euro

Hluboká soustrast Bulharům

Od včerejška se navzdor protestům velké části veřejnosti platí v Bulharsku eurem, přitom v Bulharsku momentálně nemají ani regulérní vládu. Dnes je už ekonomické teorii jasné, že euro je velkou brzdou evropské ekonomické dynamiky a samotný unijní konstrukt má ve stávající podobě málo šancí na přežití. Je svým způsobem zábavné sledovat, jak může v této situaci někdo ještě nutit evropskou zemi, aby vstoupila do eurozóny, přitom  polovina jejích obyvatel je proti. Intuice obyvatel země má oprávnění, zavedení eura znamená časovanou bombu pro bulharskou ekonomiku. Bulharsko patří kulturně i ekonomicky do pravoslavného světa s jiným civilizačním rytmem a jedině v tomto rámci může prosperovat a najít vývojovou dynamiku, v evropskounijním jařmu s eurem v zádech zůstane navždy nejchudší zemí Evropy bez rozvojové perspektivy a navíc v očích západní části Evropy považované za trpěného parazita. Bulharský prezident Rumen Radev v novoroční řeči litoval, že k zavedení eura v zemi neproběhlo referendum: "Vláda nechtěla občanům naslouchat.." Proevropskounijní parlamentní většina odmítla prezidentovu žádost o vypsání referenda k zavedení eura.  Komentáře německých novin sice nepolemizují s evropskounijní rétorikou, ale její naději pro bulharskou ekonomiku, obchod a pohodlí pro zahraniční turisty uvozují jistou skepsí.  Žádný český turista si na Slovensku nestěžoval, že by mu jeho národní měna bránila v turistickém rozletu, yuan nechybí ani čínskému turistovi nebo velkopodnikateli v Praze. Možná si stěžují čeští turisté, kterým slunce po patnácti hodinách válení na středomořských plážích vypálilo mozek. Bulhaři z velké části projevují strach z nárůstu cen. Asi oprávněně, probruselský ekonom Zsolt Darvas v argumentaci pro zavedení eura napsal, že ceny jsou v Bulharsku tak nízké, že stejně půjdou nahoru ať už mají nebo nemají euro. Bulharům s eurem narostou ceny, proč tomu tak je, přesvědčivě nevysvětlí žádný evropskounijní ekonom, ne proto, že by to věda neuměla, ale proto, že žádný pořádný ekonomický teoretik se v mainstreamové evropské vědě nevyskytuje. Exaktně to vysvětlí Jacques Sapir, ale to je přece putinovec.

           Pro bulharský vstup do eurozóny neexistuje žádná opora v ekonomické teorii. S 9 000 eury HDP na hlavu oproti 35 000 unijního průměru je Bulharsko nejchudší evropskou zemí a přičlenění k eurozóně navždy zabetonuje tento rozdíl, země se dobrovolně zbaví fiskálních nástrojů, které by mohly urychlit ekonomickou dynamiku. Kromě politického rozhodnutí, které má za cíl, co nejvíc zemi připoutat do unijního jařma, neexistuje pro zavedení eura žádný důvod. Podle studie Oxford Economics, za cenu větší cenové transparentnosti a silné finanční integrace do struktur EU zaplatili Bulhaři ztrátou monetární nezávislosti a flexibility směnného kursu. 

           Ekonomická neudržitelnost eura je evidentní, ale šéfka Evropské banky Lagardová mluví o velkých výhodách pro Bulhary ze spolupatřičnosti do pomateného euroklubu, prý jim to zajistí blahobyt a bezpečnost a je to silný signál, že sdílí společné hodnoty s EU. Kde k tomu došlo? Jak vysvětlí Lagardová, že Hongkong, který je politickou součástí velké Číny, setrvává u své místní měny hongkongského dolaru a nepřevezme čínskou měnu. Ekonomická obezřetnost vede čínské vládce k tomu, že bývalé britské kolonii nevnucují svoji měnu, jak to dělá bruselská byrokracie. Unijní byrokraté oslavují expanzi amorfní, stagnující EU, která starý kontinent odřezala od tradičních civilizačních evropských hodnot a vrhla zdravě se vyvíjející evropské národy na cestu nekonečné stagnace, morální perverze a nebezpečné geopolitické destabilizace a bezvýznamnosti. Němečtí konzervativní ekonomové varovali před rozšířením eurozóny o nejchudší evropskou zemi, považují za absurditu, že nejchudší země Evropy bude mít v rozhodování eurozóny rovnocenné místo s Německem.