papez zaia

Gramciho předpoklad

V Česku se v politickém boji téma levice pravice téměř neobjevuje, protože se domníváme, že za politickou kosmetikou už nic neexistuje. Ve Francii nebo v Německu jsou miliony muslimských imigrantů v zemi až tak výmluvným zjevem, že musely aspoň část pravice přivést k rozumu a národ si najednou vzpomněl, že pojmy jako civilizace a historie mají smysl. V Česku zatím tak akutně jako v západní Evropě nekrystalizují témata, na nichž by se střetly varianty pravicových a levicových fundamentů. Neúnosnou imigraci v západní Evropě vidíme na vlastní oči, ale pokud s ní  Okamura operuje v domácí politice, operuje se strachem, jak vysvětlí národu perfidní česká média. Autistický národ přijme bez odporu půl milionů Ukrajinců, což je např. v početní proporci totéž jako tři miliony imigrantů ve Francii, ovšem v tak krátkém čase k tomu ve Francii nikdy nedošlo. O negativních aspektech této masové imigrace nic nevíme, protože nemáme odborníky, kteří by to byli schopni komplexně analyzovat. Existují další silná témata, která ignorujeme i když velmi závažně ovlivňují každodenní ekonomiku občana, jako je zahraniční vlastnictví všech bank a rozhodující průmyslové infrastuktury. V důsledku tohoto faktu se česká ekonomika pohybuje daleko pod svými reálnými možnostmi. V žádné zemi západní Evropy nebo v Polsku to není myslitelné, toto téma tam stojí nad politickými stranami a nikdo to nedovolí. Pokud jde o země mimo Česko, je nám to jasné a chápeme to, v Česku když s tímto operuje hnutí Stačilo, je to zastaralé a omšelé téma a voliči hnutí jsou vydáváni za hlupáky. Ztráta historické a civilizační souvislosti v Česku a v posledních desetiletích snadné nahrazení reálné historie velmi primitivním příběhem překvapuje, protože vždy v minulosti jsme měli duchovní velikány, kteří tomu zabránili. I v komunismu tu byla např. řada filozofů a ekonomických teoretiků, kteří byli inspirací pro celý západní svět, dnes pusto a prázdno. V západní Evropě se často operuje s Gramciho postulátem o vítězství levých myšlenek v kulturní a ideologické oblasti jako o předpokladu dlouhého  ovládnutí politiky a společnosti levicí. Gramciho předpoklad v první fázi favorizoval politickou moc levice, ale absurdně v závěru přivodil likvidace levice samotné, protože zlikvidoval politický debatní prostor. Česko je velmi originální zemí, Gramciho postulát tu platí v modifikované podobě. V Česku kulturní a ideologickou nadstavbu ovládla bigotnost a kam to povede se zatím nikde ve světě neověřilo.

         Gramciho předpoklad platí v celé své kráse především v Itálii, kde od počátku šedesátých let  levicová ideologie dominuje společenský diskurs až tak vehementně, že se stírají rozdíly mezi politickými fundamenty. Luca Zaia vyplul kariérně  nahoru zásluhou Legy, talentovaného technokrata od jeho raného mládí Lega nominovala na vedoucí posty ve státní administrativě - několik volebních období byl prezidentem benátského regionu, předtím prezidentem trevízské provinční rady, ministrem Berlusconiho vlády atd. Zaia patří do progresívní křídla pravicové strany Lega. Zaia byl bezesporu velmi úspěšným ve všech funkcích, kterými prošel, ovšem pohybuje se vůbec v prostoru pravicového usilování nebo to už nemá smysl? V hovoru s novinami Il Foglio popisuje Zaia svoji verzi politiky a zdá se, že Gramciho předpoklad v Itálii na celé čáře zvítězil. Pravice už není jako bývala, říká Zaia, musí jít s dobou - civilní témata jako asistovaná úmrtí, homo manželství atd. nemohou být tabu. Pravice nepředkládá vize, ale konstruuje pravidla, která zabezpečí osobní svobodu a kolektivní zodpovědnost a úlohu státu. Tedy Zaiův pohled na roli státu znamená právně zabezpečit jakoukoliv osobní touhu nebo chtíč, pokud to není v rozporu s osobní svobodou ostatních. Je to Millův liberalismus ve stylu té nejprogresívnější kultury a politiky.
        Pravice, jak ji chápeme, by měla usilovat o uznání existence přirozeného práva, které je třeba chránit a které je předpokladem obecného dobra a objektivního dobra člověka. Avšak toto přirozené právo nezahrnuje všechny subjektivní potřeby a chtíče člověka. Člověk se nastoluje do té míry, jak je schopen bojovat se svým chtíčem. Člověk má právo jen na to, co je v souladu s lex naturalis. Zaia se považuje za pravicového politika, ale popisuje právo, které existuje v progresívní, relativistické a nihilistické moderní kultuře. Gramciho předpoklad je v Itálii evidentně hluboce zakořeněn. Pokud jsou běžné potraty, euthanasie, rychle dostupné rozvody, homo manželství, umělé oplodnění atd. a není to tématem pro pravicovou politiku, pak už rozdíl mezi pravicí a levicí nemá smysl, ale zvítězily levičácké liberténské ideje. Engels: "Délka individuálního sexuálního milostného vztahu se u každého liší, pozitivní ukončení sklonu nebo jeho nahrazení jinou vášní činí z rozvodu přínosnou záležitost, jak pro jednotlivce, tak pro stát..." 
            V dnešní době je naléhavé se u každého politika tázat po ideovém fundamentu jeho politiky a nenechat se svést jeho technokratickou konstrukcí a schopností. Papež Lev XIV. povyšuje naši citlivost ke skutečným hodnotám, které by měly být polem politických střetů a v minulosti tomu tak bylo. Papež po zasedání svatého kolegia ve vystoupení před novináři mluvil o zužujícím se prostoru veřejné debaty.  "Je bolestivé sledovat, jak obzvlášť v západním světě se likviduje skutečná názorová svoboda.." Podle papeže se současně s tím ustavuje nový jazyk orwellovského charakteru, který ve jménu jakési inkluzivity vylučuje ty, kteří se nepodřídí vládnoucí ideologii. Podkopává to základy svobodné společnosti a ohrožuje právo na svobodu svědomí. Papež vyzval k právu lékařů odmítnout účast na interrupcích a eutanazii. Ochrana života je nezbytným předpokladem všech dalších práv. Papež kritizoval též to, že "válka se vrátila do módy." Papež spíš než návod, jak odkopnout Gramciho předpoklady všech žánrů, což by mělo být zadáním pro kvalitní politiku, mluví o odvážných individuálních činech, které ukazují cestu ze světa západní pseudosvobody.