapném vedení státu si lidé slibovali, že se ujme vládnutí člověk vysoké kompetence. Po kriminální soudní intervenci do volebního procesu a politické likvidaci Fillona, Francouzi vybrali "nadějného" Macrona. Fillon se ve Figaru v rozsáhlém interview zamýšlí nad dnešní Francií a Evropou. Interview předeslal konstatováním, že na Macronové místě by vyvodil důsledky pro Francii ze špatného vládnutí a podal by demisi. Ovšem nevysvětlil jaké důvody ho v 2017 i 2022 vedly k tomu, že vyzval Francouze, aby podpořili Macrona a ne Le Penovou, pokud by to v 2017 neudělal, vyhrála by Le Penová a Francie by se dnes nacházela v daleko lepší situaci. Minimálně zpytoval svědomí a v interview mluví o tom, že tzv. republikánská bariéra všech proti RN Le Penové je omyl, mluví dokonce o tom, že mladý předseda RN Bardella může být dobrým prezidentem. Francois Fillon je mužem velké noblesy, o které  dnešní evropskounijní političtí chudáci nemají ponětí. 

              Fillon když se v roce 2007 stal ministerským předsedou prohlásil, že země čelí bankrotu. V interview řekl, že když v 2017 kandidoval na prezidentskou funkci si nedokázal představit, že bankrot může být ještě horší a  Macron dovede zemi do tak strašné mizérie: každý den narůstá státní dluh o miliardu. Od dob Mitterranda každý prezident něco ke státnímu dluhu přidal, Fillon sebekriticky přiznal, že ani jeho  vládnutí nebylo jiné. Říká, že on a politici doby byli přesvědčeni, že ekonomický růst umožní zredukovat zadlužení, ovšem ignorovali demografické problémy a de-industrializaci Evropy a Francie. Politici jeho doby podcenili zatěžující zdanění a reglementaci, což zničilo konkurenceschopnost a přenechalo volné pole USA a Číně. Francie je rozpolcená jako nikdy v historii, instituce jsou oslabeny a její kredit v Evropě a ve světě prudce klesá. Podle Fillona Macron nese za stav země obzvlášť zodpovědnost. V roce 2017 Macron odmítl nutná řešení navrhovaná Fillonem v prezidentské kampani, která by stabilizovala státní výdaje -  o půl milionů snížit stavy státních zaměstnanců a kompenzovat výpadek vyšší pracovní dobou, redukovat imigrační toky, omezit výdaje sociálního zabezpečení na základní potřeby Francouzů, zvednutí DPH o dva body a snížit daně z výroby. Fillonovy návrhy nebyly příliš tvrdé a umožnily by stabilizovat situaci. Místo toho výdaje Macronova vládnutí se vymkly kontrole a v zadlužení je Francie na prvních místech v Evropě.

            Místo reálné debaty o situaci země, zodpovědní političtí činitelé karikují politickou debatu. Odchod do důchodu v 60 letech a 35hodinový pracovní týden ruinují francouzskou konkurenceschopnost. Fillon se domnívá, že jenom návrat k lidu může zemi vyvést ze slepé uličky. Macronovi zbývá v prezidentském úřadu ještě 18 měsíců, měl by rezignovat nebo aspoň rozpustit Národní shromáždění a dát hlas lidu. Fillon je zděšen počínáním části republikánské pravice, která za každou cenu hledá kompromis s Macronem, aby přežila jako součást centrálního bloku, který Francouzi odmítají. Republikánská pravice by měla urgentně přijít s projektem národní záchrany, který by obnovil roli státu, osvobodil ekonomiku a chránil národní identitu. Plán národní obnovy je jediná naděje, jak se dostat ze slepé uličky, kam zemi dovedla Macronova politika. Macron zničil pravici i levici a tím znemožnil změnu moci, přitom změna moci je hlavním rozdílem mezi autoritativními režimy a demokraciemi. Bez "republikánské" fronty organizované Macronem by se RN Le Penové podílela na výkonné moci a lid by mohl posoudit kompetentnost jejich politiky.  Fillon považuje RN Marine Le Penové za součást republikánského spektra. Francie potřebuje silnou politiku obnovy, kterou nemůže ztělesnit kandidát vzešlý z primárek zahrnujících všechny od levice až po pravici (má na mysli tradiční tzv. republikánskou bariéru proti RN). 

          Podle Fillona by Mitterand, Chirac nebo Kohl nedovolili, aby situace od 2014 tak degradovala. Rusko je největší zemí na světě a obyvatelé jsou tradičně hluboce národně orientováni ať tam vládne kdokoliv. Pokud se ignoruje tato skutečnost, dovede to svět do slepé uličky. S Ruskem musí Evropa okamžitě obnovit dialog, ať se jí to líbí nebo ne.  Dnes jsou Evropané pouhými diváky ve vyjednáváních, které vedou Američané, možná to nebude dobrá dohoda, ale všechno je lepší než pokračování války. Rusko dostane území, která si nárokuje. Fillon vždy prohlašoval, že sankce nemají žádný efekt. Došlo k nejhoršímu - větší část světa kolem Číny, Indie, Ruska a Turecka se sjednotila ve své nenávisti proti Západu.